Aktualizace: Dodané foto. Asi jedno z nejlepších ledových lezení na světě je v Kanadě v národním parku Banff, který se nalézá na území Alberty a British Columbie.

Po přečtení několika článku a dobrodružství, které se zde nabízí jsme se rozhodli vyrazit do Kanady a zkusit několik vyhlášených klasik. Výchozím místem a naším základním táborem se stalo městečko Canmore, které je na hranici vjezdu do parku. Nejlevněji v tomto městečku je možné se ubytovat v Alpine clubu za cenu $ 25 za osobu na noc. Tento hostel patří mezi nejlepší, které jsme kdy navštívili. Druhý den brzo ráno vyrážíme do parku prozkoumat, kde je jaké lezení a jaké jsou podmínky. Okamžitě po výjezdu z městečka jsou vidět všude kolem v horách ledy. Ovšem po patnácti minutách jízdy jsme spatřili Mount Rundle s vyhlášenou stěnou The Terminator Wall. Už jenom podívaná na tak velké ledy nás dostala do euforie. Nakonec jsme udrželi nervy na uzdě a jeli jsme podle plánu zjistit, jaké je lezení na Stanley Headwall. Tato stěna je asi hodinu jízdy z Canmore. Je to stěna s největší koncentraci ledu a mixových cest. Na další den jsme naplánovali klasiku French Reality, 5.8 WI6+. Druhý den vyrazíme v 6:00 ráno. Asi po hodině šlapání se dostáváme do místa, kde je potřeba pod stěnou natraverzovat pod cestu. Tento traverz je v lavinovém terénu, ovšem je možné nalézt každých třicet metrů nýt. Dvě lanové délky a jsme pod cestou. První dvě délky jsou převážně mixové lezení ve skále. K jištění vystačí vklíněnce a friendy. Další dvě délku jsou velice vytrvalostní lezení v nestabilním ledu. Po vylezení cesty slaníme z ledových uch. Pod stěnou jsme se rozhodli ještě pokračovat v traverzu a podívat se na nástupy do dalších klasik. Celá stěna Stanley Headwall má asi dvacet cest, na konci údolí je též možné nález převislou jeskyni The Killer Cave se sportovním mixovým lezením.
Další den měníme plány s měnícím se počasím. Je asi -18C a padá sníh. Cestu pod Stanley Headwall již známé tak vyrazíme do Haffner Creeku. Z parkoviště asi patnáct minut a jsme v málem kanónů se sportovními mixy. Vylezli jsme zde asi čtyři cesty obtížnosti M6 - M8 a i přes mráz se nám udalo vše vylézt OS.
Po cestě zpět do Canmore zastavujeme opět pod Mount Rundle a již plánujeme na další den na The Terminátor Wall. Ještě se vracíme do městečka Banff a nalézáme parkoviště že kterého druhý den vyrazíme. Parkoviště je před golfovým hřištěm a celé golfové hřiště přecházíme na lyžích. Asi po 6 km necháváme lyže v lese a snažíme se nalézt žleb, který nás dovede pod stěnu. Ovšem zde narážíme na první problémy. Asi 40 cm nového sněhu nám změnilo nástup v peklo. Po dvou hodinách dorazíme do místa, kde si nejsme jisti kudy dál. Nejprve zkoušíme žleb zleva, ovšem s čerstvým sněhem je lavinové nebezpečí veliké, tak měníme plán a zkoušíme přelézt malý skalní výstup. Asi po 60m nalézám smyčku okolo stromů, která nás ujišťuje, že jdeme správně. Po další hodince už máme ledy skoro na dosah. Jakmile se ale dostaneme do sedla a podíváme se na druhou stranu, je nám jasné, že dnes už z lezení nic nebude. Ze sedla je totiž potřeba ještě slézt, natraverzovat a vylézt pod stěnu, což zabere dalších 45 minut. No, je již dost pozdě tak se vracíme zpět k autu. Po cestě zpět jsme se rozhodli, že se nevzdáme. Nevíme kdy se opět podíváme do Kanady a tuto klasiku si nechceme nechat ujít. Druhý den ráno opět vyrazíme. Jsme již odhodláni se nevzdat i přes strašnou kosu. Je pět hodin ráno a teploměr ukazuje -30C. Jediné, co nám dává optimismus, je naše tempo. To, co nám včera zabralo sedm hodin, dnes dáváme za tři hodinky. Pod stěnou jsme se rozhodli vylézt prostřední cestu ze tří. Cesta se nazývá The Replicant, vypadá nejlehčí. V průvodci píší WI5+, čtyři délky. Zdá se nám, že dnes budeme brzy zpátky. Ovšem opět omyl. Lezení při teplotě -20C a jistící stanoviště v kolmém ledu naše tempo velmi zpomalí. Nakonec po velkém strádání jsme na konci ledu. Ani nezkouším vytáhnout foťák. Rychle slanit a už se nemůžeme dočkat, jak se rozehřejeme šlapáním zpět. Rychle do auta a rovnou do hospody. Je nám jasné, že zítra dáváme den odpočinku, který strávíme v místních hot springs.


