Myšlenka, jet na Pik Lenina, se zrodila v létě 2007, kdy jsme se vrátili z Elbrusu.
A co teď? Co je na řadě? Pojedeme na Lenina! Během roku se vše dalo dohromady, složil se tým, trénovalo se a vesele se vydělávalo...
Všichni pracujeme a každý je vytížen jinak, proto jsme si cestu a administativu nechali pořešit od agentury PAMiR7000 z Ostravy. Nyní bych takovou chybu neudělal, nejde o agenturu, ale o těch dalších 45 lidí okolo.
Pik Lenin má být prý nejjednodušší sedmitisícovka, podle následujících řádků možná zjistíte, že tomu tak zcela není... Plno lidí volí tento kopec, aby za své peníze měli zaručený vrchol. Během tří týdnů zde zahynuli 4 lidé, což je na zdejší poměry dost. Z naší skupiny vrcholu dosáhl jeden, z 52 lidí jich bylo na vrchu 7, padesát procent se nedostalo výše než do prvního tábora...
Článek je psán formou deníku, mou snahou bylo, aby měl i informativní charakter.
20.7.2008 Cesta z ráje...
Dnešek bude plný cestování. V neděli nás čekal ranní odlet z Ruzyně, skupina lidí v péřovkách a skeletech postávající u vozíků s velkými batohy byla nepřehlédnutelná... Odletěli jsme načas, protože ve Vídni na nás čekal další stroj a druhá skupina lidí ze Slovenska. Na přesun jsme měli zhruba tak 40 minut a pak Airbusem až do Moskvy na Domoděvovo letiště. Tam nás čekala nemilá 8-mi hodinová pauza v tranzitní zóně, navazující let odlétá až ve 23:45. Tak jsme si čas krátili rozloženi na dlažbě popijejíce pivo a jiné, za dolary dostupné, pitivo. O půlnoci konečně odlet postarším TU-154 směr Oš.
21.7.2008 ...do háje
V sedm hodin ráno místního času (bylo zde o 4 hodiny více než v ČR) vystupujeme, neskutečně rozlámáni, na Ošském "mezinárodním" letišti. Místní ostraha v šusťákových maskáčových kombinézách a mokasínách do špičky nás bedlivě sleduje a dle tajného losu zabavují Fíkovi pas i s letenkou. Po nutných komplikacích s důležitými ouřady v odbavovací hale se konečně dostáváme k batohům. Z 52-ti batohů nedorazili pouze dva kusy, ovšem batohy lékařů s perfektně vybavenými lékárničkami, tak nevím jak si tento paranormální jev vysvětlit... Naší sedmičlenné skupině naštěstí dorazili všechny, což bylo nemalé štěstí. Z letiště nás odváží místní hromadná doprava, takzvané maršrutky-vesměs starší dodávky Mercedes upravené na autobusy. Byli jsme odvezeni na sjednané ubytování v Borombajevově ulici, kdesi v Oši. Všichni jsme to zařízli, jakmile nám ukázali, kde se složit... Kolem jedné jsme se vydali maršrutkou do města ( jízda kamkoliv po městě stojí 7 somů, po dvacáté hodině stojí 10 somů, tj. asi 4 koruny české), dokoupit potřebné jídlo a ostatní zásoby, jelikož nás zítra čeká přes 300 kilometrů dlouhý přesun do Base Campu. V Oši bylo všechno jiné a zajímavé a pro středoevropana leccos dosti nezvyklé. Rozhodně tu mají trochu poddimenzované hygienické normy... No nic, snad máme vše, aspoň shodíme přebytečná kila. Od šesti hodin jsme měli naplánovanou instruktáž a povídání. Myslím, že pro nás, pro "ostřílené matadory" to bylo zbytečné, ale pro některé dobrodruhy, co se učili nasazovat sedák a mačky poprvé v zimě v Tatrách, a teď jsou na Leninovi, to muselo být poutavé. Ludva, vzhledem k mírné averzi k majiteli agentury, povídání sabotoval a narušoval jeho autoritu, když ostatní zasvěcoval do problematiky výškového lezení. Po dýchánku jsme opět jeli do města, tentokráte na jídlo. Po hodince bloudění nás místní domorodec dovádí do otevřeného podniku. Dáváme šašlík, steak, praženou zeleninu a pívo. Mára ještě dělá batmana a obíhá fontánu, přičemž se nechtěně sprchuje a Ženda loví místní děvušky na nabídku sňatku. Zlatým hřebem je přesun na ubikaci, vzhledem k tomu, že maršrutky v tuto noční hodinu už nejezdí, tak nezbývá než jet taxíkem. Národním vozem v Kirgyzstánu je Daewoo Tico. Takže volba je jasná. Ve čtyřmístným vozítku se nás mačká 7 lidí plus řidič. Tico do kopce supí, lítají šroubky matky, ale nakonec nás šťastně dováží do cíle.
22.7.2008 Cesta do Base Campu
Ráno vstáváme, dáváme snídani a balíme k odjezdu, který je naplánován na devátou ranní. Nakonec jsou jako vždy nějaké komplikace a tak vyrážíme lehce před desátou. K dispozici máme jednoho Kamaze, jeden Zil a 2 dodávky-maršrutky. Po patnácti minutách musíme poprvé zastavovat-Zil má potíže s karburátorem... Během 300 kilometrové cesty (v Kirgystánu téměř neexistují asfaltové cesty, vše je nezpevněné a kamenité) po Pamir Highway se postupně probíjíme bahenním závalem, brodíme kamenitá řečiště a neustále obdivujeme letitou techniku stroje značky Kamaz.
Po příjezdu do BC začíná pršet, což není prý nic neobvyklého. Od místních se dozvídáme, že prší prakticky v kuse už 9 dní, nahoře sněží a na vrcholu je prý -40 stupňů. Postupně doráží i zbytek lidí. My jsme dojeli o půl osmé večer, další ze Zilu o desáté a dodávky až o půlnoci. Ludva a Danka zatím řeší organizační záležitosti a věci kolem s vedoucími BC, my jdeme po perném dnu na kutě.
23.7.2008 První den v BC
Dneska bylo poprvé, podle lidí co tu jsou déle a místních, za posledních 12 dní hezky. Tedy aspoň nesněžilo a trochu svítilo sluníčko. Vrchol jsme ale zatím stále neviděli.Vedoucím tábora jsme byli informováni, že taková perioda špatného počasí tu už dlouho nebyla a podmínky na výstup jsou zatím velmi špatné. Předpověď počasí samo sebou k dispozici není a tak můžeme zatím doufat ve zlepšení. V čase špatného počasí byly na kopci podle vyprávění asi krušné chvíle. Vítr byl prý tak silný, že se ani nedala postavit trojka, stany neměly šanci takový poryv větru vydržet... Stále nový sníh, desítky lidí uvězněných v druhém a třetím táboře, vědělo se o nějakých pohřešovaných a o jedné mrtvé Češce. Jinak na počet úspěšných výstupů je letošek zatím slabý. Od začátku sezóny, která zhruba před měsícem začala, bylo na vrcholu jen 8 lidí. Snad se počasí umoudří a aspoň někoho z nás to pustí na vrchol...
Zítra razí do jedničky asi 20 lidí, co přijeli s námi. Pět slovenských kluků, co vypadají dosti našláple a mají zřejmě lecos vylezeno. Kluci chtějí zkusit trasu přes Lipkinovy skály. A dalších 15 lidí, v naprosté většině bez zkušeností z vyšších hor. Trochu jsme z toho měli obavy, ale snad vědí, co činí...
24.7.2008 Aklimatizační výlet v okolí BC
Dneska jsme měli "zevlovací" den. Ráno jsme si zašli na snídani, kde jsme se doslechli o Kazachovi, který to mezi jedničkou a dvojkou "nerozdejchal" a musí ho snášet s otokem plic a začínajícím otokem mozku. Sváželi ho stále níž, nejdřív do C1, pak do BC, pak do vesnice pod BC, pak do Biškeku- ale stále to bylo moc vysoko, tak skončil až v Alma-Atě.
Počasí bylo dnes už super, celý den svítilo slunko a konečně se nám odhalil i samotný vrchol Lenina. Pro aklimatizaci a rozhýbání jsme si dali lehčí procházku na hřebínek nad BC, zítra ráno vyrážíme do C1.
25.7.2008 Přesun do C1
Ráno kolem šesté jsme se vyhrabali z vyhřátých spacáků a dobalili věci, které nám mají najatí koňáci vyvézt do C1. Jožka bohužel nemá transportní vak na batoh a tak ho dává společně s Dančiným batohem do jednoho. Na koně je ale výsledný balík příliš velký-ne že by to neunesl, ale byl by nevyvážený. Tak Jožkův batoh putuje z vaku ven na koňákova záda. Koňák sedíc na koni, pod každou nohou třicetikilový pytel bagáže a ná zádech další batoh. Kůň širší než delší... Jinak taxi za odvoz batohů se pohybují 1,5 eura nebo 2,5 dolaru za kilogram u agenturních koňáků, koňáci nepracující pro agenturu chtějí dolar za kilogram, ale nesmějí vkročit s koněm na půdu té či oné agentury.
