Blíží se Máj v Sasku. Jak už víte, jeho středobodem bude bivak na Kansteinu, a tak nebude od věci přiblížit, čím je tento kopčík zajímavý lezecky. Koneckonců znalost terénu, ze kterého se dá zakousnout nějaká ta wega ještě před snídaní anebo až po večeři, se může jen hodit.
Nejedná se o oblast zrovna rozsáhlou, je v ní jen pár věží. A to doslova. Jsou totiž jen dvě. Menší šprclík Dunkle Wand a řádně rozsochatý Kanstein-Vorgipfel. V novém vydání průvodce jsou popsány v zeleném díle, spadají do Wildensteiner Gebiet, mají čísla 29 a 30 a zaujímají strany 266 až 274. Nechybí ani půdorysný plánek s nástupy cest a fotografie jihozápadní stěny Vorgipfelu. Souřadnice GPS (či jak se jim říká) dosud nebyly objeveny a čekají na své přeměření známým zeměpiscem JirkouS.
Přístup je vlastně stejný jako do bivaku z chystaného Máje, jen pod stěnami více vlevo. Přidám ještě druhou přístupovou variantu. Ze silničky od Neumannmühle směrem na Zeughaus se odbočí doleva na první širokou cestu a z ní po dalších 100 metrech doprava. Vytrvalým stoupáním a kličkováním budete po deseti minutách ocitnuti pod údolní stěnou plnou kruhů.
Pohled z vrcholu Kansteinu směrem na Kleiner Zschand
Ještě než přejdeme k samotnému lezení, musím se zmínit o malebném prostředí kolem skal. Znáte to, člověk není živ jen lezením a pro dobré zažití svačiny je důležitá i pohoda vůkol. Kanstein je klasickou "dětskou" oblastí. Pod stěnami rovina, píseček, sem tam balvan, opodál trávníček, přiměřeně vysoký les, ani hustý ani řídký, ptáci zpívají, děti si hrají nemaje kam spadnout či zabloudit, tátům a v některých případech i mámám se po těle rozlévá ten příjemně natěšený pocit z blížícího se ochmatávání chytů a míjení kruhů ..., no prostě paráda. Huh, už abych byl ve skalách.
Začneme tím menším. Chudinky Dunkkle Wand si dlouho nikdo nevšímal. Oddělená od masívu jen úzkým komínem zřejmě nesplňovala kritéria pro uznání věží. Až v roce 1971 se lidská srdce slitovala a této mladé věži zahájila lezecký život Starou cestou. To je zajímavé. U klasických věží mi vždy přišlo samozřejmé, že má každá z nich svou Starou cestu, Alter Weg. Je to tak u naprosté většiny věží v Sasku. Jestli se tak jmenovaly od okamžiku vzniku nevím. Prostě se v průvodci vždy ta první jmenuje Alter Weg. Až u Dunkle Wand mne napadá, že pojmenovat zbrusu novou cestu na zbrusu novou věž Stará cesta je vlastně protiklad. Nebo úcta k tradici.
Na Dunkle Wand vede 14 cest od trojek až do VIIb. Do jejího těla jsou zavrtány celkem dva kruhy, z toho jeden je slaňák. Na vrchol lze i přeskočit. Za 3.
Licht und Schatten RP IXa nástup
Zato Kanstein-Vorgipfel. Už jen to slaňování! Nejdřív 10 metrů z vrcholu na pilíř. Pak 18 metrů na terasu a z ní ještě 12 na zem. Ale i přístupové cesty k tomu slaňovacímu tobogánu stojí za zkoušku. Alter Weg IV z roku 1904 vede celý komínem v jihozápadní stěně. Ze šestého stupně přísný Westverschneidung zářezem vlevo od údolního pilíře a oblá hranaSüdostkante komínem úplně vpravo za hranou údolní stěny a výše po pravé údolní hraně na velký balkon. Ze sedmiček zejména dvě expediční. Märchentürmerweg VIIb jako Alter Weg 6 m vzhůru a dlouhý traverz doleva na hranu stěnou zleva na balkon a sokolíkem vpravo ke kruhu, stěnou a sokolíkem přes další kruh na balkon, přes komín AW doprava a tupou hranou na vrchol. Westwand VIIc nastupuje vlevo od levé údolní hrany spárou v zářezu a doprava přes převis, stále šikmo vpravo do spáry pod převis ke kruhu, vpravo na hranu ke druhému kruhu, zpět doleva, přes převis, třetí kruh a žlabem na vrchol. Dlouhý popis, dlouhá cesta.
