Jedinečná klasika, která už klasikou navždy zůstane, oblast, která oslovila mnoho generací lezců a odstartovala horečku francouzského sportovního lezení.

Oblast, kterou zná téměř každý, přesto nám ještě popis oblasti na Lezci trestuhodně chyběl.

---

Jsme v Buoux, je ráno, mrazivě slunečné a plné lezeckých příslibů. Platinová modř pokrývá nebe, ukazuje takovou modř, jaká snad dokáže být jen v Provence. Scházíme úzkou pěšinou k potoku, který bublá na dně kaňonu. Cestička se kroutí hustým porostem, přesto vše je zalito odraženým světlem s oranžovým nádechem. Ranní světlo osvětluje úzkou stezku, která nejdříve klesá a pak za potokem stoupá ke stěnám.
Nad námi se tyčí snad ty nejkrásnější skály světa.

---

Buoux klasika všech klasik (klikni pro hi res)
foto by© JirkaS


Však také historie vzniku této lezecké Mekky se zapsala celá řada zajímavých příběhů často i ne přímo lezeckých.
Jako většina oblastí také Buoux prošlo bouřlivým objevitelským vývojem. Působila zde plejáda těch nejlepších lezců světa převážně mezi lety 1980 a 1992. Buoux právem plně vyhřívalo na výsluní lezeckého zájmu. Pravidelně přicházely zprávy o nových přelomových cestách, na kterých se podíleli tehdejší tahouni lezeckého pokroku, byli o převážně však místní lezci, kteří se suveréně usadili na špičce sportovního lezení. To bylo dáno nejen kvalitou a množstvím domácích lezeckých terénů, ale také tím, že se cesta vpřed ignorovala tehdejšími etické přístupy. Cesty začaly být houfně nacvičovány s horním jištěním, pro pozdější RP přelez, který se zde stal nejvíce respektovaným stylem. Nýty se natloukly shora. Když některý chyt nevyhovoval, přišel ke slovu pilník a chybějící se dokonce dotvořil sekáčem.

80tá léta byla poznamenána působením J.B.Tribouta, francouzské lezecké legendy Patrica Edlingera a Didiera Raboutou, kteří trávili v údolí měsíce při tvorbě nových cest, tlačíce výkony strmě vzhůru.

Skutečná revoluce však nastala, když do údolí vtrhli bratři Marc a Antoaine Menestrelovi, kteří všem následovníkům ukázali směr sportovního lezení. Zejména pak když pak mladší, tehdy 15ti letý Marc, vylezl v roce 1983 první 8a Rev de Papillion. Dva roky později jeho bratr Antoine přelezl volně první 8b v Buoux, Les Mains Sales, aby v zápětí přidal další dnes již velmi slavné 8b, Le Rose et le Vampire (Cesta je z větší části vysekaná pozn. autora.) V roce 1986 Antoine spojil  La Rose a La Spectre v mamutí mega vytrvalostní cestu La Rage de Vivre, 8b+, která po další  tři roky zůstala nejtěžší cestou v Buoux. A to až do té doby než přišel angličan Ben Moon a vylezl cestu Agincourt,
(psáno také někdy Azincourt) 8c.

Také ostatní cesty, které se přímo nestaly milníky, svým způsobem vstoupily do historie.
Byly to například cesty, které jsou stále pojmem v lezeckém světě La Polka, Chouca a Le Minimum. Doposud nejtěžší cesta v Buoux.

Současnost zná jen ojedinělé výstupy, novinky již nejsou tak časté, přesto se občas podaří najít novou linii, například vyšší patra stěn nejsou tak nahusto obsazeny a tak je občas zaznamenáno vytvoření nové linie. Poslední z těžkých cest je zatím bezejmenné 8b+ z roku 2001 od Antoine le Ménestrela, které začíná stejně jako Chouca a pak tato zcela přírodní linie uhýbá doleva a končí po 50 m!!

Tento Lezec stojí jistě za povšimnutí Antoine Le Menestral, neboť přestože v Buoux je řada cest s vytesanými chyty a tento chasník přelezl řadu z nich bez těchto chytů. Například cesty Into the Waves a Feeling Fine, obě 7b čka bez v těžkém místě vyteslých chytů, jsou 7c+. Lezl jsem cestu Into the waves a nemohu si vybavit žádné chyty kolem cesta mi připadala dost těžká i s těmi vyteslými. Také klasická cesta Rose et la Vampire má několik vytesaných dvouprstovek, Antoine tuto cestu vylezl bez nich a, prý dokonce mu to připadlo stejně těžké.

