Jak se bránit a jak včas rozpoznat celkové podchlazení
Celkové podchlazení patří k poměrně častým příčinám úmrtí v horách, jeskyních a dalších extrémních podmínkách.
Umírali na něj námořníci za války v tichomoří, své oběti si pravidelně vybírá mezi speleoalpinisty, i návštěvníky hor, bez ohledu na to, zda se jedná o turisty, kteří zabloudili při náhlé změně počasí nebo zkušené horolezce. Nejčastěji však celkové podchlazení zabije jinak oslabeného jedince, u kterého nebylo včas přikročeno k preventivním opatřením, jako např. po i jinak život neohrožujícím úrazu, nebo při naprostém vyčerpání.
Celkové podchlazení je tedy vážným, život ohrožujícím stavem, ke kterému je také takto nutné přistupovat.
Je velmi smutné, že i navzdory výše uvedenému je tomuto stavu obvykle v zásadách první pomoci věnovaná jen okrajová pozornost. Ochrana před chladem bývá zdůrazňována pouze jako jedno z protišokových opatření, následkům, resp. průběhu se při výuce zdravovědy laiků věnují pouze specialisté, zaměření právě buď na hory nebo na jeskyně.
Jen díky tomu mohlo v minulosti dojít k takovým případům, kdy podchlazeného člověka jeho „zachránci“ rozhýbali a celou záchranu viděli v pokusu o dovedení do civilizace. A zachráněný nepřežil.
Celkové podchlazení je život ohrožující stav, na tepelný komfort by se nemělo zapomínat ani při improvizovaném transportu zraněného
Celkové podchlazení je stavem, při kterém dochází ke snížení tělesné teploty (normál 36,6 - 37°C) v důsledku chladu, často s přispěním vlhkosti, proudění vzduchu, nedostatku výživy, vyčerpání (v horolezectví i špatné aklimatizace), při které si organismus chrání teplotu vnitřních orgánů (jádrová teplota) na úkor teploty kůže a svalstva končetin (povrchová teplota). Právě tuto charakteristiku podchlazení je nutné brát v úvahu při zahřívání, neboť náhlé zředění krve vnitřních orgánů chladnější povrchovou krví může zvýšit nebezpečí (šok organismu, který může vést až k zástavě životních funkcí). Příznaky: I. stupeň - teplota poklesá na 36 -34°C, následuje zpomalení pulsu, zrychlení dýchání, chvění se svalů, psychomotorický neklid a bolesti svalů; II. Stupeň - tělesná teplota klesá pod 34°C, následuje zrychlená srdeční činnost, nepravidelné dýchání a ztížení výdechu, zhoršení reflexů, svalová ztuhlost (často patrná v obličeji), apatie, ospalost, horní končetiny jsou nepřirozeně přitisknuté k tělu; III. Stupeň - tělesná teplota poklesá pod 30°C (kritická 29°C), následuje pomalá, nepravidelná srdeční činnost, zpomalení frekvence až zástava dýchání, ústup svalové ztrnulosti, bezvědomí, smrt. Protiopatření:
pomalé zahřívání, při zachovalém vědomí podávání horkých slazených nápojů (bez alkoholu!), sledovat dýchání a činnost srdce, v případě nutnosti provádět oživovací pokusy, rychlá organizace transportu vleže. Podchlazený bez známek života nesmí být prohlášen za mrtvého bez úplného rozmrazení (vzniká stav podobný ”zimnímu spánku” a je proto ještě naděje na oživení bez poškození mozkových buněk pro jejich dočasnou sníženou citlivost na nedostatek kyslíku).
Nejdůležitější je pochopitelně prevence. K výše popsaným příznakům by prostě nemělo dojít, podchlazení by mělo být rozpoznáno již v prvním, nejpozději druhém stupni. Již chvění svalů z chladu je významným varovným signálem. Pozdější ztuhlost (přitisknuté paže, pro jistou nemotornost postižených a mírně komický zjev hovoříme o „tučňácích“) je signálem k okamžitému zásahu a značné opatrnosti. S těmito příznaky se lze setkat i při vedení túry v horách. Vedoucí skupiny by měl, zejména při náhle zhoršených klimatických podmínkách, pravidelně kontrolovat účastníky túry a včas zasáhnout. Poslední stupeň je již mimořádně vážný. S takto postiženým člověkem minimálně hýbáme, transport musí probíhat na alespoň improvizovaných nosítkách. Podle možností by se mělo přistoupit k zahřívání trupu (grilka, různé chemické sáčky schopné po vpuštění vzduchu reakcí vytvářet teplo, tělo karbidky zabalené a přiložené k hrudníku apod.). Pokud je postižený při vědomí, podávání teplých nápojů. Výše uvedená poznámka o absenci alkoholu je velmi důležitá. Alkohol roztahuje cévy, toho lze sice do jisté míry využít při léčbě omrzlin, ne však podchlazení, kdy by alkohol mohl způsobit stejný efekt, jako prudké rozhýbání, tedy náhlému zhoršení stavu, které může v krajním případě vést k úmrtí.