Stále ještě zbývají tři výrazné stěny se spoustou cest. Takový je Kanstein-Vorgipfel pašák.
Osou severozápadní stěny je Direkte Nordwestwand IXb, RP IXc. Středem stěny přes šest kruhů a doprava na hranu. Na tu se v různých místech napojují různé varianty, z nichž nejzajímavější je asi Was nicht sein kann, das nicht sein darf RP Xa. Odbočuje od 5. kruhu lehce vlevo přes další tři. V půli roku 2003 měla teprve druhý průstup s poznámkou RK 9/9+. Poněkud tajemnou cestou je levá hrana severozápadní stěny přivrácená k masívu. Mondsichelspaziergang Xa, RP Xc, 3 kruhy. Jejím autorem je Thomas Willenberg, ten o němž před časem proběhla zpráva, že v Sasku udělal nejtěžší cestu Německa. Cesta na Kanstein neměla v roce 2003 žádný přelez, nebo jsem ho alespoň ve vrcholové knize nenašel. Takže ani obtížnost není potvrzena. Pravda ovšem je, že i při Thomasových nesporných kvalitách dochází u jeho cest často ke snižování obtížnosti dalšími lezci až o tři stupně.
Licht und Schatten IXa
Další stěnou vede jedna z perel, dvouhvězdičková Licht und Schatten VIIIb, bez postavení VIIIc, RP IXa. Jde o třetí cestu nalevo od Westverschneidungu. Vede sokolíkem a stěnou přes dva kruhy ke druhému kruhu Westwand a dále po hraně pře 4. a 5. kruh. Staví se u pátého do rajbasu lehce vpravo. K jejímu pátému kruhu vede také zajímavá Phönix IXa. Nastupuje hned nalevo od Westverschneidungu a má svých vlastních 6 kruhů. Pekelná je od prvního kruhu. Ale opravdu pekelná. No a mezi posledními dvěma vede Dicke Arme IXb. A to je ukázkové, silové a odvážné lezení po žebru. Přes dva kruhy ke třetímu, který je společný s Phönixem. Přiznávám, že jsem si ji před pokusem zdola zkusil s horním lanem. A nijak jsem nelitoval.
Kühler Tag RP VIIIc
A zbývá nám poslední, pravá údolní stěna. Jde o stěnu, o kterých říkám, že jsou topograficky náročné. Chce to průvodce do ruky, postavit se pod stěnu a čtvrhodinky pokyvovat hlavou tak, aby v dolní krajní poloze padl pohled do otevřených stran a zde načerpanou informaci při pohybu vzhůru neztratil a porovnal ji s realitou zjištěnou v horní krajní poloze, v jejímž zorném poli se zjeví tu kruh, tu spára apod. Opakovaným srovnáváním se postupně vytvoří jakýstakýs přehled o trasologii. V pravé polovině nastupuje nejstarší Südwestwand VIIc. Hodně šikmo doleva ubíhající spárou, téměř traverzem, k prvnímu kruhu v levé polovině stěny, vpravo přes převis a doleva do spáry, kterou až na velký balkon, kde končí všechny zdejší cesty. Asi uprostřed mezi nástupem předchozí cesty a jejím prvním kruhem nastupuje Direkte Südwestwand VIIIb, RP VIIIc. Ve značné výši má první kruh, ještě výše druhý a pak lehce zprava na balkon. Anebo taky přímo přes kruh jako Heisser Ausstieg VIIIb, RP VIIIc. Kühler Tag VIIIb, RP VIIIc, nastupuje pro změnu ve spádnici prvního kruhu Südwestwand. Přes ten a ještě jeden se připojí ke druhému Dir. Südwestwand. A ještě nalevo vede přímo přes čtyři kruhy Oktoberabend VIIIc, RP IXa. A ještě napravo od Dir. Südwestwand přes pět kruhů zbrusu nové RP VIIIc, jehož čtvrtý kruh je společný s Dir. Südwestwand. A úplně vpravo po hraně vede ještě Direkte Südostkante VIIIa, RP VIIIb. Ke čtení to sice moc nebylo, ale na místě vám to snad pomůže. Lezení je tu zajímavé, místy lámavé, ale dá se to snést, kruhů dost, ale nijak přejištěné.
