Několik vlastivědných a historických poznámek a stanovisko Správy CHKO Jizerské hory k současným problémům lezení v Jizerských horách.
Kauschkova věž ještě jednou - k článku Michala Maděry ze dne 9.11. 2003 zveřejněném na www.lezec.cz.
První ucelené, česky psané dílo o skalách v Jizerských horách bylo „Topografie skal Jizerských hor". Útlá brožurka přírodovědného oddělení Severočeského musea v Liberci, vydaná v roce 1962, nebyla v žádném případě pojmuta jako horolezecký průvodce, byť u nejvýznamnějších skal, které již v té době byly využívány horolezci, byly základní údaje o výstupových směrech uvedeny. Autoři totiž byli Gustav Ginzel a Emil Novák, oba význační jizerskohorští horolezci své epochy. Vzhledem k historickému a průkopnickému významu tohoto dílka snad stojí údaje o Francouzských kamenech za ocitování: „Nalézají se po obou stranách červeně značené turistické cesty z Libverdy na Smrk a to asi 200 m jižně od jejího vyústění na lesní silničku z Předělu do Nového Města p.Smrkem. Skály jsou roztroušeny ve vzdálenosti asi 100m a některé z nich jsou až 15 m vysoké (jedna z nich je údajně dosud nezlezena!). Hlavní masív těchto skal byl zničen právě při stavbě zmíněné silničky (tzv. Francouzské cesty). Jméno skal pochází z napoleonských válek, kdy v r.1813 v nich hledalo úkryt před francouzským vojskem obyvatelstvo Libverdy." Onou údajně neslezenou věží byla pochopitelně míněna Kauschkova věž, v té době jí pojmenování po Rudolfu Kauschkovi nebylo ještě přiřknuto. Jméno po průkopníkovi horolezectví v Jizerských horách a významném lezci na písku získala od hejnických lezců až v průběhu šedesátých let minulého století. I s tou údajnou nezlezeností to byla trochu nepřesná informace. V průběhu padesátých let bratři Ginzelové vrchol věže pomocí lana (věž stála v hustém v lese) dosáhli, ale protože se nejednalo o horolezecký výstup, nebyly tyto údaje publikovány (ústní sdělení O.Simma).
Prvním českým horolezeckým průvodcem, který popisoval terény v Jizerských horách, bylo dílo vydané v roce 1968 v nakladatelství Olympia „Nepískovcové skalní oblasti v Čechách". Skupině Francouzských kamenů byla věnovaná zmínka v závěrečném odstavci „Ostatní horolezecké terény" a autor se víceméně omezil na velmi přesnou parafrázi informace z Topografie skal JH. Porovnej: „Větší skupina nižších skal, většinou samostatných věží až 15 m vysokých (některé i nezlezené)." Horolezecké průvodce tehdejší režim nevydával tak často jako sebrané spisy soudruha Lenina a na další dílo si Jizerskohorští lezci museli počkat bezmála dvacet let až do roku 1987. Mezitím se ve skalách pochopitelně ale horolezecký vývoj a objevování nových směrů nezastavil.
V květnu 1967 byla vylezena Vzpomínková cesta na Kauschkovu věž. (Nesoulad s datem vydání průvodce, ve kterém údaj o této cestě chybí a datem vzniku této cesty je starším ročníkům zřejmý, pro mladší snad jen poznámka, že knihy nevycházely tak rychle jako dnes, horolezecká průvodcovská literatura rozhodně nestála v popředí státních nakladatelství a mezi odevzdáním rukopisu a příchodu knihy na knihkupecké pulty uplynula často i víceletá doba). Vzpomínková cesta byla provedena se stavěním, kdy „Untermann" seděl ve smyčce, která byla ovázána po obvodu celé skály v její patě. Tento způsob výstupu již tehdy nebyl úplně „košer".
V Jizerských horách mělo horolezectví dlouhou tradici. Však také mezi průkopníky lezení na Jizerské žule patřili přední pískaři (liberečtí Němci). Nepsaná pravidla ctila vysokou sportovní a etickou hodnotu a byla víceméně totožná s těmi, která platila na písku. Byla udržována a předávána ústně, takže formálně byla opravdu Vzpomínková cesta udělána „před účinností pravidel sportovního lezení z 1.1.1977" ( vysvětlení této formulace dále vyplyne z textu), ale v rozporu s tehdy běžně chápanou a všeobecně respektovanou lezeckou etikou. Porušení pravidel (byť nepsaných a tradovaných ústně) bylo jistě silně motivováno snahou o dostoupení velmi atraktivního cíle. Svědčí to však pouze o netrpělivosti a neponechání dosud nenazrálých projektů další generaci.
Jen pro srovnání co se dělo ve světě: V témže roce Arnold, jako mladík vystoupil na Höllehunda cestu Violette Verschneidung (dnes VIIIa), v Sasku byla už dva roky udělána první devítka (to se tato stupnice ještě vůbec nepoužívala). Jim Bridwell vylezl poprvé volně Stoveleg Crack a Pat Ament s Larry Dalkeem vylezli v Yosemitech první cestu obtížnosti 5.11. K těmto historickým údajům poznámka, že dosažené obtížnosti byly výsledkem dlouhodobého vývoje a postupným zvyšováním výkonnostní laťky.
Vzpomínková cesta- výstup v roce 1981
Vzpomínková cesta- výstup v roce 1981
Jak takový výstup na Kauschkovu věž s použitím stavění vypadal názorně dokumentují dvě černobílé fotografie z roku 1981 (obr.1 a obr.2). Je pravda, že to postavení nebylo úplně nejjednodušší, odlez z ramen (hlavy) taky není nejlehčí a i potom si člověk zaleze. Fotografie z doby, kdy se v Jizerkách lezlo v podlepených kopačkách jsou ale zajímavé dalšími dvěmi skutečnostmi. Věž tehdy stála v lese (z blízké cesty ani nebyla pořádně vidět) a za zmínku dále stojí dobře viditelný strom „opřený" o skálu. To je výsledek sázky jednoho dřevorubce z Bílého Potoka, že se na věž dostane po stromě. Pokácel tedy na věž letitý buk, v dolní části byly dokonce vyřezány stupy, ale ústní tradice říká, že se dostal pouze na první blok a vlastní vršek nedostoupil. Po několika málo letech byl strom správcem oblasti odstraněn a byla to akce opravdu docela dramatická a objektivně nebezpečná.
Vraťme se však ještě do doby, před pořízením těchto snímků. Koncem sedmdesátých let byla vylezena tzv. Psí cesta. Cesta nebyla uznána, protože o lezení ani nemohla být moc řeč. Informace v článku Michala Maděry (citujeme: "Na konci sedmdesátých vystoupil na vrchol východní hranou V. Maděra a svůj výstup pojmenoval Psí cesta. Ta však nebyla uznána, protože k postupu použil skobičku."), ale zvláště pak v diskusi k výše uvedenému článku (opět Michal Maděra - citujeme: "Malá oprava - Psí cestu skutečně vylezl V. Maděra roku 1975. Vylezl ji čistě a skobičku použil jen k jištění (v pohorách dost slušný výkon). Cesta mu nebyla uznána kvůli již zmíněnému smrku. Skobičku k postupu se pak pokusil použít jeden nejmenovaný člen našeho oddílu, ta se však vytrhla a on si narazil pozadí.") je nutno kvalifikovat jako mystifikaci a vytváření mýtů, které pokud nebudou jednoznačně vyvráceny, budou dále tradovat a úspěšně zamlžovat realitu. Skutečnost vzniku této cesty snad nejlépe osvětlí faksimile zápisu z vrcholové knihy, kterou v naskenované podobě předkládáme na obrázku 3.
Faksimile zápisu z vrcholové knížky - tzv.Psí cesta
Pro ty, kteří v computerovém věku mají již drobnější problémy s čtením ručně psaného textu snad ještě doslovný přepis: „Psí cestata Klas.VI Nástup na východní hraně, stavěním ke skobje, pomocí žebříčku na terasu. Potom traverz vpravo a jako (??) č.1 na vrchol. Prvovýstup Maděra Vl. 26.12.72 (?) Jištěn zdola". Vzhledem k tomu, že hrana je vysoká asi 4 metry a největší problém představuje nástup, který zde byl přestavěn, nelze opravdu o horolezeckém výkonu příliš hovořit. Kdo si všimne data této památné akce a zná místní poměry (věž je cca 15 minut chůze od chaty Hubertka, která patří HO Hejnice) dá si asi okolnosti vzniku cesty do dalších souvislostí.
Pravidla sportovního lezení v Jizerských horách byla v té době již formalizována a rozhodnutí vrcholové komise bylo jasné. Za připomenutí však stojí, že Psí cesta využila (a bohužel částečně znehodnotila) velmi logický směr, který přímo nabízel reálnou možnost čistého sportovního dostoupení věže. Věž už v té době byla „dostoupena", tah na první dostoupení tak atraktivní věže už tedy nebyl a právě proto měl být tento výstup proveden čistě. Vzhledem k tušeným souvislostem se zdařilou vánoční besídkou spíše neměl být tímto způsobem znesvěcen. Pro srovnání opět historické reminiscence: Arnold se již v té době pohyboval na úrovni IXc. Cesty IXa „sekal jako Baťa cvičky" a navíc tyto cesty byly již přelézány dalšími (pohříchu, že většinou českými) lezci. V Yosemitech se koncem sedmdesátých let obtížnost 5.12.stala všední věci nejlepších místních matadorů. Prokletí „netrpělivosti" tedy na této věži opět zafungovalo.
V roce 1984 je tento směr (rozuměj hrana s tzv. Psí cestou) vylezen čistě. Vrcholová komise tento prvovýstup na jaře 1985 schvaluje. Viz. zápis č.1/85 z jednání VK Jizersko-lužické oblasti. Autor (P.Prachtel) nazval svoji cestu Boulder 17, snad proto, že se jedná opravdu o velmi krátkou cestu, mající zvláště v nástupu boulderový charakter. Cesta byla schválena s úpravou. Původně autor nárokoval i nový průstup vrcholovým blokem, ale protože to bylo se stavěním (byť se tehdy autor přímo na jednání komise dušoval, „že se jedná jen o takové připodržení"), byl dolez této cesty veden Vzpomínkovou cestou. Nejenom vzhledem k rozhodnutí o této cestě (myšlen onen konkrétní dolez se stavěním), ale i k dalším, v té době zrušeným cestám je třeba tvrzení Michala Maděry (citujeme „ Je ale možné, že tu svou roli sehrály i osobní rozpory, protože v té samé době si členové VK uznávali cesty vylezené stejným stylem" - rozuměj se stavěním) odkázat opět do oblasti mýtů a bájí.
Boulder 17 - prvovýstup P.Prachtel -1984
Boulder 17 - prvovýstup P.Prachtel -1984
Představu o tomto směru (a jeho délce) je možno si udělat z černobílých fotografií z prvovýstupu - obr.4 a obr.5. Za povšimnutí stojí, že lezec nemá pytlík s magneziem a o tom, že bylo teplo svědčí oblečení lezce. V roce 1984 (tedy v době Prachtelova prvovýstupu) byla Kauschkova věž ještě v lese. Jeden smrk rostl v těsné blízkosti JV hrany a po provedení prvovýstupu byl autorem cesty odstraněn („aby to ostatní neprasili"). Mimochodem to bylo uděláno dosti diletantsky a výsledkem byl asi půl metru vysoký špičatý pařezo-kůl. Odhlédněme teď od toho, že to byl zásah do cizího majetku a neoprávněná těžba, a komentujme tento krok čistě z horolezeckého zhodnocení problému. Smrk opravdu umožňoval „komínový" výstup na hlavní blok. Po vylezení cesty by při opakováních opravdu asi sváděl „k prasení" a věrohodnost výstupů by devalvoval. Vzhledem k tomu, že byl ale odstraněn až po provedení prvovýstupu, logicky devalvoval i věrohodnost prvovýstupu. Pokud už prvovýstupce přikročil k jeho odstranění, měl tak provést před výstupem (pochopitelně s výše uvedenými výhradami). Fotografie z prvovýstupu a komentář se objevily ve vývěsce HO LIAZ v Jablonci nad Nisou a úplně náhodou je tam tenkrát objevil Emil Novák - tehdy již legenda lezení v Jizerských horách. O obsah nástěnky projevil zájem a nechal si pořídit kopie. Odtud snad pramení mýtus a mylná informace Michala Maděry, že autorství nebylo uznáno kvůli stromu. Skutečnost, že v horolezeckém průvodci Jizerských hor z roku 1999 je u této cesty (a dalších) uvedeno „autorství a klasifikace neověřeny" , je trochu jiná, dlouhá a složitá historie, jejíž prezentace se zcela vymyká tématu tohoto článku. Obtížnost cesty (Boulder17 - Frýdlantská cesta) v Saské stupnici (navrženo přímo autorem cesty) je IXa. V té době víceméně běžná obtížnost. Arnold již v těchto letech vytvářel desítky a v Americe už byla špička na klasifikaci 5.13b. I s přihlédnutím k té zcela zbytečné šmouze s časově špatně načasovaným odstraněním smrku je třeba Prachtlův prvovýstup považovat za pozitivní příklad respektování vývoje. Doba již nazrála na vyřešení tohoto problému, přišel lezec s odpovídajícími schopnostmi a problém vyřešil. Správnost a logičnost této cesty potvrdil i další vývoj. Cesta je dnes opakovaně lezena. Protože foto prvovýstupu je z historických důvodů černobíle, snad pro zpestření tedy barevné foto z léta 2003 z této cesty - obr:
Boulder 17- Frýdlantská cesta - výstup z roku 2003
A pro úplnost, pařez, který téměř znemožňoval bezpečné pokusy o opakování cesty (lezec se vystavoval při odskoku reálnému nebezpečí nabodnutí na kůl), byl opět správcem seříznut do přijatelnější podoby.
Chronologický popis musí dále zmínit cestu bratří Juriců a E.Himmela z roku 1987 (Novoměstská). Tu je nutno jednoznačně hodnotit jako krok zpět, ignoranci pravidel a nepochopení tehdy již běžných trendů v horolezectví. V rozporu s pravidly bylo opět použito stavění ze smyčky. Co se v té době lezlo ve světě už ani není třeba uvádět. Byla to doba, kdy bylo možné reálně uvažovat o čistém vylezení tohoto směru. Že ty snahy byly, svědčil i vylomený chyt na nástupu, který jistě úspěšnost těchto pokusů o několik let oddálil. Opět chyběla pokora a trpělivost a třeba i schopnost tento směr přenechat jiným. Cestou se vrcholová komise postupně zabývala na třech svých zasedáních na jaře a na podzim 1988 (prvovýstup zrušen) a po odvolání prvovýstupců s konečnou platností na jaře 1989 - „Novoměstská cesta, neschváleno, projednáno odvolání prvovýstupců, zdůvodnění: prvovýstup proveden v rozporu s pravidly (stavění). Kruh ponechat. Namítaná podobná cesta je před účinností pravidel, tj. před 1.1.1977" - viz zápisy z příslušných jednání VK.
Faksimile části protokolu Novoměstská cesta
Osazení kruhu při prvovýstupu je samo o sobě zajímavá záležitost, viz faksimile (obr. 7) a přepis z protokolu o prvovýstupu: "Kruh byl osazen plně z pozice dle znění „pravidel"! Prvolezec si nadlezl při prvovýstupu až nad místo osazení kruhu. Ve spáře asi 1,5 m nad kruhem se zajistil speciálním vklíněncem, pak se vrátil zpět a takto kruh osadil. Po osazení kruhu dokončil výstup na vrchol". To je poněkud divný výklad pravidel. Pro prvovýstupy je pod bodem 8.3. uvedeno: „Kruhy musí být omezeny na nejnutnější případy, kdy nelze zajistit jištění přirozeným způsobem. Přitom nesmí řešit kritický nebo nelezitelný úsek cesty." Kruh zde tedy byl zcela nadbytečný, což vynikne i při vědomí délky této cesty na první blok.
Ostatně bratři Juricové nebyli asi nositeli čistoty prvovýstupů. Na vedlejší skále (Benjamín) provedli prvovýstup (Šicí hrana), kde se mohutně betonovalo a pod kruh se zpětně připevnil velký (a pro vylezení cesty důležitý) skalní výlom. Ale to jen tak na okraj.
V této době se již Kauschkova věž nacházela na pasece, okolní les byl odtěžen a stala se velmi fotogenickým a fotografovaným objektem. Ještě v roce 1994 bylo možné přímo z cesty pořídit fotografie, které dokládají krásu této věže a poskytují snad i odpověď na diskuse kolem výšky věže viz obr:
Kauschkova věž - stav 1994
Místní lesáci mají pro tuto věž nehezké pojmenování „Tank". Jak už to v případě skal v lesích bývá, po relativně krátkém období, kdy jsou na volné ploše, po zalesnění se znovu začínají postupně skrývat za rostoucí stromy. Okolí Kauschkovy věže bylo osázeno modříny a ty po několika letech, kdy měly po výsadbách svůj růst ještě zpomalený začaly nabírat na výšce. V posledních letech se tedy okolí Kauschkovy věže opět začíná zatahovat lesem a fotografie s osamoceně stojící skálou bude mít čím dále vyšší historickou hodnotu. Postupný proces zarůstání ukazuje fotografie z léta roku 2003 - obr:
Kauschkova věž - postupné zarůstání lesním porostem - stav 2003
Pro úplnost, v roce 1989 první čisté přelezení Vzpomínkové cesty (místním specialistou T.Kolesou). Vzpomínková cesta bez stavění má dnes do deseti opakování a je tedy také občas lezena.
Okolnosti vzniku „Pětileté hrany" byly podrobně popsány v článku M.Maděry a v ohlasech podrobeny kritice i obdivu návštěvníků serveru Lezec. Sportovním a etickým aspektům se budeme věnovat později.
Tolik tedy chronologicky historie Kauschkovy věže, trochu jinak podaná než ve výše citovaném článku. Materiál byl zpracován s využitím osobních sdělení místních znalců, psaných dokumentů (např. zápisy VK) a fotodokumentace ze soukromých archívů, z nichž některé mají dnes již nespornou historickou hodnotu.
Pokud byly uvedeny historické údaje a citovány starší prameny, není možno opomenout podrobnější zmínku o osobě, po níž byla tato krásná věž v šedesátých letech dvacátého století pojmenována.