Velmi důležité je také sledovat stav postiženého po jiném úrazu (a to ať už v případě transportu vlastními silami, nebo při čekání na záchranu), a podchlazení předcházet; tedy zraněnému zabezpečit základní tepelný komfort.
Prostředí jeskyní, vyznačující se značnou relativní vlhkostí a chladem, může být velmi nebezpečné
Součástí preventivních opatření jsou i takové běžné zásady, jako např. nikdy nevyrážet na horskou túru bez dostatečné zásoby rezervního prádla, teplého oblečení, kvalitní bundy nebo pláštěnky, a v případě náročnějších (zejména horolezeckých, ale i turistických túr) bez bivakovací výzbroje. Tou rozumíme prostředky nutné pro bezproblémové přenocování v situaci, kdy nemáme stan, nebo jej nelze použít. Základním takovým prostředkem je Žďárského bivakovací pytel, tzv. ždárák, vyrobený z nepromokavého materiálu, který nejenom, že lze přetáhnout přes spací pytel a zachovat si v něm relativní sucho i tepelný komfort, ale v nouzových případech jej lze s menším komfortem použít i bez spacího pytle. Používá se tak tedy jako nouzový prostředek, při náročnějších túrách by měl být součástí tzv. bezpečnostního obsahu batohu, v případě zvýšené pravděpodobnosti bivakování je vhodné též mít s sebou izolační podložku (alespoň zkrácenou karimatku či alumatku) a zdroj tepla (vařič).
V podmínkách speleoalpinismu se doporučuje použití záchranné přikrývky například Izofólie, která se při speleologických akcích obvykle nosí jako součást standardní výzbroje v přilbě. Při nuceném bivaku ve speleologických podmínkách lze využít několika osvědčených postupů. Matýsek např. doporučuje tzv. želví metodu, vyžadující následující postup. Sundáme nepromokavé části oděvu a na nízkém kameni z nich vytvoříme izolační matraci, na kterou si sedneme. Co nejdokonaleji se přikrývkou přikryjeme tak, aby z ní neunikalo teplo. Rozsvícenou přilbu položíme mezi nohy pod přikrývku (musíme však dávat pozor na její poškození - je hořlavá) Vyvíječ karbidky držíme mezi stehny u stehenní tepny, abychom zajistili přísun tepla do nohou, a paže zkřížíme na kolenou a opřeme o ně hlavu. V této záchranné poloze lze vydržet dlouhou dobu, s minimálním energetickým výdajem. Malý plamen karbidky a tělesná teplota dokáží pod přikrývkou vytvořit asi 25°C. Při této teplotě lze brzy vyschnout a zajistit si dobrou morálku pro další činnost. Je ovšem nutné občas přikrývku obrátit, a tím odstranit zkondenzovanou páru a odvětrat vlhkost.
Záchranná přikrývka (izofólie) se vyznačuje značnou pevností, snadno se však poškodí o ostré výčnělky. Obvykle se dodává složená s upozorněním, že je určena na jedno použití, neboť ji nelze poskládat do původního rozměru. Navzdory tomu může, při šetrném zacházení, posloužit i vícekrát. Fólie pro opakované použití se na trhu rovněž příležitostně objevují, jejich cena z nich však činí zboží spíše nadstandardní. V současné době se použití izofólií rozšířilo i mezi horolezce a stává se prakticky normální součástí lékárničky, nebo tzv. balíčku pro nouzové situace.
nevim, jestli na netu budou ty zabery z televize, ale byl tam zaber na stenu jak mavaji o pomoc, pak byla zase bourka a pak tam byl zaber uz jen na bezvladne visici tela, nemely vubec zadne vybaveni na lezeni v zime, kamarad tam byl zrovna v te dobe a rikal, ze tam bylo pul metru snehu, vsechny cesty zavrene, takze s lezenim byl konec, ma nejake fotky, mozna mu reknu, at je posle na lezce, do Yosemitu pry zima prisla letos holt hodne brzo...
ze šuplíku spatřilo světlo světa. Ne, že by tenhle článek člověka zahřál, ale možná někoho zachrání. chce to prostě klid a nohy v teple.
