Slovenské úřady oficiálně oznámily úmrtí na Shisha Pangma
Slovák Marek Hudák při výstupu jižní stranou na horu Shisha Pangma ve výšce 7600 m n.m. spadl a zahynul. Tělo sa dosud nenašlo. Oznámily to oficiální slovenské úřady.
Zastupitelský úřad SR v Pekingu dostal v pátek faxovou zprávu z Horolezecké asociace Tibetského autonomního regionu Čínské lidové republiky (HAT) a členové slovenské výpravy to potvrdili, napsala slovenská média.
Marek Hudák lezl na Shisha Pangmu (8046 m) s Jozefem Dodo Kopoldem. Kopoldovi sa vylézt na vrchol podařilo, Hudák těsně pod vrcholovým hřebenem pokus vzdal a měl se vrátit do vrcholového bivaku nebo do základního tábora, kam však nedošel.
O tom, že je Marek Hudák nezvěstný, informoval na internetu Dodo Kopold minulý týden. Pokoušel se ho spolu s korejskou výpravou, která v oblasti také působila, najít.
Az budes mit za sebou aspon jeden vystup alpskym stylem na kopec vyssi 6.000 m pak sud. Pokud ale nemas zadnou zkusenosts alpskym stylem v nejvyssich velehorach tak prosim mlc.
Dodo to popsal naprosto jasne a bohuzel se jedna o nehodu pomerne castou pri tomto stylu lezeni.
Chces rict ze Zolo Demjan se vykaslal na Psotku v roce 1984 na Everestu. Chces rict ze se Kriššák vykašlal na Schuberta na Makalu v roce 1976. Chces rict ze se Messner vykašlal na na Franze Jagera na Manaslu, na sveho bratra Guntera na Nanga Parbat. Božik na Wroze při sestupu z K2? Ve vyctu bych mohl pokracovat velmi dlouho....
Proboha projdete si aspon zakladni historii lezeni v nejvyssich horach, zjistete si jake to je a pak si udelejte zaver, pro sebe. Ale prosim nesudte....nebyli jste na miste v nemz se delala rozhodnuti.
vyser sa to, zbytocne vysvetlovanie, tiez som mal potrebu zareagovat na vygrcky v 'diskusii' na jamesajkej stranke ale je to asi uplne zbytocne, uchylov ktorym internet umoznuje anonymnu dusevnu onaniu je viac ako som si myslel.
Jem malo lidi muze v takovych podminakch vubec nejakou dobu prezit. Telo i mozek je na hranici mozneho, bezne jsou halucinace, chodi se po nekolika krocich, potom odpocinek.
Proto i zdanlive nepochopitelna otoceni nekoli, desitek metru pod vrcholem, tech par metru je straslivy vykon.
Cest jeho pamatce.
A trochu smutne blahoprani pro Doda.
Nepíše se to lehko... horolezectví je přeci v pojetí většiny z nás právě o kamarádství (a důvěře) na laně.
Jenže na velkém kopci to je prostě trochu jinak. Tam je, bohužel, každý sám za sebe. A jinak to ani nejde.
Je to smutný. Upřímnou soustrast pozůstalým, a přání hodně síly všem; blízkým, kamarádům... Dodovi.
Horolezectvo je jednym z najegoistickejsich sportov, smrt cloveka je brana ako samozrejmost, pri vystupe sa ide doslova cez mrtvoly, pardon okolo mrtvol. Aby sa dusa ukojila treba stale vyssie a nebezpecnejsie ciele. Slovo extrem sa stalo samozrejmostou aj v marketingu. Slogan ze leziem na hory lebo su je uplna blbost. Je to o extremnom egoizme. Konecne riesenie je najst pokoj duse inym sposobom ako vystavit svoje okolie, rodinu, stresu zo snmrti egoistu. Je to konzum v inej forme. Niekdo chodi konzumovat do supermarketu a niekdo zbiera vrcholy a tym ukaja svoje potreby. Som presne taky isty. Preco nelezu na kopce lamovia, lebo nasli pokoj svojej duse.
