Lezec - Zpravodaj

V následujícím článku se chceme podělit o praktické zkušenosti z našeho vánočního zájezdu na tento ostrov, který je i v zimě plný vyhřátých skal a zralých pomerančů.
Je konec léta 2011 a plánujeme zimní zájezd. Máme 8 návrhů, 9 účastníků. Nakonec ve hlasování vítězí Sicílie.
Je 16. prosinec 2011. Evropu prochází tajfun a my jedeme ve čtyřech přes Ticino na trajekt do Janova. Nálada je špatná, při odjezdu se porouchalo auto, máme zpoždění a do toho jsou podmínky na dálnici strašné. Ani jeden z nás pro Sicílii nehlasoval, skoro nic o tamním lezení nevíme. A zatímco my jedeme do neznáma, ti co nám tuhle dovolenou odhlasovali se vyhřívají buďto v Austrálii nebo u topení v práci.
Ukázalo se, že sehnat ucelené informace o lezení na Sicílii je obtížné, články na internetu obvykle popisují práci tvůrců cest a jsou zaměřeny jen na konkrétní oblasti. A pak je k dispozici řada propagačních článků na lezení kolem kempu El Bahira u San Vito Lo Capo. Až po zakoupení průvodce Di roccia di Sole se začalo rýsovat, co nás čeká.

Pohled na Monte Pellegrino během přistání v Palermu. Na těchto skalách se s lezením na Sicílii začínalo
foto by © Mihal

Historie lezení na Sicílii začala počátkem 80tých let vrtáním vícedélkových cest na horu Monte Pellegrino u Palerma. Sportovní lezení se začalo prosazovat až v 90tých letech a až v posledních letech nastal pravý lezecký boom hlavně díky působení rakouských a německých lezců. Sicílie je hornatý ostrov protkaný soustavou hlubokých údolí, skály jsou všudypřítomné a tak potenciál k lezení je obrovský. Leze se téměř na celé ploše ostrova, ale všechny významné oblasti jsou nahloučeny na severozápadním a na jihovýchodním cípu ostrova. Nejčastější horninou je bioklastický vápenec, jehož struktura je zvlášť příznivá k lezení v severozápadním cípu ostrova. Velikost klastů ve vápenci zde obvykle přesahuje 1 cm, díky tomu je zdejší vápenec chytovatý a prakticky vždy lezitelný. Příznivá je i stavba horniny na jihovýchodě ostrova, kde je vápenec jemnozrnný, ale zase jsou zde zajímavé podmínky pro lezení díky bohatě vyvinutým krasovým tvarům. Za návštěvu určitě stojí obě skupiny, ale veďte v patrnosti, že vzdálenost mezi nimi je skoro 400 kilometrů. Severozápad je lezeckými turisty podstatně navštěvovanější, jihovýchod možná neprávem opomíjen.

Jihovýchodní cíp ostrova

Zamířili jsme sem hned po přistání v Palermu hlavně kvůli lepší předpovědi a také kvůli plánovanému výstupu na Etnu. Přímořská letoviska i lezecké oblasti byly v prosinci liduprázdné. Lezecký turismus sem ještě nedošel a tak tu místní lezci vrtají cesty spíš sami pro sebe. Za 4 dny lezení jsme nepotkali jedinou lezeckou dvojici, přitom některé z navštívených oblastí lze zařadit do naprosté evropské špičky.

Cavadonna

Jedna z nejrozsáhlejších a asi vůbec nejznámější oblast jihovýchodního cípu ostrova. Nachází se v úbočí 4 kilometry dlouhého kaňonu Cava Donna mezi městy Canicattini Bagni a Floridia západně od turistického centra Siracusa.

