Stručné i rozvleklé shrnutí dalších dětských mezinárodních závodů v lezení na obtížnost s českou účastí.
Na základě ohlasu z diskuze od minulého článku jsem tento článek rozdělil na tři části.
Část první pro ty, které sportovní lezení a lezení dětí nezajímá a přesto to tu čtou a pak mají potřebu to komentovat:
Nečtěte to, nic pro vás tu není. Díky a hezký den.
Část druhá pro ty, kteří upřednostňují strohé výsledky:
Dne 23.3. proběhly v italském Tarvisiu další dětské závody v lezení na obtížnost spadající do seriálu InterRegional Climbing Cup 2014. Závodů se účastnilo celkem 200 dětí z Rakouska, Chorvatska, Slovinska, Itálie, Maďarska, Německa a Česka.
Z Česka se na vlastní náklady účastnilo celkem 7 závodníků, přivezli dvě zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili, a ani závodníci bez medaile neskončili na žádné trapné pozici.
Část třetí pro ty, které zajímá subjektivní popis od rodičů našich závodníků:
Asi největším překvapením těchto závodů pro mne byly cesty. Na první pohled vypadaly dost jednoduše. Spousta chytů, dobré nohy, prostě jednoduché cesty. O to větší pak bylo moje překvapení, když jsem viděl, jak to děti lezou. Ty zdánlivě lehké cesty byly ve skutečnosti zatraceně těžké a většina dětí na nich padala už někde v půlce. Například první kvalifikace holek byl rajbas a o jistotě se v této cestě nedalo mluvit ani u jedné závodnice. Podle organizátorů byly holčičí cesty 6a a 6a a finále 6c, u kluků pak 6a a 6b+ a finále 6c.
České děti v U10 rozhodně ostudu neudělaly. V holkách byly Bára s Hankou jediné, které topovaly obě kvalifikace, u kluků byl opět jediným, kdo topoval obě kvalifikace, Jáchym. To bylo sice potěšující, ale nic ke slavení, protože takto to u Jáchyma bylo i v Hermagoru, kde pak finále nesmyslně pokazil a skončil bez medaile.
Finálová cesta byla hodnocená jako 6c. První lezly holky a před Bárou, která lezla poslední, byly dva topy. Pro dobré místo tedy Bára musela topovat také. A povedlo se, Bára zalezla moc hezky, žádné váhání, žádná chybka, top padl v čase 2:03. Topy tedy byly tři, Sara Čopar ze Slovinska však nedala jednu kvaldu, takže se opět rozhodovalo mezi Bárou a Hankou. Hanka bohužel v jednom místě trochu zaváhala, když hledala vhodnou polohu nohy na šikmém stupu, a to ji stálo pár sekund, které pak rozhodly v její neprospěch. S časem 2:19 byla druhá. V každém případě byl i Hančin výkon super, protože Sara měla v topu čas 3:35.
Jáchym opět postupoval z prvního místa. I u kluků před ním byly dva topy, ale nikdo nedal obě kvaldy, takže Jáchymovi stačilo jen topovat. Tentokrát byla izolace řešena trochu jinak, takže Jáchym byl v pohodě a do cesty nastupoval celkem vysmátý. A projevilo se to i na výkonu. Cestu přehopsal v klidu a v pohodě, ani jednou nezaváhal, lezl na jistotu a lezení si vyloženě užíval. V topu byl za 1:29. Se třemi topy a ještě nejrychlejším finálovým časem měl tedy zlato jisté.
Boj o druhé místo byl trochu těžší, tam soupeřili náš Jára Šikula s Janem Ulčarem ze Slovinska. Oba měli stejný počet topů, ale Jára byl rychlejší a s časem 3:02 získal druhé české stříbro.
Mé hodnocení U10
Oficiálním vítězem kategorie U10M byl sice Jáchym, udělal mi radost ani ne tak zlatem, jako bezchybným způsobem, kterým přelezl finálové 6c, ale za nejlepšího lezce U10 s nejlepším výkonem stejně považuji Járu Šikulu. Byl tam nejmladší, ale strčil do kapsy i mnohem starší a zkušenější kluky. Morálním vítězem kategorie U10M je pro mne tedy Jára Šikula a myslím, že pokud s lezením nepřestane, bude z něj jeden z našich velmi velmi dobrých a nadějných lezců.
