Lezec - Zpravodaj

A přesto se lezci dělí na ty, kteří ho milují a na ty kteří sem opravdu jezdit nemusí. Poprvé jsem tu byl před třinácti lety, naposledy asi před osmi. Vždy jsem si vyhledával ty silovější věci po chytech, protože ty technické hrůzy v plotnách nebo na hranách zkrátka lézt „nejdou“. Dopředu jsem si plánoval, co polezu, z fotek a videí studoval, kde jsou chyty, šel za jasnými cíli. Až letos na podzim tomu bylo zcela obráceně. Jeli jsme se boulderingem prostě bavit.

Nějaká pětka

foto by © Petr a Anička Reschovi

Každý den jiná část, každý den jiné kameny, jiný les, jiní lidé na okolních šutrech. Jen atmosféra pořád stejná. Pohoda, pohyb, přemýšlení, plácání, strach z vysokého výlezu a radost nahoře!
Fontainebleau je bouldering. Ten opravdový. Ten, který neodpustí žádnou chybu s postavení, poloze těla, umístění těžiště. Specialitou Fb jsou okruhy, které v každé oblasti obchází bouldery přibližně stejné obtížnosti.

A protože je tento francouzský skvost Čechy v poslední době neprávem opomíjen, nechte se provést některými jeho částmi, které jsme za šest dní navštívili. Zavzpomínali na časy minulé i objevili něco nového. A posíleni nechytovou Žihlí dost jsme si to užili. A až překvapivě nám to šlo.

Bas Couvier
Nejprofláklejší část oblasti, 5 kilometrů západně od vlastního města Fontauinebleau. Jsou tu největší legendy, první 6A, první 7A, první 7B. Nejen tady v lese, ale i na světě. Je tu ale taky hodně lidí. O víkendu sem raději nejezdit a už vůbec tu nebivakovat, mohli byste dostat včeličku s nějakým účinným paralyzérem do těla. Či poslouchat v noci hekání řiťomilců. Oblast je naštěstí tak veliká, že si klid najdete. Všechno na rovině. Něco je překvapivě lehké, něco nejde vůbec. Čísla nerozhodují. Pomalu není zapotřebí ani průvodce. Prostě se člověk někde zastaví a leze. Kilometr dál v lese se nachází Couvier-Rempart, kde se v mírném svahu nalézají těžké pecky (číselně) i těžké hrany ač s čísly výrazně nižšími. Kdo zkusil tamní „panelákové“ skleněné skvosty ví, o čem píšu.

Jet set 7A

foto by © Petr a Anička Reschovi

Apremont
Apremont je veliký. Asi tak dva Sněžníky (pozor rým). V mírném svahu, občas trochu roztroušený. Je tu potřeba kvůli boulderům více chodit (kolikrát i dvacet metrů od kamene ke kameni), pokud tedy člověk nechce zkoušet celý den jednu věc. Dopady pohodová rovinka. Občas boulder člověka vyděsí svou výškou, zejména, je-li těžký až nahoře. Poněkud hůře se tu orientuje ve značených okruzích, protože je jich moc a různě se proplétají. Nicméně barva čísla jako vždy napoví, jak je boulder těžký. Jako v celém Fb jsou nejlehčí žlutá čísla (obecně kolem dvojek), přes oranžová (trojky), červená, modrá až po černá nebo bílá (šestky a sedmičky). Občas se objeví i jiná barva, ale tyto jsou základní. Mírný svah je otočený na jih, takže je tu příjemné teplíčko nebo i nepříjemné horko.

foto by © Petr a Anička Reschovi

Nějaká čtyřka

foto by © Petr a Anička Reschovi

Paříž – La défense
Od centrálního Fontainebleau nejvzdálenější oblast, téměř 70 kilometrů autem nebo vlakem (za 13€ z FB včetně celodenní lítačky). Středobodem celé části La défense jsou dvě věže, jejichž zdolání by byl vskutku mistrovský výkon. Povrch je totiž nepříjemně oklouzaný a chytů není mnoho. Kromě La défence jsme navštívili i další části Paříže a přilehlého okolí, ale nebylo to z lezeckého hlediska úplně ono. Jisté možnosti nabízí koryto Seiny, naopak vysloveně bych varoval od části Versailles, kde u každého kusu kamene stojí brigádník s píšťalkou a vyštve každého, kdo by se chtěl kamene jen dotknout (a to ještě za vstup do venkovní arény zaplatíte devět éček).

Věž La Defénce

Celá věž
foto by © Petr a Anička Reschovi

Detail

Detail
foto by © Petr a Anička Reschovi

l´Élephant

Jeden ze zástupců JV částí Fontainebleau v okolí malebné vesničky Larchant, která je známá svou mohutnou zříceninou kostela. Snad jedinou nevýhodou je menší počet těžkých věcí, jinak samá pozitiva. Nádherná písečná pláž pro děti. Rychle vysychající po dešti. Spousta chytů!!! Asi nejvíc z celého Fb. Občas hodně vysokánské věci. Na podzim tu v okolí roste spousta hub a je tu pramen pitné vody, což je zásadní pro všechny lidičky, kteří v lese bydlí ve svých plechových miláčcích či jen tak na divoko. Mimochodem tuhle možnost využívá poměrně hodně lidí, včetně Němců a funguje to v pohodě. Taky je tu docela dost „kešek“ (ach ty hinty ve francouzštině), čili ráj na zemi pro rodinky. Nezapomeňte kyblíky, autíčka a lopatičky, ať to Rešíci nemusí půjčovat prosebně se tvářícím ratolestem z půlky světa. Dva kilometry na sever je mnohem rozsáhlejší stinná oblast Dame Jouanne, která mě nikdy nějak obzvlášť nechytla a hezký pahorek obsypaný kameny: Manoury. Pár kilometrů na východ jsou oblasti v okolí vesnice Buthiers, tentokrát jsme to nezvládli, ale rozhodně také stojí za návštěvu, ideálně pro jedince pohybující se v šestkách a sedmičkách.