Liberecký Němec Rudolf Kauschka (narozen v roce 1883) zanechal významnou stopu v Jizerských horách, ale i na písku. Jeho první prvovýstupy v Jizerských horách spadají do let 1904-1905. Tehdy vylezl cesty na Uhlířovu čepici, Kovadlinu a Čertův kámen. Do tohoto období spadá i mnoho prvovýstupů v oblastech pískovcových. Objevoval skály Lužických hor, např. Horní skály, na které v letech 1904-1906 na všechny jako první vylezl. Další výstupy provedl např. na Fellerovu věž, Havrana, Vajoletky a mnoho dalších. Prvovýstup na hrubosklaský Dračí zub v roce 1906 byl kouskem srovnatelným s výkony saských lezců.
Poté, co se stává členem Rakouského Alpenvereinu (sekce Liberec), směřují jeho cesty často do Alp. Na první velkou cestu vyjíždí v roce 1907 do Dolomit. Provedl zde řadu obtížných výstupů. Mimo jiné vylezl na tři věže Vajoletek, a to vše v solovýstupu a bez lana! V roce 1908 poprvé poznal ledovce při výstupu na 3859 m vysokou Königspitze ve skupině Ortleru. V 1.světové válce sloužil jako poručík v 1.rotě horských vůdců v oblasti Ortleru a mimo jiné se mu podařil přechod všech věží skupiny Fermeda v jediném dni. V roce 1928 podniká cestu do Švýcarských Alp a do oblasti Chamonix, kde vystoupil na více čtyřtisícovek. 7.srpna 1928 vylezl např. s G.O.Dyhrenfurthem na Matterhorn a v témže roce v solovýstupu dosáhl vrcholu Mont Blancu.
Ve dvacátých letech je opět více aktivní i v Jizerských horách. Od roku 1919 vykonal mnoho prvovýstupů, ze kterých se nejvýrazněji zapsaly do historie výstupy na Věž grálu (1919), Jeskynní věž (1919), Kohoutí hřeben (1923), Kozla a Kozlí jehlu (1921) a na Divou Maří (1927). Vyvrcholením jeho činnosti v Jizerských horách však navždy zůstane skvělý prvovýstup na Zvon ze dne 26.6.1921.
To jen stručně k jeho aktivitám horolezeckým (převzato z materiálů O.Simma). Byl činný i v jiných sportech (běh na lyžích, lehká atletika, jízda na saních - zde dokonce mistrem Evropy).
Byl to člověk velmi citlivý, hory a přírodu miloval. Své pocity a zážitky ztvárnil v knížce „Wandern und Klettern" vydané v roce 1924 v Liberci. Tato dnes velmi ceněná kniha je kultovním dílem Jizerskohorských lezců. Z literárního hlediska jsou významné i jeho básně, z nichž některé v překladu se objevily i v některých vrcholových knížkách (Kazatelna). Po válce byla rodina R. Kauschky obětí vyhnání a svůj bohatý život završil v roce 1960 v německém Kemptenu.
Je krutou ironií, že věž pojmenovaná na památku člověka, který se významnou měrou podílel na objevování Jizerskohorských skal a který se spolupodílel na přenesení vyspělých etických principů saských pískařů do žulových skal Jizerských hor byla tak často svědkem porušování etiky, pravidel psaných i nepsaných. A jednalo se vždy jen o netrpělivost, nenaplněné ambice, neúctu k předchůdcům a neochotu přenechat nové směry těm, kteří na to vyspěli jak lezecky, tak morálně, tedy schopností, vyrovnat se při prvovýstupu s dohodnutými a horolezeckou komunitou přijatými pravidly.
S větou Michala Maděry: „Často předběhli své možnosti a jejich cesty nebyly pro rozpory s pravidly uznány," lze jenom souhlasit a zároveň ji označit jako (snad nevědomé) velmi přesné označení jeho „prvovýstupu". Výstupem by se měla na svém zasedání zabývat příslušná Vrcholová komise. Neměla by to při rozhodování mít těžké. Z vlastního článku a hlavně z následné diskuse vyplývá, že pravidla byla opakovaně porušena. Závažnější bude rozhodnutí, co s osazenými nýty. Při zrušení cesty má komise v podstatě jen dvě možnosti. Ponechat jistící prostředky v cestě a jako prvovýstup uznat první čistý průstup cestou. Nebo je nechat správcem oblasti odstranit. Vzhledem k současným poměrům a vztahům v komunitě Jizerskohorských lezců (zde jsou myšlena různá stádia „vytloukací války", která se odehrává v posledních letech - Podzimní stěna, Čihulova jehla, Kozlí jehla,…) by asi jednorázové odstranění správcem bylo řešení nejlepší. Navíc by to byla ukázka a potvrzení, že komise bude opravdu střežit dodržování pravidel a nevznikne nebezpečný precedens.
V případě, že by byly nýty odstraněny, je asi dobré připomenout mladším (jako vhodnou a aplikovatelnou paralelu), jak to bylo počátkem osmdesátých let minulého století s prvovýstupem Happy End na Věž Jardy Berana v Teplických skalách. Komise tehdy tento prvovýstup pro porušení pravidel zrušila a kruhy (a že jich bylo) nechala vytlouct. Stěna byla opět volná, s výjimkou pro ty, kteří se účastnili prvovýstupu a těch, kteří do doby vytlučení cestu přelezli (to byla tehdy skoro celá adršpašsko-teplická lezecká elita).
Vraťme se však k činnosti Vrcholové komise. Ta by asi neměla tuto cestu pouze zrušit, ale pokusit se, aby vůbec takovýmto způsobem cesty v Jizerských horách vznikaly. Má k tomu i dostačující represivní možnosti. Vrcholová komise má právo uzavřít věž pro další prvovýstupy (§6,čl. 18, Pravidel lezení v Jizerských horách). Mimochodem, Michal Maděra nemá pravdu, že se „v Jizerkách můžou dělat cesty pouze podle Pískovcových pravidel". Tato oblast má svoje pravidla (schválena ČHS) a lezec, který zde leze, natož dělá „prvovýstupy" by se s nimi měl seznámit, aby věděl, co má dodržovat.
V krajním případě si může VK vyhradit právo na předchozí schvalování plánovaných prvovýstupů (viz. Pravidla). Toto krajní řešení bylo jistě myšleno pouze pro prvovýstupy, při nichž je osazován stabilní jisticí prostředek a možná k použití tohoto opatření nazrává doba.
V pravidlech lezení pro oblast Jizerské hory je dále výslovně zmíněno: „VK spolupracuje při své činnosti s příslušným orgánem ochrany přírody". Mělo by z toho být tedy zřejmé, že pokud požadavek na uzavření věže či oblasti pro prvovýstupy, nebo požadavek na předchozí projednání zamýšlených prvovýstupů bude vrcholové komisi směrován od orgánu ochrany přírody (tím je Správa CHKO Jizerské hory), bude se tímto podnětem vrcholová komise muset velmi seriózně zabývat. Skutečnosti v článku Michala Maděry a v diskusi by jí ulehčily zdůvodnění přijetí nepopulárního opatření.
Jak je snad všeobecně známo, většina skal v Jizerských horách se nachází na území Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. V této kategorii chráněného území je horolezecká činnost ze zákona o ochraně přírody a krajiny zakázána. Pro její legální umožnění je třeba vydání výjimky. Žadatelem o vydání výjimky pro své členy je ČHS. Žádost posuzuje Ministerstvo životního prostředí v Praze, ale pochopitelně se opírá o vyhodnocení situace od regionálních pracovníků, dobře se orientujících v dané problematice a majících podrobnou místní znalost. Správa CHKO Jizerské hory věnuje problematice provozování horolezectví v oblasti dostatečnou pozornost, úměrnou významu lokalit, v nichž horolezectví probíhá a průběžně spolupracuje a je v kontaktu s vrcholovou komisí.
I když vlastní skupina Francouzských skal (tedy včetně Kauschkovy věže) se nachází mimo území NPR Jizerskohorské bučiny a ustanovení výjimky se na ní přímo nevztahují, pravidla lezení pro ni platí, včetně dalších příslušných právních norem, jako lesní zákon a zákon o ochraně přírody (pro horolezecký oddíl Nové Město pod Smrkem snad malá připomínka jejich „zdařilého mejdanu" pod Bastilou, kterým se pochlubili jeho členové i ve vrcholové knize). Následující poznámky se tedy primárně týkají skal na území NPR, ale obecná platnost je lehce odvoditelná.
V poslední době Správa CHKO Jizerské hory registruje negativní jevy, spojené s provozováním horolezecké činnosti, které se dříve buď nevyskytovaly vůbec, nebo jen v zanedbatelném měřítku. Patří mezi ně mimo jiné:
- vysoká frekvence pohybu osob ve skalních oblastech, které stojí mimo režim výjimky. Ta je vydávána pro registrované členy ČHS. Zcela běžný je ale v nejfrekventovanějších místech (např. oblast Srázy) výskyt početných skupin, zpravidla lezec, doprovázený přáteli, příbuznými, manželkou, přítelkyní, dětmi a velmi často volně pobíhajícími domácími zvířaty (psi). Při zachování určitého měřítka by to snad šlo posuzovat benevolentně, ale obvyklá praxe je, že během doby, kdy se menší část skupiny věnuje lezení, ta větší pročesává okolní terén, např. při hledání hub. Dochází k neúměrnému sešlapávání, je blokováno přirozené zmlazení lesa a lokality jsou vystaveny riziku plošné eroze. K tomuto bodu je třeba důrazně připomenout, že všechna technická zařízení, vytvořená pro bezeškodný přístup horolezců ke skalám (tedy právě v oblasti Zvonu, Pevnosti, Homole, kde bylo riziko eroze největší) byla financována výhradně z prostředků Ministerstva životního prostředí a Český horolezecký svaz se na jejich realizaci nepodílel ani jednou korunou.
- vyhledávání nových objektů, v místech, kde není vstup povolen a vznik nových cest na objekty, které nejsou ve výjimce vyjmenovány (v rámci NPR Jizerskohorské bučiny). Přestože výjimka uvádí úplný seznam všech objektů, na nichž je činnost povolena, probíhá trvale uvnitř NPR Jizerskohorské bučiny vyhledávání nových objektů. Jedná se především o boulderové problémy, převážně soustředěné v nejcitlivějších oblastech rezervace, kde je vstup přímo zakázán. Bouldering a s ním spojené vstupování do míst, pro veřejnost a to i horolezeckou se stává v Jizerských horách vážným problémem. Zdůrazňujeme, že toto se týká oblasti v NPR JHB, tedy nikoliv např. oblasti Rudolfov (viz. průvodce od J.Doubravy, tato oblast leží mimo I.zónu a mimo NPR). Toto boulderingové objevování je často spojeno se zcela zbytečným osazováním trvalých jistících prostředků, majících často jen význam „podpisu". Nýty jsou osazeny i v místech, kde jsou přirozené podmínky pro založení mobilního jištění, nehledě na to, že bouldering v čisté podobě se leze bez lana (a pohříchu, že světoznámé bouldry jsou vysoké a často s hrozným dopadištěm).
- opakované rozdělávání ohňů ve skalních oblastech. Nejedná se o ojedinělý jev. Netřeba komentovat. Pokud už někdo v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny ve skalách bivakuje, měl by se tam chovat velmi nenápadně a ohleduplně. Oheň (a už vůbec ne ala HO Nové Město pod Smrkem) k tomu nepatří.
- přetloukací manévry kruhů a nýtů, jako výraz soupeření o nové výstupy (?), domnívali jsme se, že Podzimní stěna (mimochodem neschválený objekt a většina cest byla udělána shora) byl exces, ale události na Čihulově jehle a posledně i Kozlí jehle spíše naznačují, že je to nový jev, s kterým by se měla vrcholová komise urychleně a rázně vypořádat.
- v rozporu s pravidly používání magnézia. Najdou se dokonce i hrdinové, kteří se jej nestydí vytáhnou na cestách obtížnosti II.-III.
Výše uvedené nesvědčí pouze o celkovém přístupu k dodržování zákonů v rámci České republiky. Je to i určitý výraz, jak se k plnění sjednaných dohod a k závazkům, ke kterým se členové ČHS zavázali, staví právě oni. Jaká je autorita svazu, jehož členové nerespektují závazky, které si sami stanovili (Pravidla lezení v oblasti, Rozhodnutí vrcholové komise - orgán svazu, Podmínky výjimky, které pro své členy svaz (a někdy pracně) dojednal)? Jaká je vazba mezi vedením svazu a oddíly? Jsou oddíly vůbec nějak informovány a metodicky vedeny? A jaká je v oddílech práce s členskou základnou, potažmo s mládeží? Michal Maděra, podle informací, které sám udává leze od osmi let. Ignorace pravidel a vlastně všeho („Co se týče uznání cesty VK, tak to je mi úplně ukradený,") však bohužel není jev ojedinělý.
V loňském roce začalo Ministerstvo životního prostředí projevovat intenzivní zájem, jak jsou jím vydané podmínky dodržovány (členy ČHS) a jejich dodržování kontrolováno (místně příslušnými orgány ochrany přírody). Správa CHKO Jizerské hory situaci pravidelně průběžně monitoruje a o aktuálním stavu má velmi dobrý přehled. Případná kontrola nadřízeným orgánem její pracovníky nezaskočí. Platnost výjimky za několik let skončí a bude se jednat o jejím prodloužení. Ta současná byla opravdu s velkoryse pojatými podmínkami. Dnes už víme, kde tato velkorysost byla až příliš bezbřehá. Co bude rovněž třeba zohlednit, bude serióznost partnera (tedy pravděpodobně opět ČHS). Tím je myšlena především jeho schopnost ovlivňovat chování svých členů.
Poznámka na závěr:
Server www.lezec.cz se v krátké době stal hlavní informační křižovatkou českých lezců. Pravděpodobně ovlivňuje nejpočetnější skupinu z té části české populace, která je nějak (aktivně i pasivně) spojena s lezením, ve většině jeho podob. Správa CHKO Jizerské hory je orgánem, který vykonává státní správu na úseku ochrany přírody. Není asi zcela obvyklé, aby takováto instituce prezentovala své postoje na víceméně „zájmovém serveru". Přesto tak činíme, jako něco výjimečného a s největší pravděpodobností neopakovatelného. Vzhledem k úrovni diskuse na serveru (bohužel to platí téměř obecně pro internetové diskuse na českých portálech) - neobvyklé míře vulgarity, osobních napadání a obsahové sterility (byť se jedná často opakovaně o jedny a tytéž grafomany), nebude Správa CHKO Jizerské hory na tomto serveru vstupovat do případné následné diskuse a reagovat na zveřejněné příspěvky. Pro věcnou a seriózní diskusi, v rámci svých kompetencí stanovených v zákoně je pochopitelně připravena běžnými úředními postupy.
Tento materiál byl korigován a odsouhlasen vedoucím Správy CHKO Jizerské hory a v části, která se týká současných problémů provozování horolezecké činnosti na území CHKO Jizerské hory představuje oficiální názor S CHKO JH.
Ing.Vladimír Vršovský, lesník Správy CHKO Jizerské hory
jizhory@schkocr.cz
Správa CHKO Jizerské hory
U jezu 10
460 01 Liberec 4
Dlouho jsem neviděl tak souvislý a věrný popis lezecké scény v jedné z tradičních oblastí. Čtěte
si, bouldristé a překližkáři, je to všecko pravda!
Respekt Vladimíru Vršovskému ze Správy CHKO Jizerské hory, hanba netrpělivým prvovýstupcům a maglajzistům!
Howgh!
Václav Š.
Konecne jsem si precet clanek ktery ma hlavu a patu a o to vic mam radost, ze je od nekoho kdo ma ochranu nasich skal a prirody vic nez jako konicka anebo zdroj bohatych vydelku.
Nez tu zase vypukne dlouha diskuse o tom, kdo ma pravdu, muze mi nekdo vysvetlit, proc zde autor srovnava lezeni v Yosemitech a Sasku a v Jizerkach? Neni kazde o necem jinem?
Proč by mělo být lezení v Sasku, Jizerkách, Yosemitu odlišné? Všude se dá lézt těmi dvěma
základními způsoby:
1/ lezec se přizpůsobuje terénu a prostředí -
kvalita výkonu se zvyšuje cestou přirozenou,
tedy tréninkem a poznáváním;
2/ lezec přizpůsobuje svým cílům ten terén -
kvalita výkonu se zvyšuje cestou umělou, tedy
použitím různých pomůcek (od maglajzu až po
dynamit), úpravou terénu, úpravou pravidel,
úpravou mysli zúčastněných...
Svatá slova, což o to. Nicméně přeci jenom. Vyrazit na Kauschku se stejným vybavením jako na Capa asi bych působil poněkud výstředně. Tedy takový Croft má na oboje jen lezačky, to je fakt. Ale zase ten pytlík má. A ten by mohl v JH nechat doma...
Jelikoz je v tomto clanku velice casto zmineno moje jmeno a jsem i nekolikrat citovan, nuti me to se k tomu vyjadrit.
Nejprve k "vylezeni Psi cesty v pohorach V. Maderou". Stejne jako autor v jinych odstavcich, jsem vychazel z osobniho rozhovoru s Volodou a nemam duvod mu neverit.
Za tvrzenim "clenove VK si uznavaji cesty v rozporu s pravidly" si stojim, vychazel jsem z informaci v pruvodci Jizerske hory {ten posledni}, kde je u nekterych cest {z 80. let} vytvorenych cleny VK uvedeno staveni z pomucky.
Co se tyka P. Prachtela a jeho neuznaneho prelezu, vychazel jsem ze zapisu z vrcholove knizky z 90. let {nepamatuju si presne kdy}, kde pan Vrsovsky hodnotil dosud {do te doby} provedene vystupy na vez. Precetl jsem si, ze cesta nebyla uznana kvuli pokaceni stromu a podezdreni, ze to bylo lezeno rozporem o nej.
Vim, ze se leze podle Jizerskych pravidel, ale zajimalo by mne, proc se pak v protokole o prvovystupu musi podepsat, ze byl proveden podle platnych piskovcovych pravidel.
Jestli jsem to dobre pochopil panu Vrsovskemu z clanku a diskuzi vyplyva, ze jsem porusil pravidla. Zajimalo by mne tedy jaka. SAm jsem si vedom, ze to bylo pouziti magnezia, priznavam. Dale se bohuzel mohu uz jen dohadovat: bylo to pouziti nytu? Potom proc je pouzivaji clenove VK? Nebo to bylo pouziti friendu a vklinencu, ktere se na pisku pouzivat nesmi? Proto jsem psal, ze mi je jedno bude-li cesta uznana nebo ne, nebot jsem nechtel podepsat provedeni cesty podle piskovcovych pravidel na zule.
Jsem rad, ze se konecne alespon jeden clen VK zacal timto problemem zabyvat, i proto bylo moje provedeni prvovystupu tak podrobne popsano. Jinak pripojuji svuj email a muzeme to dale projednat pres nej.
Michal Madera
Moc pěkný článek. Moc mi to potěšilo. A souhlasím.
Jenom: myslím,že výjimka platí pro členy UIAA, ne jenom pro ČHS (recipročně pro nás jinde).
Nechce se mi do toho, ale některé uznávané prvovýstupy jsou také podezřelé. Skrytá věž NC (stavění sólo). Morous-Hladká cesta (v Machovičovi postavením V. v Simm bez stavění VI.. Stejný autor a datum) a další.
Nebývám tam a tak nevím: Pořádají se ještě (a kým) dny VHT (davy po lesích)? Jezdí se dál auty po chráněnce? Pořádají se orienťáky po lese (kým). Bývalo to tak po nich dost děsné. Po těch partách lezců teda samozřejmě také!
Clanek se mi libi, dlouhy, plny informaci, pekny a dobre zpracovany doprovodny material. Bohuzel uz jenom odstavec o bratrech Juricovych {nebot vztah mezi jmenovanymi a autorem se neda pojmenovat vrelym} naznacuje jistou zaujatost a svadi zaradit tento clanek mezi ty, kde si jednotlivci vyrizuji sve ucty.
Ted by me ale zajimalo, jak je to s lezenim v CHKO, proc autor vyzaduje dodrzovani urcitych pravidel na jedne strane Jizerskych hor {oblast Francouzskych kamenu} a posila lezce na druhou stranu Jizerek do Rudolfova, ktery z velke casti v CHKO lezi?
Autor napsal, že vstupovat do toho nebude.Myslím, že tady má asi pravdu v tom, že tam je to Vyhlášené NPR-tedy vyšší šarže. I když v chko se taky...
Možná je to ten "individuální přístup" k jednotlivým kauzám. Nevím, neznám přesně požadavky v jednotlivých stupních, ale zeptej se na tom mejlu v konec psaní vloženém.
Dále má pravdu s monotemetickými grafomany bez úrovně, což je výstižný popis mne a tak jdu raději někam ven se zvířetem. Joj!
Jak jiz bylo napsano, Francouzske kameny lezi mimo NPR. Pouze v CHKO, stejne jako velka cast Rudolfova.
Dale by mne zajimalo co autor myslel, tim ze autorstvi Petilete hrany by melo byt prideleno tomu, kdo ji vyleze "cistym" stylem. RP tedy zrejme neni dost "cisty" styl, bude se tedy cekat na prvni OS nebo prvni solo?
Pokud je tato cesta udelana v rozporu s pravidly, at je vytlucena. Ale pak, at je uveden radny duvod a stejnym metrem se hodnoti vsechny cesty, i cesty jiz uznane. Navic k zadne vytloukaci valce nedojde, protoze ja je tam znovu davat nebudu.
Moje tvrzeni, ze mi na uznani cesty VK nezalezi, neznamena, ze neuznavam pravidla, navic si myslim, ze nektera moje "pravidla" jsou prisnejsi. Pouze jsem chtel rict, ze mi nezalezi na nejakem "oficialnim" uznani cesty skupinou lidi, ktera leckdy porusuje svoje vlastni pravidla. Mozna az bude VK pracovat, tak jak ma, zacnu ji znovu respektovat. Ted lezu pro sebe a svoje poteseni, proto jsem vylezl i Petiletou hranu {i vsechny ostatni cesty na Kauschka}.
Rovnez muj clanek byl zaujaty, vyjadril jsem v nem svuj nazor na historii a hlavne duvody proc se na Kauschkovu vez, tak rad vracim.
...á; jaképak Howng! Ono těžko říci, jak je to s chráněním Francouzáků. V době mého žití v JH tam bylo vidět, že se tam kácí a to by se snad nedělalo? I když těžko říci, Zvosko-Srázsko je také chráněné a těžbu takové brutality, jako tam byla v devadesátých letech těžko s chráněním sloučit.
Co by mi ale zajímalo,(pokud to někdo čte a ví a nedrží Bobříka mlčení a řekl by mi to-byl bych mu insolventním dlužníkem!): Kdo vlastně v JH dělal to cementování rozpadajícího se šutru? Ono teda bylo docela, myslím, funkční (Zvon-Kauschkova aj.,Kovadlina NC po vyseklém[?] stupu, Supí hlava [kterej vandal tam natloukl tu řadu slaňáků?] a dálší). Mne to zajímá z hlediska pochopení historie.
Jizerky jsou krásné a specifické. Kolik vášní vyvolávají ty malé kvaky! V těch letech, co jsem tam pobýval, jsem zahlédal vztahy mezi lezci a skupinami lezců...a raději se držel dál a nikoho tam vlastně neznám. Nojo, a tak nemohu soudit...
Ohledně cementování stupů nic nevím, ale co se týče slaňáků na Supí hlavě, tak ty tam jsou takových dvacet let. Dala je tam tehdejší horská služba, aby mohli trénovat "horolezecké praktiky" (slaňování, šplhání).
Martin
Jóó?!? Já vím, že jsou tam hodně dlouho, i je to vidět, ale ten původ jsem neznal. To asi chudáci dostali (je-li to pravda) pěkně mastnou pokutu!
Díky za informaci!!! Honza
Teda Hlíno, k tomuhle není co dodat. Lepší a podloženější článek jsem už dlouho nečetl. Přestože je sakra dlouhej, má pořád co říci a neztrácí spád. Problémy trefuje přesně. Díky. Jak napsal Vašek, je to všechno pravda.
Tyy krabe, inzenyre Vladimire, smekam klobouk ze si nekdo dal tolik prace kvuli jednomu drobivymu bobku:) (jasne nejen). Ted vim ze jsem zdolal nejproblematictejsi sutrak ze vsech problematickejch sutraku. Diky za ty fotky z let
'Holek z nasich skolek'- parada, clovek si uvedomi jak ten cas leti (na vezi sem byl, kdyz kolem byly cerstvy parezy). Jen mi trochu neni jasny kde se ti lide pred Francouzema schovali. Napoleonovi vojaci byli asi lenosi a do kopce se jim nechtelo.
Apropo, patric k tem cunatum co lezou s tim bilym humusem na zadku po ruznych sutrech i skalach po svete tak to ze se Jizerky stanou mekkou tech divnejch bytosti s bouldermatkama na zadech bych se nebal. Mistni sutry na to nemaj dost dobrej potencial. Zdejsi lehce drobivej matros proste neda vzniknout zadnym bouldrovym skvostum co by nasledne pritahly davy bouldristu z cely republiky (priklad za vsechny, byt ne bouldr: Zkuste si dolezt plotny Prachtelovych osmicek na Zvonu (ty smerem do udoli) - budete doslova bruslit! po odrobenych kaminkach- a to kazde jaro znovu).
S pozdravem at Vam rostou jedle
laco šaolin
P.S. Diskuse bych se nebal, tady si nadavaj vetsinou lidi co se osobne znaj, ostatnim to jenom
nemusi dojit. Ten zbytek je mozny ignorovat.
Jedle?! Snad modříny! Mám jeden dotaz na pana inženýra, z jakého důvodu byl vysázen v okolí Kauschkovy věže modřín? Nějaký původní jizerský druh? Trošku pěst na oko, zvlášť když je na fotce "stav v r. 1994" vidět docela pěkná bučina se smrkem v okolí. Lesnická tradice?
Yosemity a Jizerky? Bridwell opásaný maglajzem by měl být pro nás vzorem? Vždyť je...
Ale článek je to pěknej, takovej naléhavej, nestirilní a nevulgární... Ne fakt, ta historie je zajímavá a poučná, fotky pěkný. Jsem rád za informaci z druhé strany barikády. Bojim se, že v některých věcech se společnou řeč nepodaří najít nikdy a není to tím, že jeden je ochranář,druhej lezec, pak do toho ještě VK, viz. třeba Ádr.
No jo ty detailisto, mimochodem Jizerky pokryval kdysi jedlovy porost, pak tam bylo trocha buku (ty na obrazku 'stav 94' tam furt jsou) a smrky temer zadny. Jenze to byl stav nekdy v roce 1800, pak prisli drevari... ,pak exhalace z tepelnych elektarren...,pak kurovec..., pudu znicenou kyselymi desti zachranili neutralizaci az maglajzisti:):):) a to je vsechno pravda! klasici karavy:)
(trochu mozna pomohlo v 80 letech praskovani drcenym vapencem, ale effekt neni dolozen) laco
Autorem uvedené sdělení: "Kdo si všimne data této památné akce a zná místní poměry (věž je cca 15 minut chůze od chaty Hubertka, která patří HO Hejnice)" je poněkud nepřesné, neboť chata Hubertka je a i v těchto letech byla majetkem TJ Jiskra Hejnice.
1) Přijde mi vrcholně zcestné, netolerantní a ke skále nešetrné vytloukat něco, co už existuje a má dokonce RP přelez. Ohánět se se "nějakými sepsanými pravidly" je dost chabý argument. Etika/morálka je jen jedna a ta by měla respektovat na prvním místě skálu. Je zcela zřejmé, kdo vystupuje vůči skále méně šetrně - jestli v tomto konkrétním případě prvovýstupce či potenciální slaňovač-vytloukač z řad VK. Happy end v Teplicích je jen jeden z dokladů takovéto duševní impotence.....
2) Jestli by se měla VK ve věci fixního jištění o něco starat, pak zejména o výměnu již nevyhovujícího, event. potenciálně nebezpečného jištění. V případě nově osazených fixních bodů je jasné, že by mělo být ctí autora učinit tak na výzvu VK sám. Jako na nevyhovující lze nahlížet i na nýty. Kdo zná drobivou jizerskou žulu, tak sezná, že expanzivní nýt není to pravé, bezpěčné a trvanlivé. Pokud vím, sám Myšák se nabízel, vyměnit je, za vyhovující jistící body.
3) Nechci načínat novou diskuzi ohledně používání magnesia,ale všichni víme, že "většina" nových těžších cest za posledních 15let byla udělána s ním. Ani Petr Prachtel není stranou, nepoužíval sice přímo Mg, ale pokud je mi známo, pravidla hovoří o jakýchkoliv chemických prostředcích.....
4) Co na závěr. Přiznám se, že bych byl moc rád, kdyby fixní jištění a to nejen Kauschkově Věži zůstalo tam, kde má......a konečně se jasnou prioritou stala skála sama a ne mnohdy "skálu-nerespektující" pravidla.
1nebojte klasici jizerky nebudou nikdy boulderová oblast a ani cesty z nýty po dvou metrech zde nejdou dělat.Je to totálně rozdílný material proti petráči např.nemluvě o mecce jako je třeba Bishop.Problém je zde v sypavosti skály jak už někdo napsal.
2 historie pamatujete se jestě na zákaz stavění z kruhu nebo ze smyčky.myslíte že lezec kteremu je 20 to užije ho to ani nenapadne.
3nebyl pravě Bridwel ten co vymyslel system camelotu a pak prodal za 3000 dolarů nejmenované americké firme.do té doby se tlouklo všechno možny skoby ,dřevo např. v indian creek což je písek.Od camelotů jsou zde kruhy jen na slanění a to ve spáře třeba 40m vysoko a jsou to sportovní cesty protože jdou zajistit po půl metru.Je zde doporučeno zakládat na délku těla protože písek je měkej.
4lezení je sport který se vyvíji co platilo v 80 letech je dnes pasé .Proto je treba menit preavidla.Povolit zakladat jisteni shora,povolit mg a zaměřit se na opravdovou ochranu přírody a ne pseudo zakazy mg
david
Nedělám si prdel, ale rotační vklíněnce vymyslel Vitalij Michajlovič Abalakov. Říkal jim ovšem "kulačky" (= pěstičky). Nápad pak koupili bratři Lowovi - všechny možné camlocky či tricamy a jiné camy vycházejí ze stejného principu. Pokud vím, tak Ray Jardine ani Chouinard v tom nehráli.
No nazdar!!! A já žil tolik let v bludu, že na to přišli tihle amíci, co dělali pro kosmický výzkum. A že tak vznikl i název Friend, neboť to tak maskovali před konkurencí. Tak starej Abalak! Toho jsem měl spojeného jen s Tri Camy. Ono teda oboje prý využívá vlastností logaritmické...Nejspíš na to přišli stejně Češi!
O tom Bridwelovi jsem to někde čet ale asi v tom jelo víc lidí.Např.asi před třemi lety dostali studenti z university v boulderu cenu za vynalez noveho systému camelotů.Funguje to líp než klasickej camelot ma to větší plochu pro dotyk a fakt třeba proti koubovi jsou lepší.chtěli to vod nich odkoupit north face ale kluci to neprodali založili firmu a dnes se běžně ve státech prodavaj myslím že se jmenujou 2cams
david
O původu frendu přece nemá vůbec cenu pochybovat. Žadný Jardin, ale Jára Cimrman, jak jinak by se přece jistil při svých výstupech v Jizerských horách, kam se z nedalekého Liptákova tak často utíkal! Kdoví, jak to vlastně bylo s tím prvovýstupem na Kaushkovu věž ...
Ten chlap se jmenuje "Jardine", ne Jardin! Patrně
tě zmátl nepřesný citát z díla Járy da C., který
je ovšem zase přesným citátem Xavera Ypsilona, popisujícího vývoj friendů: Jardine, Jardine, do roka a do dne tě ten friend udrží! Jinak tomu budeme říkat "enemy"!
(Sorry - blbějšího mě už nic nenapadá!)
Reaguji na bod 1 od Ondráše:
Skály nikomu z nás lezců nepatří. Osazování fixního jištění (= nevratná změna povrchu) se musí řídit obecnou shodou mezi lezci, kdy každý trochu sleví ze svých přání. Každý. Ani zastánci čisté skály, ani nýtovači nikdy nedosáhnou absolutně svých tužeb.
Ovšem právě nýtovači bývají často stiženi posedlostí, že mají právo sekat do skály nýty, aniž by museli brát ohled na jinak smýšlející lezce. Tuto svou posedlost zcela mylně nazývají svobodou. Svoboda končí tam, kde začíná jiná svoboda. Onu hranici vymezuje DOHODA. Kdo porušuje dohodu, je aktérem blbosti, špatnosti. Je nanejvýše správné, přímo žádoucí, následky špatností odstraňovat. Pokud by se tak nečinilo, bylo by dělání špatností (porušování dohod) výhodné. Původní dohoda by vlastně byla zbytečná... a jedna ze stran by ztratila svou svobodu, možnost aspoň trochu naplňovat svá přání.
Zpět do Jizerek, a vůbec na skály. Jsou dohodnuta určitá pravidla (ať už mezi námi lezci, nebo lezci a ochránci přírody), tak se mají dodržovat. Jestli někoho omezují, tak ať změní dohodu. Každý přeci může začít jednat s druhou stranou, přesvědčovat, ve spolcích kde se rozhoduje hlasováním, získávat většinu.
Jasně že po sérii natloukání a vytloukání nýtů je skála zkurvená. Ale jestli nýtovač natloukl nýty s porušením dohody, je on tím blbcem, zničená skála je jeho vinou. A odstranění nýtů je nutností, aby viník nedosáhl svého záměru porušením dohody na úkor jiných lidí.
Pravdu mas, jenom co tech 10 ci 15 let nez se strany dohodnou? Asi v klidu zestarnout pres nejlepsi leta.... Vsimni si uz ted je vyvoj jinde. A to dik tem rebelum (BLBCUM?-mam jmenovat?Nebyli by mozna radi:)) kteri uz pred lety porusili pravidla (tady mas na vyber, magem muzes zacit). Jen diky nim dneska CeHaeSko neco resi. Je smesna predstava 20 letyho fakana jak zada radu moudrych horolezeckych staresinu o povoleni neznameho a nezavedeneho. ("Hele mladej s tim na nas nechod" no a pripadne byl-li by v repre tak mu strhnou prasule na cesty )
Cus laco
No, možná by ta nejlepší léta bez Mg nemusela být tak ztracená a promarněná. Vrhat se na vše progresivní a zkoušet co to udělá...Je to srovnání dost vzdálené a extrémní, ale kdyby se před zavedením socialismu někdo zamyslel, jestli to je až tak dobrej nápad...
A některé věci jde zkusit jen jednou. Třeba i ti co stavěli silnici a odstřelili ten zbytek Fr. kamenů před dávným léty. Taky to bylo velice progresivní. Ale problém Mg na pěti metrech extrémní cesty mi věru nepřipadne tak zásadní...
Bohuzel socialsmus si skupina levicovejch extremistu nejakou dobu nevyzkousela sama na sobe.
A rozumnej clovek nemusi zkouset hned kazdy
extrem. Ze kamna pali a ze hlavou clovek zed neprorazi vi vetsina z nas. Pravidla musi byt to je jasny, jinak nas ochranari i normalni lidi poslou nekam. Ovsem stanou-li se anachronismem mela by byt vule je zmenit. laco
"Vsimni si, ze vyvoj je uz jinde..." No a? Jinde ještě neznamená lépe. Vývoj sám o sobě je jen vyjádřením změny, ale ocitnout se můžeme v lepších časech, nebo taky v prdeli. :-))) viz. smutný osud technického lezení, také jistě začínalo radostně a progresivně.
Víc hlav víc ví. A dohoda vždy zaručuje, že budou po hromadě aspoň dvě hlavy. Někdo šlape na plyn nadšen novými obzory, někdo rád točí volantem, aby byla změna, někdo raději šlape na brzdy, aby se to nepřekotilo. Jedině taková konstrukce vzniklá dohodou má možnost někam smyslupně dojet.
Kdo dohodu porušuje, odebírá některou z nutných částí, a pak se konstrukce řítí - no do řiti. A já tam nechci.
Čus,
Tomas.
Technicke lezeni nemelo smutny osud ale (temer)stastne vyhvynulo.
A vzniklo-li neco (Mg, borky ci mobilni telefon) dlouhodobou , spontani a hlavne nepovinou evoluci
pak to nejspis nebude spatny. -To je jen jiny subjektivni hodnoceni tehoz.
Az budu o 20 let starsi, tak mne uzivani antigravitacnich hormonu zhyralou lezeckou mladezi taky bude neskonale srat:)
Cus
Napsal jsi, že skály nikomu z nás lezců NEPATŘÍ a máš pravdu (teda až na některé mně neznámé vyjímky lezců s vlastním šutrem na své soukromé zahrádce). Je tedy nad slunce jasné, že tvé další tvrzení (proto se musí osazení fixního jištění řídit všeobecnou dohodou lezců) nesmyslené. Jediné, čím se osazení fixního jištění musí řídit je shoda autora s vlastníkem skály, případně se zákony platnými na území ČR a to je asi tak všechno. Ostatní lezci mu do toho nemají co kecat.
Napsal jsi, že skály nikomu z nás lezců NEPATŘÍ a máš pravdu (teda až na některé mně neznámé vyjímky lezců s vlastním šutrem na své soukromé zahrádce). Je tedy nad slunce jasné, že tvé další tvrzení (proto se musí osazení fixního jištění řídit všeobecnou dohodou lezců) nesmyslené. Jediné, čím se osazení fixního jištění musí řídit je shoda autora s vlastníkem skály, případně se zákony platnými na území ČR a to je asi tak všechno. Ostatní lezci mu do toho nemají co kecat.
Nejprve jsem se zaradoval. Nádherný článek, parádní historické fotky. Pak mi ale došlo, že jediným účelem jeho napsání bylo, vytlouct cestu někomu, koho nemáš rád. Nechci se pouštět do vypisování všech skrytých paradoxů a jemných zkreslení. Třeba proč měl Michal Maděra podepsat, že cestu dělal podle Pískovcových pravidel? Neznám ho osobně, ale podle toho, co o výstupu psal (a bylo vidět z fotek), je jediným proviněním použití magnesia. Má-li toto být důvod pro zrušení a vytlučení cesty, je to chyba. Buďto by se musely zrušit všechny cesty, kde bylo Mg použito, nebo ani tato (jen aby bylo jasno – já magnesium nepoužívám. Na tom co lezu, ho nepotřebuji).
Jizerky miluju a také si moc vážím všech lezců, kteří k nim patří. Od Kauschky, přes Prachtelovi až k Tobě. Kdyby Tvůj příspěvek skončil před nabádání VK k rušení hotové a krásné cesty, řekl bych, že patří k těm nejhezčím tady na LEZCI. Takhle si myslím, že je to jen hodně pracně maskovaná osobní zášť…
Tak to docela čumim.Hlíno co to zkoušíš?Tak si normálně ty Jizerky zavřete, nikdo tam nebude vrtat,tlouct,lizt s magneziem atd.Myšák vylezl cestu, kterou všichni akorát očumovali a nevěřili,že to vůbec půjde...Tak mu to zrušte akorát ho tim naserete, on to vytluče a vyleze to sólo,jestli ti jde o to,aby se tady rakvili lidi tak to ještě chvíli zkoušej a on to udělá....Ale to je v pohodě, sem tam nějakej ten pomník neškodí,ne?Jěště něco ty tady obviňuješ lidi,který neznáš a o kterých nic nevíš,že lepěj stupy,nebo chyty,nevim jestli jsi tu sestu na Benjamína lezl...Ten šutrák vypadá opravdu hodně drsně,ale Juricáci ho jenom zpevnili,aby tam ještě nějakou chvíli vydržel.Stejně tak zpevnili cementem nástup na SV hranu na Věži Grálu,u první skobičky,ale to nikomu nevadí,protože to je v pořádku,ale uniká mi ten rozdíl....A ještě něco,když už nám tady ukazuješ ofocenou vrcholovku,kterou jsme mimo jiný předloni zachránili před totální desrukcí...Tak jsi si mohl přečíst,že Novoměstká cesta je přelezená i s čistým stavěním(Smutný,Kala a bratři Vytiskovi)to se skoro uznat mohlo...Tak si užij novou sezónu v Jizerkách a přeju CHKO JH co nejmíň Myšáků a jinejch úchyláků,který chtěj normálně v pohodě lízt.........Haribo Saloš
Jeste jednou si dovolim pridat par drobnych pripominek.
Prvni je historicka, v osmdesatych letech, jeste pred T. Kolesou, prelezl solo Petr Nemec klicove misto Vzpominkove cesty. Bohuzel pro nej cestu nedolezl az na vrchol.
Dale je take pravda, ze Novomestska cesta byla vylezena s cistym stavenim a dokonce byl na VK poslan protokol o prvovystupu.
Je take pravda, ze v Jizerskych horach probiha hledani novych moznosti a casto se leze na nepovolene skaly. Je ale zajimave, ze nejvetsim "skodicem" je P. Prachtel, ktery byl do posledniho zasedani VK jejim clenem a nadale je spravcem oblasti.
Nakonec male rypnuti do autora. Taky si mohl dat vetsi pozor, kdyz uz tak vehementne haji prirodu, a nezverejnovat fotku lezce s maglajzpytlikem. Vzdyt to se v JH nesmi:)
Diskuse se pěkně rozbíhá a kromě několika očekávaných úletů je vcelku podnětná - objevuje se řada zajímavých názorů, tvrzení a otázek, na které nereagovat bylo by ke škodě věci. Proto poruším komunikační embargo, které jsme na sebe dobrovolně uvalili a k některým podnětům se za Správu CHKO Jizerské hory vyjádřím nebo se pokusím na otázky odpovědět. Dovolím si ale počkat pár dní, až začne debata skomírat a skoro vše již bude řečeno, abych to mohl zvládnout z jedné vody načisto (nabídka osobní komunikace přes výše zveřejněný e-mail pochopitelně nadále platí, a to trvale). Pro případné svedení diskuse ze slepých kolejí jenom průběžně poznamenám, že V.Vršovský není členem vrcholové komise, nikomu nebude žádné cesty rušit ani vytloukat jištění. Rovněž tak Správa CHKO nebude v případě Kauschkovy věže konat jakékoliv kroky, protože za a) leží tato skála ve 3.zóně ochrany přírody a za b) SCHKO nebude tahat kaštany z ohně za horolezce, kteří se nejsou schopni dohodnout na etických principech své aktivity (Správa CHKO se naopak bude do podobných otázek vměšovat tam, kde se lezecké objekty nacházejí v národní přírodní rezervaci a kde porušení pravidel lezení může být zároveň porušením podmínek výjimky vydané Ministerstvem ŽP). Dále jsem si téměř stoprocentně jist tím, že vztah autora článku k osobám v něm jmenovaným je neutrální a předjímání osobní zášti je projevem stihomamu kritiků. A poznámka nakonec - použití magnézia ani nýtů pochopitelně není tím hlavním důvodem pro debatu o schválení či rušení cesty. Podle série vyjádření M.Maděry lze se s úspěchem dohadovat, že fixní jištění nebylo osazeno z pozice volného lezení.
S pozdravem
J.Hušek, Správa CHKO Jizerské hory
Takze vsechna ta sarada je jen proto, ze se nekdo s "uspechem dohaduje". Nadhera, taky se o spouste veci dohaduju, co s tim tedy asi budu delat..
Mam jit tedy vytloukat, zalovat na VK nebo rozpoutavat mohutne diskuse..
Je to skvela reklama na vystupy v Jizerkach.
Podle mne je sprave CHKO JH lito ze tam skoro nikdo neleze a tak se tam snazej pritahnout aspon nejaky lezce. Takze:
diky vsem zucastnenym stranam
no laco má asi pravdu na podzim jsem tam na kole brousil a bylo super počasí a nikdo nikde.Přirovnal bych to k lezení okolo ůštěka taky se tam najde pěkná cesta ale kamík to asi nebude co se týká lidí.
David
Na Myšákovi jsem obdivoval to úsilí které do udělání cesty dal,jak popsal ve svém článku.
Myslím že jako druholezci či lezci co cestu opakuje je úplně fuk jsou li nýty shora či zdola,ručně či vrtačkou.Na druhou stranu obdivuju lidi co dělaj végy ze spodu a házej tlamy při zavrtávání,ale je to jen pro jejich uspokojení!!!
Stáva se pak že kruh je přetloukán a skala je více poškozena než při děláni shora .Kdzž Caldwell dělal cestu Honey moon is over na longs peak v Coloradu v rockies musel si požádat o povolení vrtání vrtačkou jelikož se to tam nesmí a rušilo by to .No nevím či např pily nedělaj větší rámus ale jako příklad ochrany která ma logiku mě to přijde dobré.
david
Trochu mi není jasné, kdo to mluví. Pokud vím, Vršovský i Hušek jsou (a nebo alespoň byli) horolezci (a to velmi dobří!). Článek se ostatně vyjadřuje z veliké části k problémům shora-zdola, čistoty lezení, stavění...tedy věcí, které nejsou z hlediska přírody až tak zajímavé. Pak najednou přejete do pozice čistých pracovníků CHKO, které tohle horolezecké blábolení nezajímá.
Tedy: vyjadřují se zde dva horolezci, nebo dva ochranáři, nebo dva ochranáři, kteří jsou i aktivními horolezci?
Z podpisu je to preci jasny-pracovnici CHKO JH
Z obsahu je to taky jasny-horolezci hrubou zulou kovany:)
Na jednu stranu, pekny clanek.
Na druhou stranu, citim skryty zamery pro ktery by tahle diskuse mela byt mozna jakymsi 'moralnim
podkladem'. Mozna se i mylim, ale Mysak je lakave snadny terc oproti skutecnym skalnim prasakum, ktery casto zustanou v anonymite.
Kdyz si vzpomenu ze si pod previsem Kauschkarny (pod kruhem Novomestky c.)
kdosi kdysi udelal docela slusny ohen az se zula oloupala, tak mi tahle diskuse kolem dvou nejtu, prijde, no, trochu vesela.
Anebo mu ty jeho nejty nakonec fakt nevytahnou?
Ono je to od počátku velice „zvláštní“, abych použil oblíbený eufemismus. Poslat článek do diskusního fóra s poznámkou, že na námitky nebudu odpovídat, protože (čtenáři, kterým to posílám) jsou tam samý sprostý magoři. A nejen to. Článek se vyjadřuje k problematice lezení a sporů čistě lezeckých, ale autor se o tom bavit nebude, protože on je ochranář a žádný lezec.
Jeho kolega pak k tomu dodá, že si horolezci musí sami... CHKO nebude za ně... ale ten myšák to a stejně dal shora! (tedy CHKO zajímá, zda při vrtání stál v pozici čistého lezení?).
Já osobně se také dohaduji, že M. tam dal ten pitomej nypl nějak „svojsky“. I o jiných věcech, ale jsou to dohady a tak to moc neventiluji. V případě tohohle článku (škoda, protože se mi fakt moc líbí) se lze „s úspěchem dohadovat“, že jde o typický boj samců o teritorium (pánové promiňte, já jinak neumím), kde si jedna strana dává právo arbitra, který nemusí odpovídat, který jen zhodnotí a řekne!
To CHKO může (s jistým omezením, protože jí to také „nepatří“!!!) v oblasti ochrany. V oblasti lezeckých postupů jen v případě, že zatěžují významně přírodu.
Tedy: pokud já řeknu, že jsem vylezl... (doplň si něco strašně těžkého), tak mi horolezec „Hlína“, může říct, že pěkně kecám. I by měl!
Pokud při tom ale neporuším omezení daná výjimkou pro lezení, tak CHKO je do toho....ano....no ano! Tohle právě ano!
P.S. Horolezec Hlína se samozřejmě vyjadřuje k tomu, zda bylo lezeno podle pravidel a sportovně. To je jen a jen dobře!!!
Pracovník CHKO Ing. Vršovský se dokonce musí (je to jeho zaměstnání) vyjádřit k tomu, neporušuje-li cesta podmínky CHKO. V případě že ano, musí se ale stejně nekompromisně postavit k VŠEM podobným cestám! Okecáváným i zapomenutým, od Myšáka i od Kocoura...samozřejmě se zohledněním závažnosti přestupku.
J.Puš i "laco" tlučou hřebíčky na hlavičky, když se snaží separovat ochranu přírody od věcí vnitřně lezeckých.To je přesně to, o co se důsledně snažíme a pokud to není zřejmé, pak jde o "hluboké nedorozumění" nebo snad neporozumění. Jako pracovníci ochrany přírody pochopitelně nemůžeme abstrahovat své postoje od vlastních zkušeností a konkrétního povědomí o lezení všeobecně a v Jizerkách zvláště. Dokonce se domnívám,že by heterogenní lezecká komunita měla uvítat, že má v oficiální struktuře státní ochrany přírody partnery, kteří jsou schopni pochopit motivaci lezení a hovořit společnou řečí alespoň ve smyslu významu slov (to není samolibé autohodnocení - lidí podobně vybavených je u ochrany přírody v ČR pochopitelně více). Ve slíbeném finálním vyjádření se pokusím důsledně separovat otázky, které se týkají ochrany přírody. Pokud budu mít potřebu se vyjádřit z pohledu vnitřně lezeckého, učiním tak odděleně. Stále se domnívám, že rozpoutání této debaty na příkladu Kauschkovy věže bylo velmi vhodné, a to nejen proto, že tenhle přerostlý balvan má velmi zajímavou a rozpornou lezeckou historii. Taky z toho důvodu, že skutečně leží mimo národní přírodní rezervaci, ve 3.zóně CHKO a pokud to přeženu,ochraně přírody může být v tomto případě téměř lhostejné, jestli bude skála okována libovolným počtem nýtů nebo na ni polezou po vyřezaných schodech školní výpravy. Což pochopitelně přestává být jedno právě v rezervaci a řeč by nemohla být vedena s dostatečným nadhledem. Správě CHKO , možná právě proto, že tu pracují lidi, kteří vědí, o co jde, záleží na trvalém zachování rovnováhy mezi lezci a ochranou přírody. To je možné pouze při dodržování pravidel, která si lezci sami stanovili a která se stala součástí dohod s ochranou přírody (formalizovaných kupříkladu právě výjimkami z ochranných podmínek národních rezervací). Prosím, pokusme se o diskusi v této rovině.
J.Hušek, SCHKO JH
Jak už je nad slunce jasné (potvrdil to i příspěvek dalšího ochránce Jiřího Huška), článek měl opravdu za cíl, připravit půdu pro zrušení cesty. Přičemž nepadlo jediné konkrétní slovo (kromě „netrpělivosti“) proč. Nelze se divit, že tento článek CHKO vyvolal diskusi. Divit se lze, proč autor, ani ostatní tiše přihlížející lidé z CHKO se jí odmítají zúčastnit (dokud „nezačne skomírat“). To není diskuse, ale rozsudek.
Přesto tedy položím pánům z CHKO několik otázek, třeba na ně, až se řádně poradí, jednou odpoví:
1. Jaké pravidlo autor cesty porušil? Prosím jasně a stručně. A jsou-li na to svědci, nebo jde-li pouze o dohad.
2. Pokud autor cesty něco porušil, není větší škoda již hotovou cestu rušit? Nestačila by domluva? Přečtěte si ještě jednou jeho článek (M.Maděry). Vyznává se v něm z lásky k Jizerkám i Kauschkově věži. Je víc než pravděpodobné, že by takový člověk nechtěl úmyslně ničit nebo poškozovat věc, kterou má rád.
3. Michal Maděra píše, že u druhého nýtu je nouhend. Z toho se snad lze „s úspěchem dohadovat, že fixní jištění nebylo osazeno z pozice volného lezení“?
4. Když by před pány inkvizitory cestu sám vytloukl a pak ji přelezl sólo (jak nabízí), bylo by CHKO konečně spokojeno?
Po vzoru CHKO také já končím s diskusí. Neodpustím si ale jedno. Nešlo místo tohoto veřejného pranýřování dojít za Maděrou a věci si kamarádsky vyříkat? Pokud i vy v CHKO máte Jizerky ALESPOŇ stejně rádi jako Michal Maděra, určitě by jste nalezli společnou řeč.
Zde jsou dva odstavce z Maděrova článku o Kauschkově věži:
"Od té doby jsem strávil spoustu času přemýšlel jak zdolat jednotlivé cesty, a při té příležitosti jsem v devadesátém sedmém objevil novou možnost a hned osadil nýt. Byla to troufalost a taky jsem si vyslechl svoje. Nýt byl ve stěně a já nedokázal udělat první krok, tak uběhly další 4 roky. Během té doby se mi podařilo vystoupit na vrchol nejprve Vzpomínkovou cestou a o tři roky později i cestou Frýdlantskou.
Během těch dlouhých let jsem osadil druhý nýt a doufal, že se mi první dva kroky podaří. Ten den nastal na jaře 2002 a já byl nečekaně u druhého nýtu a zbytek cesty se třepal strachy abych neudělal chybu. Nestalo se a já si splnil jeden ze svých snů."
Podle mě tyto odstavce říkájí: osadil jsem první nýt, neudělal jsem ani první krok a během let jsem osadil druhý nýt (ale k němu jsem nedolezl, protože jsem přece neudělal první krok!), poté jsem cestu přelezl. Logicky tedy cestu neudělal ze spodu, ale nýty navrtal zezhora, anebo k tomu nohandu dolétl. Martin
Sorry, nevim poradne kam tenhle dotaz lipnout, tak ho davam sem.
Technicky dotaz(y), ktery mi prijde ne uplne od veci: Je mozny zavrtat v takovyto ceste (hruba zula, nemoznost sednuti do hacku, jedna ruka zmoula chyt,etc. ..)? Co se na to pouziva?
Na pisku mi to prijde 'relativne easy', ale tady?
Diky predem za odpoved, mate-li ji nekdo
(nejde-li to, pak to pravidel vylucuje existenci cest, ktery na eRPecko muzou byt hezky)
Cest, o kterých se dá s úspěcem pochybovat, že byly vylezeny odspodu je spousta, akorát to teď spadlo na Myšáka. Nevim jestli jsi někdo z debatujících zkusil odsednout do háčku za středně velkej krystal, ale každej kdo to zkusil tak ví, že ty jizvy v obličeji nejsou nic moc...Nevim jestli má cenu vyjmenovávat cesty, který kdyby byly lezeny odspodu (a jakože jsou tak vedeny)by musely bejt slušně krvavý a nebo by to musel natloukat 15.kilovej prvovýstupce....Jizerky prostě nejsou piskovec,ale to neznamená, že obhajuju dělaní cest shora. Zajímalo by mě ale tohle....Vylezu do místa, kde chci něco natlouct, nějak se tam zajistim, začnu to tlouct a zlomí se mi vrták. Příští tejden tam naslaňuju a dovrtám tu díru shora......Je to taky porušení pravidel? Nebo natluču díru z ramen kámoše, když měří 190 a jsem stejně vysokej jsem schopnej navrtat první jištění docela dost vysoko, v plotně takhel můžu postupovat úplně v pohodě...to je taky blbě? Jak je asi navrtanej kruh ve projektu po slaněním na Zvonu?
Dik, neco takovyho sem si myslel. Neodvazil bych se ani pohnout, natoz vzit do ruky hammer a prvnim uderem se sestrelit:)
Varianta P.S. od Honzy Puse v nekterych pripadech vyzaduje demonickeho prvovystupce, zvlast kdyz davas kruh jako treba ten 'nesmysl' v plotne na Zvonu.
Doufám, že to nevyznělo tak, že si myslím, že všechny uznané cesty v Jizerkách jsou dělané podle "pravidel"! Je ale pravda, že ty (které se zdají) prostoupené bez výrazného ulehčování na mne působí mnohem závažněji.
Tahle cesta je a) Z pohledu ochranáře nepříliš zajímavá. 3 zóna a jeden nejt není proti jiným problémům snad až tak vzrušující. b) z pohledu horolezce nejsem sto (vzhledem ke svým nízkým schopnostem lezacím) posoudit její sportovní hodnotu (asi velikou). Jinak je trochu podezřelá, ale to zcela v tradici JH! Tady jsou okolnosti vzniku cest nějak téměř vždy „podivné“. Železo se mi nelíbí, ale v JH jsou jistě daleko „železitější“ výtvory. Tedy opět. Proč vlastně tolik rozruchu?
Stále se mi nechce věřit, že proto, aby byl Myšákovi zatnut tipec. Vršovský i Hušek jsou dospělí a vzdělaní lidé a snad by se „neprali“ s klukem který by v souboji, ještě takhle nastaveném, byl jasně poražený. Takže pro to, aby se došlo k vyjasnění názorů a hledání toho populárního konsensu a tahle cesta je vybrána jen a jen pro její mediální popularitu? No to by byla dobrá zpráva! Pak ale chráněnka nemůže zůstat v pozici Velkého Soudce, který vyslechne, zváží a vyřkne ortel. Nebo ano? Dohoda je od dohodnout se. Myslím.
P.S. Někdy lze nemožné. Viděl jsem jda kolem, jednoho (teda Prachtela), jak stál v místě, které jsem později překonával jako „boulderový problém“ držel se za krystal a rejpal dirku do žuly. Obešel jsem skal pět, polezl jsem, posvačil jsem. No; a jda o asi hodinu později zpět , vidím jak tam stále stojí a vrtá...ne, dodnes tam nestojí, druhý den tam již nestál. Tím nechci říci že...ale jen že i zde se dá asi překvapivě mnoho.
Podle mě Mg Jizerkám neškodí, naopak pomáhá. Vždyť se tolik let Jizerky "maglajzovaly" z letadel. Nehledě na to, zaprší a skála je umytá a po Mg není ani stopa. V Jizerkách maglajzuji a magllajzovat budu.
Martin
Debata ležíc ne loži mechovém poslední výkřiky v agónii k nebesům plným hrozeb mraků černých, jak tůně jizerské a plné sněhu bílého, jak čerstvý maglajz vysílá. Je čas! Je čas odhodit plášť mlčení, jenž šatem světce od nepaměti jest...tagcojééé? Příjem! Příjem!!
Ochrana přírody je fakt. Řečeno s klasikem J.da C., může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.V souvislosti se vstupem do EU upozorňuji, že v civilizovaných zemích je důraz na ochranu přírody ještě znatelně vyšší než u nás, pravidla jsou mnohdy přísnější a co víc - zhusta jsou vymáhána a, světe, div se, taky dodržována.To jistě stačí na úvod i k rozhněvání těch, kteří odmítají přemýšlet hlavou a mají jednou provždy jasno (viz "zelená mafie...").
Existují území, ve kterých je lezení jako činnost ovlivňující přírodu zakázané nebo regulované. Rozhodně to nejsou CHKO z obecné definice jejich ochranných podmínek (určitou výjimkou je Český ráj). Řečeno jasněji - v chráněných krajinných oblastech není lezení po skalách nijak zvlášť omezované, pokud nekoliduje s činnostmi obecně nepovolenými (např.rozdělávání ohňů, táboření, vjíždění motorovými vozidly ...). Horolezci jsou na tom stejně jako turisti, cyklisti, běžkaři, houbaři nebo třeba venčitelé psů. Jinak je tomu ovšem v "maloplošných" chráněných územích, tedy v národních přírodních rezervacích (NPR) a památkách (NPP)a často i v "prostých" přírodních rezervacích (PR). Je přítom zcela lhostejné, jestli jsou tyto uvnitř CHKO nebo vně (jako např. NPR Bořeň nebo donedávna NPP Suché skály). Jizerští lezci mají tu smůlu, že naprostá většina zajímavých skal se nachází v NPR Jizerskohorské bučiny a podléhá tedy regulaci lezení. Opakuji, že Kauschkova věž stojí mimo NPR, jinými slovy není pod speciální péčí ochrany přírody a Správa CHKO se jí nebude zabývat s trochou přehánění ani kdyby byla vynýtována po půl metru nebo natřená magnéziem nabílo. Pochopitelně však podle toho, co se děje mimo rezervaci, vytváří si Správa představu o tom, co by se mohlo dít uvnitř.
Lezení v NPR je jednoznačně zakázáno (§29 písm.f Zákona č.114/92 Sb.).Výjimkuztohoto zákazu může povolit Ministerstvo životního prostředí, a to pouze tehdy, pokud "jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody". Vážení, pokuste se prosím definovat tak silný veřejný zájem na zájmové činnosti velmi omezené skupiny lidí (rozumějte horolezců), jenž by zcela nepochybně umožňoval udělení příslušné výjimky. Dosud to za horolezce dělají ti obtížní ochranáři - není to dostatečný důkaz vstřícnosti a benevolence ochrany přírody vůči lezcům? Je příliš opovážlivé na druhou stranu očekávat plnění podmínek v textu těchto výjimek obsažených? Právě ve výjimce pro NPR Jizerskohorské bučiny jsou v podmínkách obsažena i pravidla sportovního lezení, která pro Jizerské hory schválil Český horolezecký svaz.Tato pravidla jsou poměrněpřísná, vycházejí ze stoleté historie lezení v JH a z vysoké lezecké etiky zdejších klasiků všech generací (ovlivněných nedalekými českými a saskými pískovci). Dodržování těchto pravidel společně s charakterem zdejší horniny a terénními podmínkami řadí Jizerské hory poněkud mimo sportovní lezecké oblasti v dnešním pojetí (made in France). Výsledkem je dosud relativně únosná návštěvnost zdejších skal a trvání na pravidlech je podle mého názoru nejlepším regulátorem udržení tohoto stavu. Mezi nepřijatelné návrhy patří kupříkladu zcela vážně míněné snahy o dojišťování některých cest v plotnách Zahradní stráně Ořešníku (Jizerská melta, Pozdrav ze Skaláku ...). Výjimka platí do roku 2006 a při jejím obnovování bude z výše uvedených důvodů Správa CHKO Jizerské hory trvat na opětovném zakomponování pravidel do podmínek, v případě radikální změny pravidel pak na formulování podmínek v duchu těch starých. Podotýkám, že za přežilou a zneužívanou považuji stávající podmínku, kdy s horolezeckým "instruktorem", členem ČHS, může zapovězené oblasti navštívit jistý počet neregistrovaných "čekatelů". Praxe je taková, že se většinou nejedná o vážné adepty horolectví, ale "čekatele na to, až táta se strejdou vylezou na tu skálu", kteří mezitím sedí u ohníčku(!), devastují okolí nebo hulákají(jako) na lesy. Protože pro výcvik nováčků je na Liberecku dostatek příležitostí mimo rezervace, nezpůsobí vypuštění této možnosti žádnou újmu metodické práci ČHS (nositele výjimky).
Tím se dostávám ke konkrétním otázkám vzešlým z diskuse k příspěvku V.Vršovského:
* Výjimka v Jiz.bučinách je vydána skutečně pouze pro členy ČHS (žadatel o výjimku) a nikoli pro členy ostatních organizací sdružených v UIAA (přestože Správa CHKO ve svém stanovisku toto rozšíření doporučila). Strážci ochrany přírody mají pokyn akceptovat průkazy členských organizací UIAA:
* Tradiční květnová hromadná akce, Dny VHT v Jizerských horách, bývala legálně organizována na základě zvláštní výjimky vydané ministerstvem pořadatelům. Její platnost již skončila, dnes je tato záležitost minulostí a Správa CHKO nebude doporučovat povolení jakékoliv obdobné akce.
* Stále platí výjimka pro Horskou službu, která jednou ročně pořádá jednodenní akci spojenou s pohybem cca 40 záchranářů v horském terénu po jasně definované trase. Tato akce bude nadále Správou CHKO podporována (viz výše zmiňovaný veřejný zájem, v tomto případě dost jasně popsatelný). Slaňovací kruhy na Supí hlavě a Frýdlantském cimbuří jsou pozůstatkem neregulovaných aktivit HS z doby před platností současného zákona (a režimu) - debata o pokutování je pochopitelně irelevantní. Případné odstranění kruhů může vrcholová komise projednat.
* Orientační běhy se konají v omezeném rozsahu na aktuálních mapách, na kterých není mapováno území NPR ani 1.zóny CHKO (na rozdíl od časů minulých). Jinak platí totéž, co pro lezení mimo rezervace - tedy orientační běh, pokud nadměrně nepoškozuje přírodu, není v CHKO zakázán.
* Vjíždění motorových vozidel mimo silnice a místní komunikace je pochopitelně zakázáno (v lese i podle lesního zákona) a jako přestupek postihováno - ovšem bez součinnosti s policií a lesní stráží (což nikoli vinou SCHKO nefunguje ideálně) není v silách ochrany přírody zákaz stoprocentně vymoci.
* Dotazy na bouldering je možné odpovědět jednoznačně - v NPR zákaz bez naděje na legalizaci, mimo chráněná území bez problémů (na rozdíl od skal je nekonečné množství balvanů rozeseto i v krajině mimo rezervace, navíc na dosah od měst, a jejich potenciál nebyl dosud vyčerpán ani z deseti procent).
* Modříny kolem Kauschkovy věže - vysázeny správcem lesa (dnes Lesy ČR, lesní správa Frýdlant), souvisí to opět s tím, že se nacházíme ve 3.zóně CHKO, tedy skutečně v hospodářském lese, kde výsadba omezeného množství modřínu je legální. Vhodnost nehodnotím.
* Kácení v rezervacích je sporadické, nikoli však vyloučené. Smyslem bývá podpora přírodních procesů v lese, který býval před vyhlášením rezervace hospodářsky využíván. Pravidlem je ponechání dřevní hmoty na místě k zetlení.
Pokud jsem něco zapomněl komentovat, omlouvám se, nebyl to záměr. Jsem připraven na další debatu - mailový kontakt je pod úvodním článkem. Ke struktuře diskuse ještě několik poznámek. V řadě reakcí je Správě CHKO předhazována snaha o zrušení lezecké cesty, ačkoliv podle mého jednoznačně dokládáme, že to je mimo pravomoci Správy. Pokud je v příspěvku kritika M.Maděry, je zbytečné v tom hledat cokoliv osobního. Ostatně prvotním impulsem pro celou tuto výměnu názorů byl právě článek M.Maděrou dobrovolně napsaný a publikoaný. Pokud se veřejně vyjadřuje, musí s kritikou počítat, unést ji a být schopen své konání věrohodně hájit. To je vzkaz těm, kteří mezi řádky poněkud paranoidně čtou něco, co tam není. Naproti tomu postrádám reakce na slova, která v článku jsou - tedy názory na excesy proti přírodě (ohně včetně táborových, sešlapávání a devastace terénu, otvírání bouldrů v NPR...). Spolehlivě se naopak objevily výkřiky o zelené mafii a druhé straně barikády. Dovolím si při plném vědomí tvrdit, že pokud existuje barikáda, není ve skutečnosti mezi ochranou přírody a horolezci, nýbrž kdesi uvnitř lezecké komunity. Problém je v hledáníobecně přijímaného přístupu k lezení a antagonismus vůči ochraně přírody je obvykle zástupný, zbytečný a hlavně kontraproduktivní.
Jiří Hušek, Správa CHKO Jizerské hory
Nežli jsem to poslal, už je tady odpověď! Já za sebe děkuji za vyjádření. Navíc konkrétní a výstižné, což nebývá v naší kotlině zvykem!
Pokud jde o ohně pod skalami a další nešetrnosti, nekomentoval jsem, protože jejich odmítnutí považuji za samozřejmé (Mea culpa, měl jsem).
Tak dík. Stejně si myslím, že JH mají jistou přirozenou obranu před přílišnou devastací lezci. A to v těžké dostupnosti a konec konců i v neatraktivnosti pro vyznavače „nejnovějších trendů“. Dlouhé převislé stěny tu moc nejsou a ortoklásky spolehlivě roztrhaj drahej autdórovej vohoz!
Hore, Dole i v JH Zdar! ® Jan&Hel&Dag.
Jasně a věcně formulováno. Představitelům S CHKO JH patří dík (nejenom za komunikativnost a trpělivé vysvětlování, ale i za práci, kterou odvádějí za ČHS).
Kritice se nebranim, dokazu si z ni vzit to dobre. Bohuzel o tomto clanku si stale myslim, ze se autorovi ne vzdy podarilo dodrzet objektivni rovinu. Clanek psal jako stanovisko spravy CHKO, ale rovnez do nej vlozil sve pocity horolezce, ktere (dle meho nazoru) jsou obcas subjektivni.
Uvedu jen par prikladu, ktere zpusobily moje rozhorceni: "Ostatně bratři Juricové nebyli asi nositeli čistoty prvovýstupů. Na vedlejší skále (Benjamín) provedli prvovýstup (Šicí hrana), kde se mohutně betonovalo a pod kruh se zpětně připevnil velký (a pro vylezení cesty důležitý) skalní výlom. Ale to jen tak na okraj." V teto ceste byl pouze zpevneny dunivy blok, kdyby pozdeji neupadla jeho nezpevnena dolni cast, nikdo by si toho ani nevsiml. Rovnez tento blok neni pro vylezeni podstatny.
Rovnez o mem prvovystupu se bez jakychkoliv dukazu vyjadril velmi jasne a nekompromisne: "doslo k opakovanemu poruseni pravidel a cesta by mela byt zrusena". Nevim, jestli to mam brat jako nazor horolezce nebo jako stanovisko SCHKO.
Pokud budeme vyzadovat presne dodrzovani bodu 8.3, melo by dojit k odstraneni vetsiny, mozna vsech, fixnich jisteni. Ve svete je spousta oblasti, kde jasne dokazuji, ze to jde i bez nich.
Chapu snahu o ochranu prirody, bohuzel je casto provadena lidmi, kteri autoritu oficialnich instituci znacne snizuji. Myslim, ze horolezci maji s ochranari jak dobre tak spatne osobni zkusenosti. Proto asi dochazi a nejen tady na lezci k osobnimu napadani.
Dovolím si ještě vyjádřit osobní názor na věci, které přímo nesouvisejí s ochranou přírody. Stručně řečeno - podepsal bych oba příspěvky TomášeK. Trochu rozvedu. Lezení se pochopitelně vyvíjí, zvyšování obtížnostní úrovně je jednak výsledkem cílevědomého tréninku, ale taky technologického pokroku. V dnešních lezečkách se asi leze líp než v okovaných bagančatech dřevních dob alpinismu. Pád se může stát běžnou součástí výstupu díky takřka nepřetržitelným lanům. Přirozené možnosti jištění na skále se rozšiřují vymýšlením všelikých hejblat a vmezeřenců.Osazení fixního jištění je jednodušší, vrtáme-li malou díru pro borhák místo lochny na železný volant. Připomůžeme si odsednutím do háčku, někdy v blízké budoucnosti třeba i do poutka přilepeného vteřinovým lepidlem do hladké převislé plotny. To všechno je možné a je hloupost se tomu bránit. Vtip je však v tom, že tahle evoluce probíhá postupně a relativně pomalu a hlavně podmínky se mění pro všechny stejně a velmi čitelně. Existují samozřejmě problémy, které by bylo možno lezecky vyřešit, ale zatím ještě nejdou zajistit ve shodě s etikou formalizovanou např. v pravidlech sport.lezení - viz třeba právě jizerské plotny. To je však výzva k tomu, aby se na problém vyzrálo vymyšlením nějaké další chytrosti v intencích popsané evoluce a ne znásilněním pravidel. Přestože je tedy Pětiletá hrana obdařena klasifikací takového numera, které nejenže nikdy nevylezu, ale ani do tolika neumím počítat, tvrdím, že už hodnou řádku let se v Jizerkách pohybovali a pohybují lidi, kteří byli nebo jsou schopni ji vylézt. Možná je to pouze nenapadlo, možná nebyli ochotni navrtat z lana nebo ze žebříku. A to je právě o té netrpělivosti a někdy o přehnaných ambicích. Byl-li prvovýstup Pětiletky vyroben podle pravidel, potom klobouk dolů a je třeba Myšáka velebit - v budoucnu pak stačí vyměnit nýty za "normované" bezpečné jištění. Pokud to nebylo podle pravidel, je diskuse, a to vášnivá, zcela na místě. Samo neuznání výstupu a odstranění nýtů není řešení. I kdyby vyčištěný směr zůstal k dispozici někomu, kdo ho někdy vyleze podle pravidel, nikdy to už nebude ono - už totiž nejenže ví, že to jde, ale dokonce i kudy a za kolik.
Takže Myšáku, asi počtvrté přímý dotaz - jak jsi zavrtal?
Jinak ať to bylo, jak to bylo, žádná diskuse nesmí vyznít jako soud Myšáka. Má právo na hledání názoru a škádlení hranic možného. Protože však za ním zůstávají věci, které ovlivňují i možnosti a jednání nás ostatních, má povinnost poslechnout si naše názory a vzít je v úvahu.
K jednotlivostem :
To, že Novoměstská byla vylezena s "čistým stavěním" a bylo možné ji uznat, vyvrátil právě Myšák svým parádním přelezením bez postavení - to, že to jde, bylo zřejmé dávno, sám jsem to několikrát bez nároku ochmatával.
Podepisování, že jsem prvovýstup v Jizerkách spáchal podle pískovcových pravidel, je pochopitelně hovadina a mohlo k tomu dojít jedině tak, že někdo použil předtištěný formulář protokolu vytvořený kdysi pro písek.
Debata o tom, jestli použití friendů a vklíněnců je tedy proti pravidlům je proto úplně zbytečná, kromě toho nechápu, jak se dotýká téhle konkrétní cesty, kde je pravděpodobně nulová možnost jejich založení.
Určitě souhlasím s tím, že stejně přísný metr je potřeba použít i na starší cesty spáchané v rozporu s pravidly, já sám bych se nebránil ani revizi schvalovacího rozhodnutí vrcholové komise (podotýkám, že hovořím jako nečlen VK).
Na druhou stranu bych uvítal, kdyby Myšák konkretizoval tvrzení, že členové VK si uznávají vlastní cesty v rozporu s pravidly. Přiznám, že z hlavy jsem na žádný příklad nepřišel a prohledávat detailně průvodce jsem líný. Pokud to tvrzení bude doložené, platí viz výše "stejný metr".
Nakonec laciná rada na závěr - VK podle mého není navěky jmenovaná a co vím, je poměrně otevřená spolupráci. Pokud má kdokoli potíže akceptovat její autoritu, je nejlepší pokoušet se o změnu buď zevnitř, tedy v rámci spolupráce s VK, nebo alespoň přímou komunikací s ní.
Jirka
Souhlas snad se vším, Jirkou Huškem řečeným! Jinak ještě za sebe: Myslím, že prověřovat staré cesty z hlediska pravidel ,je cesta do nikam. Leda jako zábava pro dlouhé zimní večery. Sám jsem se tomu nikdy nevěnoval, ale některé věci mě prostě praštily do oka. Ve dne jsem v JH lezl a v noci četl průvodce-jak to může dopadat, že...
V JH je všechno trošku specifické. Většina cest byla udělána beze svědků, nebo jen v přítomnosti kamaráda. Kdo se tady víc pohyboval, ví, (snad by mi to ostatní potvrdili), že dřívější borci (při vší opravdové úctě, kterou zasluhují!) také nebyli Mirky Dušíny, kteří by nikdy nezalhali, nebo třeba alespoň neřekli všechno.
S progresivními postupy dělání cest je opravdu ten zásadní problém, že tam, kde se použijí, je pro ostatní konec. A to, co je progresivní dnes, nemusí být progresivní zítra, vývoj nechodí po přímce, ale spíš po spirále, ne-li po kruhu. Kdo ví, třeba za pár let bude „in“ lézt bez bot a případně nazí. V tom případě Vám diskuse, mladí kluci a potenciální starci, vůbec nezávidím. Na druhé straně, až bude nesportovní i bederní rouška, budou pěkné závody dívek! No a dnešním cestám pak třeba budou spílat, neboť budou mít po žížalkách.
Zacnu od konce, s VK komisi jsem v kontaktu. Jeji predseda mi skutecne potvrdil, ze zminena formulace v protokolu o prvovystupu je nesmysl, ale je problem s jeji zmenou. Vklinence a frendy jsem v ceste rovnez pouzil, protoze vylez na vrcholovy blok neni Vzpominkovou cestou, ale po hrane, kterou zrejme vedl neuznany dolez Boulderu 17.
Nevim, proc by nemela byt Novomestska cesta uznana s cistym stavenim, pokud to neni proti pravidlum. Tvrzeni, ze se cekalo na vystup bez staveni, ktery byl mozny, je zvlastni, pokud se tak uznavaly cesty jine (viz. Podzimni parada).
Rovnez me malicko mrzi vyvraceni vsech mytu a legend, o ktere se tu hodne lidi pokousi. Prave tajemstvi a pochybnosti spojene s cestami na Kauschka umocnovaly jejich vyzvu.
Co se tyce nytu v Petilete hrane, tak je trochu poodhalim. Na jejich osazeni jsem se nepodilel sam, pracovali jsme na tom nastridacku ctyri. Na osazeni prvniho meli nejvetsi zasluhu Polmin a Salos, hlavne kvuli jejich vysce. Na osazeni druheho, mel nejvetsi podil muj bratr. Musite uznat, ze kdyz na me zbyl posledni centimetr vrtani a osazeni nytu, mel jsem praci znacne ulehcenou.
Všem, kteří v tom nemají jasno - a k těm bohužel musím zařadit i tebe, Myšáku - doporučuji, aby si pečlivě přečetli Pravidla sportovního lezení na nepískovcových skalách (např. vystavená na www.horosvaz.cz). Kromě jiného tam nenajdete žádnou zmínku o legálnosti stavění při prvovýstupu. "Čisté" postavení není nic jiného než postavení, kdy lezci jsou spojeni s jisticí pomůckou pouze volně visícím sebejištěním. Rozhodně se nejedná o čistý způsob výstupu ve smyslu Pravidel. Používá se na historických cestách (viz Sasko), případně lze jako výjimka předem schválená VK - ovšem reálně pouze v cestách, kde to má nějaký význam. Rozhodně to není oprávněné při postavení ze země do poloviny výšky přerostlého patníku (jakkoliv mám Kauschkovu věž rád).
Jirka
Tedy part moctý.
1) Houba vyzval autora@co , aby si to s Tebou normálně kamarádsky vyříkali. Docela pochybuji, že to jde.V téhle i minulé diskusi jsi dostal mockrát konkrétní otázku na to jak jsi ti tam (kurva!) už ty nyple dal! Buď mlčíš, nebo zalezeš do jakési mystiky a „tajemství“, která jsou pro praktikujícího mystika nezbytná...Nebo teď, jako upejpavá slečna „poodhalíš“.
CHKO dokázalo na otázky odpovědět. Konkrétně a jasně. Ty ne.
2) Řekni nám, jak to je. Ty mluvíš o tom, jak lezeš pro sebe a na uznání kašleš. Tak proč Tě ta VK tak bere? Vždyť je mimo pole Tvého zájmu. Sláva Ti je také ukradená. Kdybys o tom nepsal, nikdo se tím nebude(z HK myslím), stejně jako jinejma, zabývat a je pokoj. Pro tebe, vyznavače mystických, enigmatických Cest, které jediné k pochopení pravému ontologie lezby jizerskohorské vedou, je to nejlepší?
Proč neřekneš jak jsi zavrtal, abys nebral lidstvu radost z objevování a píšeš o své cestě, abys lidem poskytl radost z toho, že bez objevování si někam můžou dojít?
3) Nyple se mi nelíbí, ale hlasoval bych proto, je tam nechat, nebo lépe vyměnit za vhodnější. Nicméně nebyl jsi to ty, který rušil jištění, která byla, dle tvého subjektivního názoru chybná? Mají s tebou Ti, kterým se nelíbí Tvá, vcelku hodně trpělivosti, nemyslíš?
P.S. Ani když jsem rejpal do CHKO, tak ani teď to nedělám pro to, že jsem si dal závazek každý den někoho nas...iritovat, ale pro to, že si myslím, že je moc dobře si věci vyjasňovat a vyjasňovat a naučíme-li se to v „problémech“ našeho lezeckého koníčku, půjde to i jinde. Má forma je možná (krom psychopatické formy dané nejspíš...psychopatií?) drsná,ale žiji v představě, že horolezci si říkají věci na plnou hubu. Třeba i lezci...
Aho j.
No Jane, je-li pod komentarem tve jmeno, tak si jej prectu, protoze pro mne patris mezi ty, jejichz komentare maji vetsinou co rici. S timhle mam ale problem, ja mu nerozumim, asi tak priblizne pulce. Muzes mi ho prelozit do obvykle cestiny a vysvetlit, co vlastne rikas? Diky
Nekolikrat jsem napsal veci za nekoho jineho (vychazel jsem z osobnich rozhovoru) a vetsinou se nasel nekdo, kdo to vedel lepe a opravil me.
Proto jsem na otazku: "Jak jsi zavrtal?" odpovedel jasne. Nezavrtal jsem, ja jsem pouze osadil prvni nyt do vyvrtane diry a druhy jsem pouze dovrtal a osadil. Myslim, ale ze tohle vas nezajima. Rovnez ale nevim, jestli mam odpovidat za ostatni. (Petileta hrana je chapana pouze jako moje cesta. Napad byl od pocatku muj a prelezeni se take, zatim, povedlo pouze me. Ale kluci z oddilu se o jeji vznik zaslouzili vic nez ja. Odvedli na ni poradny kus prace, ktera mi pak umoznila jeji vylezeni.)
Take jsem se nekolikrat vyjadril k prejistovani a dojistovani starych cest. Ale mam pocit, ze i to byla chyba. Muj nazor je znacne subjektivni. Take jsem opakovane napsal, ze mi nebude vadit, kdyz nekdo bude mit potrebu nyty v Petilete hrane odstranit. (Zrejme to ale bude vadit ostatnim, kteri meli na vzku teto cesty vetsi podil nez ja, a zatim ji nestihli vylezt.)
Rovnez muj predchozi clanek nemel byt jakymkoliv predvadenim mych "vykonu", ale jen jsem se chtel podelit o radost, kterou mi lezeni prinasi. Historii pak peclive doplnil a nekdy i opravil V. Vrsovsky, diky.
VK me bere, protoze (podle mne) umoznuje, aby se lezeni v JH dostalo do problemu, o ktere ja, a zrejme ani SCHKO, nestojim.
Milá Natálie. Je blbé, že mi nerozumíš, horší je, že si už někdy nerozumím ani já! Já mám z ČJ problém jako těžký dysgrafik i díky zálibě v různých jazykovýznamových vylomeninách. A občas se zapomenu. Sorry!!! Ale debata není o tom, jak velikej je Honza magor, ale o:
1) Kdyby Myšák na začátku jasně a srozumitelně řekl (už v předchozí diskusi) „Jeden nejt jsem se svolením autora použil, s druhým mi pomohl brácha a je to vlastně trochu oddílové dílo“, tak jsme si mohli dost otázek ušetřit .Z mého pohledu je jedno, kdo ho tam dal. Mně vadí (někdy), když tam je.
2) Jsou lidé, kteří „dělaj“ cesty a nikomu o tom ani neřeknou, protože jim jde jen o jejich zážitek. Jsou lidé, kteří se perou o uznání svých výkonů. U Myšáka jsem nepochopil, kde je. Možná je v tom rozpolcený, možná jenom nejsem schopný chápat. Tohle ale myslím vlastně není pro veřejnost důležité. Asi jsem to nadhazovat neměl.
3) Vhodnost jištění je věc názoru. Někdo by to osázel plošně, pro někoho je jeden kruh na 40m až moc. Z toho mně vyplývá, že asi nějaká pravidla být musí. Protože po nájezdu (třeba i jediného) dojisťovače se ostatní se svým pojetím nechytají.
P.S. Ke všemu jsem sportovní analfabet. I když velké vítězství v Nagánu (myslim hokej? nebo házená?) jsem moc přivítal. Byli jsme v té době v Tatrách, všichni byli u telky a my měli hory pro sebe! (dodělejte si smajlíka, já ho neumím!) Ale ve všech sportech jsou pravidla omezující výkon a podmínky, za kterých může být uznán. Na pravidla sportovci zpravidla nadávají, pravidla se mění, ale do té doby, nežli se změní, tak platí. V tom horolezení je to nějak jinak...ale tomu fakt nerozumím...
Ahoj Jan; tč. z Radotína u Pr.
Cau Jane, vysvetleni bylo paradni, dekuji uz tomu rozumim lepe. Co vim, tak prvni nejt Mysak navrtat nemoh, protoze na vrtani ma moc kratke ruce, proste nebyl schopen z dane pozice mlatit. Ovsem zase neni tak malej, a tak tam pak dosah, aby ho tam soupnul {nyt, zadna pornografie}. Cize znasilneni {skaly] bylo dilo kolektivni. Sportu a horam zadr, cekam az prestane prset.
Natalie s kratkym a
No na zdar!!! Tenhle týden jsem napsal už jednou Šírl (a dostal od něj po emajlové čuni) a teď Natálie! Však píši myslim (s kratkym), a někdy mislim...nevíte, dala by se ta devítiletka dodělat třeba dálkově?! Na řádný by mi asi v 46 už nevzali...
Zda se, ze zatim jediny hmatatelnym vysledkem tyhle bezva diskuse bude, ze si dva kamosi z oddilu daji pres papule:).
Ackoliv jsem taky rad ze mezi spravci CHKO jsou horolezci (a rad za veci z toho plynouci), vypada to, ze diskuse zustane prehlidkou nazoru lezecke verejnosti na zpusob vyroby jedne cesticky, ktery jsme se navic dozvedeli az po mistrovskem psychologickem zapusobeni Honzy Puse na dotycne aktery. Nebo budeme menit pravidla? Mam navrhy:
Pravidlo1(p1): Po cistem prelezeni nove cesty, je jiz jedno jak bylo jisteni osazeno a proto bude ponechano v puvodnim stavu.
p2:
Jisteny muze byt upraveno spravcem po vzajemne dohode s prvovystupcem (prvnim prelezitelem).
p3:..dalsi bod bude upravovat regulerni duvod objeveni se jisteni ve stene, napr. zadost o vyjimku, dobu vyjimky, etc.
Jsem zvedav jestli vyse uvedne body jsou pro vas alespon z casti diskutovatelne. A kdyz ne, tak namisto horlivych a emotivnich komentu jednoduse navrhnete lepsi, jinak muzeme v klidu zustat u staryh pravidel a plati co je receno na zacatku.
servus
...Někam dávat nejty, vyndavat...to tu skálu do...přesně dle těch pohybů...
Ale jakmile bude moci každý dát jištění kam ho napadne, tak leckoho napadnou dost děsný věci! Takže se mi zdá, že by svoboda věci vrtání by měla být nějak omezená. Ale jak?
Ted mi odpuste par pristich vet...jsem totiz jeste hejsek a snad mi ani neprislusi veci takhle hodnotit,ale...
Vyrostl jsem(a hned zakrnel) na pisku(budiz pochvalen)...a znam tedy pocity,ktere mne jimaji,pri pohledu na vytvotry labskych mistru.
Jejich intrikarsko-vytloukacsko-uznavaci zpusoby mi obcas nesly na rozum.Ale stacil jsem pochytit,ze lidi delaji blbiny od nepameti-neni to tudiz novota.
Mysak by zde mel dostat par pohlavku,nyty bych nechal a siril bych osvetu,ze takhle bychom asi na takovych mistech(a nejen na nich) cesty delat nemely.
Ackoliv druhym dechem priznavam,ze cestu jsem delal jenom jednu,takze o tom prd vim.
Lidi,ktery chteji klid bez nytu, si stejne najdou ten svuj sutr nekde v temnych hvozdech Jizerek a ty ostatni se holt budou pokouset o prelez ne uplne ciste udelane cesty.Za deset let si na to malokdo vzpomene a uz zustane jenom ta radost z pekny lezby.(to samozrejme neni omluva)
Kazdopadne prostor na tvorbu cest se zmensuje,takze to zanedlouho nebude zase az tak aktualni tema...pravidla bych nechal,tak jak jsou.
Je to vsechno o lidech...skaly si prasime jenom sami sobe a je to jenom na nas.Snad tahle diskuse necemu pomuze.
Do Jizerek se moc tesim,neb jsem jeste nemel to poteseni, travit tam svuj drahy cas,ale jen co pocasi dovoli...
Pro mne je problém, že nesportovním výstupem stavěním, nebo třeba po štaflích se na skále nic nemění. Je to vlastně můj problém a problém krásných diskusí, zda to bylo po štaflích, nebo ne. Mg částečně a železo úplně, tu skálu a cestu změní tak, že už nikdy nebude taková, jako byla. Někde v Jižní Africe to zatím (?) nemusí řešit. Zatím mají nekonečé množství možností, kamenů které ještě nikdo ani neviděl. Ale u nás?
...pravidla byt musi, z mnoha duvodu, ktery jsou vetsine lidem jasny. Ovsem kdyz budou moc restriktivni tak se budou obcas obchazet. Je pak jen otazkou casu, kdy si tady na Lezci pokecame o
jinych zhora ci buhvi jak dodanych nytech. A bude to treba vetsi problem nez jakasi hranka, ktera
spise nez cokoliv, muze narusovat ega potencialnich pokusovatelu.
Abychom neopakovali, jiz recene, dovoluji si prihodit odkaz na neprilis dlouhou diskusi o pravidlech (rok 2002): http://www.horosvaz.cz/forum/clanek.phtml?pred=925&koren=924
Nelze nez souhlasit, napr. s T.F.. Holt 'pristi Mysak' vam rekne ze cestu delal zespoda a pomysli si neco o stredovekych pravidlech (je putna ze znova schvalenych treba v roce 98)
... jej, díky žes ten stařičkej příspěvek vyhrabal. Je dobré být občas konfrontován s vlastním citátem.
Opravdu si myslím, že pokud pravidla (nebo praxe) vedou k jejich nedodržování, MUSÍ se změnit. Ne změkčit, ne jít proti podmínkám výjimek, ale uvést do souladu s praxí.
V CD-mechanice mého počítače se začíná otáčet první disk ze zdařilého trojkompletu „How The West Was Won“. Jedničky a nuly se někde v tom železe přetavují na Plantův hlas v jeho nejlepších letech. Over The Hills And Far Away, Stairway To Heaven, Going To California,…. flák za flákem. LED ZEPPELIN. Kdyby platila Davidova teze ( v diskusi 26.1.) že, „co platilo v 80 letech je dnes pasé“, nikdo by po této skupině už ani neštěkl. A přesto se o tyhle desky se svými dětmi pořád přetahuji. Z ohlasů na můj článek se mi zdá, že ani dnes nejsou pojmy jako etika, morálka, pravidla a jejich dodržování „pasé“. Ona ta pravidla jen tak mimochodem nejsou z osmdesátých let, ale z roku 1998.
Je až s podivem, jak jsou myšlenky z mého článku mylně interpetovány, překrucovány a jak je s nimi manipulováno. A to pomíjím některé reakce, které jsou podle mého názoru na hranici paranoi.
Členem Vrcholové komise pro lužicko-jizerskou oblast nejsem a ani jsem nebyl. Jako bývalý správce skalní oblasti Paličník – Tišina jsem se stejně jako ostatní správci jednání VK zúčastňoval. Zápisy z těchto jednání jsou vždy zasílány na všechny horolezecké oddíly na území této oblasti. Téměř u každého zápisu byl přiložen i seznam členů VK a jednotlivých správců. Jaká je výměna informací v jednotlivých oddílech, to je jiná stránka. Před třemi roky jsem s lezením skončil (nebo přerušil ?, to si musím vyřešit sám), druhým rokem už nejsem ani členem ČHS. Tato dobrovolná „abstinence“ a částečně bezemoční přístup k problematice mi umožnily pozorovat činnost horolezecké komunity s určitým odstupem a nadhledem a více se dovedu vžít do pocitů lidí, kteří stáli vždy mimo.
Zarazilo mne opakované obviňování, že si s někým vyřizuji osobní účty, že jsem proti někomu zaujatý a že jediným cílem článku („je nad slunce jasné“) je zrušení cesty a vytlučení nýtů. Takové informace jsem pročtením svého textu nenašel. Formulace „komise by měla cestu zrušit“ je vyjádřením mého názoru, je formulována v kondicionálu (tedy nikoliv „komise MUSÍ cestu zrušit“). Konečné rozhodnutí bude jen a jen na komisi a zcela mimo kompetence S CHKO Jizerské hory i moje osobní.
Bratři Juricové jsou pro mne neznámé osoby, bez osobního kontaktu. V době kdy udělali Šicí hranu na Benjamína (je úplně jedno jestli chyt přibetonovali nebo podbetonovali) byli správcem oblasti (tedy mnou) písemně kontaktováni, aby se k této skutečnosti vyjádřili. Bez odezvy. Dokonce před napsáním mého textu jsem ani nečetl jiný příspěvek na serveru „Lezec“, pojednávající o „společenských“ akcích Ho Nové Město pod Smrkem v oblasti Bastily. Až po upozornění svého synátora jsem si tento materiál, kde v diskusi vystupuje také jeden z výše jmenovaných přečetl. Byly to pro mne další informace, které ovlivňují mé názory na některé činnosti tohoto oddílu. Doporučuji tento materiál (který pravděpodobně nedopatřením není uveden v souvisejících odkazech) vyhledat a přečíst. Jedná se materiál „Noční můra Jizerských hor“ z 2.6.2003, podepsaný Jirkou Doubravou (Doudleba).
Rovněž k Michalu Maděrovi přistupuji zcela bez předsudků. Neznáme se, pravděpodobně jsme se ani ve skalách nikdy nepotkali a kdybych ho třeba potkal dnes na lyžích (ale on je teď za Kanálem), jenom kolem sebe projedeme. Mrzí mne, že někteří vyvozují z mého článku osobní averzi, nevím proč. Tak jak sleduji občas diskuse na Lezci, zvláště k tématům, které mohou vyvolávat zvýšené emoce, pozoruji, že věcná výměna názorů se v případě některých jedinců opravdu zvrhává ve vyřizování osobních nevraživostí, sklouzává k vulgarismům a osobnímu a neodůvodněnému napadání. Průběžně sleduji obdobné horolezecké servery z německy mluvících oblastí a s podobným přístupem jsem se tam nesetkal. Snad to je české specifikum.
Nejenom Michalem Maděrou, ale i v osobním kontaktu se svými známými jsem byl dotazován, v čem spatřuji porušení pravidel. Je to snad jediná věc, ke které bych se chtěl podrobněji vrátit, protože jinak vše podstatné bylo v diskusi řečeno, z velké části za Správu CHKO Jizerské hory Jiřím Huškem.
Pravidla lezení v oblasti Jizerské hory, která schválil výkonný výbor ČHS v prosinci 1998 (tedy jsou to pravidla, která jste si vy aktivní horolezci schválili sami ve svém zastřešujícím svazu) mimo jiné říkají:
„Horolezec při lezení překonává obtíže cesty a gravitace pouze vlastní silou a k výstupu používá pouze přírodní stupy a chyty.“
Pro prvovýstupy dále stanoví:
„Prvovýstupy mohou být prováděny pouze zdola“
„Je zakázáno osazovat jištění jinak než při výstupu zdola“
„Při prvovýstupu se trvalý jisticí prostředek osazuje z pozice čistého lezení, případně lze osazení provést ze zavěšení v umělé pomůcce.“
Nevím jak při „Teamworku lezců z NMpS“, tak jak nechává Michal Maděra nahlédnout do osazení prvního nýtu, byl tento nýt vlastně osazen. Pod skálou jsem pochopitelně osobně byl a situaci znám. Nechci nikoho obviňovat, ale osazení z pozice čistého lezení je zde hodně iluzorní. Více lidí si myslí, že to mohlo být např. z postavení, z ramen spolulezce.
Jak jsem dále pochopil z popisu, místo kolem tohoto nýtu bylo tvrdým oříškem a
„nedařilo se oba kroky spojit“. To znamená, řečí pravidel, že prvovýstup zde byl přerušen. Cituji dále pravidla: „Nedokončí- li lezec z jakýchkoliv důvodů prvovýstup, zůstává mu právo….“ a dále ve stejném ustanovení „Při dalších pokusech musí lezec dosáhnout místa přerušení bez porušení pravidel“.
Z toho tedy plyne, že do doby, kdy se nepodařilo ony dva zapeklité kroky spojit (lezec tedy opakovaně při nacvičování skončil u nýtu), nemohl se bez porušení pravidel ocitnout nad ním. Tím by totiž k postupu použil jiné než přírodní útvary. Jak se tam tedy ten druhý nýt (do čerta) vzal?. Byl osazen shora (porušení pravidel) nebo se k místu k jeho osazení (nouhand neřeším, viděl jsem fotky Šilhána na Jizerské renesanci, jak stojí v plotně na krystalech, není to sice dobrá pozice na tlučení, ale budiž) dostal lezeckým postupem za použití umělé pomůcky – nýtu? Je to jedno, obojí je v rozporu s pravidly. Použití magnezia je porušením pravidel prvovýstup- neprvovýstup. Nechci se v tom rýpat, ale jestli mi někdo přesvědčí argumenty, že si pravidla vykládám špatně, rád se poučím. Nemlžme a nazývejme věci pravými jmény. Já nevynáším ani verdikty, ani rozsudky (jsem dokonce i líný teď zpětně hledat v diskusi, kdo ty termíny použil). To je rozhodnutí komise. Ale opakuji, to je orgán Vašeho svazu, Vás aktivních horolezců.
Na druhé straně je třeba přiznat, že s největší pravděpodobností existuje více cest, které byly udělány v rozporu s pravidly (nejenom v Jizerkách) a přesto byly schváleny. Obviňovat však VK, že tak jedná ve prospěch svých členů plánovitě, mi připadá přehnané.
Přiznejme si, že členství ve VK není žádné terno. Nevšiml jsem si, že by za dveřmi netrpělivě mačkal čepici zástup čekatelů. Je to totiž práce nevděčná, vykonávaná pochopitelně bez nároku na odměnu a ve volném čase. Její situaci ještě zhoršuje mimořádně špatný kredit u řadových členů ČHS – vyjádřený i v názorech Michala Maděry. A pochopitelně i chybuje. Kdo něco dělá, ten také dělá chyby. Zlepšení její práce nespočívá ve sžíravé kritice, ale v pomoci. Pro začátek by určitě postačilo zajít na její jednání (určitě jsou velmi otevřená a přístupná pro lezce z oblasti), a větší respektování její práce. Vždyť koneckonců – cituji opět z Pravidel:“Dohled nad dodržováním pravidel přísluší správcům oblasti, členům VK a členům VK ČHS“.
Mohl bych téměř donekonečna reagovat na poznámky v diskusi a obracet repliky. Asi by to ale k ničemu nevedlo. Kdo chce o problémech přemýšlet a řešit je, ten si fórum najde. Kritika pro kritiku nenabízí řešení komplikovaných situací.
Vše podstatné již bylo řečeno a z mého pohledu už není co dodat.
Chtěl bych upřímně poděkovat všem, kterým se můj článek líbil (dal mi hodně úsilí). Poděkování patří i těm, kteří ocenili jeho obsahovou a literární hodnotu, přestože vzápětí někteří připojili ostrý výpad.
Zvláštní poděkování patří Vašku Širlovi – za jeho pohotovost a také proto, že mne ocenění od něj těší a Tomáši Frankovi. Podle mého názoru velmi přesně vystihl, co tento příspěvek sledoval „Představitelům SCHKO JH patří dík – nejenom za komunikativnost a trpělivé vysvětlování, ale i za práci, kterou odvádějí za ČHS“.
Přeji všem, aby je bolely prsty od spár a nikoliv od klávesnice počítače.
Howgh!
Vladimír Vršovský
lesník Správy CHKO Jizerské hory a bývalý (??) horolezec.
vrsovsky@schkocr.cz
S velkým zájmem jsem si přečetla jak původní opravdu krásný článek Hlíny, proběhla došlé reakce (čteno s odstupem myslím přesně vystihují současný stav a „rozložení sil“ v lezecké komunitě). Na poslední příspěvek už se nedá nereagovat nejenom proto, že Jizerky jsou mojí domovskou oblastí, ale i proto, že v závěru je opět zmínka o ČHS, za jehož barvy dočasně kopu. K původnímu textu: znám velmi dobře pocit, že už nemůžeš mlčet o něčem, co tě pálí, trápí nebo jakkoli to nazveme, ačkoli jinak nejsi žádný exhibicionista. Myslím si, že pak je to z toho textu doopravdy znát, a z reakcí typu „to napsal, protože…..“ a následuje podsouvání většinou velmi nekalých úmyslů, je mi vždycky smutno. Lze jen doufat, že to úplně neodradí další podobné lidi, kteří mají srdce, rozum a prsty na správném místě (teď myslím tu klávesnici PC :-) Všechno podstatné tu už bylo řečeno, tak jen k tomu suplování práce za ČHS. Aniž bych cokoli měla proti faktickému obsahu té poznámky, bez takovýhle článků a diskusí se nepohne nikdy nic. ČHS funguje právě tak a ne jinak, než jací v něm „pracují“ lidé. A to nemusí být zrovna v nějaké funkci. Jak říká Vašek Širl, „Howgh“.
děkuji! A to všem za podnětné myšlenky a pánům z CHKO za vyjádření, která mi v lecčem udělala jasněji. Zbytek zůstane tajemstvím zahalen a tak to má být, nebylo by o čem diskutovat.
Táhjatá. Gaté, gaté, parasangaté bódhí svahá! Volám!
Jo, to štimuje. Já jsem ten citát z příspěvku Tomáše Franka nemyslel jako něco pejorativního vůči funkcionářům ČHS a ani asi Tomáš. Přesnější formulace by asi zněla, že se nejedná o suplování, ale DOPLNĚNÍ.
zdraví Hlína
No, já to myslel přesně tak, jak jsem to napsal. Tedy tak, že ČHS je organizace, která má hájit zájmy svých členů. A sice osobně (jako člen, občas dokonce lezoucí) jsem rád, že když o výjimce z ochranných podmínek nejedná ČHS, tak to ochranáři udělají za nás, jenže mi přijde, že to tak není zcela v pořádku a chyba není u těch ochranářů! Kdyby se jednalo o jeden případ byl bych v klidu.
Podotýkám, že už zase patřím mezi bafuňáře, takže si snad mohu dovolit ten pejorativní význam té věty vrátit na své místo. Kálím tím sice do vlastních řad, obávám se však, že je to (alespoň do jisté míry) na místě.
Děkuji ti náčelníku, že jsi se mne zastal! Ideální by bylo, kdyby všichni členové útvarů ochrany prirody, a možná i ministerstev, byli členy ČHS (naopak je to buhužel ještě víc nepravděpodobné). Tak trochu by si lezli a tak trochu chránili :-)
Nojo, Aleno, toho zcela ideálního stavu sice ještě nebylo zcela dosaženo, ale v podstatě to přesně takhle funguje. Naštěstí. Prostě lezoucí ochranáři dycinky po nějakém čase nečinnosti ČHS ztratí nervy a radši to za nás vyřídí, by nebyl průser. Blahořečím svému vnuknutí, které mě pudilo, abych po škole toho ochranáře dělat nešel (i když to byl můj původní záměr). Teď bych musel žádat o výjimky, vyjadřovat se ke svým žádostem a ještě volat na ministerstvo dalším horolezcům, aby na to dohlédli. No báječná představa definitivní schizofrenie. To že do ní svojí nečinností svaz cpe řadu mých potencionálních skorokolegů mě naštěstí tolik netrápí (také si povšimni, že na stávající stav nadávám jen tak mimochodem a hovořím o tom jen jako o drobné systémové chybce).
Mimochodem, Aleno, mohl bych Ti sice tuto odpověď poslat na mejl, leč vidím coby užitečnější ji zavěsit sem. Možná by se alespoň někteří ti rozumbradové s plnou hubou keců o zelené mafii a zlých ochranářích mohli chytit za nos a ocenit, že ve většině CHÚ dosud smíme lézt, navzdory tomu, že podmínky za kterých je nám to umožňováno obvykle nedodržujeme, a většinou ani nejevíme zájem řešit problém když, navzdory často neobyčejné toleranci a trpělivosti orgánů OP, vznikne.
Obávám se, že máš pravdu Tomáši. Možná je jenom problém v neinformovanosti. O činnosti ochranářů i čéhásáků se prostý lid dovídá většinou z druhé ruky, či spíše desáté huby. v JH byla léta schizofrenní situace, kdy se tam nesmělo, ale lezlo, pořádali akce, vycházely dojímavé články o kráse lezení v JH i uznávaly prvovýstupy... A pak se lid dohadoval, zda to, že se tam vlastně nesmí i když vlastně asi smí , je tajemný plán ochranářů, spiknutí bafuňářů, nebo zda v tom má prsty CIA, KGB a židobolševicozednářská mafie. Já na spiknutí moc nevěřím, a čuchal jsem v tom spíš "opomenutí". Ale jsou i lidé s bujnější fantazií nežli já.
No z xty ruky se všechno dozvidáš zejména proto, že programově nenavštěvuješ takové veselice jako VH, které považuješ za přehlídku ztaceného času :-) a i jinak se bafuňářským dýchánkům a vyhýbáš.
Jo, ale v tomhle konkrétním případě máš, nemýlím-li se, pravdu. Možná budu Hlínou uveden na pravou míru, ale mám pocit, že právě na SCHKO JH měli horolezci pevnější nervy než jinde a zatvrdili se, a za ČHS práci neodváděli (opravdu od nich přístup hodný pokárání).
No, nakonec se všechno vyřeší. Ztratili nervy, vyjednali s kompetentními představiteli ČHS že teda ČHS o tu výjimku požádá (předpokládal bych, že ze strany představitelů ČHS s podmínkou, že to ochranáři za ně napíšou), a vesele se jede dál až do propadnutí stávající výjimky.
Po mě ji dokonce loni hodil! No fakt! Jak psovi kost... To jsou ti novodobí bouldristi, elegance a staré dobré zvyky jim nic neříkají. Copak nejde, aby byli civilkáři v livrejovaných oblecích, přes loket bílý nažehlený ubrousek, s mírným úklonem se dotázali: "S´il vous plait, jambonneau baguette?" Proč VV nijak nekoná? Poměry v ČHS jsou otřesné...
Život exotického horolezce lezoucího si pro své vlastní potěšení a umně se vyhýbajícího všemu, co by zavánělo nějakým řádem, vyjma vlastních etických a estetických norem, je čím dál více boj. Situace již dávno dozrála k zásadní reformě postoje ČHS jak ke správě skalních oblastí, tak k té papírově-úřednické činnosti, kterou tu popisuješ. Je faktem, že se připravuje změna v oblasti řízení vrcholových komisí a pracuje na zpřístupnění veškerých dostupných relevantních údajů o všech lezeckých oblastech v ČR, tedy i z hlediska zákonů o ochraně přírody na webu ČHS, ovšem ta opomenutí a nesystematičnost jsou tak nějak vidět zatím víc….Trend věnovat více finančních prostředků svazu na údržbu skal a jištění tu pro začátek je, tak třeba se jednou dočkáme nějakého kvalitního systému práce.
I když to tak "z vonku nevyzerá", já třeba umím i chválit!!! Je pravda, že mi to jde jako psovi pastva, ale snažím se. Ono fakt nejde všechno hnedle. V době pospřevratové jsem překonal odpor k organizacím a pořídil si ve 40letech první průkazku po občance a pasu. ČHS! Doufám, že jste na to právem hrdí. V té době Svaz nevěděl kolik má členů, měl tam nějaké lidi a ti nebyli a na druhé straně jsem na skalách zjišťoval, že prakticky nikdo neví, kde ČHS sídlí, natož kdo v něm pracuje a na čem (i to už se někdy ví!). Na tomhle stavu je výhodné, že od toho slavného dna se dobře odráží, ale srovnávat výsledky svazu s Alpskými spolky by bylo nefér. Přeci jenom to mohli budovat nerušeně desítky let. Jóóó´! Abych ještě positivně! Třeba stránky Svazu mi přijdou co do přístupnosti perfektní. Žerou málo bajtů a tím rychle nabíhají když je člověk třeba na GPRS. Ještě kdyby na nich něco bylo obsahově...abych se vrátil ke své oblíbené nactiutrhačnosti, která mi přinesla tolik oddaných přátel...
1.) Pravidla v JH: Sorry, ale přílišná idealizace není na místě už proto, že zde (m.j.) došlo k masivnímu „přepisu historie“ už v době, kdy se z horských (skobových) Jizerek – které jsem zažil ještě mezi lety 1954-57 udělaly bez avíza (!) „pískové, aniž by si kdo lámal hlavu, co taková věc udělá s klasifikací či dokonce s původními autory.
2.) „Boulder 17“, Šestačtyřicítka“ vulgo Frýdlantská cesta byla komplexně přelezena až 31. 7. 1984, kdy bylo 30°C a v okolí se odehrávala různá minidramata. Po nekonečné sérii pokusů o vrcholovou hranu (nejprve zprava, poté neúspěšné skoky) došlo nakonec – večer – na tehdy obligátní „odšlápnutí“ o „stoličku“ v podání Ivy V., zatímco Z. P. jistila z kouta police. Chybějících 30-40 cm do madlové lišty nám nepůsobilo zvláštní duševní újmu, protože už tehdy bylo jasné, že brzo většina lezců do místa dosáhne přímo.
Smrk u hrany: Jak známo, na Kauschkově v. kdysi překážely hned 2 smrky – z jednoho se vesele dělaly „Horezdary“ a číslované přelezy. Protože jsem už sešlý a dětinský, byl jsem nucen vyhledat deník 1984, ale o tom, že bych tou dobou byl diletantským dřevorubcem žádná zmínka. Nedokážu si to už vybavit, možná proto, že od těch časů jsem se stal jak vegetariánem, tak „indiánem na útěku“, který by nevztáhl ruku ani na soušku. Pamatujeme pouze, že o smrku v blízkosti hrany byla (31. 7. 84) řeč s jedním známým místním lezcem, procházejícím silnicí (mluvil o vlastní akci s motor. pilou).
Podotýkáme však ještě, že v roce 1984 byl zmíněný smrk (vysoko suchý) v socialist. majetku (to jest „byl majetkem všeho lidu“), a možná by stálo za prozkoumání (ve vrcholovce) co se opravdu dělo kolem hrany těsně po prvovýstupu, kdy smrk ještě údajně stál, a také že „kůl“ (viz foto) by nebyl ve spádnici event. odskoku.
Každopádně pokud autor antologie s jistotou ví, že jsem skutečně ten strom porazil (určitě jsem ho ale neodnesl v báglu domů), tedy se mu jako správci lesa omlouvám, a to za celou tehdejší skupinu.
3.) „Zatahování Tanku“ je zajisté v kompetenci autora článku – domníváme se, že „kosti země“ by měli mít místně prioritu – nebo snad ne?
4.) Závěrem: Neobhajovali bychom se („z toho, co jsme nespáchali“) neboť to je, jak známo, kontraproduktivní. Leč situace je zlá a už i v JH stoupají sportovně komerční deprivace, zlodějství a vandalská brutalita vskutku geometrickou řadou, jak vlastně potvrzuje i článek, na který reagujeme. Doufajíce, že tak činíme nepříliš vulgárně či sterilně. Avšak: grafománie bez zatížení daňových poplatníků, toť zajisté problém, že...
Petr a Ing. Zorka Prachtelovi
4. 2. 2004 Liberec
I.M.A. 995
Jo, jo! Temné jsou hvozdy Jizerskohorské a jejich tůně ještě temnější. Tedy již nejsou. Ani tůně, ani lesy. A temnou, pochmurnou atmosféru suplují zdařile lezecké spory.
A navíc se nepotkáváme ve zbytcích lesů a skal, ale na světové síti pavouka Billa G.!
Krleš!
Jan z Helena CSc.
Zasnu, s klasiky mistnich skal se roztrhl na Lezci pytel. Kdo ma rad dejepis- info zajiste oceni. I kdyz informace o pouziti (a pouzivani?) piskovcovych pravidlech v JH je spis humorneho razu.
Nize uvedenym prispevkem od 'Smunyho' dosahla webova stranka 'Kauschka 2' delky asi deseti metru a o kolik prevysi Kauschkovu vez lze jen spekulovat. No, koncim s grafomanstvim, jdu psat par radku o bezproblemove zule kde jedinym pravidlem je gravitace (beztak se se sem doctou jen lidi ve 'veci' osobne zainteresovany).
P.S. Jane Pusi, woknovyho loupeznika Billa bych s nazvem svetove rozsirene site neidentifikoval, WWW vznikl jako vedlejsi produkt fyzikalnich laboratori Cern. Ve skalach je to jasne lepsi:)
Pokud jde o smrk v blízkosti JV hrany, tak jednoznačně odmítáme, že bychom jej „odtěžili z majetku socialistického vlastnictví“. Píšu v množném čísle proto, že jsme byli tři (dole i nahoře) a postup jsme konzultovali. I kdybychom chtěli (ale my máme odpor k dřevorubectví) strom odstranit, neměli jsme na to prostředky. Pamatuji jen slovní kontakt s lezcem procházejícím silnicí, který volal, že má motorovou pilu.
Zveřejněné fotky jsou z 13. 7. 84, avšak 1. přelez kompletní hrany (foto vršek) se konal až 31. 7. 84, a to již nad pahýlem, který jsme hlavně kvůli traverzu museli „obléci“. Možná by autorovi stálo za prozkoumání co se opravdu dělo kolem hrany mezi 13. a 31. 7. 84.
Lezení v Jizerkách jsem vždy chápal především jako přípravu pro hory – naučit se jistit, správně se rozhodovat, pohybovat se rychle a bezpečně. K tomu patří také lezení za nepříznivých, až extrémních podmínek – v mrazu, sněhu a ledu. V tom jsou Jizerky jedinečné. Proto např. chápu pohnutky, které mohly vést V. Maděru v době rozmachu zimních přelezů v Tatrách k technickému zimnímu prvovýstupu Psí cestou. Na druhou stranu je to jasné porušení pravidel a dělat se to prostě nesmí.
Jak se rozezná cesta schválená vrcholovou komisí od neschválené? Napíše se do průvodce (pokud zrovna nějaký vychází), že je cesta zrušena a neuvedou se jména prvovýstupců? Proč se ale taková cesta pak stejně leze a dokonce se stane nejlezenější, jak by dokázaly „faksimile zápisů z vrcholové knížky“? Když přijde lezec ke Kauschkově věži a chce se prostě co nejelegantněji dostat na vrchol, v průvodci zjistí, že má na výběr ze dvou cest a jedné zrušené (Novoměstská cesta). Starší a věrohodnější je Vzpomínková cesta. Dobře, rozhodnu se tedy pro ni. Ovážu lano kolem krku skály. V místech pod Novoměstskou c. se do něj druholezec cvakne a začíná traverzovat doprava. Vtom si všimnu, že by snad bylo elegantnější (kratší, rychlejší a bezpečnější), ale přitom asi stejně obtížné odlézt z ramen druholezce přes kruh v Novoměstské c. A ejhle! Porušil jsem pravidla!? Lezl jsem cestou a způsobem, jakým se to nemá, cesta je zrušená. A přece se leze. Oni totiž existují i lezci, kteří lezou jen středně obtížné cesty (na víc nemají, třeba kvůli pochroumanému tělu díky úrazům) a také mají radost z lezení a s dosažení vrcholu magnetické Kauschkovy věže. Stud z porušení pravidel stavěním vyplaví adrenalin, kterého si užijí i tak dost.
Co takhle zrušit i Vzpomínkovou c. se stavěním, když už ji několik lezců přelezlo čistě?
Ve své produktivní éře jsem postupem času (a lze to vycítit i z článku p. ing. V. „Hlíny“ Vršovského) nabyl dojmu, že uznáníschopné jsou pouze prvovýstupy, které posouvají hranice, které jsou těžší, než je obvyklé. Když někdo najde a udělá cestu, která je relativně snadná, pouze si jí dříve nikdo nevšiml, bývají problémy s jejím schvalováním, případně s uznáním autorství. Např. v průvodci z r. 1999 si u Francouzských kamenů můžeme všimnout více cest bez autorů. A to nemám na mysli pouze velmi snadné normální cesty, které mimochodem v průvodci z roku 1987 ještě své autory mají.
Uznat - neuznat, schválit, zrušit? Co to jsou za pojmy? O co vlastně jde? O to, jestli se nějaká jména zvěční v průvodci a zapíšou se tak do historie objevování nových výstupů na jizerské skály? To je ta hnací síla? Najdeš skálu, na ní nedotčenou linii, léta se tam vracíš, zkoušíš, padáš, pak se to povede, přelezeš to. VK rozhodne, že jsi vše udělal správně, pravidla neporušil a co je odměnou? Vnitřní uspokojení, nebo tvé jméno, zapsané v knižním průvodci, které jednou v bačkorách budeš ukazovat svým vnukům?
Přesto se stávalo, že všechno tohle uděláš, mezitím několik protokolů odnese správci oblasti silný vítr (ale za to se slušně omluví a požádá o nové), zapřemýšlíš, všechno sepíšeš znovu (kopírky tehdy nebyly) a přes to všechno se v průvodci objeví cesta s tvým názvem, ale tvé jméno ne – bez vysvětlení. Tady jsou možná prameny oné nedůvěry k tehdejší VK a potažmo správci skalní oblasti Paličník – Tišina.
Dále bych rád odkázal do oblasti mýtů a bájí několik tvrzení:
1. Zápisy z jednání VK do nedávné doby nebyly vždy zasílány všem horolezeckým oddílům na území této oblasti.
2. Všechny oddíly z oblasti nebyly předem informovány o konání VK, natož, aby na VK byly zvány.
3. Výměna informací v jednotlivých oddílech fungovala, ale jen těch, které měly.
4. K většině protokolů o prvovýstupech od některých oddílů se nikdo nevyjádřil, nežádal dodatečná vysvětlení, přesto bylo změněno autorství i popisy cest a variant.
Co se týká Pětileté hrany, souhlasím s ing. Vršovským, že došlo k porušení pravidel. Dle mého úsudku by byla na místě Michalova pokorná omluva na VK a jeho žádost o výjimku, jak už zde zaznělo. Nýty ponechat a aplikovat oblíbený trest - neuvedení jeho jména v příštím průvodci, i když to přelezl RP jako první. Cesta by zůstala jednou pro vždy bez autora, jak je již v této oblasti běžným zvykem. Pokud dojde k vytlučení, nezbude Michalovi, než to přelézt bez jištění, aspoň bude mít pomník a skála bude chráněna před olézáním, tedy alespoň do té doby, než někdo (třeba na pokyn VK) pro zvýšení bezpečnosti nýty opět osadí. – Ba ne, to byla legrace, samozřejmě, že počkáme, až doba uzraje a objeví se lezec, který to vyleze a zajistí čistě (možná jen s nějakou čistou fintou, kterou pozdější pravidla umožní).
"Ve své produktivní éře jsem postupem času (a lze to vycítit i z článku p. ing. V. „Hlíny“ Vršovského) nabyl dojmu, že uznáníschopné jsou pouze prvovýstupy, které posouvají hranice, které jsou těžší, než je obvyklé."
Tolik z předešlého příspěvku. Já jsem tento pocit během své produktivní éry a ani ze svého článku neměl. Ale cesty, které jsou těžší, než je obvyklé a třeba i průlomové, by měly být udělány ve shodě s pravidly.
Vršovský
Hm...
Ja mam taky ten pocit...z pisku ovsem.
Tam mi trochu prislo,ze precejen zavisi na tom,kdo cestu delal a jak moc je tezka.
Ma cesta nebyla uznana(uznavam,ze po pravu)pro poruseni pravidla o vzdalenosti sousedicich cest.
Na druhou stranu osobne znam haldu cest od slovutnych autoru(pavouk,prcas,Stefanek...),kdy
jimi vyrobene cesty byli uznany i pres poruseni
pravidel...
Ale to sem asi nepatri co?
nic,nic
hore zdar
L.
Po upozornění mi nedá než reagovat na článek V.Vršovského v bodu týkající se skály Benjamin a údajného betonování. Je škoda, že si V.Vršovský nezjistil fakta a to tak, že se mohl zeptat, nakonec jsme se po vzniku prvovýstupů pod Kauschkovou věží viděli, nabízeli jsme mu předvedení přelezení prvovýstupů v oblasti, ale nebyl zájem. Takže jak to bylo s Šicí hranou na Benjamina. Je to krásná linie a k jejímu přelezení přímo vyzýval krásný odštěp nad nástupem, který řeší nalezení na hranu. Cestu jsme vylezli a rádi jsme si na ni často zašli zalízt. Jen nás znervózňovalo, že odštěp byl dost zvětralý, lezením dál trpěl a měli jsme obavu, že by se někdy mohl pod někým ulomit a tam by to byl přímý pád na záda na kámen pod nástupem, ten komu by se to stalo by asi skončil s přelomenou páteří. Takže jsme za odštěp dali trochu betonu, aby se lezením neulomil. Dnes bychom to nedělali ale před dvaceti lety byla jiná doba, mysleli jsme to dobře a někdo tenkrát betonoval např. na Věži Grálu, navíc to nebylo v rezervaci. Dnes jsou mi tyto diskuse celkem ukradený, ale mrzí mě, že si někdo vymyslí historku o přidělaném chytu ( proč asi - komu vadil ten prvovýstup, který dal jen možnost pár lidem vychutnat si hezké lezení), je mi zcela ukradený že ten prvovýstup na základě této vymyšlené historky nebyl schválen, v lezení mě to neomezuje, ale co mě mrzí, že tuhle vymyšlenou historku publikuje v.Vršovský ve svém článku, aniž se zeptá jak to opravdu bylo. A to co píše o cestě na Kauschka, je to fakt, před dvaceti lety jsme byli mladí kluci, jen jsme lezli a o víc se nestarali, mysleli jsme si že lezeme stejným způsobem jako je udělaná Vzpomínková cesta a tak že v tom není problém, ale že to nebylo uznaný je v pořádku a uznáváme to. Tak nevím proč V.Vršovský to podává skoro stylem, jako bychom snad dělali nějakou prasárnu záměrně . Pavel Jurica
Na naše náhodné setkání pod Kauschkovo věží mne upozornil Michal Maděra. Tuto záležitost jsme si po mejlu vyjasnili – jen stručně- naše setkání bylo tak krátké a náhodné, že se mi to po těch letech prostě vypařilo z hlavy. Nejsem schopen si vzpomenout, o čem tehdy běžela řeč. Nicméně k Benjamínovi. Můj článek nebyl primárně o Benjamínovi, řešil jiné věci. Věnoval jsem této skále jen krátkou vsuvku: „Ostatně bratři Juricové nebyli asi nositeli čistoty prvovýstupů. Na vedlejší skále (Benjamín) provedli prvovýstup (Šicí hrana), kde se mohutně betonovalo a pod kruh se zpětně připevnil velký (a pro vylezení cesty důležitý) skalní výlom. Ale to jen tak na okraj“. Už v jedné odpovědi jsem psal, že pro mne není podstatné, jestli byl chyt přibetonovaný, nebo jenom podbetonovaný. Je to podle mého názoru úprava skal, v nových pravidlech dokonce zakázaná. Protože jsem v té době byl správcem oblasti, napsal jsem Vám dopis, ve kterém jsem Vás vyzval k vyjádření. Odpověď jsem nedostal. V té době jsem byl delší dobu pracovně mimo republiku a na jednání VK jsem nedocházel. Komise pak tento výstup po několikerém odložení rozhodnutí UZNALA. Je to v zápise z VK. Nevím, kde tedy bereš jistotu pro tvrzení, že prvovýstup Šicí hranou byl na základě mnou vymyšlené historky neuznán.
Jinak jsem rád, že po letech připouštíš spornost tohoto kroku a dnes by si to takhle neučinil. Rovněž tak tě ctí, že ke zrušení Novoměstské cesty na Kauschkovu věž přistupuješ (alespoň podle mého názoru) realisticky a s pochopením časových souvislostí vzniku Vzpomínkové a Novoměstské.
Zdravím z Liberce
Vladimír Vršovský
Tak sem zase pisu. Ja totiz nemam co delat, a tak ctu Lezce nekolikrat denne a pak proste musim...
A protoze mezi mou nejoblibenejsi literaturu patri horolezecke pruvodce, v jakemkoliv jazyce, staci, kdyz v nem jsou obrazky. Ale protoze umim cist cesky, znam posledniho Jizerskeho pr. skoro nazpamet, a pamatuju si, ze u cesty Sici hrana je napsano nesportovni vystup a dal neco o betonovani (zase si nepamatuju presnou formulaci) a jmena autoru nejsou uvedena. To jen na zastani se Juricu. A je-li vystup schvaleny, proc tedy neni uveden? Tot vlastne ma otazka. A autori pruvodce uvadi, ze vychazeji ze zapisu ve vrcholovych knizkach, protokolu o prvovystupech a zapisu VK.
Šící hrana VIb;nesportovní výstup.Stěnou pod malý převis(přibetonovaný stup).Přez něj(K) a vpravo na hranu.Dále plotnou pří hraně vzhůru na polici a podél šikmého komína na vrchol.....Horolezecký průvodce Jizerské hory(1999)
Paměť máš docela dobrou Myšáku. V průvodci je uvedeno – Šicí hrana VIb; nesportovní výstup. Stěnou pod malý převis (přibetonovaný stup)atd... O tom, že kluci nejdřív vylezli a pak s odstupem času betonovali, vím, protože jsem tu cestu mezitím opakoval. Nebylo to tak, že našli pod Benjamínem kámen, přilepili ho do své linie a pak udělali prvovýstup. Škoda, kdyby se tenkrát nesnažili zachovat podmínky prvovýstupu i pro ostatní lezce a nechali odštěp odpadnout, mohli mít pomník. Možná by ale nikdo nevěřil tomu, že to vylezli a kdoví, jestli by dnes nebyli nařknuti z toho, že ten odštěp ulomili naschvál, aby jejich cestu už nemohl nikdo opakovat a oni vypadali jako tajemní superlezci.
Pavle, vidíš, jak ses mýlil. Váš prvovýstup byl schválen, dokonce je to i v zápise z jednání VK, které přeci dostávaly všechny horolezecké oddíly na území této oblasti (ach ta pošta!). Ten, kdo je má, to ví. Ten, kdo je nemá, má přeci průvodce a v něm se o vaší cestě dočte – je bez autora, datumu, nesportovní a s přibetonovaným stupem, tedy velmi lákavá. Tak se taky dá psát historie!
jj, tak se hlavne pise historie. V pruvodci je take uzasny termin "autortvi a klasifikace neovereny" za nimz se skryva jista manzelska dvojice. Zarazi me, proc v pripade neovereni se vyskytuje u techto cest rok a nazev cesty, kterym ji pojmenovali tito dva mistri. Ale tento prispevek patri do uplne jine diskuze, tak se omlouvam.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Několik vlastivědných a historických poznámek a stanovisko Správy CHKO Jizerské hory k současným problémům lezení v Jizerských horách.
GPS a mapové aplikace