Takhle krásný podzim nepamatuju. Tuhle větu už jsem slyšel za poslední dobu nejmíň pětkrát.

Konec sezóny se zase nedostavil, v neděli je nádherně, takže výběr padá na rodinný výlet do Jizerek s cílem vylézt na věžičku Žihadlo. Průvodce o ní praví: Krásná, velmi obtížně přístupná věžička… Ještě tak ze třiceti metrů si člověk říká co to v tom průvodci melou za nesmysly, takovej kamínek, ale zblízka je to jinak. Na výběr jsou 4 cesty a každá má svoje. Zatímco my dospěláci marně zkoušíme nastoupit do spárky za VIb, z druhé strany se po chvíli začínají ozývat divné poznámky… Rodičovské pudy přebijí starosti s nástupem a jak obejdu skalku vidím svoji desetiletou dcerku jak celkem v pohodě stojí metr pod vrškem a hudruje, že tam nic není. Není kdo by jí poradil, kromě odhodlaného chytače o pár metrů níže.


Nástup

Ještě dva kroky a je to. Uff. Prostě nám vytřela zrak a byla první… Po tomhle představení se hladina motivace posunula o dost vzhůru, takže Haty slaví úspěch v Májové za VI (celkem krutý boulder hned ze startu), pak já rajbasem za VIb stejně jako Andulka. Pak Jana, která cestou nejdřív začala vykřikovat „Andulo ty vole já před tebou smekám“, to postupně přešlo v „Já vůbec nestojím, já padám“ Boj o holý život byl nakonec úspěšný a Jana se nahoru doslova vyplazila :). Nakonec ještě Nedori prostoupil Májovou a mohlo se jít domů.


Jana na hranici pádu

Info pro ty co nevlastní průvodce do Jizerek:
Přístup: po modře značené silnici z Rudolfova od elektrárny směrem na přehradu. Tam kde zprava přichází široká průseková cesta od Bedřichova, ještě asi 80m a vlevo průsekem na okraj lesa. Kousek vlevo stojí věž.


Andulka - Dívám se vzhůru směrem dolů - VIb


Žihadlo