Kategorie U12
V kategorii U12 lezla Markétka Janošová. Je v našlapané kategorii jedna z nejmenších, pravidelně předvádí výkony na vysoké úrovni. Starší a větší soupeřky s přehledem poráží. S jistotou topovala obě kvalifikační cesty (i když je potřeba napsat, že ty se organizátorům moc nepovedly, topovalo a do finále šlo celkově 18 závodnic) a ve finále však byla cesta už v pohodě a Markétka zalezla třetí nejlepší výkon. Finálovka byla označená jako 6c, ale musela být těžší. Netopoval (20) totiž nikdo, první závodnice měly 17+, 16+ a 15+. Výkon 16+ tam ale byl dvakrát, dokonce se stejným časem, takže k Markétčině smůle z toho bylo opět čtvrté místo.
Kategorie U14
V kategorii U14 lezli z Česka závodníci dva. Radim Hejdůšek a Eliška Adamovská. Zejména Eliška zalezla velmi dobře. Konkurence byla v holkách velmi vyrovnaná, na medaili bylo potřeba topovat jak kvalifikační cesty, tak cestu finálovou. Obtížnost cest byla 7a, 7a+ a 7b+. Elišce se sice opravdu povedlo topovat vše, ale povedlo se to i dvěma dalším závodnicím a na řadu tedy přišly časy. Hodnota 4:11 stačila bohužel jen na třetí místo, ale i tak je bronzová medaile velmi dobrá, holek bylo ve skupině 24 ze čtyř zemí, takže super výkon.
Radimovi se dařilo trochu hůře, ale i on zalezl celkově dobře a v konkurenci devátenácti závodníků bez problémů postoupil do finále (z pátého místa) a nakonec s výkonem 26+ skončil celkově šestý.
Celkové shrnutí závodů
Jednoduše a stručně - bylo to fajn.
Kdyby to byly české závody, tak tu nadáváš, jak to bylo blbě postavené, když u nejmenších holek rozhodoval čas a hlavně když v U12female bylo 18 dvojtopů v kvalifikaci!!! a pak ve finále spadlo 9 holek na stejném místě a docela dole. V U14 Eliška byla třetí jen na čas s topem ve všech cestách, najednou to nevadí?
Ono teda jak koukám, tak ve všech kategoriích byla bedna "na čas". Řešil bys tu ještě s A.K., jak máme špatné stavěče, když to nedovedou postavit tak, aby čas nerozhodoval.
V Olomouci jsou krátké a lehké cesty a je to špatně, ale tady kvalifikace U10 měla taky jen 16 kroků a bylo to 6a a tvůj Jakub se v tom finále podle času dost nudil a ostatní padali kdekoliv. To se fakt vyplatí jet na takový závod tak daleko.
Finále měli ti větší už dlouhé a tak by to ti super nečeští pořadatelé už mohli a měli rozřadit, ne? Že by to byl jiný úhel pohledu?
A teď do mě, jak to bylo super zorganizované a krásné cesty a pohoda a atmosféra... kterou nerušili o všechno se hádající rodiče.
