Jsem moc rád, Jirousi, že jsi se jako první ujmul takového nelehkého úkolu být kazatelem etiky ve skalách. Mladí začínající lezci to od takových mladých pardálů určitě vezmou líp, něž kdyby jim to přikazoval nějaký oddílový bafuňář, který už vídá skály jenom z rychlíku, i když i on by to pravděpodobně myslel dobře. Původně jsem chtěl přispět jen komentářem pod tvým článkem, ale téma je tak široké, že nový příspěvek jistě neuškodí.
Věci okolo juniorských závodů a reprezentace obzvláště jsou vzůru nohama již delší dobu. Liborův článek jen tento problém dostal mezi lidi, kteří s tímto problémem nemají relativně nic společného.
Je to království skalních zdí táhnoucích se do ztracena. Zdí které vás uchvátí svou majestátností a šokují svojí kopaktností. Je zde spousta cest, u kterých budete pochybovat zda je reálné je vůbec přelézt a v hladkých stěnách budou vaše oči marně hledat něco, čeho by se zachytily, ale nemějte žádné obavy tato stěna s více než 200 cestami nabízí také lezení i pro méně zdatné lezce a špetku strachu pro všechny.
Profesionalismus, řád, systém a obdivuhodnou pohodu v nesl do fungování juniorského mančaftu ...
Tak po přečtení těchto slov v poslední Montaně, v článku Tufiho jsem se definitivně rozhodl reagovat. Jen jsem nevěděl zda článkem do Montany, či na lezecké stránky. K rozhodnuti napsat do Lezce mne hlavně vedlo to, že jde o dost rozsáhlou problematiku a v komerčním časopise bych nemusel dostat tolik místa, jako na těchto stránkách. Vždyť i na článek z MR v Novém Boru v lezení na rychlost míst
Jak se ukazuje, tématem z nejpřitažlivějších jsou pády a to ty nejzemitější. Něco málo zážitků sice mám, ale k uspokojení bulvárních choutek to asi nepostačí. Vždycky jsem se presvědčoval, že mi bude lépe, když se takovým zážitkům vyhnu.
....Lucka je v první řadě lezec a taky je z Brna, neslyší od narození, pracuje již 6 rokem jako učitelka ve Speciální mateřské škole pro sluchově postižené děti v Brně.
Jsem moc rád, Jirousi, že jsi se jako první ujmul takového nelehkého úkolu být kazatelem etiky ve skalách. Mladí začínající lezci to od takových mladých pardálů určitě vezmou líp, něž kdyby jim to přikazoval nějaký oddílový bafuňář, který už vídá skály jenom z rychlíku, i když i on by to pravděpodobně myslel dobře. Původně jsem chtěl přispět jen komentářem pod tvým článkem, ale téma je tak široké, že nový příspěvek jistě neuškodí.
Osobně musím říct, že s touto problematikou nemám až tak špatné zkušenosti. Jednou mi sice v Tisé ukradli batoh se všemi věcmi (než začala lízt kamarádka zakřičel jsem na ní z vrcholu věže: Dej všechny věci do batohu ať nám to lidi nerozkradou!). Nechali nám jenom boty. V batohu byl mimo jiné foťák, ten den koupené nové lezečky, všechny doklady a samozřejmě klíčky od auta. Samozřejmě následovalo zmatené pobíhání po sklalním městě s naivním cílem dopadnou pachatele, návštěva policie ČR, a noční cesta vlakem domů pro náhradní klíčky a zpět do Tisé. Druhý den jsme si, s těmi věcmi co nám zbyly, ještě pěkně zalezli.
Oblastí která je totálně v pytli je asi Alkazar v Srbsku. Tam nám ukradli celý stan se všemi věcmi a mě jednou lezečky. Krádeže jsou ale trochu jiná kategorie, a ani v těchto případech nesvaluji vinu nutně na lezce (i když kdo by mi bral lezečky). Že to jde i v oblastech již relativně přeplněných, může být příkladem Roviště. Sice tam občas někomu spadne kámen na hlavu, ale jinak bych řekl, že se tam lezci chovají slušně. I když před zákazem vjezdu u kempu stavím snad sám. Je mi jasné, že ten zákaz je jen buzerace místních chatařů, ale co se dá dělat, těch dvěstě metrů navíc se přeci ujít dá, ne? Zákazy (jakékoliv) bychom, pokud to jen trochu jde, porušovat neměli.
V Ospu jsem nikdy nebyl, ale z mnoha francouzských a italských oblastí mám s českou lezeckou komunitou také vesměs dobré zkušenosti. Horší zkušenost mám s němci, po kterých například v Annotu zbylo docela slušné smetiště. V juře se chovají, jako v jejich domácí oblasti celkem dobře. Až na to, že jim věčně visí lano i s expreskami v cestách, které už dávno nezkouší. To je podle mě další nešvar, který je občas vidět i na našich skalách, ale s našincem se člověk lépe domluví.
Myslím tedy, že situace zatím není nikterak kritická. Jen neusnout na vavřínech, a snažit se vysvětlit těm, kteří si přišli na skály jen vyzkoušet nový Old Spice, že o tom to není. Lezení je sport, který vám přiroste k srdci tak, že se skály stanou vaším dalším domovem. A domov si přece nikdo z nás neničí. Oliváč má asi pravdu v tom, že ti lidé co začnou lízt a nemyslí to s lezením vážně, zase brzy odkvačej třeba na stěny. Jde jen o to, aby za tu třeba krátkou dobu co na skalách budou, nadělali co nejméně škod.
No Hope, zase jsou některé oblasti, kterým trochu toho bordelu sluší. Viz klíčová oblast Jezírko. Bez rozbitých lahví, sem tam exkrementů by vypadalo moc překvapivě. Jako kdyby měla P.Andersonová jednotky. To bych zažít nemusel.
Zapsal: John, 21:26:05 13.11.2001
oAkMANqeMulfkC
TkC2mR Wow, great blog article.Really thank you! Fantastic.