French Reality, 5.8 WI6+
foto by © Stanislav Vrba

Další den jsme vybrali oblast, která se nazývá The Ghost Valley. Pro toto místo je podmínkou mít teréní auto a hlavně řetězy, lopatu a pilu. Zajíždíme co nejdále podél Waiparous Creeku a vyrážíme na led, který se nazývá Hydrophobia, V WI5+. Cestu přelézáme celkem rychle ve třech délkách a už plánujeme na další den cestu, která se nazývá Cryophobia, V M8 WI5+ Už jenom pohled na tuto linii a srdce se nám rozbuší. Je to asi to nejhezčí, co jsme viděli a budí to v nás pořádný respekt. Šest délek převážně mixového lezení a taky pěkně převislého. Ovšem odjištěné bolty!!! První délka je WI3 celkem v pohodě na rozehřátí. Další začíná velice technicky a je oceněná na M7+. Třetí délka je klíčová. Je to velice převislé M8 s výlezem na led. Daří se mi tuto délku přelézt OS a mám pocit, že mi leží svět u nohou. Další délka za M7 a opět OS. Ovšem v páté délce je již znát únava a nedaří se ani technicky. Po dvou pádech zvládáme i tuto délku a zbývá nám poslední, která je jenom čistý led. Ke slanění využíváme štandu s bolty.
Před námi je poslední den lezení a tak plánujeme co dál. Cítíme únavu z předešlých dnů a jsme vyčerpání jak fyzicky tak psychicky. Ovšem euforie z přelezených cest je znát. Nejsme si jisti jestli už si nemáme jen užít poslední den příjemným ležením nebo se opět pěkně vybát. Nakonec se rozhodujeme pro další těžkou cestu. Naživá se The Real Big Drip, V M7+ WI7. Celý večer se dohadujeme co to může být WI7. Převislé? Bez pořádného jištění? Nebo co vlastně? No necháme se překvapit. Další den dorazíme pod stěnu a říkáme si: to není WI7!!! První délka má být M7+ s patnácti bolty plus 15m WI6+ ledu. Daří se nám tuto délku přelézt celkem rychle. Druhá délka led ze WI6.



foto by © Stanislav Vrba




foto by © Stanislav Vrba



foto by © Stanislav Vrba




foto by © Stanislav Vrba




foto by © Stanislav Vrba



foto by © Stanislav Vrba

Jakmile ovšem dolezeme na stanoviště a podíváme se nad sebe, nemáme co říct, než jen asi to bude WI7!!! No prohlížíme si to že všech stran, ale je nám jasné, že si to necháme na příště i když nevíme, kdy se opět do Kanady podíváme. Ne nadarmo píší v průvodci " the wildest piece of ice I've ever seen".
Po tomto výjezde je nám jasné, že se sem ještě musíme vrátit. Vždyť jsme přelezli jenom asi jednu tisícinu toho, co nabízí Canadian Rockies!!! Možná si jednou splníme sen a přelezeme cestu M-16 ve východní stěně Howse peaku.
A ještě na závěr ke klasifikaci. To co se píše v průvodci je jenom orientační a většinou záleží na aktuálních podmínkách. Jsou cesty, které dáš sólo a za měsíc se pěkně vybojíš s lanem. V Kanadě podmínky hodně ovlivňuje Chinook!!!