Ondras v cestě Cliff new age 7a.
foto by © Mihal

Pro české lezce není bez zajímavosti, že ve stejném kaňonu se nachází i oblast Arena z československé autorské dílny Lukáše Čermáka a Jána Smoleně. Tam jsou ale převážně cesty nad 7b a tak běžný lezec zamíří spíše do Cavadony, kde ho čeká 51 cest v rozsahu obtížností 5c až 8c. Cavadona je vlastně soustava několika zřícených jeskyní, což určuje charakter lezení. Leze se převážně po sintrových nátecích, mezi chyty dominují díry širokého rozsahu velikostí, stisky a oblé lišty. Po roce 2000 zde místňáci s pomocí rakouského lezce Christiana Leube posouvali limity sicilského sportovního lezení. Dnes už je prý potenciál oblasti vyčerpán a tak je tvorba nových cest soustředěna jinam. Pro běžného uživatele ale Cavadonna určitě stojí za návštěvu. Říká se, že Cavadonna patří mezi nejoklouzanější oblasti Sicílie. Možná je to pravda, ale vězte, že do Seynes byste po Cavadoně jet nechtěli a do Massone teprve ne. Výhodou oblasti je i dobré zázemí. Na parkovišti lze pohodlně spát, v nedalekém Canicattini Bagni nabírat vodu a zralé pomeranče se dají podél přístupové cesty sbírat ze země.

Mihal leze legendární cestu Johny l´astronauta 7a+.
foto by © Ondras

Doporučené cesty:
Na rozlez Cavadere 6b+: pestré lezení soustavou hadů a po lištách
Carogna 7a: na poladění jemné techniky nohou i rukou
Johny l´astronauta 7a+, 30 metrů převislého lezení sintrem, určitě nejlezenější cesta oblasti a asi i nejoklouzanější, co jsme na ostrově lezli. Tak si jí dejte na nakalibrování škály oklouzanosti.

Contrado Alfano

Oblast, do které se nyní všichni vrtači přesouvají z Cavadony. V průvodci z roku 2009 je sice pouze jeden sektor se šesti cestami, ve skutečnosti už jsou sektory nejméně 3. První s klidem obejděte. Ve druhém (ten je jediný v průvodci) se zastavte maximálně na rozlez, ale radši jděte dál. Protože až uvidíte třetí, nikam jinam už toho dne zaručeně nepůjdete. Mohutné převisy červenooranžového vápence vyplněné sintrovými náteky a bohatě vyzdobené chytovatými krápníky. V lehčích cestách se pádluje mezi hlubokými dírami a krápníky, v těžších je třeba občas podržet lištu, či oblinu na sintru. Pokud nebudete mít aktuálního průvodce, určitě vystačíte s vytištěným seznamem cest z http://www.freeclimbinginsicily.it/FCiS/, názvy cest jsou na skále napsané.

V úmorném vedru jsme se vytavili ve druhém sektoru Contrada Alfano. Cestu Infinito 7a leze Pták roku 2011
foto by © Ondras

A až za soumraku dorazili do nádherného třetího sektoru. Mihal leze Smooth criminal 7a.
foto by © Ondras

Doporučené cesty:
Baby Godzilla 6b: převisem po dírách v červené skále
Smooth criminal 7a: převisem po krápnících a pak soustavou hlubokých děr
No a víc jsme toho nestihli, protože jsme většinu dne nesmyslně ztratili ve druhém sektoru. Nechte si poradit a neudělejte stejnou chybu.

Ambiguita

Až nehezky převislá jeskyně převážně s cestami vyšších obtížnostních stupňů se nachází ve městě Modica přímo pod pilíři Guierrieriho viaduktu, který se s výškou 300 metrů řadí k nejvyšším mostním konstrukcím v Evropě.

Industriální panoráma oblasti Ambiguita
foto by © Mihal

Zamířili jsme sem skrýt se před deštěm, oblast účel splnila a zalezli jsme. V rámci celé Sicílie ale oblast spadá pod průměr. Většina cest má bouldrový charakter a materiál je také méně kvalitní, než jinde. A klasa nepěkně tvrdá. Dost jsme se tu natrápili, ale nakonec taky vylezli pár moc hezkých cest.

Doporučené cesty:
Siculamente 7a: dlouhými tahy do převisu a v místě, kde převis opouštíte je tak 6A+ boulder po obláčích jak z Hornopožárského lesa. Nohy jedou, ruce se nedrží, kdekdo se radši dobrovolně pustí.
Warpigs 7a+, klasika oblasti. Velmi zajímavé kroky podél silně převislého žebra. Ale leze se i nad ním.

