Nicolas Favresse přináší všem zamyšlení nad dopadem, který vzniká při působením lezců na přírodu, tedy hlavně na skály.

Nicolas Favresse (28), který se nedávno přestěhoval z rodné Belgie přímo do Mekky lezení - do Arca, je nejen vynikajícím lezcem, ale zdá se, že smutný fakt, který objevil v Arcu, ho tlačí i do role být aktivistou za udržitelný rozvoj lezení.

Tuto roli si patrně vynutila situace, když na svých cestách při prozkoumávání a hledání nových oblastí pro sportovní lezení, narazil na jednu z nich, která se mu zdála jako více než slibná, pro sportovní lezení. Pak ale zjistil, ještě dříve než on ji objevili vyznavači dry toolingu.


Objevená oblast
foto by © Nicolas Favresse

Nico k tomu říká:

Je nad slunce jasné, že jedním z nejkrásnějších aspektů, které nám nabízí lezení v přírodě je hra bez pravidel a rozhodčích. Stejně tak je jasné, že příroda nám nemůže nabídnout nekonečný zdroj zajímavých terénů pro naše hry.


Objevená oblast
foto by © Nicolas Favresse

A proto prý naše matka příroda potřebuje naší pomoc, proto Nico sestavil text otevřeného dopisu/apelu, který si můžete přečíst zde:

---

Jednoho dne jsem byl prozkoumávat stěny pro nové cesty, které by se daly volně přelézt a které by mohly opět posunout moji výkonnost. Zde je to, co jsem našel, nádherné stěny. Snad ty nejkrásnější, které jsem v této oblasti viděl a navíc s možností pro ultra těžké přirozené linie. Avšak celá stěna byla zjizvena děrami od ledovcových zbraní a poškrabaná od hrotů maček. Škrábance a záseky byly úplně po celé stěně, byl jsem z toho opravdu špatný, zvláště, když je kolem mnoho stěn s nepříliš kvalitním povrchem pro volné lezení.

Zatímco dry tooling je technika, která přináší do lezení v horách nové možnosti, zde se více a více zdá, že je to samostatná disciplína.

Zdá se, že je to v této disciplíně jakási forma přirozeného vývoje, ke kterému dochází i díky globálnímu oteplování.
Skutečně, rok od roku je možné pozorovat kratší sezónu pro lezení v ledu a skála, dříve zalitá ledem a krápníky bývá v tomto období holá.
Sport je ale už na scéně a současné ledovcové zbraně pak umožňují lézt s nimi i po materiálu, ke kterému nebyly stvořeny.
Je to zábava.

Mnoho vážených lezců je aktivních ve skupinách zbývajících se ochranou skal.
Tato ochrana je velmi důležitá, neboť dopady našich činností jsou místy masivní a mají široké spektrum. Od lezení s magnéziem, dělání tickmarks,  po stopy po lezečkách, osazování jištění, házení bouldermatek na zem pod bouldery......
Je jasné, že když bychom se chtěli vyhnout jakémukoliv dopadu na přírodu, museli bychom asi úplně přestat lézt, ale mám dojem, že aktivity jako je dry tooling, které nechávají takovýto nesmazatelný otisk na skále se zdají být už na samém okraji tohoto spektra.


Škrábance kolem lišty
foto by © Nicolas Favresse


Uměle udělaná díra
foto by © Nicolas Favresse


Povrch podloží poškrábán od maček
foto by © Nicolas Favresse

Přestože nejsou, díky bohu, v lezení striktní  pravidla, měl by každý z nás hrát naší hru s 
vědomím odpovědnosti a dospělosti.
Když se každý zamyslí nad sebou a přehodnotí svůj okamžitý požitek na skalách, pravděpodobně máme šanci nalézt dobré místo pro všechny aktivity.
Proč například neprovozovat dry tooling v místech jako jsou lomy nebo v oblastech, kde skála není vhodná pro volné lezení?

Mým cílem není definovat, co je a co není správné. Chtěl bych jen poukázat k čemu tady došlo, co se tady dále děje a společně se nad tím zamyslet.


Zdroj:

Zde je článek v originále Planet Mountain

Stránky Nicolase Nicolas Favresse - official website

přeložil JirkaS

Oficiální webové stránky Nicolase