V půl osmé vyrážíme i my. Vyvážíme na lačno, což se některým vymstilo, cesta do C1 není fyzicky náročná, ale strašně dlouhá a někteří docházejí docela unavení. Cesta měří kolem 14 kilometrů. První část vede po trávě z BC přes Ljukovanu poljanu do sedla, odtud pokračuje druhá část po suťovisku a kamenech, některé úseky jsou velmi vzdušné (ujíždějící svah pod nohami končící kdesi v dravé řece), přeskakuje se rozvodněný potok, kde si nejeden nabere do bot atd. Úsek se chodí v rozmezí od 5-ti do 12-ti hodin. My po pěti a půl hodinách šlapání pěšinky, dorážíme do prvního výškového tábora ve výšce 4300 metrů. Zabydlujeme se v pronajatých stanech a během lehčí sněhové přeháňky vaříme oběd a hektolitry čaje. Márovi se dělá trochu zle, ale s odstupem času se mu dělá lépe. Plán výstupu zatím stanoven není, ale pokud zítra vše půjde dobře, vydá se první část z nás do C2. Počasí je dobré, cesta prošláplá, ale vzhledem k postupné aklimatizaci stejnak není kam spěchat...
26.7.2008 První pokus o C2, zachraňujeme Ludvíka
Ráno v půl sedmé první část kluků, jmenovitě Droid, Jožka a Fík, vstává a balí batohy s vybavením a zásobou jídla na 2-3 dny, s tím že eventuálně zkusí Razdělnou. V 8:30 vyrážejí směrem k ledovci. Po půl hodině pochodu po kamenitém ledovci si Droid vzpomíná, že si s sebou nevzal kartuši, ale ihned ukazuje své manažerské schopnosti a v cizím táboře, který je po cestě ještě jednu kupuje. Zapomenutou lopatu nemá ani smysl řešit. Náš C1 je nejdál od místa, kde se ledovec zvedá z údolí a tak začínají pořádně stoupat až po hodině a půl pochodu. Pozdní start si vybírá svou daň v podobě nehorázného vedra, které na ledovci panovalo. Dle odhadu tam mohlo být kolem 30 stupňů, doporučuje se vyrážet kolem šesté ranní, ale mnozí z pohodlnosti vycházejí až kolem desáté. Ovšem v půl páté večer se kluci otáčejí, protože Fíka pálí plíce a začínají sestupovat, navíc pomáhají nějakým Polákům snést jejich parťáka s výškovou nemocí. Dosáhli výšky 5100 metrů, za hodinu a půl svižného sestupu se dostávají do místa, kde se ráno navazovali. Naproti jim šel Ženda s čajem...
Mezitím se v C1 odehrálo jiné drama. Ludva ten den pořád polehával, už 3 dny léčil nějakou virózu různými Coldrexy a Paraleny. Je poledne. "Máro, pojd´ sem, něco Ti dám poslechnout". Říkám si, to bude nějaká blbost, domnívajíce se, že mi dá poslechnout něco z mp3. Dle rady přikládám hlavu v hrudníku a co neslyším při výdechu-jako když vře voda v hrnci!!! "Kurva drát!!!" "Musíš dolů, nebo tu umřeš!!!" Urychleně Ludvu oblékáme, dáváme mu Diluran a balíme jeho batoh. Po chvíli chůze Ludva už nemůže a tak najímáme za 50 dolarů koňáka, aby ho svezl do BC. Loučení s kamarádem mezi kameny byla velmi emotivní chvíle, Mára i Danka brečí.
Večer jsme již všichni pohromadě, staráme se o kluky úderníky a probíráme zítřek, ve večerní relaci se vysílačkou dovídáme, že Ludvík do BC dorazil v pořádku a prohlédl ho lékař. Zítra by se Mára, Ženda a Danka vydat do C2 a postavit ho.
28.7.2008 Druhý pokus o C2
Ráno ve třičtvrtě na šest vyráží Mára, Danka a Ženda do C2. Po přechodu morény a přes sousední BC se dostávají k nástupu do cesty. Tato část trvá zhruba hodinu. Při vstupu na ledovec se navazují a vydávají se do spleti trhlin. Společně s nimi je na cestě do C2 spousta jiných lanových družstev postupujících různou rychlostí. Nejexponovanější část se seraky a velkými ledovými odtrhy, zbytek je pouze nudná a stereotipní chůze do kopce, kdy nenaaklimatizované tělo trpí pod tíhou batohu. Cesta do kopce končí ve výšce 5200 metrů a následuje táhlý traverz doprava zakončený 50-ti metrovým závěrečným stoupákem do tábora. Camp se nachází pod Štítem 30. let USSR. Cesta nám trvala příšerných devět a půl hodiny a docházíme úplně vyčerpaní! Tábor je dosti obsazený a je problém najít místo pro stan. Nakonec stavíme stan na kamenitém plácku, zalézáme, odpočíváme a vaříme. Výška 5300 metrů je na dýchání a motorice pohybu znát. Márovi je opět špatně, sotva přežívá a Žendu sužuje neuvěřitelný průjem. Kluci dole celý den relaxovali a byli na obědě v jurtě. Fíkův stav během poledne vypadal nadějně, ale odpoledně se mu přitížilo, je malátný a celkově je mu zle. Zítra musí dolu...
Ve večerní relaci se všichni domlouváme na postupu a zjišťujeme, že Ludva je už na cestě do Oše. Nebýt lékařky z vedlejšího tábora, asi by v BC umřel, protože zkušeným okem místního lékaře byla u něj diagnostikována pouhá angína.
29.7.2008 Sestup do C1, trek do BC a zpět
Celkově noc, ve třech ve dvou místném stanu, byla masakr. Ráno přibíhá Ženda ze záchoda, že se musí dolů, prý teď snáší nějakého Poláka s výškovkou a najednou nastala nějaká slabší chvilka teamu... Tak se sbalili a kolem desáté už mazali dolů. Nahoře nechali stan a zásoby jídla. Pod ledovec se dobelhali kolem půl třetí, kilometrová cesta přes morénu byla nekonečná, při životě je držela myšlenka na zeleninový salátik a Colu v jurtě. V našem táboře se zhroutili a hodinu odpočívali. Pak je do stanů zahnala sněhová přeháňka, která pravidelně přicházela kolem čtvrté.
Kluci ráno sbalili Fíkovy věci a ve třičtvrtě na osm vyrážejí směr BC. Dolu cesta celkem odsejpá a ve dvanáct jsou v cíli. Ovšem situace v BC se komplikuje, jelikož správce kempu odmítá "naše" klienty, kteří zde setrvávají ze zdravotních důvodů, dále v táboře ubytovávat a chce je vyhostit i se stany za hranice tábora. Napjatou atmosféru klidní Danka přes vysílačku a dohaduje podmínky. Droid a Jožka se poté za krásné 4 hodiny vrací do C1. Mezitím cestou probírají moderní trendy ve vaření a další kulinářské taje. Poté se všichni setkáváme v C1, vítáme se a vyměňujeme si poznatky s cestou. Ženda i Danka odmítají další úmorný výstup do C2, který je měl za dva dny opět čekat. Při večerní seanci u lovečáku, maďaských klobás a láhve vodky plánujeme další postup...
Ludva tou dobou už leží v Oši v nemocnici, mají ho za dva dny propouštět.
Fík je v BC, prohlédla ho lékařka a je mu už lépe, přesto i pro něho expedice končí.
29.7.2008 Zabydlení v C2
Dle plánu z předchozího večera Mára, Danka a Ženda odpočívají v jedničce, osamocení noční jezdci Droid a Jožka časně ráno vstávají a vydávají se na dlouhou cestu do druhého tábora. Nesou další stan (sponzorský dar firmy Rock Point, Mountain Hardwear Trango 2), který plánují postavit v C3, dále plyn a jídlo. Cesta do půl deváté ubíhá velmi rychle, ale jakmile se slunko přehoupne přes sousední hřeben, který poskytuje stín, opět začíná pekelná výheň. Je azůro a před ostrými paprsky se nelze celou cestu nikam schovat. Čepice s kšiltem nebo klobouk a krém s faktorem 50 je tady nezbytnost. Teplota na ledovci je opět kolem 30-ti stupňů. A vedro ještě umocňuje naprosté bezvětří a úbytek sil zrychluje řidší vzduch... Ve čtyři hodiny jsou kluci na místě, konečně stojí u stanu, zalézají dovnitř a děkují předchozí "svaté" trojici, že ho tam před dvěma dny nechali. Po hodině koukání do stropu stanu začínají organizovat pořádek, vařit a stále se snaží přijít na to, jak se tam mohli ve třech vyspat. Brzy na to přijdou...