O tom nerozhýbávání je to už asi i celkem známo, minimálně horská v Tatrách kdysi udělala ten průšvih, že s podchlazeným šla dolů, ale to už je dávno a o tomhle problému se nevědělo. Dneska by to už vědět měli.
Tak jsem Tome zvědav, jaká tajemství výtáhneš na světlo příště.
vědělo. O tomhle problému se ví celkem dlouho. Akorát to všichni dost podceňovali. Nestalo se to jen v Tatrách. Stávalo se to opakovaně, i když hlavně "neprofesionálům". Horským záchranářům se to stalo v minulosti také, dokonce kvůlivá tomu IKAR přijímal jakési opatření, směrnici či kýho výra. Takže se to nestává profíkům, ale amatérům. Běžným horolezcům, turistům a jiným lidem ochotným pomoct. Ovšem bez patřičného respektu a bez vědomostí to může být na škodu.
Co by mě zajímalo (možná by stálo za doplnění)- doufám, že nikdy nebudu potřebovat -obvykle se zdůrazňuje že zahřívání u těžké hypotermie se má týkat jen tělesného jádra (chápu jako trup a hlava). Chápu to tak že i kdyby byla možnost zahřívat celé tělo třeba sprchou je lépe to neudělat (stejný problém jako u rozhýbání). Správně? Druhá věc je jak poznat těžké podchlazení od smrti. Má smysl zkoušet oživovat oběť studenou třeba 25C nebo je lepsi izolovat a neoživovat amatérsky s tím, že je větší šance na oživení v nemocnici (na mimotělním oběhu nebo jak to ohřívají)? Ještě se často uvádí metoda zahřívání přímým tělesným kontaktem s normálně teplou osobou.
No, Honzo, to je tak. Určitě je lepší zkusit silně podchlazeného zaizolovat a pokusit se jej dopravit do zažízení k tomu určeného. Třeba mu pomůžou.
K tomu prvnímu dotazu: osobně bych jej nesprchoval, ale použil nějaké ty tolik doporučované zábaly na hrudník. Ale já se v tomhle článku přecijenom chtěl víc věnovat prevenci (o tý alespoň něco vím - co se táká zbytku textu, mám pocit, že mě naši felčaři sežerou :-) navíc jsem nepoužil poslední verzi jejich skript, takový já byl syčák)
A k použití tělesného tepla: také jsem to někde četl, mám pocit, že v jakési příručce přežití. Jednalo se o propadnutí do ledové vody, tedy polární podmínky. Doporučení znělo svlé¨knout čerstvě vytaženého postiženého donaha a vložit k němu dvě donaha vysvlečené osoby, pokud možno opačného pohlaví (prý to funguje lépe i psychologicky). Jen si to nedokážu představit v reálu. K propadnutí dojde obvykle za pochodu. Nemáš stan, máš všechno na saních nebo v batohu a musíš jednat proklatě rychle. V této situaci vyřadíš z dalších záchranných postupů dvě osoby (jedno jakého pohlaví). Pak je musíš všechny opatrně přesunout do zbudovaného přístřeší. No fakt nevím... Ale obecně vzato, to zahřívání někým dalším musí zaručeně fungovat.
To s těma osobama jsem taky kdesi četl, ještě tam bylo, že všechny (tedy jak zmrzlíka, tak rozmražovače) šoupnout do igelitovýho pytle a až potom obalit nějakejma dekama. Já teda igelitovou rouru s sebou po ledovci nenosím (třeba by to nahradil prvně žďárák a potom až do spacáku?). No, každopádně nic moc akce.
Zahříván vlastním tělem funguje. To pohlaví je dobrým ukazatelem stavu. Pokud je podchlazenému jedno, kdo se k němu mačká, je to zlé.
