Máme za sebou další perný víkend. V sobotu dospěláci, v neděli děti. Každý rok ještě lepší bouldry a stále hodně dobrá zábava.

Ve Slaném se bouldrové závody konají každý rok v prosinci a březnu. Jezdí sem poměrně stálá parta lidí z okolí i větší dálky, co se znají nejen z minulých závodů a rádi se sem vracejí užít si lezení. Pokaždé se přidá i někdo nový a nelituje. Závody pro nás organizuje majitel bouldrovky Jirka Žák a pak už to jde skoro samo (pro nás co to nemáme na triku). Ta výborná lezecká atmosféra, všichni ty kamarádi i další věci, které nedokážu popsat. Musí to být tou partou lidí, organizátorů i závodníků.

Sám tomu nerozumím, letos se mi ani moc nechtělo na skály. Jednoduše jsem se těšil na lidi i bouldering a zážitky ještě neodezněly. Vůbec není pravda, že kdo není hodně dobrej, ztrácel by zde marně čas. Ale to si musí každý zažít sám. Z mého okolí dorazil nově jen Artie, probojoval se dokonce do finále a po závodech nám u fotografií vyprávěl zážitky z lezení vícedélek v Yosemitech a Arcu (díky).


Džangli a jeho tým
foto by © Jiří Žák

Není to ovšem žádná obří bouldrovka, takže letos Jirka musel přihlášky stopnout na 28 borcích, odvážných krasavic dorazilo 10. Opět se to povedlo. Od počátku postupně těžknoucí bouldry pro začátečníky, ti zkušenější i něco topovali, nejlepší se snažili topnout vše na první pokus a do finále se protlačil ještě i devátý borec. Bod za každý chyt a za top ještě deset navíc (zóny nejsou). Dokonce i velmi dlouhý Pepa si opět zalezl a nemusel topovat ze startu:) Problémy nás napřed trochu vystrašily velmi malým počtem chytů. Byly zase jiné a zase hezčí než ty z minulých závodů, i když základní profily stěny již známe.

Po kvalifikaci jsme si hromadně objednali pizzu a těstoviny, velká většina závodníků zůstala na odpolední finále. Výsledky byly drženy v přísné tajnosti a odtajněné až při dekorování nejlepších. Následovalo stavění cest pro děti na neděli, grilování, promítání fotek a filmů co dům dal. Pokračování pro otrlejší a seznámení s dalšími domácími lezci si vzal na starosti náš průvodce (nejen) horami a hloubkami a kamarád Kozel,...

Ráno proběhl úklid pod tvrdým a nekompromisním dozorem Jiřího a začaly přijíždět děti s rodiči a trenéry. Dospěláci se vytratili využít motivaci na kameny (a že se jim v neděli venku také dařilo!) nebo lízat si domů rány a někdo pomohl s nedělním závodem. Ze mne se stal rozhodčí, Jirka bude fotit, jelikož mu to jde podstatně lépe, s Aničkou zapisujeme výsledky. Děti, které v neděli zrovna nelezly, fandily nebo koukaly na pohádky. Po závodech zůstala jako vždy hrstka nejvěrnějších a po pozdním obědě se opět pustila do stavby cest pro běžné uživatele.

Sobotní kvalifikace

Začali chlapi, krátká prohlídka, sedm skupin po čtyřech závodnících. Každý ze čtveřice měl pro sebe čtyři minuty jeden bouldr, poté čtyřiadvacet minut odpočíval a pak šel na další. První skupina minutu navíc jako dorovnání handicapu okoukání problémů. Cesty stavěl Maty (hlavní rozhodčí), bouldry krásné, pokusy nám zapisují mladé slečny.
Všichni byli zase zvědaví, kdo vymyslí nějakou zajímavější a lehčí variantu, jak získat víc bodů nebo top. Ale hlavně kam sami dokáží nejdál dolézt za tak krátký čas i odpočinek.

První blouldr je krátký traverz do kouta, skok do strany, zapřít levou nohu, nebo rovnou shybnout a přes pravý stup do druhého chytu ve stropu. (Losování startovních čísel. Bohužel začínám na jedničce, první minutu marním obouváním a uklidňováním se, asi na třetí pokus jsem to skočil, potom i udržel, ale na lehčí variantu topování z levé nohy pro dlouhány jsem nepřišel. Takže jsem bez bonusu za top, ale třeba bych to neprotlačil, nebo bych uklouzl.) Topy 19 + 7.

Druhý problém - "pětačtyřicítka" stropík, nástup z hrany a do převisu na popcorn (to by šlo), pak přeťapat proti stěně (to mi na první pokus vůbec nedošlo, takže končím s břišákama), rukama do druhého převisu a k topu za hranou. Topy 7 + 1.

Třetí problém - nízký traverz pod spodním stropem do kouta, výlez přes hranu a traverz zpět po horní hraně přes boule do stropového madla. (Na první pokus srabsky získávám pro jistotu šest bodů a marně zkouším lézt dál správně jak se má, nic. Budu musit ještě dost zamakat, i já špatně našlapal a skončil už v koutě.) Topy 10 + 1.

Čtvrtý bouldr za odměnu. Překvapení od samého začátku. Co to je? Pouze tři trojúhleníky už od startu! Protlačit ze stupíků do kouta. Chytit na medvěda dva trojúhelníky ve vodorovném převisu (bez nohou), lehnout si pod ně (případně nohama sevřít spodní trám), hodit nahoru patu, přitáhnout jí pod sebe a top ve stropu.
(Stojím na prvním trojúhelníku a koukám na top, který Maty posouval, aby se nedal dosáhnout. Nedá mi to, opatrně se zkouším natáhnout a chybí asi 2-3 cm. Teď už mě nikdo neodradí. Když správně postavím nohy, nedám si na držku a ostatní nepuknou smíchem. Odvážně se natahuji a získávám třetí bod, ještě pár nadechnutí i přešlápnutí a na další natáhnutí top držím a nakonec přidám i druhou ruku (to mohla bejt dobrá tlama!). Vracím se zpět do kouta a ještě několikrát zkouším medvěda. Už není sil, i když čas zbývá. Mám radost, že se mi to podařilo vymyslet, i když neudělám ty těžké kroky. Stavěč zírá. S celkovým výsledkem jsem skoro spokojený, Špína ne. V neděli jsem opět v rukou skoro neudržel ani papíry a tužku,...) Topy 17 + 7.

Při odpočinku jsme samozřejmě koukali jak to jde ostatním a fandili. Po krátké úpravě bouldrů nastoupily ženský. Skok na prvním kousku nahradilo (pro mě určitě těžší) protlačení v koutě. Přibylo pár řezek na nohy, obměnily se některé chyty. Rázem z toho bylo jiné lezení, takové ladnější a techničtější, i když sílu a stisk děvčata mají, ne že ne! Do finále se jich dostalo šest. Taky měla kratší odpočinky, čtyři minuty lezení a osm minut pauza.


Pepa Šlapák



Martin Szentesi

Finále

Džangli naskládal na stěny své perly. Po obědě a pauze na vytrávení nastupují páni lezci do finále. Stresují se netrpělivě v místnosti před stěnou a napjatě poslouchají fandění i potlesk, snaží se uklidnit a typují jakou mají šanci i kdo dal kolik pokusů a topů. Ale odsejpá to dost rychle, zas tak nepříjemná izolace není. Jeden bouldr čtyři minuty, jedna pauza a postupně se prostřídají od prvního bouldru až ke čtvrtému. Opět krátká přestavba a na řadě jsou borkyně. Na začátku jen jedna malá nepříjemnost. Katka při prvním pádu na záda silně skousla a bolí jí zuby. Přesto drtí dál. Všechny samozřejmě hecujeme do dalších pokusů a hlasitě děkujeme za výkony. Jak z chlapů, tak i z žen se dá vybrat jedna nejvýc vyčnívající persona - Danča Kotrbová.

První perla se nastupuje nízko z hrany, šikmo ke stropu, chyty jsou horší, protočit se, přehodit nohy na druhou stěnu. K topu to ještě nabírá grády, natož obouruč. Topovalo 6 chlapáků a Danča.

Druhá perla je opět v pětačtyřicítce, přes poskok do struktury a konec ve stropu. Topoval Pepa a Danča.

Třetí perla vede převisem, který se sklápí až přechází ve strop. Nástup přes dva trojúhleníky, obří zadel, dvě řezky pod stropem do rukou a megaskok do madel. Děvčata mají cesty obdobné, poslední skok se leze po chytech. Topovali Vilda, Danča a Ksenie.

Čtvrtá perla se leze krátkým kolmým převisem a tr. přes velkou laminátovou bouli a čtverec k topu. Většinu těchto bouldrů si samozřejmě můžete přijít do Slaného vyzkoušet. Dolezli Pepa, Vilda, Karel, Danča a Ksenie.

Výsledky

1. Josef Šlapák
2. Vilém Chejn
3. Karel Lavička

1. Daniela Kotrbová
2. Kseniia Chernozubová
3. Gabina Houdová

 Slaný - výsledky dospělí


Milan Silný

Michala Matúšová

Marek Jeliga

Děti a neděle

Tyhle závody jsou možná ještě zajímavější než ty pro dospěláky. S rodiči a trenéry přijedou děti, které jezdí na závody často a třeba i několik let. Přijdou i děti z lezeckých kroužků v okolí. Někteří závodí poprvé nebo lezou na laně a na bouldrovce jsou poprvé nebo po několikáté v životě. Někdo je vlastně poprvé na jiném než domácím hřišti.

Jsou tady pro to, aby viděli jak lezou ostatní a zkusili se dostat co nejdál, nebo vyhrát. Někdo se těší na kamrády z minula, někdo si najde nové, které možná uvidí příště. Děti se tu můžu něčemu přiučit, získat motivaci nebo se s lezením naopak rozloučit. Rodiče i trenéři si vymění zkušenosti, nové kontakty a pozvání na akce v regionu. Podobně jako na jiných závodech.

Je tedy velmi těžké postavit bouldry tak, aby každý udělal alespoň pár krůčků, pro něho samotného jistě velmi těžkých (určitě těch nejtěžších na světě). A to není všechno, na děti číhají zákeřnosti v podobě malých stupů na nástupu, ze kterých mohou snadno smeknout a přijít tak o jeden ze svých dvou pokusů. Dále nátahy a protlačení, které prověří rovnováhu a potom všem ještě často nepříjemný poslední chyt ve stropu, když ne každý se odváží viset zády k zemi. Naštěstí je tu chytač, v cestách jsou velké chyty, které šetří dětské ruce a všude došáhnou i ti nejmenší šikulové.

A už jsou tady nejmladší děvčata a po nich chlapci. Letos je jich opět hodně, nejmladším je teprve pět nebo šest let. Každý se zkouší dostat co nejdál poté co zvedne obě nohy ze země. Při chybě mají všichni ještě druhý pokus ihned v následujícím kole. Jsou pro ně přichystané čtyři bouldry, které jim vždy napřed předleze trenérka Adéla, jež má přiměřenou výšku. Trenéři a rodiče povzbuzují nebo chlácholí své děti a obdivují um ostatních.

V dětských tvářích jsou vidět nefalšované výrazy nadšení, radosti, zarputilosti, soustředění, nejistoty, vzteku, zklamání, smích i pláč. Ostatní děti povzbuzují kamarády, nejvíc ty co se trošku bojí a pomáhají jim tak vlastně nahoru a dál, nebo chválí ty nejlepší výkony. S Jirkou se jako rozhodčí snažíme vysvětlit kudy vede cesta, zakázané chyty z dalších cest a posoudit, kdy se jedná o pomocný dotyk země nohou a kdy je to jen škrtnutí. A že těch uklouznutých nohou ze stupů nebylo málo (asi to bude chtít potrénovat). Protesty nejsou, je jasné kdo je šikovnější, začátečníkům všichni fandí.







Finále se tentokrát nekoná, jen u starší kategorie se rozlézají chlapci i děvčata o první a druhé místo. Některé děti od minula vyrostly a závodí už jako jedenáctileté, další zkušenější (postaršení) závodníci už také bojují ve starší kategorii a dokazují co se naučily. I tady nejdeme kluky a holky, co jsou na bouldru teprve po několikáté, nebo ty co už příště musí závodit za dospělé. Děvčata krásní a kluci sílí. Každý se snaží nesklouznout nohou z malých stupů na začátku, udržet chyty i rovnováhu. Vidíme všemožně vymyšlené varianty jak se dostat co nejdál, i pokusy jak se dostat do místa odkud to dál nepůjde vůbec. Také zkušené a jisté pohyby, výbornou techniku, neuvěřitelnou vytrvalost nebo sílu, těsné pokusy o další chyt i pády do žíněnky.
I zde bych ze všech dětí vybral jednoho závodníka, kterým je Mára Jeliga. Některé cesty předlezl (finálovky starších děvčat), ale zajímavé je třeba i to, že během neděle ve volných chvílích mezi jednotlivými kategoriemi přeběhl všechny závodní cesty vůbec. Je to fajn klučina a má hodně dobře našlápnuto:)

Výsledky

Chlapci 11 - 15 let
1. Martin Jech (Horoklub Chomutov)
2. Milan Silný (Fit Studio Jitka)
3. Ondřej Paur (Fit Studio Jitka)

Dívky 11 - 15 let
1. Michala Matušová (HK Skoba Stříbro)
2. Kateřina Matušová (HK Skoba Stříbro)
3. Bára Miltrová (Fit Studio Jitka)

Chlapci 6 - 10 let
1. Marek Jeliga (Horo Gurů)
2. Josef Lintymer (Fit Studio Jitka)
3. Petr Chotěborský (Fit Studio Jitka)

Dívky 6 - 10 let
1. Eliška Bulenová
2. Kateřina Matušová (HK Skoba Stříbro)
3. Vendula Kolaříková (Fit Studio Jitka)

 Slaný - výsledky děti


Všem moc děkujeme že přijeli, sponzorům a rodičům za podporu, trenérům a kamarádům za čas, organizátorům a stavěčům za krásné závody. Borcům i dětem přejeme, ať je lezení dlouho baví a hlavně další výkony na kamenech i skalách. Bylo na co se dívat a hlavně na ty mladší se v budoucnu těšíme - ve Slaném, v přírodě, ... tak snad příště na viděnou!


Fotky dospělých, výběr Jirka
Fotky DĚTÍ, výběr Jirka

...další fotky budou...
www.fitstudiojitka.cz