To si myslis ze lide chodi do hor umirat? Nevim jak ostatni, ale ja tem chodim zit. Nikdo nehleda smrt, ale soucasne je nezbytne ji brat jako soucast zivota, kdyz uz chces filozofovat.
Obvinovat ale Doda z egoismu, marketingove vycuranosti tak to je trochu dost silne kafe.
Nemohu hovorit za Marka, ale mohu hovorit za sebe. Pokud bych videl ze je partak lepsi a ja mohu uspesny vystup svym pomalejsim tempem ohrozit, tim nemyslim dosahnout vrchol, ale take vcas sestoupit, otocil bych to a maximalne podporil partaka aby to dal az nahoru. Leze za nas za oba. Nerikalo by se mi to lehce, citil bych se blbe, ale tak to holt chodi...
To ze se na sestupu stala nehoda je vec jina. Treba bychom se docetli ze se Marek zritil Dodovi pred ocima a pak komentare ze ho mel jistit...
Prosim uvedomte si ze to co kluci predvedli bylo opravdu na max. a v krajni situaci se delaji krajni rozhodnuti... Co plati je to ze urcite vysky uz jde kazdy sam za sebe, protoze to je maximum ceho je v takove vysce schopen.
Takze prosim nech Marka odpocivat v pokoji a zij. Nplno tak jak to doufam do posledni chvile vnimal i on...
radek
Díky Radku... Vyjádřils to myslím i tady i v té diskusi vedle poměrně přesně.
Možná by stálo za poznámku, že ve výškách o kterých se tady píše, nejenom že nutně musí být každý sám za sebe (protože nikdo není ve stavu tam být i za někoho jiného - a kupodivu to platí i o výškách o hodný kus nižších), ale hlavně existuje jen jediná poslední věc rozhodující o úspěchu a neúspěchu: vůle. Jestli tě tam ta hlava, navzdory tomu že celé tělo řve a chce zpátky, nakonec vynese anebo ne. Ve skutečnosti opravdu na nic jiného nemyslíš. A neznám nikoho, kdo by na trochu vyšším vršku měl pocity dobyvatele. Člověku bývá obvykle tak blbě, že jedinej pocit na kterej se zmůže, bývá úleva. Úleva, že to má za sebou. Úleva, že teď zas půjde dolů... A stejnou úlevu člověk pocítí v momentě, kdy se rozhodne to otočit ještě před tím vrškem. Někdy se úleva mísí i s jinými pocity, ale úleva to je vždy. A ostatní dojmy člověk v dané chvíli moc nepitvá. Na to prostě nemá. Mimochodem, nejčastěji dojde k neštěstí na sestupu. Snad právě, že s tou úlevou poleví napětí a tedy i pozornost.
Nikdo z nás neví, co se přesně Markovi stalo. Nikdo ani neví, proč otočil... A pekelně dobře vím, že i na to otočení musí být kus odhodlání. Okamžik rozhodování je nejtěžší. Člověk ještě neví, že s tím příjde i úleva, ale přesně ví, co všechno tomu cíli - snu obětoval, a že se možnost si sen splnit už nikdy nemusí zopakovat. A pak, i když člověka zavalí vlna úlevy, stejně to všechno často obrečí. Někdo ještě na sestupu, jiný později...
Chtěl bych pro tohle všechno poprosit. Nesuďte! Nahoře to často člověku připadá jak peklo. A v tomhle případě se z něj jeden nevrátil. Vzpomeňte na něj a uvědomte si, že tam nešel pro smrt, ale pro sen.
Vite napadla mne jeste jedna palarela. V roce 1988, jsem jeste tahal lezecky kacery, ale ctverice slovenskych horolezcu podala vykon, ktery dle meho soudu dodnes ma velmi malo konkurentu. Vylezli alpskym stylem Boningtona v JZ stene Everestu.Bozik, Becik, Jasko, Just.
Just dolezl na vrchol, zatim co ostatni tri na nej cekali na jiznim vrcholu. Pri sestupu vlivem vycerpani a pri spatnem pocasi cela ctverice zmizela.
Ted budu ciste hypoteticky. Mozna kdyby to tehdy Bozik, Becik a Jasko otocili hned dolu na Jizni sedlo a necekali az se Just vrati z vrcholu, mozna by tam nezustali ctyri, ale pouze jeden a mozna by se take nic nezmenilo...Nikdo z nas tam nebyl a nikdo z nas se to uz nikdy nedozvi, muzeme si jen rict kdyby a zamyslet jak bychom se rozhodli my sami v obdobne, zamerne rikam ne stejne situaci. Nedava nam to ale pravo na vytku, protoze my se tak rozhodovat realne nemuseli a to je sakra rozdil...
Tim ze lezeme nahoru zijeme svuj sen, pro nekoho je to trojkova cesta na skalach, pro nekoho JZ stena Everestu...
Radek
O com to hovoris, vyliezli ale nezostupili.
V pripade umrtia by sa mala cela expedicia anulovat.
Nemal by sa uznat vystup. Je to totalny neuspech celej expedicie. Ked stafeta nedobehne do ciela je koniec. A ciel je v zakladnom tabore a nie na vrchole.
no souhlasim s tim ze v kopcich a obvzlaste tech vysokych je v podstate kazdy sam za sebe...ale...ze kdybych byl naopak ten "silnejsi" z dvojice...tak...bych se trebas mohl rozhodnout i tak ze proste pujdu s kamosem dolu...ikdyz vrchol je za "humny" mozna by me totiz pak stvalo vic to...ze sem s nim nesel dolu (ikdyz je fakt ze treba by to na pripadnej maler nemelo zadnej vliv..ale co kdyby..??!!) nez se radoval z toho..ze sem byl nahore...!!!! ale musim podotknout ze sem nikdy v tak vysokejch horach nebyl...tak je to ciste hypoteticka uvaha...od stolu v utulnym pokojiku :-) (a spis obacna uvaha nez narazka na tuhle udalost!!!)
Horolezectvo je jednym z najegoistickejsich sportov, smrt cloveka je brana ako samozrejmost, pri vystupe sa ide doslova cez mrtvoly, pardon okolo mrtvol. Aby sa dusa ukojila treba stale vyssie a nebezpecnejsie ciele. Slovo extrem sa stalo samozrejmostou aj v marketingu. Slogan ze leziem na hory lebo su je uplna blbost. Je to o extremnom egoizme. Konecne riesenie je najst pokoj duse inym sposobom ako vystavit svoje okolie, rodinu, stresu zo snmrti egoistu. Je to konzum v inej forme. Niekdo chodi konzumovat do supermarketu a niekdo zbiera vrcholy a tym ukaja svoje potreby. Som presne taky isty. Preco nelezu na kopce lamovia, lebo nasli pokoj svojej duse.
Co chces posuvat v lezeni. Tvoj egotrip na kopec nema zmysel. Aky je to prinos. Skoro cela slovenska spicka v horolezectve je mrtva. Aky prinos. Neprisli do zakladneho tabora su diskvalifikovany.
Formalni poznamka. Nemame merice egoizmu a je i obtizne definovatelny, neb jako samostatna entita neexistuje.
Dalajlama je horolezeni venoval.
Horolezeni i vychodni nauky, treba ten Mahajanovy budhismus, docela znam.
Spec .Joga, Budhizmus a podobne je egoizmus az na pudu. A to rikam jako velky obdivoivatel. Uz Budha nechal doma zenu a dite a bez pozdravu odesel hledat klid duse.
Dobre skutky (dle vychodnich nauk) ma clovek delat, protoze za to bude v pristim zivote odmeneny. Egoismus.
To neni proti, Budhizmus je opravdu vyjimezcne soucitny zivotni postoj. Jen pro poradek.
Kazdy clovek je jiny. Kazdy leze na horu z trochu jinych pohnutek. To nejde pausalizovat.
Kristus rekl cloveku, ktery jej chtel nasledovat, at se no bodne "Necht mrtvi pochovavaji sve mrtve." Take jeden z hlasatelu lasky a soucitu.
Nekdo leze proto, ze je egoista (a je jich urcite hodne),nekdo mozna ze soucitu a nebo hleda, tak jako jini. Cestu nahoru a zaroven cestu k sobe.
Opravy, dneska teda a jedu...
Dalajlama byl horolezec, v2noval se tomu jako mlady.
Kristus rekl... cloveku ktery jej chtel nasledovat ale prosil o poseckani, neb mel pochovat otce.
Nemůžu si odpustit myšlenku, co by tím změnil, kdyby se otočil. Šli by společně dolů navázaní? Možná, spíš asi ne. Co když by jeden spadl? Když budou navázaní, možná to přežijí, možná zahynou oba. Když půjdou každý za sebe, zahyne jeden, možná ne. Dilema. Na sestupu může uklouznout, trefit ho kámen, smést lavina,... co mu někdo druhý pomůže - akorát řekne, tady spadl a sjet o nějaký ten kilometr dolů do údolí a víme, kde hledat pozůstatky.
V neposlední řadě je otázka, co by se změnilo, i kdyby třeba klopýtl, ale přežil a co PAK? Když by to bylo jen uklouznutí, tak by se otřepal a sešel sám a když ne,... pochybuji, že si sebou vzali vše potřebné pro případ "banálního" zranění ve vysoké výšce. I blbá distorze kotníku je "život ohrožující stav" v takové výšce - nikdy jsem tak vysoko nebyl, vycházím z pouhopouhé teorie, ale přesto, tu je dost důvodů si myslet, že v případě alpského stylu (tedy bez možnosti "rychlé" pomoci zdola, kdy je v táborech materiál - je reálné tak čekat nějakou formu pomoci za půl dne až den při dobré konstelaci hvězd). Zraněný by potřeboval skoro určitě zacházení jako nemocný s AMS - tedy skoro určitě kyslík a pak další věci jako třeba blbé teplo a tekutiny (jistě s výhradami), nějaké ty léky a nepochybně transport dolů. Kdo si někdy zkusil odtransportovat byť spolupracujícího "raněného" z hůře přístupného místa pod skalami, nebo v horách po sněhu, tak ví, že to zase taková sranda není (když k tomu nepomáhá tak je to ještě poučnější).
Takže Dodo by tak nejspíš mohl do Marka nacpat nějaké ty léky (co všechno sebou můžou mít, že? asi tam nebude mít komplet léky na intenzivní péči v nějakých 7000), dát mu napít, zatáhnout do záhrabu a nahlásit dolů, že je zraněný a poslechnout si, že pokud taky třeba vůbec podmínky povolí, tak k němu přijde pomoc za X desítek hodin, či taky dnů. Co by asi dělal pisatel předešlého komentáře, když by mu řekli, že předpověď je na hovno, nový sníh, nikdo nepřijde - seděl a koukal se jak mu třeba kamarád umírá před očima? Čekal by dokud by byl při vědomí? Čekal by dokud by dýchal? (Co by mu tím pomohl, kromě toho, že ho "neopustí" - a sám sebe ohrozí) Nebo by řekl filmové klišé - to bude dobrý, já tě z toho dostanu, přivedu pomoc a odešel (ve filmu by se za pět minut dvanáct vrátil s potřebným lékem, přístrojem a po radiokonzultaci s přítelem specialistou by provedl záchranu života,... následně klapka, střih a happy-end). Ale tohle v reálném světě nefunguje (stewardi většinou neumí řídit Boeing - ani když lítají doma na počítačovém simulátoru, laik neprovede složitou operaci - pokud možno bez anestezie) - jsou místa na téhle planetě, kde sebemenší úraz je potenciálně smrtelný protože dostupnost pomoci a třeba lékařské péče se počítá i na dny nebo taky prostě nelze reálně pomoci. A nemusíme chodit nikam do podzemí, dolů, asijských velehor,... v Tatrách (ale i v Krkonoších) se pomoc často počítá na hodiny a to se mluví o dokonalém zásahu, stačí trochu větru, mlhy, málo světla a najednou nejde použít vrtulník a je na problém zaděláno.
P.s. pokud to sem někdo dočetl, pak mu gratuluji. Pozůstalým třeba vyjádřit soustrast a pochopení, Dodovi především podporu v nelehké chvíli a jistě taky popřát k úspěchu, byť by teď nejspíš byl raději za nepodařený výstup, ale šťastný ústup, ale některé věci jsou neovlivnitelné.
Mluvíš mi z duše. Ď.
Vzpomínám... U jednoho z mých kamarádů v takové situaci spolulezec zůstal. Nemohl pomoci. Nepřála bych nikomu koukat do jeho očí když o tom vyprávěl.
Jinde a jindy se kamarád vrátil. Bez svý holky.
Taky Tomáš když psal komentář si možná vzpoměl na Čerťajze. A na písničku kterou tahle černá holka ráda hrála... Na Drobka, Mácu, Pavlíka. Kámoše co už si tohle nepřečtou!
Jestli tohle budeš Dodo číst... Věř mi, že je nás hodně co jsme s tebou! Jdi dál. Hodně štěstí!
To co jsi tu popsal se bohuzel realne stalo pri prvnim Ceskoslovenskem pokusu o prvovystup na JV hrebeni Makalu 1972. Honza Kounicky tehdy spadl cca 50 m a vazne si poranil pater. Ted nevim kdo s nim byl tehdy nahore, ale bohuzel pokud chteli prezit museli sestoupit jeste kdyz nahore zil, ale vsichni vedeli ze neni sance jej dostat dolu. Co klukum kdyz odchazeli dolu bezelo hlavou radeji nechci ani domyslet...
radek
Když jedu do hor a přemýšlím za volantem nebo v kupé, většinou myslím i na to, co se bude dít v tisku na lezci v případě, že mi hory odeberou život. Krátký článek v tisku ve stylu "český horolezec zahynul ve VT při pokusu o zdolání severní stěny ...Podle slov horskáčů byla příčinou nedostatečná zkušenost a podcenění nebezpečí hor...". V debatě na lezci vzniknou dva tábory, které svedou slovní fotbal. Zpravidla v závěru debaty úplně bez zájmu o mrtvého. Jako potenciální mrtvý tedy říkám, že i když stoupu v zimě ledovým žlabem žlabem se svým v horách zkušeným příbuzným (pár set metrů nad chatou) v těsném rozestupu a on díky chybě na mačce ujede a slítne kolem mne přes práh do doliny a je z něj uzlík rozlámaných mrtvých kostí, bohužel v tu chvíli nehnu pro něj ani prstem. Prostě to nejde. Jemu život zkončil a mně se změnil. To je vše. Mám stejnou lítost jako ostatní v rodině. Jediné zajímavé pro ostatní na tom je vypátrat řetěz faktických příčin, které vedly k závadě na mačce aby se eventuálně mohli ostatní informovat pro prevenci.
Marek je v lezeckým nebi. Dolezl velmi dlouhou a krásnou cestu. Rozloučil se v pozemským ráji s prima kámošem, kterým Dodo byl do posledních sekund jeho života. Marek teď sedí s klukama co zůstali na Everestu a vaří čaj a povídaj a povídaj a smějou se a podávaj si ruce.....
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace