No a protože je tak zatraceně daleko, tak jsme neváhali se způsobem dopravy. Pět hodin vlakem do Prahy a hodinu dvacet do Paříže uběhne jako voda, pokud seženete zhruba pětitalíř :)
Popis foto 1
Ale to už se slovy: “No jasně že máme všechno, ježíši, čau!“, sedíme ve vlaku na Prahu. Během cesty samozřejmě zjišťujeme, že nám chybí lžička, karimatka, maglajz, bouldermatka, vařič, a nějaké ty windstoppery :) Naštěstí máme v Praze ještě 16 hodin k dobru. Takže po cestě z hlavního nádraží zabloudíme, jako velvyslanci LeBloku, do né o moc většího BBečka. V hudáči dokupujeme kouzelný prášek, vařič na pevný líh (do letadla neberou plynové bomby), no a samozřejmě bouldermatku. Na letišti, s pěkným úsměvem, překecáváme babu u odbavení a ujišťujeme, že ty kila navíc nehodu letadla nezaviní!:) Boeing 737-500 na pohled zvenku vypadá pěkně, tak neváháme a jako první otravujeme pěkné letušky. Z okýnka ještě stihneme zamávat Praze.
Popis foto 2
Ani jsme dvakrát nemrkli a letadlo začíná (bez vážnějších problémů, Uff)) přistávat. V Paříži nás čeká něco opravdu nečekaného. 14 ºC pro naše sandálky, kraťasy a krátké trička??? Jo je v pr…. Nebe nekompromisně zatáhnuté! Nu což, jednou jsme tady, tak co. „Kde máte tu Petřínskou rozhlednu?“ Křičí Hanys. První plán byl, že když přiletíme, tak prostě půjdeme na stopa hned do Fontáče a při zpáteční cestě omrknem město. No jenže letiště Charles De Gaule je takový malý Havířov:) Nakonec se zatnutými zuby zaplatíme každý cestu metrem a rychlovlaky za zhruba 15 eur až do Fontainebleau.
Popis foto 3
Nevěřícně stojíme odpoledne na nádraží ve Fontáči. Se skvělým zlepšovákem na stopování (můžete vidět na fotce) a příjemnou paní dorážíme do oblasti Bas Cuvier. Oblast je situována hned u cesty v borovicobukovém lese. Nedočkavé ručičky zkoušejí zdejší nenapodobitelný materiál. Strukturou připomíná hroší kůži nebo želvu. Zbytek dne strávíme hledáním bivaku. To celkem nebyl problém a po znavujícím dni konečně uléháme pod 8b.
Ráno nás probouzí vůně maglajzu a nějací Italové. Je žízeň. S naší perfektní znalostí jazyků (a jednou francouzskou větou: Vous voulez kuse avec Moi? He he dík Skobovi a Ríšovi!) zjišťujeme že vodu jen tak neseženeme:) No ale pít se musí!!! Hanys nakonec vyžebrá 4 litry od nějakého vietnamce v luxusní restauraci Le Grant Veneur. Později zjistíme, že hned vedle restaurace, na druhé straně cesty, jsou čtyři kohoutky s pitnou vodou. Zde se dá taky celkem dodržovat hygiena (správní lezci ví, o čem je řeč:)). Sice cestou pro vodu nás vždy lákala místní prostitutka:) No ale my jsme tady od lezení přeci! No a to je tady, kde bouldering vznikl, velice krásné, někdy silové jindy zase technické! Většina boulderů tak do klasifikace 6a jsou technické neboli úplně bez noh. Při přelézání těchto boulderů si potrápí hlavu i ten nejtechničtější fajnšmejkr. Často jsme tento problém nemohli vyřešit. Ale do dne se vždycky objevil nějaký zdejší technicky vyspělý lezec a poradil. Tak to tady chodí. Silové bouldery byly pro nás příjemně vysoce hodnoceny. Kdo alespoň trochu má nabušenou sílu z bouldrovky, tak si zde taky smlsne. Tam lišta, tam patička, tam daleko spoďáček, tam skok do kapsy. Mňam.
Popis foto 4
Po euforii z místního lezení si všímáme, že místní borci furt čímsi oprašují bloky a bouldrové problémy. Co to kurňa mají? A jak to, že my to nemáme? Ať to je cokoliv, je to věc co jsme vždycky nejvíce chtěli!:))) Po asi dvou dnech tomu přicházíme na kloub. Kus hadry asi 50 x 50 cm svázaná ve středu do malé asi pěticentimetrové hlavičky. Hlavička je naplněná kalafunou. „No prostě vezmeš, dvakrát omlátíš hadr o blok a pak jednou místo, kde budeš dávat nohu,“ poučuje nás místní borec. Do téhle doby jsem nevěřil, že někdy takhle udržím botu na kolmém pískovci. Fakt super věcička.
Popis foto 5
Do Fontáče jsme jeli s jednoduchým cílem: Zjistit, co že to ten bouldering je a pořádně si na těch kamenech zařádit. Věděli jsme, že bouldry mají své specifické a tvrdé hodnocení. Zvláště potom ve Fontainebleau. Vůbec jsme nevěděli, kde se pohybuje naše výkonnost na bouldrech. Musíme se přiznat, že jsme nečekali, že bychom mohli přelézt nějaký boulder těžší než za sedm. Po třech rozlézacích dnech se nám podařilo za mohutného řevu abááááá, vystrašení místní zvěřiny a vystrašení dětí, přelézt problém Cortomaltése za 7a místní tvrdé klasifikace.(foto) Odměnou bylo za to hecování anglické partičky a následný potlesk.
Popis foto 6
Prsty oteklé a bez polštářků jsme léčili v restday. Téhož dne se setkáváme z Brňákama. Jsou už ve fontáči tři týdny a z počasí moc nadšení nejsou. Za společnou fotečku nás autem hodí do asi 10 km vzdálené oblasti La Roche aux Sabots a Le Cul de Chien. Oblasti se vyznačujou písečnými plážemi. Kluci jsou znalí Fontáče. „Toš kurňa tohle by jste taky mohli dát ne?“…nakonec přidáváme do naší sbírky další tři 7a. Hodně nemotivovaní dáváme pokusy v stropovém a nádherném 7b+. Další den nás czechboys opuštějí a mi zůstáváme zase bez české přítomnosti.
Popis foto 7
Poslední dny trávíme bouldery max. do obtížnosti 6b. A také si užíváme zde vzácného sluníčka. Cestu zpátky nám zpříjemní příjemný řidič, malá konverzace s francouzskou dálniční policií a návštěva centra Paříže. Hodíme pár fotek pro baby, před tou slibovanou Petřínskou rozhlednou, nějaký ten Vítězný oblouk, basilika a hurá na letiště.
Fontainebleau je rozhodně pro všechny lezce. Za deseti denní působení jsme přelezli asi 40 boulderů. Zaleze si tady opravdu každý!!! Není se třeba obávat, že bez toho špagátu je nuda. Naopak. Perfektní partičky dodají atmosféru nádherného, ale tak zatraceně vzdáleného Fontáče. Poděkovaní patří oddílu Baník Karviná za finanční podporu a klukům z Brna za zanechané jídlo, přepravu mezi zdejšími oblastmi a zapůjčení průvodce. Dík.
Popis foto 8
Popis foto 9
Popis foto 10