Franchard

Určitě největší oblast Fontainebleau. Dělí se na řadu částí, my jsme tentokrát volili „Isatis“ a nejbližší okolí. Oblast se rozprostírá v borovém lese, je tedy poněkud méně vystavena slunci. Skvělé dopady a pestrý výběr boulderů všech obtížností je absolutní samozřejmost. K nejbližším boulderům je to od auta půl minuty pěšky a proto se vyplatí jít alespoň minutu, aby si člověk užil více klidu. Je tu hodně ploten, stěn, ale i pár modernějších věcí ve stropech. Čistě subjektivně mi připadá část Isatis lepší pro lehčí lezení, část Cuisinére nabízí více prásků. Vysloveně mě zklamali části Sablons či Hautes Plaines, které jsou vhodné snad jen do horkých dní, jinak jsou stinné a poměrně dost zarostlé. V „Isatisu“ potká lezec asi nejvíce z celého Fb lišty tvořené křemencovými destičkami, ale jsou tu i klasické „obloidy“. Pamatuju si na 6A+, které mi odolávalo dva výjezdy, tentokrát se naštěstí nic podobného nekonalo. Asi „dobrej oddíl“.
La Tonsure 7A+

foto by © Petr a Anička Reschovi

Les Trois Pignons (Roche aux Sabots, Cul de Chien)

Oblast charakteristická obrovskými písečnými plážemi, jen to moře tu nešumí. Vzpomínám si, jak jsme kdysi civěli na Frantíky, kteří na zádech nenosili „postýlku“, ale jakési kůly. Když jsme došli k plážím, bylo vše jasné. Kůly do země, natáhnout síť a mrskat volejbal. Než však dojdete k té nejslavnější pláži na Cul de Chien, zastavte se určitě na parkovišti bližší oblasti Roche aux Sabots. Víc si tu zalezete, což platí o všech obtížnostech. Klasicky jako všude ve Fontáči nebudete vědět, do čeho dřív nalézt. Je tu i hodně velmi lehkých věcí, včetně žlutého, tedy nejlehčího okruhu. Chybí tu akorát osmičky. Až se unavíte, popojděte na Cul de Chien, protože to krajinově rozhodně stojí za to. Škoda jen, že ten „pejsek“, tedy skalní útvar vévodící celé oblasti, padá a nesmí se něj lézt. Lezecky zaujme zejména vysoké stropové 7A a pak poněkud vzdálenější známý strop s nejlehčím boulderem za 7B+. Nikdy jsem nedošel ke vzdálenějším oblastem této části, včetně rozsáhlé 95.2, takže bohužel nemohu sloužit.

Le Treiziéme Travail Direct 7C+

foto by © Petr a Anička Reschovi

A tak dále…

To, že jsme snad nejdražší zemí v Evropě, už ví každý. Krámy jsou všude a nemá smysl s sebou tahat moc jídla. Průvodce si lezec musí koupit podle toho, co chce zhruba lézt. Existují výběry sedmiček a osmiček, výběry šestek a sedmiček, okruhy… Fontainebleau je zkrátka obrovské! Při první návštěvě určitě pomůže mapa, například z informačního střediska nedaleko zámku ve Fontainebleau. Mě hodně oslovilo bydlení je v „Gités“, což je perfektně fungující systém pronájmů domků či jejich částí. Ceny mezi dvěma a třemi tisíci na hlavu za týden. Velikost od dvou lidí až po deset či patnáct. Moc příjemné, ale chce to neváhat a objednávat dost dopředu. Na internetu najdete všechno, takže i „gités“. Mimochodem majitelé často půjčují i bouldematky. V pohodě se dá vegetovat i v přírodě, ale raději někde v zapadlejších koutech. Jsou tu i nějaké kempy. Na dny volna je tu Paříž, která nabízí i pár věcí které jsou zajímavé nejen z lezeckého hlediska, krásný je zámek s parkem přímo ve Fontainebleau a v tomto městě je i pěkný bazén. Příjemným zpestřením může být i procházka po vesničce Barbizon, odkud pochází slavná malířská škola a kde je možné courat uličkami a nahlížet do ateliérů, popřípadě si odvézt pěkný obrázek.

Anička

foto by © Petr a Anička Reschovi

Nějaká trojka

foto by © Petr a Anička Reschovi

Nějaká pětka

Zdroj:
Více fotek na FB Petrohradské padání (pojali jsme návštěvu Fb také jako studijní cestu, takže na klasifikacích na „padání“ se to třeba i projeví)

Nostalgické Fontainebleau

Komentáře