Tak až to všechno vylezete, hupky dupky do spacáčku a dobrou noc.
Jardo paráda, jako vždy. Moc se mi líbí věta: Na Dunkle Wand vede 14 cest. Do jejího těla jsou zavrtány celkem dva kruhy, z toho jeden je slaňák. Myslím, že je výstižné pro Sasko vůbec. A já se od svého posledního pádu bojím ještě víc!
Děti si hrají, NEMAJÍCE... :) Tentokrát chybí vlajkový druhý odstavec? Jinak samozřejmě pěkné, jako vždy.
V pravé části údolní stěny stojí určitě za to zmíněný Oktoberabend (moc pěkné; těžší oblez prvního K, ale hlavně závěrečný výlez na temeno) a Dir. Südwestwand; nové VIIIc vpravo přes spoustu kruhů (Puppenmord) není nic extra, lákají hlavně ty kruhy.
A lezl autor Dir. Nordwand? Co říkal dolezu ke 2.K?
Kruciš, už abych se zas někde držel.
Piškote, na ten přechodník jsem čekal. Ale tentokrát tam zůstane. Mně se prostě "děti nemaje" nějak líbí. Jinak ten Nordwand jsem asi lezl, ale tak dávno, že už ani nevím, jestli se mi to jen nezdá. Budu to muset o máji napravit.
Tak cesta Thomase Willenbergera "Dharma" na Drachenkopf v Brandu už údajně neexistuje! Měla to být nejtěžší cesta v Sasku XIIc (XI+). Zrušena byla prý z více důvodů, jednak si Thomas malinko upravil jednu misku, potom použil nestandartní kruh (jen 5 cm dřík!), druhý kruh dal na prd, že hrozila podlaha a nejtěžší místo byl asi dvoumetrový jump z dvouprstovky do police. Jinak prý cesta nepřesáhla obtížnost Xc, domorodci ji hodnotili Xc s pětkovým skokem!
Ještě že ty naše sedmy nám nikdo nevytluče...
HojH
Jo, a když tu byl ten Willenberg, v mém průvodci (Kompakt-Kletterführer) je cesta Mondsichelspaziergang na Kanstein, zmiňovaná v článku, psaná jen za IXb, bez uvedení hodnoty RP (což právě tady bývá).
Tak nevím. Ale ze zkušenosti je docela dobré konfrontovat klasického průvodce s Kompaktem. Ten sice není "oficiální", ale v některých případech bývá aktuálnější (odchylky v klasifikaci); navíc občas nejsou od věci "komentáře" u některých cest.
(Samozřejmě obsahuje také nějaké úlety a citelně mu chybějí nákresy, kterých je v "klasickém" mnohem víc.)
Já kombinuju pana Heineckeho se zajímavým počinem Jürgena Schmeissera - "Topoführer..."
Zatím vydal tři díly Saska plus Zittau a je to udělaný docela originálně. Poznámky k cestám pomocí jasných symbolů (lámavé, smrt, hodně kruhů atd), pak je i sympatická čtyřhvězdičková stupnice . Paráda jsou nákresy stěn s topama cesta. Jedinný co asi chybí jsou ty skvělý mapy pana Heineckeho - holt leta dřiny, sou leta dřiny!.
Jo zatím vyšel Rathen s Wehlenem, Bielatal, Steiny a Zittau. Cena tuším kolem 20E.
Hojahoj H.
Jo, z téhle řady jsem kdysi dostal darem Rathen (ještě brožovaný, lepený, formát A5) - první vlaštovka té řady, má ještě své mouchy - hlavně mi tam chybí slovní popisy cesty. Z nákresu a "frankenjurovských" piktogramů (silové, koutové, sokolíkové, plotnové... lezení, cesta vysychá rychle, tolik a tolik procent dne je na slunci, popř. ve stínu, solivé, lámavé lezení, lezení po talířích apod.) zdaleka není vždycky všechno jasné, a problém každopádně nastává, když cesta třeba někde zaleze za hranu a nákres té druhé stěny už není zpracovaný... Taky je tam někdy snad až moc lichotivá klasifikace.
