Šlapali jsme tuto trasu opět teď 2. 9. 2008 a z rozměrů laviny se tajil dech. Navíc ke stísněné atmosféře přispíval i fakt, že kdesi pod sněhem a ledem pod námi jsou doposud stržení a zasypaní lidé či jejich části.

Takže podle předpokladu prvotním impulsem tohoto lavinového neštěstí byl opravdu pád části séraku pod vrcholovými partiemi (cca 4 050 m). To, co se odehrálo pak, se v takovém měřítku rozhodně neočekávalo. Sesuv ledu způsobil odtržení mohutné deskové laviny z celé horní části svahu. Výška odtrhu byla přibližně 1,5 m a délka odtrhu cca 250 m. K další odtržené desce došlo i o patro níž (výška odtrhu cca 0,4 – 0,5 m). Dal se tedy do pohybu téměř celý svah po kterém vedla výstupová trasa. Část se sesula již dříve zmiňovaným výstupovým žlabem a část se sesula do SZ stěny.


Celkový pohled (1. 9. 2008)
foto by © autor


Celkový pohled s novou trasou a celkovým průběhem, nahoře vyznačen další nebezpečný sérak (ke zvětšení) (2. 9.2008)
foto by ©




Pohled na odtrh
foto by © autor


Detail séraku, který vše způsobil
foto by © autor

Stalo se to ještě za tmy a tak je samozřejmě velký problém určit skutečný počet obětí. Podle neoficiálních informací se doposud nepodařilo nalézt poslední tři známé oběti. Je ale také možné, že byli lavinou strženi i další lidé, o kterých se doposud neví. Například mohli touto trasou vystupovat i horolezci s tzv. plnou polní (spacáky, stany, …) a tak po nich nemusela zůstat nikde žádná stopa (například postavený stan na platu pod chatou Cosmiques). Mohou se tak nalézat v již zmiňovaném žlabu ve směru pádu séraku narvaný do mohutných příčných trhlin a nebo samozřejmě mohli zmizet v SZ stěně, kdesi v mnoha zejících a velmi hlubokých trhlinách. Tato stěna spadá až na Bossonský ledovec do výšky cca 2 800 m. Délka dráhy je téměř 2 km. Šance na nalezení jsou mizivé, protože charakter dráhy i odtržené mohutné a tvrdé desky, nedávají mnoho šancí na „pouhé“ zasypaní. Je tak velmi pravděpodobné, že muselo dojít i k výraznému poškození stržených obětí. V tomto případě se také nabízí možnost, že mohlo dojít k případnému stržení lavinových přístrojů z těl obětí, případně i k jejich zničení, pokud je vůbec měli s sebou … 


Tudy museli jít tenkrát všichni ...
foto by © autor




Odtrh horní desky - cca 1,5 m
foto by © autor



Spodní odtrhy
foto by © autor



Pohled z výstupového žlabu směrem odkud se valil sérak
foto by © autor



Pohled do výstupového žlabu, stopa je krapet stranou
foto by © autor


Spodní část laviniště
foto by © autor
Šlapali jsme tuto trasu opět teď 2. 9. 2008 a z rozměrů laviny se tajil dech. Navíc ke stísněné atmosféře přispíval i fakt, že kdesi pod sněhem a ledem pod námi jsou doposud stržení a zasypaní lidé či jejich části. Tehdy v noci to musel být neskutečný masakr. Jenže uběhlo jen pár dní a stopa je našlápnutá téměř úplně stejně. Jen v tom zmiňovaném výstupovém trychtýři se tentokrát šlo o trochu víc vpravo. Po přilehlém a dnes už asi bezpečnějším hřbítku se ale opět nechodí a to i přesto, že je tam sklon svahu naprosto stejný jako ve žlábku … je to prostě už kousek dál a ta námaha, znáte to … V horní části se podchází pod dalším hrozivě vypadajícím sérakem, možná, že ...

Podobná lavina, výrazně menší, byla sérakem stržena i na Mont Mauditu. I zde je patrná starší stopa vedoucí ve spodní části a téměř mimo dosah laviny, ale opět se ukazuje, že lidi volí radši větší riziko a menší námahu …       


Podobný odtrh na Mont Mauditu i když výrazně menší
foto by © autor



Celkový pohled na Mont Maudit. Dole je patrná starší stopa, ale lidi jsou prostě nepoučitelní
foto by © autor