Ondras hladí obliny v cruxu cesty Siculamente 7a.
foto by © Mihal

Cava d´Ispica

Oblast nese jméno místní turistické atrakce, jeskyně s pozůstatky neolitického osídlení a nachází se západně od města Modica. Lezení v oblasti Cava d´Ispica sestává z celkem pěti sektorů roztroušených v několik kilometrů dlouhém kaňonu. Na základě doporučení jsme navštívili nejrozsáhlejší z nich, sektor Pernamazzone. Zde je třeba zmínit velkou slabinu průvodce Di roccia di Sole a tím jsou velice neurčitě popsané přístupy ke skalám. Bloudili jsme prakticky pokaždé, ale v Ispice opravdu zoufale. Přitom stačilo jít 3 km po dně kaňonu až ke skalám, průvodce ale vzdálenost neuvádí a tak jsme nachodili mnoho kilometrů navíc při prohlížení kdejakého kvaku po obou stranách kaňonu.
Sektor Pernamazzone je 25 metrů vysoká, mírně převislá skála protkaná sítí krasových dutin, z nichž některé byly v době kamenné pravěkým obyvatelstvem rozšířeny a používány jako primitivní obydlí. Nachází se tu 31 cest od 5c do 8a, skála je orientována na jih a v prosinci za slunečného dne tu bylo nesnesitelně horko. Kvalita horniny je tu kolísavá, některé cesty vedou kompaktním vápencem po perfektně nabroušených dvouprstových dírkách, v jiných se hlavně v nástupových pasážích setkáte s drobivým slepencem.
Celkově patří tahle oblast spíše k sicilskému průměru. Prostředí je úžasné, ale lézt je lepší jen doporučené cesty, některé jsou nepodařenou kombinací Alkazaru a Hruboskalska a cestovat za nimi přes 2000 kilometrů nestojí za to.

Doporučené cesty:
Piruaruchi 6b+: v kolmici po dírkách. Pokud vám nateče, můžete si po cestě odsednou do okna neolitického pokojíku
A Culovra 6c+: 20 metrů vytrvalostního lezení v převisu pouze po ostrých dírkách
Sancu Pazzu 7a+: Mírný převis a v něm jen vyklopené lišty a bočáky. Pěkné, souvislé lezení.

Severozápad ostrova

Zde se nachází to, co dostalo Sicilské lezení do povědomí lezců celého světa a tím je několikakilometrový poloostrov u městečka San Vito Lo Capo. Pro místní jsou zřejmě ještě podstatnější oblasti v okolí Palerma: Bauso Rosso, vůdčí oblast moderního sportovního lezení a hora Monte Pellegrino, kde se v oblastech Valdesi a Lo Schiavo se sportovním lezením na Sicílii začínalo. Přijeli jsme sem na poslední 4 dny a zažili opak Jihovýchodu. Sektory plné lezců lačnících po číslech, masový turismus. A stejně jako na jihovýchodě také vynikající lezení.

Pláž Salinella

Nad pláží na západ od San Vito Lo Capo se klene asi 3 kilometry dlouhý pás skal. Zhruba uprostřed tohoto pásu se nachází kemp El Bahira, původně určený plážovým turistům. Majitel kempu dokázal obratně využít přítomnosti skal k možnosti celoročního přísunu zákazníků a tvorbu cest v okolí kempu podporuje. Skály nad kempem jsou dokonce v noci osvětleny reflektory a tím umožněno noční lezení.
Vrtání cest tu prý masově propuklo až v roce 2007, přesto jsou již skoro všechny logické směry osazeny a je zde navrtáno přes 400 cest. Salinella je především rájem pro slabší lezce a to díky německé firmě Bolt-product. Její spolumajitel James Titt, šarmantní šedesátník a sám softmover vlastnoručně výrobky své firmy osadil mnoho desítek cest v obtížnostech od 4 po 6b+. Tvorby těžších cest se ujali především frankenjurský lezec Karsten Oelze a místní Daniel Arena. Celkově je oblast vhodná spíše pro lezce nižší a střední výkonnosti tak do 7c. Těžších cest je zde poskromnu a víc, než 8a+ zde nenajdete.