No a pak jsem u známého viděl ten Bielatal, ten už se mi líbil podstatně víc. Vedle nákresů už jsou uvedené i slovní popisy (jestli se nepletu), mnohem praktičtější je i formát (A6), tuhá vazba. Je to vlastně klasický průvodce s mnohem více nákresy... Ten bych si pořídil s chutí. A jestli takhle vypadají i ty dva další, tak i ty.
Ale majitelem prvního ze dvou svazků Kompaktu jsem se stal hlavně z finančních důvodů. Je to půlka Saska zhruba za stejnou cenu jako za jeden svazek základní řady nebo za jeden svazek Schmeissera.
Kdybych si to mohl dovolit, pořídím si samozřejmě všechno a kromě lezení se tím kochám každý večer před spaním. Jenže -
Takže jsem si zvykl na Kompakt (je psaný ve zkratkách, ale na to si člověk zvykne za chvilku a není v tom problém), který má také tu výhodu, že jeden svazeček toho obsahuje mnohem víc - neřešíš, který díl si vezmeš s sebou na víkend, máš všechno pohromadě. Ale je fakt, že občas k tomu pod skalou vděčně nakukuju k nějakým Němcům do toho základního, když je stěna trochu orientačně náročnější.
Je ovšem parádní, že si ti Sasíci mohou dovolit tři paralelní, různě zpracované a poměrně dost kvalitní řady průvodců, které průběžně aktualizují... A ještě vydávají vlastní průvodce na českou stranu Českosaského Švýcarska - a jeden z těch svazků by bylo vynikající přeložit i do češtiny, protože nám tu dost chybí. Pacholci.
Jdi do toho!!
Druhé, dokonalejší vydání Rathenu (2002) má už vše požadované (i ten lepší formát!). To samé lze říct i o třetím díle Bielatal (2000), to už je vyloženě radost i s pár fotkama pana Hahna. Bohužel pouze díl druhý, Steine, jsou v rozpadávající brožované podobě a velikost o číslo větší je k ho...!
Takže doporučuju Rathen (2002) a Bielatal (2000)!
Hojahoj.
P.s. Ale Heinecke je Heinecke, už jen ty barvy obalů, do každé místnosti jedna...
A ještě do Čech, když už jsem u toho srovnání: zaplaťpámbu za průvodce na Labák, a vynikající je, že dochází i k jeho průběžné aktualizaci. Je v tom jistě SPOUSTA práce. O tom žádná. A Pavoukovi jednoznačně dík za to. Ale na druhou stranu - jeho zpracování je ve srovnání třeba s těmi německými průvodci dost amatérské. (Teda nevím, jestli už je venku nový Labák a jak vypadá ten - možná je lepší a třeba došlo i k opravám některých chyb, ať už pravopisných - naprosto šílený byl úvod, ale nejen ten, anebo věcných. Pokud jo, tak beru všechno zpět a omlouvám se!!) Prakticky žádné nákresy, popisy cest často omezené na počet kruhů nebo borháků, takže občas, u méně lezených nebo složitějších cest může být orientace docela hlavolam.
Německý průvodce na Labák - jeden z těch tří svazků věnovaných české části Českosaského Švýcarska - je myslím vlastně převzatý a přeložený tenhle český průvodce (listoval jsem ale jenom zběžně). A srovnání tohohle svazku s tím samostatně zpracovaným prvním (Jetřichovice, Hřensko...) je celkem jednoznačné: mnohem slabší.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Blíží se Máj v Sasku. Jak už víte, jeho středobodem bude bivak na Kansteinu, a tak nebude od věci přiblížit, čím je tento kopčík zajímavý lezecky. Koneckonců znalost terénu, ze kterého se dá zakousnout nějaká ta wega ještě před snídaní anebo až po večeři, se může jen hodit.
GPS a mapové aplikace