---

Na počátku 90 let se zde proslavila skupina lezců z Čech, kteří ve zmíněném Čechokempu dostali do potyčky s místními četníky a tento incident pak poškodil na dlouhá léta vztahy mezi místními a lezci.

Dramatický příběh se odehrál v roce 1989  sektoru s příznačně ponurým názvem Styx. Tehdejší nejlepší světová lezkyně američanka Lynn Hill při dolezení cesty Buffet Froid k vrcholovému řetězu málem doplatila životem na špatné navázání na lano. Lehká zranění, která tehdy utrpěla zcela neodpovídala neuvěřitelnému 23 m dlouhému pádu. Bezmála osudným se jí tehdy stal moment, kdy v rozhovoru s jiným lezcem, místo toho aby řádně uvázala uzel, nastoupila cestu, kterou dolezla až k vrcholu a zde si odsedla do prázdna. (od té doby se nedokončenému uzel také nazývá Lynn Hill uzel pozn. autora)
Lynn, která v té době byla v plné síle a na špici ženského světového poháru v lezení na obtížnost, se z tohoto neskutečně dlouhého pádu vykřesala velmi dobře (měla jen zlomeninu ruky a tržné rány) a poměrně rychle. A po několika měsících se pak zapojila opět do závodění.

Do historie podivností se také nechvalně zapsal slovenský lezec Juraj Rečka, který ve snaze dobýt výsluní, oznámil přelez přelomové ultra obtížné cesty Chantiér. Načež byl světovou špičkou obviněn a později více méně usvědčen ze lži.

Poslední zmíněnou kapitolou by mohla být snaha o uzavření celého údolí pro lezeckou obec, kterému se nakonec neubránil sektor nacházející se zcela vlevo. Motivem tohoto uzavření je pravděpodobně loby soukromých vlastníků tohoto koutu.

Jo  ještě jedna příhoda, která se nám stala:
Bivakujeme v křovinatých pláních pohoří Luberon, mrazivé ráno začíná rozpouštět slunce. Balíme a těšíme se na další lezecký den v Buoux.
Je krásné poklidné ráno, v dáli je slyšet cinkot zvonečků ovcí. Chvílemi je slyšet cinkot zvonků jakoby zleva, pak mírně zprava.
Zdá se nám podivné, jak ovce hbitě migrují z jedné strany na druhou, dokonce se nám připadá, že se zvuk blíží.
Ano blíží stále. Ty ovce musej bejt šílený! A už jsou tu. První ovce se štěkotem proráží keře ohraničující mýtinu, za ní další a třetí. Ženou se, zvonečky na krku,  přímo k nám, za nimi hlomozí něco dalšího. Praskot keřů, přehluší strašná rána přímo nad našimi hlavami. 
Jako poslední se na mýtinu vláme chlap v maskáčích a zároveň nám k nohám dopadá koroptev. Vše se zběhlo v jednom okamžiku.
Po prvním úleku se musíme smát a lovec se moc omlouvá, že nás takhle vyděsil.
Pozor teda na blížící se zvonečky.

Opravdu každý kámen, strom a pěšina jsou svědky slavných dob a událostí spojených s lezeckou historií.

---

Buoux Francouzi nazývané též Falaise de L'Aigue Brun (Aigue Brun je jméno říčky v kaňonu) je k nalezení v hlubokém skalnatém kaňonu, který je rouben po všech stranách mohutnými oranžovo šedými stěnami. Nekonečné  hladké masivy vyzívají k lezení, ale pozor lézt je dovoleno jen na jih natočeném, gigantickém zpravidla dvoupatrovém masivu, který s více než 20 ti sektory je dostatečným kolbištěm pro generace lezců. Všechny tyto sektory jsou vystaveny jižnímu a západnímu slunci. (jen jedna část stěny je stočena směrem východním.)



Oblíbená cesta Dresden, 7a leze Lenka Trnková
foto by© JirkaS

Délka cest se pohybuje od 12 m do 110 m většinou jsou řetězy umístěny po 25 m. Najdete zde tedy mnoho více délkových cest s délkou jednotlivých délek přibližně kolem zmíněných 25 m tyto cesty jsou hlavně v centrálních sektorech. Často je první délka chápána, jako přístup pro nějaký prásk v horním převislém břichu.