30.7.2008 Cesta do C2, kluci odpočívají, noční záchrana
Žendu celý včerejší den trápil extrémní průjem, byl rád, že se vůbec dobelhal do místní kadiboudy... Nadopovám prášky ulehá s tím, že ráno nikam nejde. Mára s Dankou ráno trochu zaspí a tak vyráží až kolem sedmé společně s Alešem, chlapíkem z vedlejšího stanu. Danka si celou cestu po moréně stěžuje na pálení plic a pak i vykašlává krev. Otáčí to a tak seňor Mara pokračuje sám. Navazuje se na lano s Alešem a po překonání kritických úseků plných, do prázdna zejících, trhlin v dolní části ledovce, pokračuje solo. Trasu zdolává za necelých šest hodin-aklimatizace je znát, prvně úsek šel 9,5 hodiny. U stanu nalézá Jožku s Droidem, kteří budují další plošinku pro stan, určený dalším účastníkům zájezdu. Vítá je zařváním na celý tábor jeho oblíbené fráze: "Bon giorno, amiči!" Zbytek tábore se jen otočil, co je to za idiota v banánový softshellce. Den využívají k vaření, polehávání a debatování- hlavním tématem je místní fekalplatz (toalety byli umístěny těsně pod táborem, na každého tam je vidět a během poledne je všude cítit silný odér skatolu). Kolem páté si dělají výšlap do sedýlka nad táborem, což je nějakých 250 výškových metrů, jelikož slíbili nějakýmu tipovi, že mu vynesou zbytek věcí, co se mu nevešlo do batohu.
Během večerní relace o sedmé se dovídají, že se nad C3, asi ve výšce 6600 metrů zřítil z hřebene nějaký Slovák a s největší pravděpodobností mu už není pomoci. Zítra se chtějí přesunout do C3, půjdou ve třech nalehko, s jedním stanem a nejnutnějšími věcmi. Asi v půl desáté se však jejich plány zcela mění. Kluci z vedlejšího stanu zachytili radiem zprávu, že zraněný Slovák není Slovák, ale Čech. Momentálně jsou u C3, svážejí ho dolů a zachránci jsou, vhledem k malému počtu, dosti vyčerpaní. Proto se hledají dobrovolníci, kteří jim půjdou naproti a pomůžou jim s evakuací raněného. Kluci se na sebe ve stanu kouknou a jsou rozhodnuti. Rychle balí, oblékají se (už leželi ve spacáku připraveni ke spánku) a běží s ostatními zachráncům naproti. Tempo je rychlé. Na Márovi je vidět, že je silně unavený z dnešního přesunu, ale snaží se jít stále dál. Se zachránci se potkávájí asi v 5800 metrech, pár rychlých pokynů a valí se dolů. Raněný leží ve speciálních skládacích bobech, zabalený ve spacáku, sténá a občas vysouvá svoji ruku ven ze spacáku. Jde to rychle a brzy jsou v C2, kde dostává nitrožilně dexamethazon od Matouše. Ruští záchranáři však chtějí bezpodmínečně sestoupit až do C1, nehledě na tmu a velké množství trhlin. Mára zůstává v C2, pokud by pokračoval, tak by brzy stahovali dva. Dolu pokračuje jen Droid a Jožka, rychle si balí spacáky a sestupují do jedničky. Táhnou raněného v deseti lidech po ledovci, nebe je plné hvězd, ale situace neumožňuje se kochat. Trhlin evidentně přibylo, cesta se změnila, o vzrušení nebyla nouze.Nejvýživnější byl zlom ledovce s velkými trhlinami a prudkými výšvihy, naštěstí nejhorší místa další ruští záchranáři předem zafixovali.
31.7.2008 Opět do C2
Jožka s Droidem doráží do C1 v pořádku, kolem čtvrté ráno, ukládají raněného do stanu, kde se ho opět ujímá MUDr. Matouš z FN Královské Vinohrady. Kluci jdou na čaj do jurty, kde vyslechnou peprnou přednášku od Vůdce zachranářů o nezodpovědnosti Čechů a Slováků na horách. Poté ulehají v jurtě ke spánku. V sedm ráno jsou nuceni vstát, jelikož se podává snídaně iránským kopcolezcům. Kluci za svou pomoc dostávají snídani a v deset vyráží na cestu, společně s Lukášem. Únava byla znát, proto kluci dochází až ve čtvrt na čtyři úplně na kaši. Márovi dnes nebylo vůbec dobře, trpí pekelnou bolestí hlavy. Večer se to lepší a začínáme spřádat plány na vrchol. Náladu trochu kazí myšlenka na další oběť, kterou si náš vrchol vyžádal. Tentokráte šlo o Iránce z místní hodně početné expedice. Chmury rozhání Mára svou krémovou žampiónovou polévkou z pytlíku.
Mezitím dole Danka s Žendou, kterému se střevní problémy na chvilku uklidnily, sestoupili do BC a Ženda následně odjíždí za Fíkem do Oše. Ludva už leží v nemocnici v ČR.
1.8.2008 Odpočinek před výstupem do C3
Ráno kluky opět budí sluníčko a obloha bez mráčku. Vedro ve stanu je za chvilku nesnesitelné, proto vstávají vaří sladký moment-ovesná kaše s jablky a skořicí. Droiďákovi, jako kuchaři z Obecního domu-francouzské restaurace, nejde vůbec tato pochutina pod vousy. Nakonec je ešus prázdný a unaveni a oba ulehají ke spánku, to samé následuje po obědě, kdy kaši nahradil guláš s domácí klobásou. Mezitím nás Droid zasvěcuje do tajů vaření masa na víně a luxusní nádivky. K večeru se kazí počasí, ale snad jen nakrátko. Jediným spestřením nudného a prospaného dne bylo 6 lavin, které v okolí C2 spadly.
2.8.2008 Přesun do C3
Po noci plné vášně ve dvojmístném expedičním stanu pro dva lidi, navíc šikmo postaveném na kamení se všichni tři cítí všelijak, jen ne odpočatí. V plánu je přesun do C3 a tak dělají snídani, opět sladký moment a začínají balit věci včetně jednoho stanu. Už během balení je znát, že Mára vůbec nezregeneroval a je pořád unavený. Nakonec se vyráží a cestou ještě berou vodu a vydávají se do strmého výšvyhu. Jde se nalehko, ale stejně jsou batohy znát a po zhruba 150-ti výškových metrech Mára vyslovuje to, co už dlouho visí ve vzduchu. "Kluci, je to úplně v prdeli, dál už to nejde, musím dolů." Rozebírají na svahu možnosti a pak se rozhodují, že se rozdělí. Mára klukům přenechává část stanu a loučí se. Sám pak sestupuje a posléze se v táboře páruje na lano s Pepou a jdou dolů. Droid s Jožkou zatím svižně pokračují vzhůru, chléb se láme až v závěrečném výšvihu pod Razdělnou. Je to přímá "lajna" ve svahu o sklonu čtyřiceti stupňů, překonávající převýšení přes 400 metrů, z 5800 do 6200 metrů. V půl čtvrté jsou na vrcholu Razdělné, dělají foto, ale počasí se během výstupu pokazilo, takže toho není moc vidět... sbíhají o C3, kde musí vybudovat plošinu pro stan, což není pro nenaaklimatizovaný zrovna sranda. Kluci funí jak lokomotivy, po půl hodině můžou jít bydlet. Teď už jen vařit, odpočívat a zase vařit. Vše je prokládáno debatami o jídle, protože klukům už ze všech instantních hostinců, polévek a kaší hrabe. Zítra kluky čeká náročný den, možná nejnáročnější v životě...
Mára ten den dochází, v jedenáct v noci, více než unavený do BC, kde ho čeká Danka a velmi přátelská skupina pěti Slovenských kluků.