Ještě jedna legenda. Ruský člověk prý měl zmrzlou nohu na kost. I řekl si "no što!"-zmrzlé se nekazí, musí se rozmrazit ALE zevnitř (sic!!!). I strčil nohu do vody. kterou nechal zmrznout a začal se zahřívat horkými nápoji v chatě, kam o zmrzlé noze došel. A noha prý neodpadla, ale ožila. Tak jsem to slyšel. Moc se mi to sice nezdá...
mne jeden fin hovoril, ze v pripade padu do ladovej vody sa padnutemu po vybrati namaze akymkolvek tukom (oni zo sebou nosievaju tuk ako potravu) minimalne chrbat v oblasti obliciek a hrudnik a potom sa zabali do igelitu alebo niecoho nepriedysneho. tym sa vyrobi zakladna izolacia, na ktoru sa potom daju dat dokonca aj mokre saty(!). ten chlapik to vraj tiez raz zazil na vlastnej kozi a nebol omznuty... aj tak diky, neprosim. ked vsak pojdete daleko hore, moze sa sa to niekomu zist (inac je tam fakt super)
Iba pár malých poznámok k odstavcu speleoalpinizmus:
1. izofólia sa nenosí "obvykle" ale je to povinná súčasť výstroje,
2. Pri čakaní pod izofóliou je doležité nesedieť priamo na zemi, ale na niečom tepelne izolujúcom, napr. speleovak s lanami,... Ak sa predpokladá dlhšie čakanie, tak je vhodné mať kus starej karimatky pod zadok. Veci zo seba vyzliekame iba v prípade,že: A nemáme naozaj nič nod zadok, B ak oblečenie zabraňuje odparovaniu vlhkosti,
3. 2 roky stará, pomačkaná a zhužvaná izofólia veľmi nepomože, nová je lepšia :).
4. Izolfólia by mala byť obojstranná
Ano, ctverec karimatky cca. 20x20 cm je vyborna vec a nejen pro pripad nouze, ale na kazde akci, kde se daji predpokladat prostoje (mereni, foceni). V nekterych koncinach nosi jeskynari takove sedatko na sirsi gume v pase na zadech asi jako ledvinak, takze kdyz si clovek chce sednout, stahne karimatku dolu a kdyz vstane, ta se samovolne vrati na zada.
Standardni velikost izofolie 160x210 cm je proklate mala, pokud chcete improvizovane bivakovat shora popsanym zpusobem s karbidkou. Clovek dokaze drzet folii dokud neusne, pak ovsem se to vsechno rozvali a muzete zacinat znova - vyzkouseno v praxi :-)
Ano, ctverec karimatky cca. 20x20 cm je vyborna vec a nejen pro pripad nouze, ale na kazde akci, kde se daji predpokladat prostoje (mereni, foceni). V nekterych koncinach nosi jeskynari takove sedatko na sirsi gume v pase na zadech asi jako ledvinak, takze kdyz si clovek chce sednout, stahne karimatku dolu a kdyz vstane, ta se samovolne vrati na zada.
Standardni velikost izofolie 160x210 cm je proklate mala, pokud chcete improvizovane bivakovat shora popsanym zpusobem s karbidkou. Clovek dokaze drzet folii dokud neusne, pak ovsem se to vsechno rozvali a muzete zacinat znova - vyzkouseno v praxi :-)
Možná by nebylo od věci říci, lépe zdůraznit, že veliké množství tepla, ač se to nemusí zdát, uniká hlavou. Jednak je dobře prokrvována, druhak má velkou plochu a za třetí je to asi nejotužilejší část těla, takže si ji nekrejeme. Takže to chce přikrývku na hlavu!!!
Peří a vlna jsou vyvíjeny a testovány na ochranu organizmu před povětřím přeci jenom dost dlouho. Pták i ovce mají potřeby v tomhle stejné jako člověk. :o)
No, fyzikální... Kdyby to bylo těleso rovnoměrně vyzařující teplo, tak by to šlo i spočítat, Ale u člověka jde o teplo v různých vrstvách o různé tepelné vodivosti, zahřívání nerovnoměrné a vlhkost do toho a soli a proudění vzduchu a... Takže různé ty struktury ochrané vrstvy za rúzných podmínek zahřívání a odpařování a vůbec. Tohle asi jde jedině pokusem a řekl bych (nenutim!) že možné je všechno možné a hlavně to nemožně možné.
Nevím, ale vlnu jsem z výstroje vyřadil před lety a můj dojem je, že tepelné vlastnosti materiálů jak používá třeba moira nebo klimatex je dostatečnou náhradou, pokud se týká váhy a odvodu vlhkosti, pak se mě zdají nesrovnatelné. Pokud se to překryje nějakou hezkou membránou proti větru, tak jsem plně spokojen a to i v zimě.