Swordfish 7a patří k oblíbeným testovacím kouskům v okolí kempu El Bahira.
foto by © Mihal

Přestože je útes nad Salinellskou pláží vůbec nejvyhlášenějším kusem skály na Sicílii, nikdo z nás ho neřadil na úplnou špičku sicilského lezení. Je tu fantastický výběr cest, krásné scenérie a skály jsou slušně kryté před deštěm i před větrem. Většina cest ale nepředstavuje výrazný lezecký prožitek, o obtížnosti často rozhoduje jediný krok a blízkost moře způsobuje zasolení, které za vlhkých dnů zřetelně snižuje tření skály. Pochválit nelze ani klasifikaci cest. Ta je obecně na Sicílii jižansky měkká, v okolí kempu je ještě zřetelně přiměkčená. Nemohl jsem si nevybavit dojem, který jsem získal v tureckém Geyikbayiri, že provozovatelé lezeckého kempu lákají své zákazníky na to, že u nich jim to půjde lépe, než jinde. Hojnost německých lezců, kteří nemohou zkrokovat silně nadhodnocenou cestu to jen dokládá.

Grotta del Cavallo, jeden z mnoha sektorů Salinellského útesu.
foto by © Ondras

Doporučené cesty:
Bean me up Scottie 7a: lištovačka v úžasně tvarované bílé skále
Johnnie Walker 7a+: ladička naprosto bez chytů. Obtížnost výrazně kolísá a podmínkami. Nejen s teplotou, ale i s vlhkostí vzduchu.
Pipeline 7c: krásná, mírně převislá linie kopírující potrubí přivádějící vodu do kempu. Od poloviny cesty vede asi osmimetrový boulder po lištách, v němž je každý krok snad úplně stejně těžký. Nezvyklá vyrovnanost cesty zvlášť vyniká mezi místními jednokrokovkami.

Crown of Aragon

Asi 4 km jižně od Salinelly nad obcí Castelluzo se nachází západní stěna zřícené jeskyně, v níž se díky mezinárodní spolupráci vrtačů povedlo vytvořit sektor pravděpodobně patřící mezi nejhezčí sportovní sektory Evropy. Stěžovat si může jen ten, komu nestačí rozsah obtížností 6a+ až 8a+, jinak je to sektor se samými klady: krátký přístup od auta, klid, výhled na moře, západní orientace, zákryt před deštěm, slabá zatékavost. A to lezení. Standardem jsou 30metrové cesty v béžovém vápenci, dlouhé převisy protkané soustavou hadů a děr. Naprosto neoklouzaný materiál. Rozhodně oblast, kterou si nesmíte nechat ujít.

Quanto Crucco Seil! 7a leze Ondras. Jedna z top cest oblasti.
foto by © Mihal

Doporučené cesty:
Chiapotte 6c: perfektní rozlezovka táhlým převisem po sintrových útvarech
Quanto Crucco Sei! 7a: bez těžkého kroku, ale 26 metrů docela prudkým převisem. Nádhera!
All cats are black at night 7b: Převisem do těžkého bouldru. Připomíná Sledgehammer ve Frankenjuře s tím rozdílem, že ke klíčovému místu se ve 45° převise leze asi 12 metrů. Slovy klasika "škola dachonautiky pro děti".

Bauso Rosso

V Palermu prý není umělá stěna. Když navštívíte předměstskou čtvrť Mondello a vystoupáte do sektoru Bauso Rosso, pochopíte, že není třeba. Ve všední prosincový den byla skála obsypána místními lezci a nikomu nevadilo, že zhusta pršelo. Ohromné útesy sytě červeného vápence hostí 72 cest od 6a po 8b. Leze se hlavně po krápnících a po sintru, ale přestože se zde leze od začátku 90tých let, nejsou patrné známky oklouzanosti. Cesty jsou překvapivě pestré, oproti Crown of Aragon se v cestách často mění sklon a charakter lezení. Zákryt před deštěm a jihozápadní orientace jsou skvělým předpokladem pro zimní lezení, v letních čtyřicítkách se asi místňáci přesouvají jinam.

Pás skal Bauso Rossa a Mihal v La Stilista 7a+.
foto by © Ondras

Od skal je krásný výhled na Palermo, trochu smutnější je pohled do protisvahu. Celá čtvrť asi 50 vilek-novostaveb, které zjevně dobrých 10 let po dostavění chátrají neobydlené. Návštěvníka to jen utvrdí v dojmu, že sicilské hospodářství je zasaženo prvky ovlivňujícími zdravé fungování trhu. Podobných projektů je prý jen v Palermu několik.

Skvěle profilovaná skála v Bauso Rosso.
foto by © Ondras

Doporučené cesty:
Giuggina 6c: Perfektní cesta v sintru. Dírky, drobné přílepky a nohy jen na ploše sintru. Radši si ji nedávejte na rozlez.
Polluce 7a: boulder přes převis a pak valit po oblinách v kolmici.
Anteo 7a+: jenom velké chyty ve velkém převise. Ještě vetší bylo zklamání, když jsem z těch madel upadl.
Benvenuti in paradiso 7b+: úchvatná cesta, 3 úseky, 3 styly. Přes strop po dírkách a kapsách, prudkým převisem po krápníku a kolmicí po oblinách
Bauso Rosso bylo úžasné rozločení se Sicílií. Měli jsme pocit, že jsme tady mohli strávit úplně celý zájezd a byli bychom spokojeni. Ale zase být na Sicílii a nevyšlápnout Etnu, nebo neprochodit Syracusy, jako byste tam nebyli. Po Bauso Rosso jsme si ještě prošli Palermo. Kontrast luxusních aut a restaurací na pozadí bortících se činžáků a davu žebráků v návštěvníkovi zanechává zvláštní pocit. Přijeli jsme do přístavu a jen taktak proklouzli dovnitř, protože 2 hodiny před odjezdem byla brána do přístavu uzavřena. Opravdu zvláštní zvyky. Na trajektu nám ještě ukradli notebook, takže celkový dojem zájezdu byl stejně kontrastní jako z Palerma a vůbec z celé Sicílie. Je to zvláštní kus světa. Ale skály tu mají opravdu nádherné. Možná vůbec nejhezčí.

Praktické informace

Doprava:
V turistické sezóně prý na Sicílii létá Ryan Air. Mimo sezónu je třeba využít nepřímých letů a letenky jsou poměrně drahé. Vzhledem k potřebě mít na Sicílii k dispozici auto se jeví jako výhodnější autem rovnou přijet. Buď přes celý Apeninský poloostrov a trajektem do Messiny. Pak je to až na západ Sicílie přes 2300 km. Přijatelněji vypadá možnost cestovat autem do Janova (z Prahy 1000 km) a odtud 20 hodin trajektem do Palerma. Cena za auto a 4 lidi je něco přes 500 €. Výhodou je, že se dá cestou do Janova zalézt v Ticinu a cesta se tím rozdělí na 2 přijatelné úseky.
Voda:
Pitná voda představuje pro lezce na Sicílii zřetelný problém. Ve větších městech není problém vodu z veřejných zdrojů nabrat, ale v blízkosti moře vždy teče z vodovodu voda slaná. Pravděpodobně se nevyhnete nákupu balené vody. Není drahá, ale dejte pozor, některé místní minerálky jsou stejně slané, jako voda z vodovodu. Za celý zájezd jsme našli pouze 2 zdroje "sladké" vody: první v centru města Canicattini Bagni a druhý v národním parku Zingaro asi 10 minut chůze od jižní brány.
Orientace:
Hledání skal podle průvodce bylo obtížnější, než jsme čekali. Kartografická negramotnost je pro siciliány nechvalně proslulá a zjevně postihla i autory průvodců. Vězte, že ani složité nákresy ani anglicky popsaný přístup vás mnohdy na místo určení nedovedou. Mnohdy nezbude, než oslovit domorodce. Vždy byli ochotní, ale v momentě, kdy místňák začal prstem kopírovat konturu skály v průvodci a se slovy „autostráda“ prstem pokračoval po linii jednoho 7áčka, jsme pochopili, dotáhli tkaničky pohorek a šli bloudit na vlastní pěst.

Klima:
Většina stěn je orientována na jih, nebo na západ, takže se leze spíše v chladnějších měsících. Především od října do března. Během naší prosincové návštěvy panovalo nezvykle deštivé období. Skoro denně pršelo, ale překvapivě tím lezení téměř nebylo ovlivněno, některé sektory jsou před deštěm opravdu výborně kryté.

Moře bylo na koupání i v prosinci. A o strach to tu tentokrát opravdu bylo, bály se i místní bezpečnostní složky.
foto by © Mihal

Bezpečnost:
Působení mafie je pro Sicílii příslovečné a kriminální aktivita zde bude zřejmě vysoká. Ostatně hned první den nám lezec z Bolzana sděloval, že z celé Itálie jen v Neapoli a na Sicílii se dá očekávat vykrádačka auta. A i v průvodci píšou, ať se o svojí bezpečnost nebojíme, ale ať nepřestáváme ani na chvíli používat zdravý úsudek. Zájezd jsme rozhodně neprožili ve strachu o zdraví, či majetek. Ale úplně bezpečno tu není, jednak je velká šance na nabourání, nebo poškrábání auta, protože Sicilské dopravní návyky se od středoevropských dost liší. A také jsme tady ob den zažívali konflikty s policií. Kde jinde se vám stane, že vystoupíte v 7 večer ve 20 tisícovém městečku z auta a vzápětí vás sebere policie a nedá pokoj, dokud se neseberete a z města neodjedete? Kde jinde se vám stane, že na liduprázdné pláži skočíte nazí do moře a vzápětí na vás naběhne policejní hlídka a tím, že konáte nelegální činnost. Působení mafie turista nepocítí přímo, ale její propojenost se státním aparátem a se sítí informátorů se tušit dá.

Ubytování:
V okolí San Vita se předpokládá ubytování v kempu El Bahira pod skalami. Kempy fungují v přímořských letoviscích po celém obvodu ostrova. Český lezec ale pravděpodobně upřednostní spaní na divoko, to bylo na jihovýchodě bezproblémové, na severozápadě vyžadovalo trochu více drzosti. U některých oblastí je kempovací místo popsané přímo v průvodci.

Průvodci:
Di roccia di Sole: pokrývá celou plochu ostrova, ale některé rozsáhlejší oblasti v něm jsou nekompletní. Například na útes Salinelly je naprosto nepostačující. Hezké grafické provedení a krásné fotografie navnadí k lezení, bohužel nákresy a popisy přístupů nejsou dobře zpracovány.
Sicily rock - San Vito sport climbing je dílem Karstena Oelze a Haralda Rokera, autora průvodců na Frankenjuru a pokrývá jen severozápadní cíp ostrova. Po letmém nahlédnutí se zdá, že je zpracován s tradiční německou důkladností a poslední vydání z roku 2011 zachycuje téměř všechny cesty. Je určen především těm, co jsou ochotni se nechat připravit o celý zbytek ostrova.
Salinella Climbing Club vydává provizorního průvodce na útes Salinella. Prodává se asi za 12€ i v kempu El Bahira v podobě poskládaného archu papíru. Výhodou by měla být aktuálnost. Při kombinaci s Di roccia di Sole byste měli pokrytý prakticky celý ostrov.
Sicily Topos
Článek o novinkách kolem San Vita od Jamese Titta by mohl mimořádným spořilům jako provizorní průvodce posloužit také.

Informační zdroje:

Web sicilských lezců.: Free Climbing Sicily

Zde můžete najít seznamy cest i v čerstvě vznikajících oblastech. Sice bez nákresů, ale díky zvyku spát názvy cest na skálu mnohdy i jen se seznamem cest vystačíte.
Zvláštní poděkování patří Kubovi Klicperovi a Michalovi Makušovi, lezcům, kteří nám poskytli cenné rady před naší cestou. Kontaktoval jsem je na základě zápisů v deníčcích a oba dobře poradili. Důkaz toho, že deníčkář deníčkáře nikdy nenechá na holičkách.

Sicílie