3.8.2008 Jde se na vrchol
I přes zprávy od Švýcarů ze včerejška, že počasí nemá být na následující 3 dny dobré, kluci ve 4:20 zvedají svá zhuntovaná těla a v 5:30 vyráží ze své rampouchové jeskyně, ve kterou se jejich Mountain Hardwear proměnil, směrem k vrcholu. Počasí skutečně není nic moc, je zataženo, zima a fouká nepříjemný vítr. Rozvážným tempem sestupují do sedla pod Razdělnou (asi 6050 m.) a začínají drtit první čtyři sta metrový výšvich, částečně na sněhu, částečně na suti. Oba kluky silně zebou nohy, i navzdory tomu, že oba mají skelety Asolo AFS8000 a Droid speciální převlečené kamaše. Celou dobu cvičí prsty u nohou jak diví, a čekají na blahodárné sluneční paprsky. Jakoby to vědělo, slunko stoupalo sice pěkně, ale vůbec nehřálo, respektive se nechává přebít ledovým větrem, ženoucím se z jihu. Po překonání plata se blíží k nejnebezpečnější části výstupu, k místu zvané "Nůž". Jde o strmý výšvih ve výšce 6600 metrů, který tvoří velmi ostrou hranu a po obou stranách čeká na "neopatrné" dopadiště ve formě ostrých skal. Právě tady se po pádu zranil člověk, kterého jsme pomáhali dopravit do C1. Oba toto místo s respektem, avšak s pohodě, překonávají. V polovině dalšího výšvihu kluci potkávají doktora Matouše, který pro nevolnost a únavu organismu otočil. Pod výšvihem s prachovým sněhem, který vypadal dost výživně, Droid otáčí též pro vyčerpání, loučí se a Jožka pokračuje sám. Za výšvihem je poměrně dlouhý traverz, asi ve výšce 6900 metrů, a za ním se rýsuje vrchol. Na konci traverzu toho má už plné kecky, ale vrchol je blízko a to pohání. " Koukám do stěny mraků před sebou, ve směru vyšlapané stopy a vidím výšvih - vrchol, bleskne mi bláhově hlavou. Když jsem se už 5 minut potácel tím směrem, odhalila mi mraková opona dalšího, samo sebou vyššího kandidáta. Když se tohle stalo už po dvanácté, byl sem psychicky na dně". Naštěstí Jožka v dálce viděl skupinku tří Čechů a tak se je snaží dojít, aby unavený nesestupoval sám. Jožka v sobě kybernetika nezapře a tak tempem "čtyři nádechy - krok a po pěti krocích pauza na vydýchání" je hravě dochází.
Ve 13:30 je Josef Mrázik na vrcholu 7134 metrů vysokého Pik Lenina. Fotí sebe, fotí ostatní a mlhu okolo. Při společném, velmi namáhavém, sestupu ke všemu ztrácí mačku, kterou si špatně připnul na batoh. Posledním oříškem byl, pro zcela vyšťaveného Jožku, táhlý kopeček ze sedla do C3. Při příchodu ke stanu již z dálky volá na Droida, že je v pořádku a oba se radostně vítají. Avšak Droidovi není vůbec dobře, proto i přes pokročilou hodinu (je něco po šesté) vše balí a sestupují do C2. Zde se hostí klobásou a jdou spát, dnes si to určitě zaslouží...
4.8.2008 Sestup do BC
Ráno se kluci probouzejí do slušné fujavice a tudíž ze spacáků moc nespěchají. Nakonec však vstávají a začínají balit, vše je mokré, venku mlha a tak balení není nic moc. Vše je konečně zbaleno a tak začínají sestupovat společně s kliky od vedle-Matoušem,Lukášem a Jirkou. Ledovec se od třicátého sedmý pekelně změnil, cesta a hlavně trhliny jsou úplně jinde než byly dříve... Po dvou hodinách jsou ve spodní části ledovce a odvazují se. Dávají oběd v jurtě, domlouvají koňáky a přesouvájí se do svého BC, kde musí ještě zabalit plno haraburdí. Z tábora vycházejí ve čtvrt na pět, pochodují svižně aby utekli před špatným počasím. Třešničkou je pro kluky rozvodněný potok, který v odpoledních hodinách nabíra na síle a jeho šíře překonává tři metry. Pak si to fičí až do BC, kam celý promrzlí doráží kolem dvacáté hodiny. Pravé drama ale začíná až tady, poněvadž agentura jaksi nezvládla dohodnout optimální podmínky a kluci nemají žádný erární agenturní stan a jejich stany jsou promočené. Proto jsou nuceni se sbalit a přesunout se do jiného tábora, vzdáleného asi kilometr odsud. Zadařilo se u Pamir expeditions a kluci konečně uléhají s vidinou, že zítra možná pojedou do Oše.
5.8.2008 Jede se do Oše
Ráno je pěkně, proto se suší co se dá. Auto do Oše má přijet kolem deváté. "OK, takže v jedenáct." Maršrutka přijíždí v půl dvanácté, tak rychle dobalují a nasedají, kolem druhé vyráží. Jízda dodávkou po kyrgiských tankodromech slibuje tunu nevšedních zážitků, veselo je hned po odjezdu, kdy vyzvedají ještě další skupinu z vedlejšího tábora, a během slabé hodinky padnou téměř všechny zásoby vodky (asi 5 lahví). Otupělé smysly neustálým drcáním a hopsáním už pak ani nevnímají přejezd blátivého brodu a bláznivé řidičské umění tamního Ahmeda. Na místo dorážejí kolem prvé ranní...
6.8. - 7.8.2008 Roztroušeni po Oši
Vzhledem k organizačním nesrovnalostem jsem se roztrousili po celé Oši. Mára bydlí v Borombajevově společně se Slovenskými kluky, Ženda bydlí s Fíkem někde pod Sulimanovou horou a Droid, Danka a Jožka bydlí úplně na opačném konci Oše, kousek od letiště, takže domluva a nějaké to setkání je relativně komplikované. Tyto dva volné kdy se vesměs jen chodilo po Oši, jedlo se a nakupovali suvenýry. Nákupním centrem metropole je tamní Bazar, obrovské tržiště, kde se dá koupit skutečně vše-od ovčí hlavy, přes jakékoliv koření až po "zcela značkové" Omegy za 350 somů (asi 170 korun).
8.8.2008 Konečně domů
Budíček je ve tři ráno, rychle dobalit poslední věci, vše zkontrolovat a něco zhltnout. Člověk se ani nenaděje a už musí cpát batohy do přistavených maršrutek. Je něco kolem čtvrté ráno a už si to pádíme směr letiště. Na parkovišti před letištěm se srocujeme, třeba Danka se setkává po třech dnech se svým batohem, který cestoval kdesi Oší a Fík zjišťuje, že nechal svoji báječnou windstoperovou Bavelu v autobuse. Všichni se přesouvají do odbavovací haly, kde pro nás čeká další nepříjemné zjištění. Mocipánové na letišti nám oznamují, že batoh má limit 20 kilo i s příručním zavazadlem, kilogram nadváhy rovná se 20 dolarů příplatek... Majitel agentury dohaduje měkčí podmínky a jde se na to... Všichni svá příruční zavazadla zahazují a u přepážky tvrdí, že žádná nemají, a po vydání letenky si je opětovně vyzvedávají. Smutným paradoxem bylo, že nás vážily a okrádaly váhy vyrobené v Československu. Jinak vydání letenky, to byla epizoda sama pro sebe, jelikož se vše psalo ručně a Míšové za přepážkou jaksi nezvládali opis z azbuky do latinky.
Odbavení trvalo 3 hodiny a samo sebou se i odlet zpozdil, to by nebylo normální, kdyby v Rusku letělo něco na čas... S půlhodinovým zpožděním se naše TU-čko vznáší a odlétáme směr Moskva, kde musíme čekat otravné 4 hodiny na další spoj. Mezitím se v útrobách letiště vše přeetiketovává z ručně psaných cedulek na digitální čárové kódy. Ve tři hodiny odpoledne nasedáme do Airbusu, v šest přestupujeme ve Vídni na opožděný let a kolem sedmé dosedáme na Ruzyňské letiště. V letadle kolovaly vtípky, kolik že to zavazadel nedorazí a skutečně, 3 nedorazily, jedním z nich byl i Žendův batoh, který se zatoulal ve Vídni...
Nejdůležitější ale je, že jsme se všichni vrátili v pořádku (nepočítaje Ludvu), vrátili jsme se zpět stále jako kamarádi, plni zážitků a nových zkušeností.
Já osobně jsem si při této expedici uvědomil, jak důležití jsou pro mne moji rodiče a má milovaná přítelkyně. A taky, jak malá je lajna, mezi životem a smrtí. Na kopec se určitě jednou vrátím, ale už ne normálkou.