Jinak hlava dělá hodně, např. lyžařské brýle na obličeji spolehlivě zahřejí (potil jsem se ve stoupání jak pes, dal je dolů a podstatně se to zlepšilo, aniž jsem rozepnul něco dalšího).
Vlna má jednu velkou nevýhodu-pomalu schne. Pokud jde o váhu, vyjde to podle mých vážení nastejno (záleží na tom, jaká to je vlna). S tím pohybem mám stejnou zkušenost. U "flízů" mám (a někteří další) pocit, že je tam ostrý předěl mezi pohoda-klendra (například že zastavíš a klepeš). Může to být složitější strukturou materiálu podobně jako u peří. Množství vzduchových kapsiček ve struktuře svetru je možná větší a víc mnohotvaré (na peří to pochopitelně nemá).
Majngotesvil! Nikomu nic nenutim!!! Pouze do diskuse.
No vlna má ale take jednu nespornou výhodu, že hřeje i když je vlhká, což se o Polypropylenech a polyesterech říct nedá, pokud je vlna kvalitní, tak tím spíš.
No vlna má ale take jednu nespornou výhodu, že hřeje i když je vlhká, což se o Polypropylenech a polyesterech říct nedá, pokud je vlna kvalitní, tak tím spíš.
Jo! To je také fakt. On svetr i dost dlouho lehkému dešti odolává. Zejména to dokázaly svetry ze "surové" vlny. Ale kde to seženete! Ovce moc nejsou a je to nákladná výroba a výrobcům se do toho nechce. Slušná vlna ani moc není v obchodech. Loni jsem inovovali z orintálšopu. Spokojenost veliká.
v zimě pokud ztratíš cestu a nouzovému bivaku se nevyhneš, bude vždy lepší svetr z pravé vlny v batohu než fleece. Sám jsem sehnal ze sekáče surový nebarvený neodmaštěný svetr z Aljašky ze silných vláken kanadských ovcí) váha 2 kg) a můžu říct, že se z něj voda po sněžení odpařuje stejně rychle jako z umělin. A hlavně super hřeje, takže plní funkci nouzového bivak.oblečení. V kombinaci s lehkou windspoper mamut bundou je super do zimního počasí.
tak počítej: bivak.pytel 700g+ peřový spacák 1800 gr = 2,5 kg+ tvoje fleece bunda 600gr =3,1 kg, což je v součtu daleko víc než muj polární svetr!! Nepočítám , zde usporu v batohu. Navíc , při jakýkoli komplikacích během cesty( např. problémy s vázáním, čekání) se se spacákem nezahřeješ .
Hezky jste si pokecali, žeano :-)
No abych byl pod svými články vždy za nejchytřejšího (jsem totiž chytrej jak rádio, jestli to ještě nevíte), dodám pár maličkostí:
Ne nadarmo se říká, že "Když tě zebou ruce a nohy, nandej si na hlavu čepici!" Nejvíc tepla uniká bez čepice a jek výše popsáno, tělo chrání své jádro právě tím, že "stahuje" teplo z okrajových částí.
A k vlně. Vlna je dobrá. Proč asi myslíte, že se mnoho firem v současnosti k různě upravované vlně vrací? Prostě proto, že by asi bylo možné ji nahradit nějakou umělinou, ela nebylo by to tak efektivní. Na opravdovou zimu (třeba za Polár) se používá funkční spodní prádlo s velikým podílem vlny (např. Ortovox, Smartwool apd.). Vlna dokáže ukládat podstatně víc vlhkosti než syntetika, drží proto tělo v suchu a teple (nebo suchu a bezpečí?). Vlněné (resp. kombiniované s velikým podílem vlny) materiály jsou také báječné na spaní a navíc oproti syntetice nejsou tak brzy a tak odporně cítit, což při delším výletu opravdu oceníte :-) Tak.
Voda je pro cloveka v horach dobra jenom kdyz je uvnitr tela. I pro podchlazeni je dobra prevence mit dostatek tekutin v tele. Ale jedna z nejhorsich veci je, mit na sobe mokre obleceni, at je to vlna, fleece, polypro, to je fuk. Jestli je po ruce suche obleceni nebo spacak, tak svliknout ze VSEHO mokreho (rychle) a sup do spacaku nebo sucheho obleceni. Bez vyjimky. Jedine tak se podari z toho lidi dostat. V mokrym obleceni jsou tepelny ztraty prilis vysoky.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Celkové podchlazení patří k poměrně častým příčinám úmrtí v horách, jeskyních a dalších extrémních podmínkách.
GPS a mapové aplikace