Takže k cestám v U12f – ano, to byl celkem problém a cesty byly špatně postavené. Bylo to dost podhodnocené. Je tu ale jedno ale. Podívej se na finále. Asi od devátého místa se kromě jedné shody holky vyselektovaly prakticky po jednotlivých chytech
A teď k času – použití času jako hodnotícího kritéria se mi nelíbí. Ani tam, ani tady. Ale o to nejde, u našich závodů mi jde o věc jinou. Podívej se v naší U10 na časy. 1:29, 3:02 a 3:48. Ty rozdíly v rychlosti jsou dost velké. Jsem schopen se s časem srovnat, protože je pravda, že když dva přelezou stejnou cestu a jeden ji přeleze rychleji, dá se o něm říci, že je lepší. Takže ok, dejme tomu, souhlas, a ty uvedené časy to potvrzují. Rozdíl minutu a půl a pak skoro minutu je dost velký, aby sis podle něj obrázek o lezci udělal. Ale to, co jsem kritizoval v Olomouci a s čím stále nesouhlasím, je využití času jako náhrady za kvalitní cesty. Postavme adekvátně těžkou cestu, která dá dětem zabrat, a pokud ji zalezou na body stejně, přihlédněme času. Jenže konkrétně v Olomouci byl přístup „něco tam nabouchejte, je to jedno, zda topnou nebo ne, pak je rozřadíme podle času“. Nebo organizátor nevěděl, jak děti lezou a čeho jsou schopné? První varianta není dobrá, ta druhá také ne, proč pak dělají republikové závody pro výkonné děti, když o nich nic neví? Skoro dvojnásobný rozdíl času mezi prvními dvěma lezci něco o lezci a výkonnosti už napovídá. Rozdíl čtyř sekund, jako byl v Olomouci, je spíše otázkou náhody (čímž nijak nesnižuji výkon Šimona Cibulky, byl lepší).
K cestě na závody – cesta byla dost opruz, věř mi, že mne nebaví. Dokonce jsem ve středu, když jsem viděl předpověď, děti přemlouval, že raději pojedeme někam ven nebo na kola nebo tak. Chtěly na závody. Budiž.
K pohodě a klidu na závodech – závody měly začít v 10:30. V 10:31 mám první fotku Báry v první cestě. Jáchym lezl finále jako úplně poslední a fotka je ze 14:01. Takže jsme dopoledne přijeli, v klidu odlezli dvě cesty, pak chvilku po tom finále a za tři a půl hodiny bylo hotovo. Nedávno byly v Jeseníku další závody. Nemohl bys tu uvést (nebo někdo jiný), v kolik byl začátek, jak dlouho po kvaldě se začalo lézt finále a jak dlouho byly U10 děti v izolaci? Ono je totiž něco jiného, když dolezeš a za pár minut lezeš znovu a během chvilky máš finále, než když zalezeš a pak někde tři hodiny dřepíš a čekáš, než se začne něco dít.
A k závodům jako takovým – holky měly jednu cestu kratší, to je pravda, ale zbytek byl 10 – 12 metrů, třeba kluci lezli kvaldu a pak všichni finále na té vysoké bílé stěně úplně napravo. Odsýpalo to, závody byly fajn, klidně bych tam jel znovu. Na rozdíl od závodů U14 jiných tady v ČR. Neříkám, že všechny závody u nás jsou špatné, Liborova Grand Prix v Holešovicích byla dost dobrá, Bobr s Jardou staví dobře, takže lezecky je fajn i Sobotka, kde kluci staví, dobré byly závody na Smíchově. Dobré věci dělají kluci od Juráše (Cibulka). Udělejme pár dobrých a náročných závodů s garantovanými parametry na rozumných stěnách a zbytek klidně kdekoliv jakékoliv závody pro jakoukoliv výkonnost. Pak ani nepípnu. Ale postavit na stejnou úroveň závody U14 v Olomouci a závody U14 na BigWallu, je nesmysl a hloupost, ani to nejde. Uvědom si, že ČP pohár pro ty nejlepší byl zrušen a nyní je tu jen U14 bez ohledu na výkonnost. Tahle koncepce je špatná.
A jestli se to vyplatí, tam jet? Na to názor nemám. Minimálně je to jeden ze závodů celého seriálu, takže pokud by ses chtěl umístit v celkovém pořadí, jet tam musíš. Jiné skupiny jsem nesledoval, ale za U10 mohu napsat, že závody byly dobré, výsledky odpovídají výkonnosti. Ale můj názor stejně není důležitý, i kdyby se mi líbilo na závodech stále na něco čekat, rozhodující jsou děti. A když po českých závodech děti unaveně a znechuceně odmítají jet na další a na adresu svazu se vyjadřují velmi negativně, kdežto ze závodů iRCC jedou spokojení a nabuzení a už v autě se ptaly, kdy budou další, nemám co řešit. Rád je tam odvezu znovu. Máme tu být my pro děti, ne děti pro nás.
Souhlasím s Tebou, že obecně závody IRCC jsou na lepší organizační úrovni, ale i já si pamatuji závody v Mitterdorfu před 2 lety, když jsme končili v 1 v noci :-). Také je pravda, že úroveň rozhodování tam bývá někdy rozporuplná (není to tedy jev pouze nám vlastní).
Pokud jde o systém závodů u nás, zrušení ČP pro mladší kategorie bylo chybou. U14 má být závodem pro začínající a středně pokročilé lezce a setkávají se tam vlastně všichni. Pak je na výběr postavit cesty těžší rozřazující i ty nejlepší anebo lehčí a pak si zalezou i ti slabší, ale je tam třeba 12 topů na cestě. Dalším aspektem je to, že vyhrávají pořád ti stejní a to pro ty začínající musí být demotivující. Také mládež v kategorií B, pokud nepatří ke špičce, nemá kde závodit - co by dělala na ČP, kde na cestách za 7 se mnohdy ani pořádně neodlepí od země.
Dle mého mínění v ČP by měly závodit dětí z věkových kategorií J, A, B, C, D (ne mladší!) a v U14 B, C, D a E (ale jen 2 ročníky a ne mladší) a to dle pravidel z loňského ročníku znemožňujících start některých jedinců).
Jestli tě dobře chápu, tak ty horší a začínající by měli 2x tolik závodů než ti dobří závodníci? 5 kategorií v závodě=150 - 200 závodníků. Kde to chceš dělat? V Rakousku?
No v první řadě je potřeba se zamyslet nad tím, zda je opravdu nutné, aby ČHS pořádalo tolik závodů a podporovalo průměrné děti takto přímo.
Za situace, kdy svaz pořádá takové množství závodů pro děti jako letos, sice vypadá dobře, protože na první pohled toho pro děti dělá opravdu mnoho, ale při hlubším pohledu se zjistí, že dobře to fungovat nemůže. Tím "dobře" nemyslím zábavu pro děti, ale to, co by mělo být prioritou komise závodního lezení dětí, tedy výběr a vytvoření podmínek pro rozvoj talentů. Důvody velmi dobře popsal A.K. výše, nebudu to dále rozebírat.
Stejně jako mají určitá organizační a technická pravidla třeba závody IFSC, měly by je mít i závody ČHS. Závody s razítkem ČHS by měly být zárukou kvality a vysoké náročnosti. Což teď není. Jedny a ty samé závody, tedy U14, mají z hlediska výkonnostního lezení velmi proměnlivou kvalitu podle postoje organizátora a možnosti stěny. A za současné situace jsou organizátoři v prakticky neřešitelné situaci, protože si buď zalezou dvě tři děti a zbytek bude křičet, že to bylo těžké, nebo si zaleze 15 dětí a zbytek bude křičet, že to bylo lehké.
Takže, jak už jsem napsal výše, je opravdu potřeba, aby svaz pořádal deset průměrných závodů U14 a šest ČP roztažených do celého roku místo toho, aby se udělal třeba seriál pěti kvalitních a náročných závodů pro ty nejlepší všech věkových skupin v první třetině roku, a zbytek závodů pro začínající a amatérské děti a mládež se podpořil nepřímo přes oddíly a stěny, které by závody pořádaly podle svého? Dětské amatérské závody nemusí mít žádná striktní pravidla, naopak by tu mohly vzniknout další zajímavé podniky. Písecký pavouk, Ruzyňská liga, GrandPrix Holešovice, RockPoint překližka cup, bouldering ve Slaném, Pražský opičák... To všechno jsou závody, které by měly být a jsou právě pro normální děti. A svaz by měl své vlastní síly soustředit na výkonnostní lezení a ty nejlepší a ty běžné závody pro normální děcka by měl podpořit právě třeba podporou nebo dotacemi organizátorům již zaběhnutých závodů a podniků. Jaký má smysl dělat duplicitní závody k těm již stávajícím a tak tříštit finance, čas i námahu? Tohle je špatně a jen to ukazuje na neschopnost a nezájem svazu spolupracovat a dohodnout. Proč? Může to někdo vysvětlit?
Njn, rýpnout si bez podpisu to je zdejší specialita. Ale nic to, přežiji a odpovím: stačilo by se vrátit do zaběhnutého dříve modelu: 5 závodů v Česku a 5 na Moravě a každé dítě by si mohlo zvolit, kde chce být klasifikováno. Zajistilo by to plynuly odchod dětí do ČP.
Nevím, co tím počtem chceš říct. Ale pro ilustraci:
Při dobré organizaci není 200 závodníků na průměrné stěně problém. Když si projdeš podklady k těm závodům iRCC, tak nelezou všichni najednou. Obvykle je okolo deváté registrace pro U10 a U12, kteří lezou od 10:00 do 14:00. Mezitím je registrace pro U14, U16, kteří lezou od 14:00 do 18:00.
Na registraci tak máš polovinu lidí a na stěně také. Dokonce v Hermagoru neměli ani jednu cestu společnou, holky měly svoje tři cesty, kluci měli své tři cesty, takže se na nic a nikoho nečekalo. Podobné to bylo i v Tarvisiu, i když tam se něco překrývalo, ale tak, že se také nečekalo. Ale v každém případě to měli tak, že se lezlo po celé stěně a bez prodlev, když dolézali poslední finalisté, na druhé straně už lezli první z U14 a U16. Ve Slovinsku byl den také dělený, dopo menší, odpo větší. Jak to dělali nevím, ale fakt jim to odsýpalo, jak při registraci, tak při závodech. Když si vzpomenu na Sobotku, kde jsme přijeli v 8:00 a odjížděli někdy před sedmou a den strávili v přeplněné malé hale, kde po sobě všichni šlapali a stejně se tam nevešli, tak sem jsme přijeli okolo deváté a ve dvě bylo odlezené finále. Při skoro 80 dětech v U10 a U12. Takže i těch 200 dětí se v pohodě na menších stěnách zvládnout. Jen je potřeba u toho přemýšlet. Když to zorganizuješ tak, že jedna skupina nemůže lézt, protože druhá skupina jim kříží cestu, takže ta první skupina jen hodinu sedí a čeká, je něco špatně.
Zrovna "Petr" teda podle mě vůbec anonymní není. Tady na lezci ho zná snad každej spousta lidí ho zná i osobně a má jasný a konzistentní názory a stále se podepisuje Petr. Co bys jako chtěl ještě víc?
Vzhledem k tomu, že autor článku je Petr a ten příspěvek výše je k věci, tak člověk asi nemusí být zrovna velký koumák, aby zjistil o kterého Petra jde ;).
Rodic nejsem a ambice zjevne nemam zato rad p*cuju, toliko uvodem.
Uz sama myslenka mezinarodnich zavodu pro deti do 10 let mi prijde celkem absurdni. Resit nejake medaile ci trapne a netrapne pozice u "mezinarodnich" zavodu, kterch se ucastni celych 20 deti per kategorie mi ale prijde jako totalni ulet. To, ze se deti bavi a maji z toho radost je ok. Subjektivne mi ale prijde, ze jsou lepsi hodnoty, ktere lze detem v 10 letech predat nez takovehle zavodeni a medaile.
Vybereš dětem něco, co se líbí tobě, a budeš je do toho nutit, nebo necháš děti, ať si vyberou, co je baví a budeš je v tom podporovat a pomáhat jim? V prvním případě tu máš děti pro sebe, v druhém případě tu jsi ty pro děti. Pokud si děti nevybraly zrovna drogy nebo kriminální činnost, považuji druhou alteranativu za lepší, zejména právě ve sportu.
Petr tady naráží na nedávné dětské závody v Jeseníku. Mohl by někdo upřesnit jejich průběh? Je pravda, že v U10 tam byly tak obrovské časové prodlevy, jak Petr zmiňuje? Nemáte někdo podle fotek představu, kdy se u U10 lezla první a druhá kvalifikace a kdy začínalo finále?
Ano, byl jsem tam. Na to, jak je stěna malá, cesty byly postavené velmi dobře a na závodění na čas nedošlo. Pořadatele organizaci zvládli, jak na naší realitu, vcelku velmi dobře i když časové rezervy tam rozhodně byly (1 - 2h). Co ale bylo nadprůměrné, to byly ceny - tohle jsem ještě na Tendonu nezažil a dlouho asi nezažiji- velká pochvala :-). Jediné výhrady z mě strany byly vůči drobným chybám v rozhodování.
Takže, povedlo se mi získat pár konkrétnějších údajů z Jeseníku:
Celkem závody zabraly cca 10,5 hodiny.
A podle fotek byla U10 zhruba:
První kvalifikačka začátek okolo 10:30, druhá kvalifikační cesta začátek okolo 12:00, třetí kvalifikační cesta začátek okolo 13:00.
Poslední závodník v kategorii U10 dolezl kvalifikaci nejpozději ve 14 hodin.
Izolace začala v 16:15. To znamená, že po dolezení kvalifikací se čekalo přes dvě hodiny. Finále začalo v 17:30 (co se dělo mezi odchodem do izolace a začátkem?)
Poslední závodník nastupoval do finále v 18:45.
Takže, pokud počítám dobře, mezi skončením kvalifikace a koncem závodů uběhlo skoro PĚT hodin a z toho závodník, který šel z kvalifikace jako první, strávil v izolaci neuvěřitelných DVĚ A PŮL hodiny. Na dětských závodech.
Nezlobte se na mě, ale pokud jsou časové údaje správné, považuji tohle za totální selhání a ostudu organizátorů i ČHS. Jestli jsou údaje správné, jak si tohle vůbec může svaz dovolit, aniž by se z toho pak musel někomu zodpovídat za totálně zpackanou akci? Rodiče, to vám to nevadí, že někde zvládnou kvalitní dětské závody za 4 hodiny od začátku do vyhlášení a ještě zažijete fajn den, kdežto na závodech ČHS sedíte od rána do večera a koukáte a koukáte a vaše děti, které mají s chutí závodit, se tam čtyři pět hodin nudí, z toho dvě hodiny samy v izolaci? Fakt jsem jediný, kterému tato koncepce závodů a tento stav připadají špatné?
Můžeš být více konkrétní? Nějaké argumenty? Takovýhle primitivní výkřik je o ničem.. Předpokládám, že jsi nějak angažován v organizaci těch závodů v Jeseníku a máš solidní problém se zpracováním velmi věcné kritiky...
No hele, nediv se mu. Představ si, že bys byl v Jeseníku stavěč. Přes 3 hodiny mezi kvalifikací a finále stavíš finálovou cestu, a oni ti za to ani nepoděkují, jen remcají, že to mělo už být připravené :-)))) Nevděční to lidé.
3 hodiny na staveni cesty? Cesta se nevymysli. Uz je davno vymyslena, je mozny, ze dokonce i postavena. Pro deti neni zrovna motivace trcet nekde v necinnosti 3 hodiny.
Bud chval nebo mlc!... ze? A kdyz to nekde delaji o poznani lepe, tak o tom nemluv. Jako chapu, ze kdyz neco delam vicemene z nadseni ve svem volnem case, jsou naroky na kvalitu nizsi. Ale kdyz se neco lidem nelibi, je dobre to i presto dat vedet, aby se na tom dalo dale pracovat a nedostatek odstranit. V clancich od Petra mate inspiraci z ciziny. Je videt, ze z akci za hranicemi je mnohem vice nadseny nez z tech tuzemskych (ktere mu moc nesedi), tak je obrazi a pise o nich. Asi se neda cekat, ze bude psat o akci, ktera se mu nelibila. A asi nikdo nepopre, ze kvalite nasich zavodu a tech zavodu na zapad od nas je v tomto pripade znacne rozdilna.
Já ani tak nejsem nadšen z toho, jak to dělají v cizině, jako znechucen z toho, jak špatně se to dělá u nás. Zejména když vím, že tu pořadatele, kteří umí výborné dětské a mládežnické závody, máme. A když se to celé odvíjí od neochoty a neschopnosti vedení sportovní komise se domluvit, mlčet neumím a ani nechci.
Tak z vlastní zkušenosti mohu napsat, že jediný rozhodně není. Současný stav vadí skoro všem, stačí si promluvit s lidmi na závodech. Ale Petr zatím jako jediný má odvahu s tím pod vlastním jménem vyjít na světlo. Prý jim to za to nestojí. Řada lidí si totiž vůbec neuvědomuje, jaký dopad bude z dlouhodobého hlediska tahle bída mít, a že ten, kdo tím bude postižen, budou právě rodiče a zástupci dnešní mládeže, protože tento systém povede pouze k zadušení a stagnaci jakéhokoliv talentu. V tomto prostředí prostě rozvoj možný není. Dnešní bezohledná podpora neschopných v repre, kdy se peníze na výlety pro poslední místa berou z peněz na podporu a rozvoj dětí mládeže, takže na slušné dětské závody nezbývají finance a musí se tak dělat v nedůstojných a nevyhovujících podmínkách, se na další generaci lezců nemůže nepodepsat.
Ta nenávist vůči reprezentaci je fascinující. Jsou to nejlepší u nás. Asi 100x se rozebíralo, že rozpočet mládeže má část na reprezentaci a část na české závody. Že z těch peněz na reprezentaci se platí hlavně poplatky mezinárodní organizaci a reprezentace má příspěvek na dopravu jen když jsou ve finále. A stejně jako Petr svoje geniální děti je na závody vozí rodiče ve svém volném čase. A ještě si pak přečtou, že jsou neschopní.
Prostě jsme malý sport a tak to v malých sportech chodí.
A co jako že je nejlepší u nás? Kdyby s tím ti dobří sekli a nejlepší u nás lezli 7a, tak bys je také posílal na svěťáky? Podle tvé logiky asi ano. A mimochodem - nejlepší nejsou, jen jsou ochotni jezdit na závody. Ti nejlepší na nějaký ČHS pečou.
A to financování? Je jedno, jak to nazveš a jaké kapitoly uděláš, počáteční balík je jen jeden. A nepiš tu nesmysly o podpoře a příspěvcích repre, dokud komise nezveřejnění detailní rozpočet s rozpisem nákladů souvisejících s jednotlivými akcemi pár let zpětně (tedy i příspěvky a platby doprovodu závodníků), jsou to vše jen hezké, ale nic neříkající řeči.
Proč to považuješ za nenávist? To nemá s nenávistí k repre co dělat. Je to pouze nesouhlas s neefektivní vynakládáním našich společných prostředků. Kdyby tam závodníci jezdili reprezentovat, bylo by to v pohodě. Zatím však v zahraničí CZ reprezentují spíše děcka z tohoto článku, než naše "repre".
Jenže v tom aby se prase vyznalo a ta čísla jim nesedí. Stejně tak tam totiž píší, že za CZE bylo 9 závodníků, ale po rozkliknutí tam najdeš i dvě holky, co tam vůbec nebyly. Takže ze lži bych nikoho neobviňoval, přihlášených závodníků bylo skutečně přes 200.
Jak myslíš to "ještě jednou"? Však jo, ve výsledkové listině je 159. Ale má věta, že na závody bylo přihlášeno přes 200 závodníků, je také pravdivá :-)
Ahoj, omlouvám se. Nejsem němčinář, takže jsem vycházel z počtu přihlášených. Těch bylo nejdříve 211, 14 se odhlásilo, takže to bylo 197 závodníků, tedy těch mnou uvedených 200. Někdo asi nepřijel, startujících bylo opravdu jen 159 (snad).
Když už jsem to dohledal přesně a řešili jsme tu ty časy a časovou náročnost, pro zajímavost jsem se podíval na počty účastníků v U10 a U12 v Tarvisiu a v Jeseníku. V Tarvisiu bylo v U10 celkem 32 dětí (18/14), v U12 pak bylo dětí 42 (24/18). V Jeseníku bylo v U10 i U12 pokaždé 31 dětí, vždy 11/20.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Stručné i rozvleklé shrnutí dalších dětských mezinárodních závodů v lezení na obtížnost s českou účastí.
GPS a mapové aplikace