Článek jsem přečetl od začátku do konce a moc se mi líbil. Jen mě to vyprávění dobývání vrcholu vaší skupiny a osudy ostatních lidí přivedlo opět k otázce proč tolik lidí chce neustále dokazovat něco na co viditelně nemají(myslím to obecně)......ani potřebné zkušenosti, ani po stránce psychické natož fyzické. Proč máme potřebu zdolávat "něco", a nemusí to být jen hory, většinou jen proto abychom mohli známým říci ano byl jsem tam! Okolnosti nás k tomu nenutí a přesto riskujeme své zdraví a životy, zaslepený tím, že v dnešní moderní době a s dostatkem financí svůj vybraný cíl určitě dosáhnu a tím u ostatních povýším. Dnes si dám tenhle kopec, zítra potápění a pozítří volný pád. Sice celkově moc nesportuji a většinu času ztrávím u PC a TV, ale ono to nějak dopadne. Takové lidi všichni potkáváme v nekonečných pochodech na velmi známé, "relativně" bezpečné a dostupné vrcholy. Jsme to ale zvláštní druh živočicha :o)
existuje take spousta lidi, kteri do hor chodi s pokorou a s hlavou otevrenou... casto jsou to lide, ktere bys na ulici prehledl, vypadaji vsedne a nekrmi nikoho na potkani historkami o tom, kde byli a co bajecneho vykonali
a ze lide chteji vic, kdyz je ta moznost, asi prekvapi malokoho,.. ani zvedavost, ani touha poznavat ani touha ukazat se pred ostatnimi nejsou novinkami poslednich let :))
Clanek pusobi jako povedena taskarici svedcici o velke zkusenosti autoru, kteri po vysmatlani na Elbrus vyrazi na vylet do Kyrgyzstanu, kde navstivi Osh a projedou se po ceste do Sary Tashe a pod Pik Lenina. Nic jineho z Kyrgyzstanu nevideli a snazi se pausalizovat. Dosud jsem byl v Kyrgyzstanu pouze ctyrikrat, ale po precteni tohoto clanku se mi zdalo, ze jsem byl asi nekde uplne jinde.
Zpominani slovensti vyletnici jsou asi tito: http://www.piklenina08.expedition.sk.
Jen par poznamek po zbeznem precteni:
1. "Národním vozem v Kirgyzstánu je Daewoo Tico." - jake jsou pro tento nesmysl dukazy?
2. "v Kirgystánu téměř neexistují asfaltové cesty, vše je nezpevněné a kamenité" - ano, na silnici Osh - Ferganske udoli vetsinou neni asfalt, jsou tam dokonce i dve vysoka sedla. :-) V Oshi je temer vse vyasfaltovane, stejne jako na sever od Oshe, staci se projet po silnici Osh - Bishkek, pripadne z Bishkeku nekam na vychod ke Karakolu.
3. "A dalších 15 lidí, v naprosté většině bez zkušeností z vyšších hor." - jake tech 15 lidi melo zkusenosti ve srovnani s autory, kteri byli rok predtim na Elbrusu a kteri vystupuji jako ostrileni vysokohorsti borci?
4. "Vyvážíme na lačno, což se některým vymstilo, cesta do C1 není fyzicky náročná, ale strašně dlouhá a někteří docházejí docela unavení." - toto svedci o tom, ze dotycni jsou na horach asi poprve v zivote.
5. "Pravé drama ale začíná až tady, poněvadž agentura jaksi nezvládla dohodnout optimální podmínky a kluci nemají žádný erární agenturní stan a jejich stany jsou promočené." - to myslite vazne??? Co je to za drama, ze mate mokry stan?
Byli jste uz aspon nekdy na letnim prechodu nektereho z norskych, rumunskych nebo ukrajinskych pohori, kde je mokry stan standardem a pobliz neni plne zabezpeceny kemp ani jurta s alkoholem?
Mel jsem za to, ze na Ljukove poljane se obcas spi v pronajatych stanech, ale ze je to dnes standardni pro ceske turisty i v C1 (4400 m), kde maji dle popisu dokonce hospodu, jsem netusil :-)
I nektere dalsi vety svedci o velke zkusenosti, jako ze po ctyrech dnech ve vysce 3800-4300 hned na Razdelnuju, nebo si vzit do C2 jeden dvoumistny stan pro 3 lidi :-)
Jen tak dale, co pristi rok Cho Oyu? Pekne postupne Elbrus - Pik Lenina - Cho Oyu. :-)
Ale no tak, kluci. Minimáně jednoho člena expedice osobně znám a můžu říct, že zkušenosti na podobný výstup měl. Jasně, mělo to mouchy, ale ten článek byl napsanej tak, jak všechno bylo-to co se jim povedlo i to se jim nepovedlo. Mnozí si z toho teď mohou vzít ponaučení, což mi přijde jako docela dobrej přínos. Těšim se na nějaký fotky a gratuluju k výstupu.
No bohuzel tady v tom clanku to ponauceni moc nevidim. Jenom bych s souhlasne s Palicovym komentarem dodal, ze podle toho jak jsem cetl to vypada na slusne podceneni aklimatizace. Nojo, holt kdo by si prece tahal material na zadech z BC do C1, kdyz mi to muzou odvozit za pakatel :-( ti mistni chudaci. Zrovna to je ale na tomto kopci kus, ktery ti v aklimatizaci pomuze vice nez dobre.
Tak v C1 už stojí jurta??? Co tam bude příště, hotel? Jinak souhlas. Neposuzuji zkušenosti,ale přístup. Za tři dny už přemýšlet o výstupu na Pik Razdelnaya? Lenin je sice za ideálních podmínek relativně snadno dostupný, ale právě toto všeobecně rozšířené mínění se může méně zkušeným vymstít.
Paliči, chtěl bych se zastat autorů - daewoo tico bylo letos v létě v KG k vidění opravdu často, dělají ho myslím Uzbeci a zdálo se být nejprodávanějším novým autem. V ostatním souhlas.
Nechci kazit nikomu dojmy z výletu, ale chlapi ruku na srdce. Nemáte lepší nasbírat zkušenosti někde při trampování a menších alpských výletech, než lézt bez aklimatizace na takový kopec..? Nechť je Vám tenhle výlet poučením!! Být takových lidí víc, tak horská služba nedělá nic jiného, než že je tahá z maléru.
Nikdo neříká, že musí čakat do třiceti. Jen je asi problém s těmihle "atraktivními" výstupy v tom, že lidi si často pletou tyhle místa s tělocvičnou a zkouší něco, na co nemají technicky a kolikrát ani morálně. Se zvyšujícím se turismem a vším okolo, co je dnes "IN" bohužel takových lidí na horách bude přibývat. Klidně ať si turisti chodí na hory a dělají si výlety, ale ať si to nepletou s expedičními výstupy na takové kopce.
Musim priznat ze te hlasce o 30 se smeju temer nahlas... ono ve 20 se zda ze 30 je daleko, v nedohlednu, 30leti starci sou rakvaci nad hrobem. Nicmene.. pokud nedelate nejake olympijske sporty, maximum fyzicke vykonnosti (ten druh ktery potrebujete na vyssi kopce) dosahnete kolem 30. Taky se clovek nauci sam se sebou lip zachazet, rozvrhnout sily, nauci se jak organismus reaguje na dlouhodobou zatez, nedostatek kysliku, nevyspani, deprivace souvisejici s velkym kopcem obecne..atd. Jednoduchym nahledem do historie lze zjistit ze na velkej kopec se da i ve 40, ba co dim, i 50leti se obcas nekam vyskrabou. A ono je lepsi chvili pockat nez byt zbytek zivota mrtvej...
Zial ja som uz asi za zenitom, mam 45 a nejako este nie a nie s tym skoncit (lezenim) vykyvem sa uz sice len na cca 8 (UIAA) a leziem len do cca 6T (lebo sa mi nechce sa moc trapit), naopak mam dojem ze mnohe vystupy zvladnem teraz lepsie ako s obmedzenymi skusenostami v 20ke. Najdolezitejsie je dozit sa tridsiatky a potom ver mi dokazes snad este cosi vyliezt ak pre pohodlnost neskoncis s lezenim
Nechci nikoho podceňovat, ale toto mi vytanulo na mysli hned, jak jsem si přečetl.Pokud to byla partička (nebo její část), se kterou jsme byli na Elbrusu loni - vůbec se ničemu nedivím ....
klidně do 30ti nebo i dýl, jestli na to nebudou mít v těch 30ti.....no hlavně, že jim kopec milosrdně ukázal, kde je jejich hranice, všechno dobře dopadlo...oni ted doufejme máknou (tím nemyslím v posilovně, ale "v horách"), aby si tyhle kopce mohli dovolit.
Článek jsem si přečetl už proto, že patřím mezi ťáponohy, prostě co je v horách nad AD, to nepokouším. Po přečtení jsem se nad ním zamyslel a řekl si, že než se škrábat za takovýchto podmínek na takovýto kopec, vyberu si raději jiný méně profláknutý a méně navštěvovaný - a třeba nižší. Oravdu platí, že když dva dělají totéž, nikdy to totéž není. Ženskou můžeš znásilnit, přefiknout, nebo se s ní můžeš úžasně pomilovat. Takže já si Ty svý kopce vylezu raději tak, že si nejdřív zjistím jestli na to mám, pokud ne, tak na sobě zapracuj .-) - (možná),pěkně to vyšlápnu s batohem na zádech, s kopečkem se pomazlím, abych se aklimatizoval a užívám si to. Bohužel mám pocit, že v těch horách potkávám čím dál tím víc lidí, kteří je chtějí znásilnit, nebo alespoň přefiknout.