V Buoux najdete všechno: převisy, kolmé dlouhé vertikály, dlouhatánské sokolíky a položené plotny se super rajbasy. Ve skutečnosti je dost důležité přijít stylu Buoux na kloub, pár dní to trvá. Řada těžších cest končí brutálními rajbasy, proto je dobré si tento styl osvojit na lehčích poklopených cestách. Struktura chytů je dosti specifická vedou dírky, (často řezavé) lišty a oblé bouličky. Materiálem je unikátní mix vápence a písku, který zajišťuje dokonalé tření a zabraňuje přílišnému oklouzání stupů a chytů.



Příjezd, přístup:


Výchozím městem je Apt, který leží 50 km směrem na východ od Avignonu. Z Apt směrem na Bonnieux po D 943, po 8,5 km stoupání narazíte na odbočku doleva protínající "čechokemp", pokračujete rovně a klesáte asi 1,5 km až ke značené odbočce na Fort Buoux.
Usedlost Fort de Buoux je vlastně jen několik domů ve vstupní části kaňonu. Pokračujete dál, až zakotvíte na jednom z parkovišť.
Druhá možnost je z Aptu po D 113 vedoucí přes mini vesnici Buoux a pak jen sjedete do Fort Buoux.
Přístup ke stěnám je od pěti do deseti minut z jednoho z parkovišť, přičemž z horního je lepší jít do centrálních a pravých sektorů traversem pod stěnami. Levá část je lépe přístupná z parkovišť hned v počátku údolí.
(úplně první parkoviště má sjezd jen pro 4wd.)


Situ plánek sektorů
nákres by© JirkaS


Pohled na stěny s naznačenými sektory (kliknutím zobraz větší rozlišení)
nákres by© JirkaS


Klima:

Oblasti se snažte vyhnout v létě, často bývá takové horko, že si nezalezete ani ve stínu. Ideální je jaro a podzim, v zimě je lezení také možné, ale sluneční svit trvá jen několik hodin. A nezřídka kdy se objeví i sněhový poprašek.
Předpověd počasí vám prozradí v Aptu v  Office du turisme. Většinou dokonce bývá vyvěšena přímo na vstupních dveřích.

Kemp bivak:

Za kempem byste se museli vrátit do Aptu či se přesunout do Bonnieux.
Jsou to kempy víceméně lezecké. V Aptu je kemp hned za školou, má sprchu a je možné si pronajmout i karavan. V Bonieux je trochu poklidnější a ke skalám to budete mít asi stejně daleko jako z Aptu. Je umístěn hned za romantickou vesnicí. Českým lezcům se podařilo najít alternativu v podobě tkz. Čechokempu, který je na spojnici D 232 mezi dvěma křižovatkami.
Riziko, že vás přijedou policajti vystěhovat již není tak akutní, zejména, když se budete chovat nenápadně.


Žádný oheň!!



Další z ubytovacích možností:
Camping
Camping, Les Cedres
84400 Apt
Tél. +33 04.90.74.14.61

Camping, Le Luberon, Route de Saignon
84400 Apt
Tel. 33 04.90.04.85.40 Fax 33 04.90.74.12.19

Camping
84480 Bonnieux
Tel. 33 04.90.75.86.14

Gîte d'étape
Gîte d'étape La Sparagoule, Buoux
Tel. +39 04 90 74 47 82
Gîte rural Les Deymes Nord
Tel. +39 04 90 74 47 03
Chambres d'hôtes, Haut Deyme
Tel. +39 04 90 74 15 33



Sektor Fakir
foto by© JirkaS

Průvodce, mapy navigace:


Poslední průvodce pro Buoux byl vydán 2004 a je již v pořadí snad 10-tou publikací popisující tento výjimečný lezecký terén. K dostání v Aptu ve sportu.
On-line průvodce, byl ještě donedávna na stránkách www.cragx.com, ale tyto stránky již nejsou aktivní.


Zobrazení téměř všech vydání průvodců na Buoux, první je z roku 1970 a poslední vyšel nedávno v roce 2004
foto by© JirkaS

Mapu doporučuji podrobnou silniční Michelin č.81 (1/200 000) či dokonce turistickou pro případ, že byste se chtěli toulat po okolí.


Buoux klasika všech klasik, klasická roštěnka na jedné z klasických cest v sektoru Devers
foto by© JirkaS


GPS souřadnice:


Parkoviště horní:          N 43.82101 E 5.38270
Dolní parkoviště:          N 43.82145 E 5.37573
Park. vstup do Fortu:    N 43.82042 E 5.37801
Sektory Derive:            N 43.82289 E 5.37450
Sektor PGF:                  N 43.82207 E 5.37793
Sektor Pepsicomane:    N 43.82203 E 5.37694
Sektor Dever:              N 43.82194 E 5.38016
Sektor TCF:                  N 43.82222 E 5.38112
Sektor Boud de Monde: N 43.82259 E 5.38268


Jarda Maršík leze cestu Dresden, 7A
foto by© JirkaS


Tip:
Oblast nabízí hodně i pro nelezecké dny, návštěva Aptu (založen 1BC Římany - dostal své jméno z latinského: oblíbené místo  "loca apta") je zajímavým místem pro potulku, lze zde spatřit a zakoupit produkty starých řemesel: keramiku, fruit confit, což není nic jiného než kandované ovoce, samozřejmě také víno a levanduli.
Stojí za to také navštívit městečka Loumarin, Bonnieux, Roussillion, Saignon.  
K další zajímavosti vás dovede značení z jednoho z horních parkovišť. Fort Buoux tak je značena klikatá prašná cesta po které můžete vystoupat na proti masiv, shlédnout ruiny starého opevnění, nerušeně se pokochat výhledem na stěny Buoux  a dovědět se něco z historie tohoto osídlení. Výstup na vrchol masivu je možný jedině po cestě vedoucí kolem malém domečku a zde se vybírá vstupné 3€.  Kdo by chtěl více zvědět o rozsáhlém přírodním parku pohoří Luberon, ať laskavě zavítá na internetové stránky.



Francoise padá z cesty Viol de Corbeau, 7b+
foto by© JirkaS

Park Luberon

Pro návštěvníky v zimních měsících, je dobré zmínit, že díky poměrně vysokému protisvahu je ve stěnách brzy stín. Slunce, které putuje nízko nad obzorem, zapadá v listopadu krátce po čtvrté.


Potraviny a voda: Pitná voda bývala v obci Buoux na návsi, ale kapající čůrek je nyní jen pro trpělivé. V Aptu a Bonnieux je také fontána. Nákup potravin je nejlépe uskutečnit v Aptu na jeho periferii směrem na Avignon je velký supermarket Le Clerc.
Internet je v Aptu nedaleko Office du Turisme.

Doporučené cesty:

Těžko něco doporučit, téměř každá druhá cesta by zasloužila nejvyšší ohodnocení. Takže vyberu ty, které jsou známé a nebo prostě jen krásné z každého sektoru po jedné či dvou.

Sektor La Derive:
Sektor zcela vlevo nahoře, hladké mírně poklopené pilíře a menší stěnky.

La Gibottiere, 5b Nejlehčí cesta v sektoru přesto hodně pěkná.

Sektor Songe:
Kolmé stěny s koutovými nástupy a skvělým lezením. Jištění ve stínu.

Derniere probleme des Alpes 6b+Krásná vyrovnaná cesta s jedním těžším místem. Na rozehřátí.
La Polka des Ringards, 7b+Známá náročná cesta. Těžká na prsty.

Sektor Autoroute:
Dlouhé těžké cesty v kolmé nádherné a sluncem nasvícené stěně.

Autoroute du Soleil, 7c Cesta dala jméno sektoru, a právem, technické jakoby pískovcové lezení za jemné chyty.
Viol de Corbeau, 7b+ Nádherná cesta pro závěrečný vyvažování k řetězu morál na místě.

Sektor PGF:
Sektor který je v prvním i druhém patře přístup do druhého s těžšími cestami je ze sektoru GVB.


Eva leze cestu cestu v sektoru Fakir
foto by© JirkaS

PGF, 7a Krásná tupá hrana. Techniku nohou s sebou. Nezapomeňte před závěrečným rajbasem uhnout doprava jinak je to 7b.
Age of dream, 7b  Kolmou stěnkou poskoky po malých lištách, pak již lehce.

Sektor Emoro, Beda a DSF:
Jakoby jeden sektor ve spodním patře zastíněn stromy s důstojným mixem těžkých a lehkých cest.

Cyanolite, 6cBleau navalení kolem prvního pak stále zajímavé.
La Beda 6a Stěnkou a pak spárou. Cesta kterou,  Patrick Edlinger přelezl sólo pro svoji slavnou filmovou reportáž "La vie au bout des doigts" ( Život na konečcích prstů ) Na základě tohoto filmu pravděpodobně vznikla zakořeněná představa, že skalní lezci lezou převážně sólo a visí v převisech za jednu ruku.
La DSF, 6b+ Pěkná cesta středem sektoru.

Sektor Pepsicomane:

Priese d otage, 7a Pěkná cesta spíše v kolmém.



Eva padá z cesty
foto by© JirkaS

Sektor Murr Zappa:
Plotny plotny a ještě jednou plotny.

Zarathoustra direct. 6b Jedna asi z tuctu podobných a pěkných cest v  tomto sektoru.

Sektor Les Diamants:
Ne netěží se tady žádné diamanty, ani jiné vzácné kameny, sektro najdete hodně vpravo a jsou tu pěkné cesty kolem sedmého stupně(fr).


Sektor Salinas:
Ve stínu nástupy, kolmé stěnky po děrách a lištách to je sektor Salinas s řadou kratších, ale super cest.

Javanaise, 6c krásná plotna pro techniky a užijete i sílu prstů.
Captain Crochet, 7b (bývalé 7b+) dodnes testovací kousek techniky a síly prstů.
Music of move, 7a+ Bývalé ukázkové 7b dole po trochu ojetých lištách vršek vše vynahradí.
Joe Weiders Rock Principle, 8a, dosti zkoušené atletické, strop

Sektor Fakir:
Stěna jejíž levá i pravá část je ohraničena koutem, v centru pak najdete velmi pěkné lezení středně těžkých cest i několik lehkých.

Le vieil homme est amer, 7a Nekompromisně vytyčená linie po výrazné hraně pokračuje druhou délkou za 6c.

Sektor Scorpions:
Sektor nejblíže a nejsnáze dosažitelný, jsou zde pěkné temně oranžové cesty i když jsou místy trochu divné. Jako např.:

Deverdur, 7a Celkem lehce pod převis, pak přes mantl a závěr delší šah.(morho)
Des verts peperes, 6c  Pěkná vyrovnaná cesta.


Hop a pohled na populární sektor Fakir
foto by© JirkaS

Sektor Barouilles:

Sourire Hawai, 6b+ Po děrách velmi technicky.

Sektor T.C.F.:
Stěna, která zabírá kout, nad skalní policí je pak možné lézt řadu stěnových klasik, hlavně ukázkových 7 áček.
Dresden, 7a
T.C.F., 7a Obě cesty jsou jsou si podobné a jsou velkými klasikami sektoru, zkus je vylézt

Sektor Nombril:
Kombinace lehkých a těžších cest kouty a spárami. Ale i hranami jako např.:
La rose de sables, 7a  Velmi oblíbená fotogenická cesta vyzývavou hranou.

Sektor Reve:
Opět mírně členitý sektor, jemuž dala jméno parádní cesta :
Reve de papillon, 8a  Často pokoušená cesta.

Sektor Styx:
Stěna plná úžasných plotnovitých cest, od mírně položených až po kompletní vertikály. Začněte vlevo kde jsou spíše lehčí, na zahřátí, a třeba zrovna známou cestou Buffet froid, hostině, která následuje po pohřbu. Příznačnost tohoto názvu si ověřila Lynn Hill.  
Buffet froid, 6c Super plotna po děrách zajímavý závěr.
Le voyage de l'incredule, 6b  Zcela vpravo lehká cesta.

Sektor No mans land:
Posunem se doprava a je tu kout a výrazný pilíř, dech beroucím cestám po jeho oblé hraně proti azurovému nebi vévodí např.
No mans land, 7a  Super technika nohou a trochu morálu v závěrečné pasáži.



La Plage a la kompakní stěny Buoux
foto by© JirkaS

Sektor Bound de Monde:
Sem směřují lezecká esa celého světa, při návštěvě Buoux. I když sláva tohoto sektoru již mírně pohasíná, stále člověku povolí spodní čelist, když spatří ty super lezecké linie.

Chouca, 8a Jedna z tuctu bombo cest v tomto sektoru
Le minimum, 8c Nejtěžší cesta v sektoru a pravděpodobně i v oblasti.

Okolní oblasti:

St. Legere du Ventoux, Lourmarin, Orgon, Volx, Les Calanques,  Verdon a asi desítka méně známých.