Ochrana přírody kontra lezení.

Hrrrr na ně !
Tak tenhle pocit ve mě uzrává již delší dobu a  určitě nebudu ve svém názoru opuštěn. O kom a o čem mluvím? O zelených mužících, případně ženkách,  prohánějící se po lesích a skalách s plackou ochránce přírody v ruce.
  Nejsem rozhodně žádný revolucionář, to chraň bůh, ani grafoman, který potřebuje na sebe upoutat pozornost a vysypat z trenek nahromaděný  cosi. Jedna z mých životních stránek je, že jsem lezec. A rozhodně nechci, aby bylo předmětem mého troubení na poplach propírat a diskutovat o mé osobě, mých přínosech, úspěších nebo délce odsloužených let.
Haló-haló týká se to celé lezecké bandy, ať jste členy českého horosvazu, nebo pouze sdružení  kočičí pracky, je mi to šumák. To co nás sjednocuje je lezení a je jedno jestli po šutru s metrovou výškou nebo po skalách s „xx“ metry. Každý si užívá svoji malou radost ze svobodného  pohybu na čerstvém vzduchu. Ale, ba-cha, stáváme se zas škodnou a lovnou zvěří. Jedná se o plíživé přitahování obručí v podobě zákonů o ochraně životního prostředí a s tím spojený samovolný výklad našich státních úřadů, podporován  prašulemi  a diktátem od eurozelených spiklenců.
  Za dobu co se plácám po českých skalách a s pohledem na historii totéž tak činili již přede mnou generace lezeckých otrhanců, nenacházím opodstatněné tvrzení o devastaci skal a jejich okolí. Prosím nerozptylujte pohled na drobnosti například, že támhleta cesta už není co bývala jelikož..…,nebo tenhle práší a tenhle ne a támhle toho jsem viděl dělat cestu tak a tak. To jsou,  předesílám, pouze naše interní záležitosti, o které se můžeme  fackovat až do zblbnutí.
Jde mi o to, že může nastat čas, a nenápadně se k tomu schyluje, kdy se nebudeme mít o co hádat. Skály nezmizí, ale přístup do nich a nedej bože lezení na ně se stane nežádoucí z důvodu fanatismu zeleného práva. Jelikož snaha vypěstovat prales oplývající divou zvěří s možností vstupu jen pro pár vyvolených převážně s plackou na klopě je na pochodu.
Uvedu jen pár příkladů. Uzavření celého Chrámového náměstí v Teplických skalách z důvodu vylíhnutí ptáka ohniváka. Přijde mi to stejně absurdní jako kdyby před pár lety vyhnali půlku Prahy sedm,  protože si tento dravec dřepnul do věže v kostele sv, Antonína na „štrossmajeráku“ a začal vychovávat své potomstvo. Nebo zákaz lezení v Ádru a dalších místech, protože není podepsaná výjimka na lezení v těchto lokalitách z důvodu dvouměsíčních  prázdnin přepracovaných poslanců. Snad si odpočinou a budou mít pak dobrou náladu pro zvednutí razítka.  Další na odpis je Labské údolí…atd.
Mé krédo a jsem přesvědčený, že drtivá většina z Vás, které potkávám ve skalách mají shodné v rozsahu těchto mantinelů „zalézt si ,užít si a snažit se zachovat to stejné i pro druhé. Víc si myslím není třeba.
Žadonění  a slintání o laskavé povolení kdejaký klotový rukávek nevede nikam, jelikož nemáme vzájemné rovnocenné postavení. Stačí se jen podívat na  proudění tisíců lidí denně skrze pískovcová skalní města nebo lesní těžařské společnosti používající v těchto lokalitách těžkou techniku a na další mnohonásobně větší devastátory. Na jejich omezení mají naši chrabří ochránci krátké prsty.
Vzácný bod na kterém se asi shodneme i s inkvizitory je jedinečnost našich pískovcových skal. A když zapomenu, že jsem se tady narodil a budu jen porovnávat desítky výjezdů mimo naše hranice za skalními oblastmi Evropy a dalších světadílů, které jsem kdy navštívil, musím říct, že zde máme malý zázrak. Bohužel, na druhou stranu i výjimečnou koncentraci tupohlavců v podobě rádoby milců a ochránců přírody, kteří nemají ve světě obdoby. Neházím je samozřejmě všechny do jednoho pytle, ale celkový dojem na mne působý jako óbrzápach. Protože ten kdo si  pro mne přijede pod skálu Jeepem a vypráví mi něco o plašení zvěře případně narušování přirozené přeměny lesa v prales u mne nemá žádnou autoritu a jako vždy ho pošlu do řitě.
Určitě jste si všimli, že můj písemný projev není nikterak kultivovaný a ani mé vzdělání není  kdovíjak oslnivé pro konfrontaci s zástupci výše zmiňovaného seskupení. Rozhodně se, ale dá počítat s mým hlasem a případně dvěmi pažemi, které mohou provést a s radostí provedou již v pořadí třetí defenestraci. 
Shrnuto a podtrženo, objevil se na seznamu nový ohrožený druh lezec český skalní. Jeho vyhlídky na život jsou mizivé s doporučenou izolací přežívajících kusů na umělých stěnách. Šance pro volný pohyb pouze mimo jeho původní domácí prostředí myslím tím českomoravskou hroudu.
A NA ZÁKLADĚ TOHO: vyhlašuji občanskolezeckou neposlušnost dokud se nevylepší vyhlídky pro volné dýchání…… .

                      Těbůh
                             
Mára Holečků 

                           
                                                                                                                            v Praze 8.7 2005