Děs a hrůza. Krásný článek, pěkné hory, ale tudy cesta nevede. Na velké kopce mají lézt skuteční lezci - a to především lidé, kteří mají k horám vztah. Spousta rádoby lezců skutečně chodí na hory, jen aby si připsala do "deníčku" další bod - nějaký vrchol. Pro mne je podstatnější samotný pobyt v horách.
Kluci pardon. Ale... Žbrunda s Bundou potřebujou kakat... Lachtana bolí hlavička... Mame mokrej stan... To mi ho vyndej. Babička s dědou, byli minulej měsíc v Chorvatsku a maj dost podobný zážitky. Jinak mi ten članek příjde, jak od Šimka s Grosmanem, když popisujou, jak byli na pionýráku. Panenko skakavá...
Tak pánové,
jsem velice rád za vaše chytré připomínky. Najednou všichni jste chytří, kopce slézáte bez obtíží, vždycky perfektně připravený, vybavený a naaklimatizovaný. Přesně jsem čekal, že se vyloupne pár jedinců, co to zkritizuje a takhle pohaní... Myslíte, že jsem spokojenej s tím, co jsem tam nepředvedl???? Měl jsem jiný ambice. A co Vás vlastně opravňuje k tomu, mě a mé kamarády takhle posuzovat? Pár řádků??? Vždyt mě neznáte, nevíte kdo jsem a kolik mi je? Kdes byl ve svých dvaceti letech ty .....???
Článek jsem na web dal, protože jsem musel, kvůli smlouvě...
Jináč, většina potíží nebyla v rámci aklimatizace, ale se zápalem plic, u třech jedinců.. Mimo to, jednoho chlapa jsme zachraňovali, takže o nějaký nesolidnosti skupiny bych pomlčel. A jak dlouho se chcete na takovým kopci aklimatizovat? 14 dní, nebo tři týdny??? Vám dá zaměstnavatel tak dlouhou dovolenou?? Nebo jste páni svého času. Nebo jste na úřadu práce? Kecáte tu sračky...
Je ponižující odpovídat takovým chytrákům, toď ode mne vše. Mějte se. Mara
Máro, Máro...tímhle Tvým příspěvkem jsi tu "zkázu" fakt dokonal. Tvůj příběh z kopce poukazoval na ledacos, viz. příspěvky výše. Před Tvým posledním příspěvkem jsem ještě Vaší partu rádoby horolezců, bez adekvátních zkušeností, nechtěl soudit podle prvního dojmu, ale teď...?!
Radši No comment...
Marku strč hlavu do písku a radši nemel.. za takové kecy by se musela stydět aji hajzlbába z hlaváku.. Tím že jsi někomu pomáhal, se chvástat nemusíš, to je samozdřejmost a ty tvoje kecy o něčem svědčí
Maro, to je škoda, teď ses nadávkami degradoval opravdu na ligu pouličních povalečů, ale ne už básníků. Je ti dvacet? Uz chodíš do práce? Ty jo, vzpamatuj se, prečti si to po sobe ještě jednou- tamhleten má edem plic, tamhle se dusí, tamhleten po pár hodinách chůze na suti se skoro ani nemůže plazit,jinej zvrací, další hnačka, hmmm, scénář jak z Gashebrumu IV, ale on to je C1 Lenin, no bizzarre... k tomu pivko a vodka v kempech, nosiči za pár babek, no, výkon pěkný. Jak tohle mohl Rock point zacálovat? Tam asi někdo z vás pracuje? Mohls to podat víc na pohodu, tohle je hodne negativni reklama.
tento clanek jsem si precetl vlastne hlavne, protoze se me stejska po kopcich a k ruskym horam mam svuj intimni vztah. nejsem ani prispivatel do diskusi, ale neda me to... tento clanek pro me osobne svedci o teto zkurwene neosobni a povrchni dobe a jde hlavne o pristup, kterej je v pripade teto particky naprosto spatnej. hosi nic jste nepochopili a mrzi me kam se to ubira a uz sem rezignoval a rikam si: lidi je jak sracek, jsi svepravnej?... no tak at. vlastne tomu prispiva i svaz, kterej inkasuje za dusicky a je jim jedno, ze uroven jde dolu. a nezlob se maro, ale argumenty, ze ti zamestnavatel neda vice dovolene nemuzu brat ani vazne.....pak to takhle vypada.
jeste jedno jsem chtel.....staci se podivat na pernstyn do rokace co tam prodava za stale vetsi vemena... sokoliku, ty by sis nevzal ani jednoho z nich na lano ani do sedmihorek, bze by te zdrzovali a srali a ani se ti nedivim, ze si vzal caru.
Chtěla jsem to napsat jako samostatný komentář, ale taky mám jiné věci na práci. Tohle mě trochu vyburcovalo. Zprostředkovaně vím, že jste parta mlaďasů a ono z toho článku na mě opravdu dýchlo to mládí. Tak bych chtěla vzkázat všem kritikům, kterým už těch dvacet není, ať si vzpomenou, jak tehdy vnímali svět, jak měli hned na všechno hotový názor, jak ti "starý" byli ti debilové, co hovno věděj, jak se jejich představy vyčtené z knížek střetávaly s realitou a všechno nový bylo hustý a především, jak se do všeho vrhali po hlavě a až pak si uvědomovali, že měli sakra štěstí, že to přežili, ale získali tím ty zkušenosti, co maj dnes. Ony se holt ty zkušenosti nějak získat musí a i ten sloh se postupem času mění.
Vám Máro a spol. bych zase chtěla vzkázat, ať se tou kritikou nenecháte rozházet. Prostě si to neberte osobně. Ono to v internetových diskuzích ani jinak nejde a reagovat s horkou hlavou spouští řetězovou reakci a ničemu tím nepomůžeš. Odfiltrujte ty osobní invektivy a zjistíte, že za nima se skrývá i spousta cenných informací. Výtky ohledně aklimatizace jsou většinou nepříjemné, ale pravdivé. Ony i ty zdánlivě nesouvisející zápaly plic s tím souvisejí. Něco se prostě uspěchat nedá. Tenhle výlet vám v něčem nakopal prdel a v něčem jste se přesvědčili, že dokážete zvládnout situaci. Pro vás to dopadlo dobře, tak doufám, že vám postupně dojde, kde jste udělali chybu a v čem se na sebe můžete spolehnout a poslouží vám to někdy příště. Jo, a možná není dobrý hned startovat na někoho, že je čuráček :-) Ono totiž napsaný to vypadá daleko hůř, než když si to řekneš s někým z očí do očí.
Maro, curacku, s tema 14-ti dni nejses vubec daleko. I kdyz ti to asi prijde smesny, celkem to tak vychazi. Prijezd, ze dva dny uvodni tapkani do ctyr kolem BC, odpocinek, pak treba tridenni vejlet do C1 a na vysku C2, zpatky do BC a zas odpocinek a muzes o necem zacit uvazovat. Ve dvaceti hrozna doba, chapu, ale mozna pak pulka z vas nepojede z kopce rovnou na plicni...
Když je člověku dvacet, chce se mu hnusem zvracet...
Mě, Máro, z tebe. Tímto příspěvkem si ze sebe udělal totálního nýmanda. Místo aby si se poučil a vzal si nějakou tu dobrou radu k srdci a postavil se čelem k oprávněné kritice, nadáváš tady do čuráčků. Když už si hrajete na horolezce, měj na paměti, že bys měl být hlavně dobrý druh a ne rychlokvaška dobrodruh.
Nechci omlouvat Marovy sprostarny. Jenze vetsina kritiky, jakkoli dobre minene (hahaha, vtip dne), zacina tim, ze Maru and his company oznaci za trempy, silence, amatery a potom z horolezeckych vysin sdeluje absolutni pravdy. Mara by musel byt nadoblacny svetec, aby se z takhle podane kritiky nenas.al a vzal si ponauceni. Vecny prispevek, ktery konkretne uvadi jeho chyby, je tu jeden !! Obdobne pro clanek o Grossglockneru.
Když neberu v potaz ty márovy komentáře, nechápu vaše příspěvky. Není to jen pod tímto článkem. V poslední době se mi zdá, že pokud nejsi Mára Holeček, Adam Ondra a jim podobní borci a nepodáváš výkony na jejich úrovni(kolik takových je?) tak sem nepiš, protože tvoje slabé výkony nikoho nezajímají. A já myslel, že je to o tom podělit se o zážitky z dobrodružství, ať je jak chce náročné.
Asi by pod nápisem LEZEC mělo ještě stát JEN PRO ELITU A VYVOLENÉ.
Ty ses taky vyvolenej. Server se jmenuje lezec.cz a ne blbec.cz. Vetsina nic elitarskyho nepronesla, jenom upozornila, ze tohle "dobrodruzstvi" mohlo snadno skoncit na krchove. Ona klasicka postupka Snezka-Glockner-Blank-Elbrus-Lenin, ktera z toho dycha, ma svoje uskali...
Jsi to asi trochu nepochopil, tady vůbec nejde o výkony. článek od Tomáše Hruše - Pik Karla Marxe, který je o článek výše - kolik ten má komentářů? Ne nadarmo se říká - čím lepší článek na lezci, tím méně komentářů. Když se nebudu vyjadřovat k projevu Máry a ani k průběhu výstupu ( to už udělali jiní a s nimi naprosto souhlasím ), tak mi zaráží ještě jedna věc. A to je samotná prezentace sponzora. V článku není ani jedna fotka, závěrečné poděkování, pouze zmínka v názvu článku. Nevím, ale smlouvou se sponzorem, kterým se Mára ohání bych si dal více práce. Nehledě na sprosté reakce pod článkem, které vše degradují
No vida a Tomáš už sem taky zavítal. Ještě k té aklimatizaci - dá se udělat třeba jednoduchá věc: když jsme byli na Mont Blancu, tak tam u Valotky měli postavený stan češi, kterí říkali, že jedou někam na 7000 na Pamíru. jeli se tam jen na dvě noci vyspat, s víkendem jim to zabralo 5 dní a dá se říct, že aklimatizaci měli před odletem suprovou. jednoduchá věc.
Zdá se mi, že jste měli nehoráznou smůlu z hlediska toho, jak lidem z vaší skupiny (ne)sloužilo zdraví. Podle mého názoru jste té smůle ale šli snaživě naproti tím, jak jste se rychle hnali do velkých výšek. Když jsme tam byli my, trvalo nám tři dny, než jsme všechny věci dostali (na vlastních zádech, podotýkám) z Lukové Polany do C1. Tou dobou jste vy se už hnali do C2. To je moc rychle.
Ostatně o zásadách správné aklimatizace se toho dá najít na webu dost.
Nepochybuju, že vás to pro další výlety na vysoké kopce poučí. Hlavněm že jste to přežili.
Já měl výhodu vtom, že jsem jel poprvé na vysoký kopec ve věku, kdy jsem se už dobrovolně nechal poučit písemnými prameny a nemusel jsem si prožívat podobné průsery, jako vy. Měl jsem zkrátka asi víc štěstí.
A teď reakce na reakci:
"A jak dlouho se chcete na takovým kopci aklimatizovat? 14 dní, nebo tři týdny??? Vám dá zaměstnavatel tak dlouhou dovolenou??" --- Inu, když nedá, co naděláš, aklimatizovat se nestihneš a na kopec nevylezeš, nebo to odneseš nehezkými zážitky. Lépe jet v takovém případě do Alp.
Snad se z vaší histroky někdo poučí a třeba se díky tomu ušetří nějaká zbytečná smrt. Dobře, že ten text tady na serveru je.
Pěknej článek by to byl. Také jsem v mládí prováděl věci, které byli v rozporu s pudem sebezáchovy, nepoučený, v oparu pocitu jakési vlastní nesmrtelnosti.
Pro mne to autor shodil uraženejma reakcema na kritiku. Klííííd! :-))))) A ujištěním, že to psal jen proto, aby naplnil sponzorskou smlouvu.
Ty plíce asi s aklimatizací souvisely. A tak dál. Hodně času že to zabere. Hory obecně hodně času zaberou. Nebo také hodně času seberou, seberou ten čas, co jsme ještě nemuseli být mrtví.
Chtěl bych se omluvit všem, které jsem svým neurvalým, sprostým, neadekvátním chováním a vyjadřováním urazil a popudil. Jen mě mrzelo, jaká negativní kritika se na mou osobu strhla. Nechtěl jsem tu ze sebe dělat nějakého démona či co, jen jsem chtěl napsat článek...
Promiňte a odpusťte.
Mara
Já myslím OK. :-) Chlap má bejt trochu "vyskakovací". :-) A když je mladej, předpokládám že jsi, tak zejména. Já už jako senila nad hrobem můžu bejt klidnej. A taky vždycky nejsem. :-)
Hmmm-omluva byla na místě...Si teda myslím...Nějak jsem totiž nezachytil v komentech snad nic, co by odůvodnilo Tvou zbytečně hysterickou reakci. Jinak ale buď v klidu-skoro každý občas něco někde riskne.A pokud všechno klapne a přežije, poučí se. A pokud ne, jeho chyba. Jinak ale souhlas s valnou částí kritiků: aklimatizace zjevně nebyla podle toho co píšeš dostatečná a toto přivodilo podstatnou část zdr.problémů. O úrovni článku z pohledu zájmů sponzora se nemá smysl bavit (bylo nemožné to nechat přečíst někomu, kdo si neplete i/y?-). Jinak jsem si to ale přečetl celé a nebylo to nepříjemné. Takže tak.
Hlavne se kvuli te kritice zbytecne netrap, behem teto akce jste ziskali mnoho zkusenosti- to vam zadna kniha neda.Hlavni je ze jste se vratili vsichni a zdravi.
Clanek z tohoto vyletu s oddelenou fotografii je na webu Horskych sportu Vratimov: http://www.horskesporty.cz/ view.php?cisloclanku=2008081801 Za pozornost stoji napriklad tabornici v C2:
http://www.horskesporty.cz/ gallery.php?akce=obrazek_ukaz&media_id=687 Kolik je tam najednou asi lidi? :-) (odstranit mezery v odkazech). Jak to tam vypadalo na fotkach drive: http://www.pamir2001.expedition.sk/ index.php?page=galerie
Já bych to viděl asi takhle, z mého pohledu byl článek napsán z dosti velkým nadhledem a některé tragédie měly čtenáře spíše pobavit, tak se domnívám, že část kritiky je naprosto zbytečná a tak trochu chápu, že jste takhle člověku, který se pachtil na kopec a pak s článekm, aby předal dál svoje zážitky, ze kterých se dá vzít spousta ponaučení, asi docela zkazili veškeré dobré pocity, které mu z výpravy mohly zůstat, a tak chápu, že se do toho vehnal trochu po hlavě, i když teda co je moc, to je moc. A taky tu jsou komentáře, které nejsou věcné a pouze urážející a opravdu se jen dohadující nad tím, jak to vše doopravdy je, nevim, co to do vás lidi vjelo, ale skoro mi to přijde jako závist :) Ale tak nakonec to vypadá, že jsme se všichni umoudřili a všechno dobře dopadlo ;) Kluci příště víc štěstí a taky trošku víc s rozumem ... a nenech se odradit od psaní zážitků ze svých cest!
Trochu nadhledu z obou stran bych doporucil.
Autor uprimne vylicil vse, co mu prislo dulezite.
Je to dost husty - s tim nelze nez souhlasit. A je treba si z toho vzit predevsim pouceni [Lenin se "prodava" jako nejlehci 7000, v podani nekterych agentur "turistika" - a realita zjevne muze byt jina]. Parta udelala chyb jak maku, meli kopec stesti...
Na druhou starnu - kdo z nas, starsich, nema takove [vetsi ci mensi] prusvihy, chyby, blbosti, ...za sebou ?!? Ja teda mraky a casto si pripominam, ze zkusenosti jsou holt neprenosne - drtiva vetsina z nas si musi natlouct drzku [obrazne], nez opravdu uveri.
Pro Maru: clanek si vytiskni i s komentari. Dobre ho opatruj a vytahni ho za 15 let a precti.
Neuveris vlastim ocim...
Trochu nadhledu z obou stran bych doporucil.
Autor uprimne vylicil vse, co mu prislo dulezite.
Je to dost husty - s tim nelze nez souhlasit. A je treba si z toho vzit predevsim pouceni [Lenin se "prodava" jako nejlehci 7000, v podani nekterych agentur "turistika" - a realita zjevne muze byt jina]. Parta udelala chyb jak maku, meli kopec stesti...
Na druhou starnu - kdo z nas, starsich, nema takove [vetsi ci mensi] prusvihy, chyby, blbosti, ...za sebou ?!? Ja teda mraky a casto si pripominam, ze zkusenosti jsou holt neprenosne - drtiva vetsina z nas si musi natlouct drzku [obrazne], nez opravdu uveri.
Pro Maru: clanek si vytiskni i s komentari. Dobre ho opatruj a vytahni ho za 15 let a precti.
Neuveris vlastim ocim...
Však jo, máš pravdu. O pár komentů výš jsem to rozepsal drobet víc a shodujeme se v tom podstatném. Toto bylo jen v reakci na možná ne úplně adekvátní příspěvek.
uz som cakal ze kedy nieco napises a dockal som sa.)..inak clanok v pohode - jak si pisal "koli sponzorom"... my uz davame pripravu na dalsie leto pretoze naspaj nam pomaly ale isto dochadza..inak pre ostatnych turistov -Pik Lenin je VHT kazdy si to moze odskusat a potom komentovat 3,5 km prevysenie..nech sa paci.
Laco ..slovak exp. TEAM.)
Víš, já mám takový názor, chodím do hor, protože je mám rád. Rád v nich pobývám. Jsem rád, když mi některá hora dovolí stanout na jejím vrcholu. Víc než o výšku mi jde o prožitek. Vyberu si težší a nižší horu, než vyšší a jednodušší. Ať si dělá každý co chce, ale potkávat na horách lidi z kurzu "horolezcem za víkend" není zrovna příjemné a mnohdy ani bezpečné.
Nevím jestli tuto diskuzi pořád někdo ještě sleduje, ale pokud ano, mohl by někdo z těch, kdo kritizují nedostatečné zkušenosti předcházející výstupu na Lenina, uvést nějakou obstojnou posloupnost vrcholů, které Leninovi mají předcházet? Někdo s lehkou ironií zmínil posloupnost Snezka-Glockner-Blank-Elbrus-Lenin. Kdyz to vezmu do slova, tak ze Snezky na Glockner,připouštím, to je poněkud pitoreskní. Ale je stejně absurdní relace Elbrus-Lenin, jak je v diskuzích několikrát zmiňováno? Je nebetyčný idiot ten, kdo se vydá po úspěšném zdolání Elbrusu vysokého 5600m na Lenina s reálným úmyslem dosáhnout alespoň té Razdělnaje 6100m? Nemyslím si. Je idiot ten, kdo po Elbrusu pendluje mezi BC a C2 na Leninovi a pak uzná, že na samotného Lenina nemá, tak si dá alespoň RAzdělnaju (netýká se článku)? Anebo jsou snad pánové ironizující výstup na Elbrus toho názoru, že před Leninem je nutné posbírat všechny ostatní vrcholy s kótami většími než 5600 a menšími než 7100? Může zkušený horolezec říci, že dosažená výška vrcholu je přímo úměrná zkušenostem z vrcholu nabytých? Myslím, že po bližším zkoumání je taková teze neudržitelná. V kritické situaci na Glockneru se může člověk o horách mnohem víc dovědět než za pohodlné situace na Elbrusu. Dovolím si říci, že ještě nemusím lézt severní stěnu Eigeru na to, abych se vydal na pokus o Lenina. A budu ještě odvážnější: troufnu si tvrdit, že úspěšně absolvovaný Elbrus je dobrou vstupenkou pro pokus o Lenina. Přinejmenším si člověk vyzkouší psychickou a fyzickou náročnost, každodenní nepohodlí v táborech i mezi nimi, špatnou stravu, únavu a vše ostatní. A pokud si představíme situaci, že se někdo po Elbrusu úspěšně dostane na Razdělnaju, bude skutečně tak neskutečným hovadem, když zhodnotí svůj stav jako adekvátní a rovnou se pokusí vyjít ještě o 1000m výše? Neřekl bych. Nechápu co musí člověk ještě všechno zažít po Elbrusu, aby se dostal na Lenina. Má se snad vydat na Arktidu, aby mu náhodou někdo nevyčetl, že nemá na Lenina zkušenosti ohledně počasí? Poprvé na sedmitisícovku mohou jít jen ti, kdo ještě nikdy před tím na sedmitisícovce nebyli. Ovšem kritizující přispěvatelé mají asi jiný způsob jak získat dostatečné zkušenosti se sedmitisícovkou tak, aby zároveň na žádné nebyli a tudíž nic neriskovali. Nevím jak získat zkušenosti na Lenina bez toho, aniž by člověk na Leninovi nebyl. To je stejně nesmyslné jako chtít získat zkušenosti o ožralosti ještě před tím, než se setnu.
Zodpovědný člověk může jít na jakýkoliv vrchol, neboť během jeho zdolávání pochopí, jestli na něj má či ne. A to lze ověřit jedině tak, že se na ten vrchol skutečně vydá.
Nevidím jediný důvod, proč se po Elbrusu nevydat na Lenina za předpokladu, že jsem okusil necelou šestitisícovou výšku, že jsem srozumněn s okolnostmi pobytu ve velehorách, že umím vyprošťovat z trhliny, poskytovat první pomoc, odhadnout své síly, odhadnout vliv přírodních živlů a dalších věcí, které se předpokládají u každého, kdo se pohybuje ve vyšších horách. Ovšem na toto nelze usuzovat či odsuzovat jen z pouhé skutečnosti, že s někdo vydal z Elbrusu na Lenina, nic závadného v tom nevidím.
Tímto končím, omlouvám se za rozsah příspěvku, ale snad jsem moc stromů neporazil... Nemám dar vyjadřovat se stručně a jasně.
Ještě poznámka k narážkám na horolezectví jakožto nezodpovědnou aktivitu vzhledem ke své rizikovosti: když někdo umře na horách, ví o tom všichni a povolovina z nich začne kecat o nezodpovědnosti a nevážení si života. To, že jenom na českých silnicích zemřou 3 lidé denně a 15 se těžce zraní, už tak často neslyším. Všichni, kdo každý den usedáme do aut víme, že tři z nás ten den už nedojedou... a tohoto šílenství se dopouštíme skoro každý den... bez nejmenších výčitek... možná, že zemřít na Leninovi má o něco větší smysl než zemřít za volantem, ale to už je na jinou diskuzi...
Ahoj, michale, já znám zase jinou posloupnost: lezení na skalkách u nás doma, vícedélkové lezení v Tatrách (léto/zima), výstupy v Alpách, výstupy na Kavkaze, sedmi a výše (Himaláje).
V týhle diskuzi se řeší, že v současné době je strašně jednoduché vyrazit do vysokých hor (stačí si našetřit na cestovku) bez toho, abys měl za sebou alespoň nějaké zkušenosti. Nic víc, nic míň.
Jo, to všechno beru, ale když jsem pročítal všechny příspěvky tak jsem nabyl dojmu, že se to téma značně rozbíhá do stran. Hlavně jsem chtěl zareagovat na výsměch adresovaný elbrusákům apod., protože si myslím, že nelze říc nic jednoznačně negativního o člověku, který se rozhodne po Elbrusu vystoupat po svahu Lenina aspoň tam, kam až to půjde. Souhlasím, že není rozumné objednávat si zájezd na Lenina pro toho, kdo o horách má jen povrchní informace. Nicméně přikládám samotné existenci cestovek velkou zásluhu v tom, že umožňují zprostředkování takových aktivit, na které by se i zkušený člověk nemusel jen tak snadno dostat (třeba kvůli nedostatků parťáků), nebýt jejich komercionalizace. To, že se tam občas přihlásí opravdu kdekdo, je zkrátka druhá strana mince.
"Nevidím jediný důvod, proč se po Elbrusu nevydat na Lenina za předpokladu, že jsem okusil necelou šestitisícovou výšku, že jsem srozumněn s okolnostmi pobytu ve velehorách, že umím vyprošťovat z trhliny, poskytovat první pomoc, odhadnout své síly, odhadnout vliv přírodních živlů a dalších věcí, které se předpokládají u každého, kdo se pohybuje ve vyšších horách. Ovšem na toto nelze usuzovat či odsuzovat jen z pouhé skutečnosti, že s někdo vydal z Elbrusu na Lenina, nic závadného v tom nevidím."
a asi malokdo by se zamyslel nad nekym, kdo vi co a jak ma delat v horach, je si vedom problematiky aklimatizace, nebezpeci zmen pocasi, spravneho doplnovani zivin a tekutin, pohybu na ledovci, atd. atd. Takze klidne at si nekdo vyjde na Snezku a potom hned na Lenina (s tim, ze na Razdelnuju se v tom davu lidi dostane za dobreho pocasi a bez zdravotnich problemu docela v pohode), pokud umi a splnuje vse uvedene vyse v citaci. Z clanku Rock Point Pik Lenina ovsem jednoznacne plyne, ze vzhledem k mnozstvi zakladnich chyb ucastnici vyletu toto nesplnovali a jako predchozi zkusenost byl uveden Elbrus, ktery timto byl ponekud zprofanovan. Takze, at je to Snezka, Elbrus, Monte Rosa, Gross Glockner, Mt. Blanc, ci cokoliv jineho, na typu a vysce predchozich kopcu nezalezi, zalezi jen na zkusenostech a znalostech ucastniku vyletu :-)
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace