V dnešním rozhovoru s Adamem Ondrou se dozvíte něco víc o cestě Perlorodka 11+ a boulderu Pata ledovce 8C, které vylezl za jeden den a odškrtl si tak své dva velké projekty na Holštejně.
V sobotu 3. září se uskutečnilo Mistrovství české republiky v boulderingu 2011 v rámci 7. ročníku Lokalblok Monsters a zároveň finálové klání bylo v rámci festivalu adrenalinových sportů Joyride.
Četl jsem pěkné i nepěkné věci o této cestě. A protože jsme chtěli nějaký trénink na Mont blanc, vydali jsme se o víkendu zdolat tuto horu. A věřte nevěřte, povedlo se :)
Venga, venga! Rozeznělo se na letošním Mezinárodním horolezeckém filmovém festivalu nejen ve skalách. Dani Andrada přilákal spousty diváků už v pátek večer do vyprodaného teplického kina na svou přednášku. Z pozice diváka bylo určitě na co koukat i na co se ptát.
Hlavní cenu Fesťáku 2011 vyhrál polský film Co sie wydarzylo na wyspie Pam o lezení a dobrodružství v Grónsku. Závod Českého poháru v boulderingu vyhráli Ondra Nevělík a Nelly Kudrová. Dani Andrada skončil 3.
Po čase zase zdravím. Už jsem se trošku srovnal s běžným životem v nížinách a mohu snad již i objektivně, s odstupem, zhodnotit své opětovné působení ve vysokých horách. Popis akce nechám na jiných. Ale, co jsem teď poslední dobou zkoumal, vás jistě pobaví.
Nenechme si líbit ničení borháků, kruhů a skal. Je to o aktivitě nás všech.
Vzhledem k rozšiřujícímu se nešvaru lezení na rybu (TR) s lanem vedeným přímo přes borhák, kruh (fixní jištění) si dovoluji apelovat na všechny lezce; uvidíte-li kohokoliv takto lézt, upozorněte ho na nepřípustnost této metody a nedovolte mu dál takto pokračovat.
S tímto problémem je dost často spojeno i táhání lana o skálu, což může být menší problém na žule, ale nedozírné následky to má na pískovci.
Takhle prosím ne
Nebojte se ozvat. Děláte správnou věc, oni špatnou.
Probrušování fixního jištění
- ohrožuje naše životy vytvářením ostrých hran
- ničí práci osazovatele
- urychluje nutnost provést jeho výměnu daleko dříve
Nenechme, aby se výše uvedené nadále dělo. Výměna jištění není jednoduchá (práce, čas, materiál) a někdy může být i díky charakteru skály obtížná až nemožná (nové jištění nejde dost často umístit hned vedle). Uříznuté, vytlučené staré jištění kazí vzhled skal. Vrypy po lanech ve skále působí také úděsně.
Považuji za nevhodné lézt TR i přes erární majlonu. Jsou totiž fest utažené a dost často v závitu zalepené (proti krádeži i nechtěnému uvolnění zámku) či časem zarezlé tak, že jejich výměna je opět o pilce na železo. Stylem TR se také stírá rychleji jejich ochranná vrstva – pozinkování. Opět tedy cena materiálu a čas strávený na řezání silné ocelové kulatiny.
Zvláštní kapitolou jsou prasečí ocásky (nejsem si jist, jestli v ČR jsou, zatím jsem se nesetkal). Dle P. Schuberta, Bezpečnost na skále .. I. díl, str. 129 jsou pro bezpečnější a komfortnější spuštění prvolezce – lezec se nemusí odvazovat a provlíkat lano a opět navazovat, stačí jen zaháknout. Z metodického pohledu – omezení chyb při odvazování a navazování - lze souhlasit. Nelze však souhlasit se zdůvodněním, že je to fajn, protože nepoužíváte vlastní karabinu a nemusíte se pro ni vracet a nesešlapáváte tak okolí skály. Vždyť ocásek jde použít i tak, že prvolezec odsedne, dobere lano, založí do prasátka a slaní. Opět bez nutnosti odvazovat, provlíkat a navazovat. Tím opět nedojde k opotřebení ocásku jako v případě spouštění přes něj. Bohužel instruktoři OEAV a DAV učí spouštění a ještě lezení TR přes ocásky a považují to za normální a nad opotřebením neuvažují! To vyplynulo z mého rozhovoru s instruktory cca před 4 roky na Peilsteinu. I když se na mě sesypete, tak si dovolím říci, že tohle v DAV a OEAV nedomysleli. Probroušený ocásek má sice stále vynikající nosnost (P. Schubert, Bezpečnost na skále ... II. díl, str. 197), ale jednoho dne (a kdo ten den a míru opotřebení stanoví?) ho bude nutné odřezat a nový prasečí ocásek se do háku, borháku, který zůstal už nedá prakticky dát. Dále u prasečích ocásků a jiných podobných „udělátek“ vzniká nebezpečí vyvléknutí lana, pokud si je lezec nadleze (P. Schubert, Bezpečnost na skále .. II. díl, str. 195). Už jsem viděl, jak v euforii z lezení pokračoval lezec dál. Takže jednoho problému se zbavili a další si udělali.
Tr v Jickovicích
Bohužel za poslední rok(y) lezení TR přes vratný „SLAŇOVACÍ“ bod a broušení skal má silně vzrůstající charakter. Nestačí tedy být pasivním „správňákem“, který TR přes fixní jištění neprovozuje resp. provozuje přes vlastní matroš, ale je potřeba být „aktivním“ správňákem, který jištění a skálu chrání. Jde o naše skály, bezpečnost a budoucnost lezení. Buďte důrazní a nedejte na výmluvy.
Zde je jejich hitparáda:
„On(a) to nedoleze.“
„On(a) si to chce jen zkusit.“
„On(a) neví jak slaňovat.“
„To jsme nevěděli, že se to tím brousí.“
„V zahraničí se to tak dělá.“
„Nikdy to nedělám(e), teď je to náhodou poprvé.“
Nejsem proti způsobu TR, ale pouze s použitím vlastní karabin(y) ve vratném bodě resp. prodloužení vratného bodu tak, aby se lano neotíralo o skálu. Ničme si jen vlastní lana a karabiny. A nezapomeňte, že je zde stále také starý a dobrý způsob, prvolezec zůstane nahoře, dobírá shora, užívá si výhled a společně na vrcholu slaví úspěch.
P.S. To jsem si zase zadělal na komentáře…Díky, že se podepište a uveďte mail.