Pro přivolání pomoci se používá celá řada způsobů, jejichž použití je závislé na situaci. Těžko budeme při nehodě v horách
vytvářet tři ohně nebo sloupce dýmu, jak doporučují brožury přežití v polárních podmínkách, nebo vysílat vlajkami námořní signál SOS. Rád bych však alespoň stručně zopakoval elementární zásady přivolání pomoci na horách, a přidal pár poznámek pro správné oznámení nehody a o spolupráci s profesionálními záchrannými složkami.
Signalizace v nouzi
Velmi důležité je znát způsoby přivolání pomoci v horách tak, jak jsou používány ve státech UIAA. Tzv. Alpský nouzový signál (používá se prakticky v celé Evropě, včetně našich a slovenských hor), se provádí tak, že šestkrát za minutu (interval 10 s) dáváme viditelné nebo slyšitelné znamení (píšťalkou, hlasem, světlem, odrazem světla např. z IZOfólie - "prasátkem"), následuje přestávka dlouhá asi minutu a signál se opakuje tak dlouho, dokud se nedočkáme odpovědi. Ta se vysílá obdobně, jen s tím rozdílem, že interval je dvojnásobný (třikrát za minutu).
Nejčastěji se pro vysílání tzv. Alpského nouzového signálu používá píšťalka, která by proto neměla chybět v kapse každého účastníka horské túry. Velmi praktické je nošení píšťalky na šňůrce v přilbě v jeskyních. Prostředek ke komunikaci i volání o pomoc je tak vždy při ruce.
V horách lze SOS vysílat také světlicí. Pro vysílání nouzového volání se používá červená světlice, příjem se potvrzuje bílou světlicí. Bílá světlice (popř. tři za sebou jdoucí světelné nebo zvukové signály znamenají "rozumím zprávě". Poslední používanou světlicí je zelená (nebo dlouhé opakované zvukové či světelné signály). Jejich použití znamená "návrat na základnu". Na druhou stranu, použití libovolné světlice v horách je lepší, než nečinné přemýšlení o tom, co dělat, když v nouzovém balíčku máme pouze světlici zelenou. Je velmi pravděpodobné, že spatří-li někdo signál světlicí, pokusí se zjistit, o co jde.
K záchraně v horách bývá často využíván vrtulník
K záchraně v horách bývá často využíván vrtulník, který umožňuje rychlý a poměrně bezpečný zásah z hlediska záchranářů. Pro přivolání vrtulníku se používá mezinárodní signál: Y = Yes, ano, potřebuji pomoc se signalizuje zvednutím obou paží tak, aby směřovaly šikmo vzhůru. Stylizované ypsilon je tak tvořeno celým tělem. N = No, ne, nepotřebuji pomoc, signalizujeme zvednutím pravé paže, která směřuje šikmo vzhůru, levou paží ukazujeme šikmo dolů. Mávání na vrtulník oběma rukama je tedy poněkud nerozumné, posádka si jej může vyložit jako volání o pomoc. Naopak, zamáváme-li na ptáka jen jednou rukou, dáme na vědomí, že jsme živi a zdrávi.
V době mobilních telefonů není od věci znát i mezinárodně uznanou linku pro nouzové volání, kterou je telefonní číslo 112. I u nás či v SR je na lince 112 k zastižení dispečer Integrovaného záchranného systému.
Před každým výletem do hor, odlehlých oblastí nebo extrémních podmínek bychom si měli do mobilního telefonu uložit čísla záchranářských dispečinků pro danou oblast.
Důležité telefonní linky v ČR
Hasičský záchranný sbor: 150
Záchranná služba: 155
Policie 158
Mezinárodní tísňové volání: 112
Ve většině světových velehor existují záchranné služby schopné provést záchrannou akci
Oznámení nehody
Ve většině světových velehor existují záchranné služby schopné provést záchrannou akci na mnohem profesionálnější úrovni než členové skupiny ve které je postižený, za příznivých podmínek i leteckou záchranou akci. Obvykle je vhodné se před odjezdem na hory informovat o místních možnostech záchrany, popřípadě si obstarat telefonní čísla řídících středisek záchranné služby nebo horské služby v dané oblasti.
Pro ohlašování nehod např. na horských chatách jsou nutné minimálně 4 základní údaje: co se stalo, kde, kdy a kdo skutečnosti hlásí.
Schéma pro ohlašování nehod:
1/ Co se stalo? (především informace o počtu zraněných, průběhu nehody a povaze zranění, popř. jaké pomoci se doposud postiženým dostalo),
2/ Kde? Co nejpřesnější údaj o místě nehody, je-li možné včetně koordinátů (UTM-systém, a údaj o výšce; optimální je zjištění vlastní polohy pomocí přístroje GPS) a terénu (pro leteckou záchrannou akci je terén velmi důležitý; např. vzrostlý les, strže atd.) a nezapomenout upozornit na další skutečnosti, které mohou ovlivnit průběh záchranné operace (např. v případě nehody v jeskyni přesně specifikovat, že se jedná o nehodu ve speleologickém terénu apod.),
3/ Kdy? Co nejpřesnější určení času nehody.
4/ Kdo oznamuje a odkud. Údaje o oznamujícím - kdo a odkud oznamuje (jméno a telefonní číslo pro ověření, a eventuální další dotazy řídícího střediska - v případě, že nehoda není oznamována z mobilního telefonu, by se oznamující měl zdržet na místě, ze kterého nehodu hlásil).
Telefon nikdy nezavěšujte jako první! Je možné, že operátor bude klást dotazy potřebné pro rozhodnutí o technice záchrany, koordinaci apod.
Spolupráce se záchrannou službou
Až do příchodu záchranné služby musí být místo nehody popřípadě úkryt jejích účastníků zřetelně označeno dobře viditelnými znaky, aby se zachráncům usnadnilo jeho vyhledání, popřípadě je nutné na viditelné místo umístit jednu osobu vysílající viditelné signály.
V době, kdy postižená skupina čeká na záchranu, by její členové měli zraněného zabezpečit před šokem a podchlazením (zcela programově zde nezabíhám do podrobností první pomoci, která pochopitelně čekání předchází). V obtížném terénu musí vybudovat stanoviště pro záchrannou akci, v jeskyních či skalních stěnách mohou začít budovat přístupovou cestu pomocí fixních lan.
Při ohlášení vážné nehody ve dne a za přiměřené viditelnosti lze minimálně v Evropě počítat s provedením letecké záchranné akce.
K záchraně v horách bývá často využíván vrtulník - místa pro přistání
Nejpravděpodobněji se vrtulník pokusí přistát. Tento manévr lze provést i na šikmých svazích, podle typu stroje v různém sklonu. Místo pro přistání vrtulníku se v takovém případě snažíme označit (např. červenou větrovkou zatíženou kameny, nebo velkou značkou "H" - materiál na značku musí být bezpečně ukotven), a měli bychom jej vybírat či upravit tak, aby zde vrtulník skutečně mohl přistát. To znamená např. ušlapat sníh, polít extrémně prašná místa vodou, odstranit velké kameny, a volné předměty, které by mohly nasát lopatky rotoru (radši počítat s větší plochou - 25x25m), Vrtulníky přistávají proti větru, nemohou přistát na muldě a v okolí stromů, stožárů a pod. K vrtulníku se nepřibližujte zezadu, odkud vás posádka nevidí, buďte opatrní a vyčkejte až se rotory zastaví. Zásady:
- místo pro přistání musí mít dosedací plochu minimálně 4x4 m
- přistávací plocha bez překážek, vedení atd. minimálně 25x25m, porost nesmí přesáhnout 30cm
- přistání a start probíhá zásadně proti větru
- vrtulník musí být na přistání naveden; stojíme proto cca 10 m před místem přistání zády proti větru v postavení se vztyčenýma rukama (Yes) a s pilotem udržujeme kontakt pohledem, aby bylo možné reagovat na jeho pokyny
Není-li možné přistání, obvykle bývá pro zraněného spuštěn záchranář. Podle možností stroje a posádky bude záchranář vysazen aby ošetřil a stabilizoval pacienta a poté opět přivolá vrtulník k transportu.
V horách mimo Evropu, ale i např. v Rusku, lze počítat s nasazením starších strojů s omezenými možnostmi. Často zde záchranáři pracují v podvěsu, někdy však bývá použit pro vyzvednutí postiženého naviják. Pokud je ze stroje spouštěno lano s karabinou bez záchranáře, pak posádka očekává, že se připnete do karabiny, počkejte, až se lano dotkne půdy (letadla se silně nabíjejí statickou elektřinou, a kdyby se lano nevybilo dotykem se zemí, zasáhl by vás výboj). Znamení, že jste po navázání připraveni dejte posádce oběma vztyčenými palci - nepokoušejte se o jiné signály.
Vždy se řiďte pokyny posádky - většinou vědí co dělají. Je nutné se připravit na rychlou akci. Se zraněným by měly putovat jeho doklady, kopie pojistky (předat záchranářům), ale je dobré, v případě méně vážných úrazů např. zlomených nohou, myslet i na kartáček na zuby apod.
Mějme na paměti, že samotný přílet nebo přistání vrtulníku může být znemožněno nebo komplikováno náhlými meteorologickými jevy (turbulence, oblast zastínění, náhlé sněhové přeháňky nebo krupobití, náhlé poryvy větru, mlhy) a záchranná akce bude probíhat jako pozemní. Nespoléhejte v horách na záchranu pomocí vrtulníku jako na metodu, která pomůže při řešení nehody v horách.
A zcela závěrem: Je dobře vědět, že od okamžiku příchodu organizované záchrany přebírá velení velitel akce a jeho pokyny mají být bezpodmínečně plněny. To se pochopitelně týká pozemní i letecké záchranné operace.
A nakonec několik linků které s tématem souvisí:
http://www.horska-medicina.cz - Společnost horské medicíny ČR
http://www.volny.cz/i.rotman/ - stránky prezidenta SHM ČR
http://www.hagy.sk/hm/ - slovenská horská medicína
http://www.ismmed.org/ - International Society for Mountain Medicine (ISMM)
http://www.alpinmedizin.org/ - rakouská horská medicína
http://www.iemm.org/ - katalánská horská medicína
http://perso.wanadoo.fr/dmtmcham/ - horská medicína (Šamonice)
http://www.medpharm.cz/ - Centrum cestovní medicíny (informace o očkování atd)
http://www.zdrsem.cz -na kurzy první pomoci v extrémních podmínkách
http://www.ikar-cisa.org/- IKAR
http://www.mra.org/ - Mountain rescue association
http://www.sweb.cz/AlpineRescue/ - stránky Roba Bednaříka o horské záchraně
http://www.hzs.sk - stránky Horské záchranné služby SR
http://www.horskasluzba.cz/main.htm - HS ČR
http://www.tanap.sk/ths/index.html - Tatranská HS
http://www.topr.pl - Tatranská záchranka v Polsku (TOPR)
http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/112/112_info.html - záchranářský časopis 112
http://www.bergrettung.at/ - horská záchrana v Rakousku
http://sweb.cz/szsbroumovsko/ - Skalní záchranná služba Broumovsko
http://www.rescue.sk/real.pearcomp?0?0?o - Slovenská záchranářská stránka
http://www.speleorescue.cz/ - Speleologická záchranná služba
http://netdial.caribe.net/~emercado/uis.htm - stránky záchranářské komise UIS
http://www.hoehlenrettung.de/ - speleozáchrana v Německu
Děkuji Vám, pánové, za pochvalu. Ano, Petře, šuplík vydává své poklady. Jen se obávám, že k Tobě budu brzy muset jít žebrotou, neb mi docházejí obrázky v elektronické podobě :-) Takže ještě pár šuplíkoých...
O volání pomoci existuje v médiích článků víc. Pár docela podstatných postřehů pro přivolání zdravotnické záchranky je tady:
http://zdr avi.idnes.cz/zdr avi.asp?r=zdr avi&c=A041101_211404_zdr avi_pol (odstranit mezery)
Dik za clanek - takovych neni nikdy dost. Ale mam dotaz k tomu obrazku s vrtulnikem. Jeste jsem si nikdy nevsim, ze by pred a za mistem pristani (+/- 20x20m) bylo potreba jeste dalsich 100m. To mi pripadne ponekud prilis. Muzu se zeptat na zdroj?
Ten obrázek je pochopitelně kdesi obšlehnutej. Měl jsem ho uloženej v počítadle, a myslím, že to původně bylo normálka podle něčeho kreslený, ne zfocený nebo rovnou skenovaný. Radši se doma podívám kde přesně (doufám, že původní zdroj mám). Ale těch 100m, které se vztahují na vzroslé stromy, stožáry atd., uvádí i jiné zdroje (namátkou Robo Bednařík: Záchrana v horách - taky na to má hezký obrázky, jenže ty já mu nekradl, neb tam na totéž má sedm obrázků a mě se líbilo, že tady to je na jednom).
Tak to povim hned. Obrazek je převzatý z knihy "Škola alpinismu - Horská turistika, Trekking", autor Karl Schrag.
Myslím, že ale ani to nebude úplně původní zdroj ilustrace, tedy že i Schrag to převzal. Ten obrázek ve velmi, velmi podobném podání jsem už viděl v nějaké německé publikaci od P.Schuberta, snad nějaká ročenka DAV to bylo? on totiž Schubert než začal publikovat své knížky Bezpečnost a riziko, působil v Bezpečnostní komisi DAV, a při tom publikoval kdejakou zprávu o kde čem, vzniklo při tom množství obrázků, které pak od DAVu přebírali ostatní němečtí autoři. Tak je v tom takové trochu "nepřehledno".
cituji ze směrnic leteckých záchranářů pro Polici a Hasičský záchranný sbor či Horskou službu v ČR:Velikost přistávací plochy závisí na typu vrtulníku,musí však být minimálně dvojnásob větší než jsou rozměry vrtulníku.Doporučuje se rozměr 50x100metrů.Uprostřed přistávací plochy musí být vodorovná plocha o monimálním rozměru 5x5 metrů.Sklon okolní přistávací plochy nesmí být větší než 5 st.O místě přistání s konečnou platností vždy rozhoduje pilot vrtulníku....
cituji ze směrnic leteckých záchranářů pro Polici a Hasičský záchranný sbor či Horskou službu v ČR:Velikost přistávací plochy závisí na typu vrtulníku,musí však být minimálně dvojnásob větší než jsou rozměry vrtulníku.Doporučuje se rozměr 50x100metrů.Uprostřed přistávací plochy musí být vodorovná plocha o monimálním rozměru 5x5 metrů.Sklon okolní přistávací plochy nesmí být větší než 5 st.O místě přistání s konečnou platností vždy rozhoduje pilot vrtulníku....
Vrtulník potřebuje pro přistání určitý manévrovací prostor. Zvláště při přistání do neznámého terénu. Na těch okolních 100 metrech (+/-) by se neměly vyskytovat vysoké překážky. Čím placatější je sestupová rovina, tím je přistání jednodužší a bezpečnější. Vysoké překážky také mohou být za větrného počasí příčinou turbulencí.
"... Přistání na plném výkonu (vertikální přistání) nemusí být nutně nebezpečné, ale je dobré se mu vyhnout ..." (Interagency helicopter operations guide, ch.8)
Za příznivých podmínek se však vrtulník posadí na velmi malou plochu. Například heliport u Brněnské úrazové nemocnice je cca 30 - 40 m od budov a stromy jsou ještě blíže. A perlička - doktor tvrdil, že jen blbec dokáže vydláždit přístupovou cestu k heliportu, po níž se vozí zranění, drncavou zámkovou dlažbou, naštěstí vakuová dlažba vibrace solidně tlumí.
Za priznivych podminek... kluci zachranari, co litaj na vrtulniku obcas zacnou vypravet, co jsou schopni piloti vyvadet.... lyzinou si nad vodou zkouset, jestli by je ten ponton unes... nebo namisto aby na parkovaci naves ukladal vrtulnik jerab na nej rovnou pristavaji.
jinak k vrtulniku je nejlip blizit se tak, aby ho pilot videl - tedy urcite ne ze zadu.
Přidám ještě odkaz na jinou, velmi stručnou stránku, kdybych měl víc času, tak bych vám to přeložil. Ale nemám ;-)
http://www.avertdisasters.org/html/helicopterlz.html
Použití světlic v této souvislosti mne docela pobavilo. Už dlouho jsem o něčem podobném neslyšel. Rád bych přidal následující varování: Použití světlic je poměrně dost nebezpečné. Nepříjemné úrazy nejsou vzácné i při manipulaci s "blbuvzdornými" civilními výrobky. Navíc mají civilní světlice (pyrotech. II. tř.) dost malý dostup a krátkou dobu hoření (několik málo sekund), což není pro přivolání pomoci ideální. Kvalitnější světlice zpravidla podléhají zákonu o zbraních a střelivu a jsou k mání jen na vyjímku.
Pokud někdo toužíte po signalizaci pyrotechnickým světlem, doporučuji použít dýmovničku, eventuelně svíci. Barevná dýmovnička je mnohem bezpečnější (hmotnostně srovnatelná) a čadí zhruba minutu. V zimě navíc dým silně zabarví sníh (jakož i vše co se nachází po větru ;-), takže je ze vzduchu nepřehlédnutelný. Signální svíce chrlí oheň mnohem déle, takže s ní můžete mávat a hulákat do údolí celou čtvrthodinu (!) Na rozdíl od čelovky je dobře viditelná již za šera. Nutno poznamenat, že i zmiňované pyrotecnické prostředky mohou způsobit vážná zranění a je třeba dbát návodu. Také mohou snadno způsobit požár. Hmotnostně i objemově jsou všecny srovnatelné.
Jojo, odpusť strarci bezmála nad hrobem se klátícímu :-) Mě kdysi natloukli do hlavy světlice. Včetně těch návratů na základnu a tak, což v době slušných vysílaček a mobilů opravdu nemá smysl.
Dobrá, dýmovnice jsou jasné, výše uvedené jsem v textu zapoměl poznamenat (i když i to mi tloukávali do hlavy - jak vidět, méně použitelné blbosti se v paměti skoro čtyřicetiletého staříka udrží). Avšak ty svíce mě zaujaly. Jaksi jsem o nich již slyšel, leč neznám. Kde se to dá sehnat, jak se to obsluhuje, kolik to stojí a jakou to má životnost? Neexistule nějakej link, kde by o nich bylo víc?
Je tu někdo, kdo má představu o tom, jestli je dýmovnici (jako pyrotechnický prostředek)možno držet na Slovensku, Rakousku, ve Francii a Itálii, je-li možno je tam legálně dovážet?
Zajímavé, to mne nikdy nenapadlo. V zimě jsem jednu vozil jak na slovensko, tak i do francie a nikde jsem se s tím nechlubil. Předpokládám že: Tahle dýmovnička je civilní pyrotechnika II.tř. Vzhledem k harmonizaci předpisů v EU, budou pravidla k držení všude stejná. (Mám dojem, že omezován je jen prodej) Omezení lze očekávat jen v dopravních prostředcích a třeba v tunelech.
Signální svíce jsou určitě praktické a asi i použitelnější než světlice. Ohledně světlic to s tím povolením nebude tak strašné. Oni sice na povolení jsou, ale bylo mi řečeno, že pořádání horolezecké expedice je dostatečným důvodem pro udělení tohoto povolení. To povolení udělují policajti. Ptal jsem se na to v obchodě se střelnými zbraněmi, ale už to je dýl tak nevím...
Jinak co se týče toho přistávání vrtulníku: ta plocha je opravdu velice orientační. Závisí to na spoustě dalších věcí, kterým povětšinou rozumí jenom piloti, takže to nemá smysl asi rozebírat. Prostě vybrat nejlepší možnou plochu - on stejně nepřistane pokud se mu to nebude zdát v pořádku. Mám doma pár videjí zachycujících co se stane když se to přistání nepovede. Je to docela poučné, tak kdybyste to chtěli vidět tak to dám na web a pak tu ohlásím ten link.
288/1995 Sb, §38, Signální zbraně:
Signální zbraně a náboje do nich mohou nabývat do vlastnictví, držet a nosit pouze držitelé zbrojních průkazů skupin B až H, kterým bylo vydáno povolení. Povolení může vydat na základě žádosti držitele zbrojního průkazu uvedených skupin po posouzení její odůvodněnosti okresní ředitelství policie příslušné podle místa pobytu držitele. Důvodem k povolení je zejména potřeba těchto zbraní a nábojů k zajištění ... pomoci v nouzových situacích, zejména u záchranných služeb nebo rizikových sportovních činností.
Nebo-li, je třeba vlastnit zbrojní průkaz a získat povolení = vopruz na úředech a dost peněz za poplatky -> nestojí to za to. Taky jsem nezdůraznil hledisko hmotnosti. Ocelová pistole pro odpálení světlice + hliníkové nábojnice, to můžou tahat je vojáčci, pač jak jsem se nedávno dozvěděl, v Afgánistánu trekujou se 130kg báglem.
Neco uplne mimo. To s temi 130 kily v Afghanistanu je slusny vtip. Vsichni mame v zive pameti, jak nasi elitni zoldaci s 15 kg (vcetne samopalu a zasobniku, takze kolik asi meli v baglu?) v poctu vetsim nez polovina puvodniho stavu -vcetne velitele- nedosli z Jindrichova Hradce do kasaren v Caslavi. A velitel toto pochodove cviceni ocenil vytecne. Rozumej: v armadni mluve lepsi uz to byt nemuze. Berg heil&fuck off army
130 kg = blbost. Nosiči v Tatrách nosej tak okolo 100 kil. Maj na to dvoumetrovou krosnu a každou chvíli štand. Krosna je vysoká a nesmí do něj nikdo strčit nebo foukat vítr, protože když s tím upadne, už se nezvedne.
Mám osobně vyzkoušeno, že jít se dá s báglem okolo 40 kg a že se na to dá i zvyknout.
Ty ale mluvíš o něčem jiném. Tady nikdo neříkal, že chce používat signální pistole. Řeč byla o světlicích - ručních světlicích na jedno použití. O těch zákon o zbraních a střelivu vůbec nepojednává, protože to nejsou zbraně.
Cha, získat zbroják a povolení. To je ještě sranda (zbroják není ani zdaleka tak těžký jako řidičák), ale vývoz zbraně, to je prý úřední ňamka, jak na naší, tak druhé straně (pokud nechceš signalizovat světlicí svůj problém u třetího nýtu v nějaké místní skalkařské oblasti).
Je to dlouhý čas od diskuze o tzv. výstražné
signalizační pochodni. Poněvadž jsem i bývalý
horolezec a instruktor, tak přidávám něco ze svých
pyrotechnckých zkušeností.
Jedná se o výstražnou pochodeň - obchodní číslo
BP999 - dovozce CZECH PYRO a TARRA, Novoveská 5
Ostrava - Mariánské Hory, cena bez DPH 60,- Kč
Váha asi 200 g a účinná svítivost 20 minut.
telefon 596 621 082, mob. 602 424 388
Hodně zdaru a ať to radši nemusíte použít
Na stránkách AlpyNet v článku Nouzové signály v horách , uvádí autor (J. Hrbáček) následující:
Podle usnesení Mezinárodní organizace zachránců - IKAR a horolezců UIAA jsou schváleny tyto nouzové signály:
1. stojící postava vzpaží obě ruce
2. na sněhovou, morénovou plochu se rozloží červené plátno o rozměru 1x1 m, uprostřed něhož je bílá kružnice o poloměru 60 cm a šířce 15 cm
3. vystřelení červené rakety, světlice
4. od roku 1894 se na návrh C. T. Denta užívá signál složený ze šesti stejných znamení, která se mají vysílat v pravidelných intervalech po dobu jedné minuty. Po vyslání šesti znamení (pískáním, voláním, máváním světlem) následuje minutová přestávka. Pak se signál opakuje. Příjemce odpovídá, že signál zachytil tak, že během minuty vyšle tři stejná znamení
celý článek:
http://www.alpy.net/clanky/cl010719.php
A co je teda špatně na světlicích jsou-li schváleny jako nouzový signál v horách IKARem i UIAA?
Tome, me ta metodika teda moc nebaví, ale od tebe si to vzdy se zajmem prectu. Je to nakonec docela zajimavy.
Nemate nekdo potuchu, kolik takova zachrana vrtulnikem stoji. Prej jsou to horentni sumy.
Však se také to znamení žádající o pomoc Y, překládalo: "Peníze mám!" :))). Pokud vím, záleží to pochopitelně na rozsahu ( a v které zemi to je), ale počítá se to po desítkách tisíc a pod sto se většinou nevejdeš. Takže jak pravil Petr-nějaký ten Alepnverein, OEAV, pojištění ČHS...nějaké které to obsahuje. Běžné pojištění se netýká ani úrazů při horolezení. To je asi už známé, ale kdyby náhodou to někdo nevěděl...
Diky za pekny a prakticky clanek.
Kluk od letecke zachranky mi rikal,ze jsou schopny pristat temer kdekoli, tak ze prej nekde pristavali skoro pod draty, ale to jsou extremy.
Ale chtela jsem se zeptat na vec z trochu jineho okruhu, nema treba chs nejakou andulu ci ambumana na trenovani, ktereho by mohla zapujcit na oddilovou cvicebni zachranarskou akci? NEbo nevite nekdo, kde by se dal pujcit?
Diky, Bara
Jsem příjemně šokován. Když jsem se chystal článek číst, nadechl jsem se v očekávání obvyklé délky. A hle hutný , obsažný a čtivý článek.
Andulu ČHS má, disponuje s ní Lékařská komise.
Pokud vím , koupila se ještě za éry Z.Teplého.
Hned první odkaz na www stránky v Tomášovo seznamu jsou stránky LK ČHS.
Děkuji za pochvalu od metodiků (i když jim tímhle článkem trochu lezu do zelí).
Opravdu jsem se snažil být stručný. S odstupem mě maličko mrzí, že jsem to nedal v předstihu někomu přečíst, zastaralost světlic a jiné dostupě prostředky - svíce a dýmovnice, mě vůbec nepřišly na mysl (ostatně, jak Petr Jandík správně odvodil, opašuju články ne úplně ze šuplíku, ale starší texty pro naší horoškolu - psáno nejpozději v první polovině devadesátých let, mírně doplněno a upraveno pro potřeby Lezce). Takže příští materiál na toto téma bude jěště lepší, slibuju :-) Jen k Johnovu žalu o odstavec delší. No co nadělám.
Ceny jsou docela pálky. Nevim jak v Čechách, ale ve Švýcarsku je to v přepočtu 60000 a víc. A o ošetření v nemocnici radši ani nemluvit. Chce to opravdu dobré pojištění ;)
Tomáši díky moc, dříve jsem jakožto horolezec hrdina tyhle věci dosti podceňoval. Nikdy se mi ani mému blízkému okolí ve velehorách nic tragického nepřihodilo vyjma drobných vymknutí atd. ( je to asi i tím, že jsem v podstatě lenoch a lezu krátké cesty abych byl večer u červenýho vína v chatě či ve stanu ). Ukrutně mě ale vytrestala přitroublá frankenjura, kam nás vzal náš kamarád. Byl jsem tam podruhý, místopis jsem moc neznal......jezdili jsme ze sektoru do sektoru lezli a lezli když v tom si náš vůdce a živý průvodce zlomil po 5 metrů dlouhém pádu páteř...upadl do bezvědomí....atd....my nevěděli kde jsme....atd.
Samozřejmě se to za pomoci místních a ostatních lezců dalo dohromady a záchraná akce proběhla ( od nahlášení k transportu uběhli 3 hodiny, ). Nejdřív přiletěl vrtulník ADAC bez nafukovacích nosítek a bez navijáku, pak přiletěl druhý vrtulník s navijákem, ale zjistili že se nedostanou mezi stromy....a pak přivezla velká fixační nosítka sanitka.....transport na pole k vrtulníku cca 500metrů pěšky....pak přeložení do vrtulníku......a pak vše běželo naprosto profesionálně. Nedokážu posoudit úroveň ošetření, každopádně podmínky v nemocnici , přistup k nám jako v podtsatě cizím atd...byl naproso super. Vloni jsme připravili simulaci úrazu ve stěně v Tisé.....znalosti většiny lidí z oddílu, kteří lezou i ve velehorách byly naprosto otřesné. Figuranti to naštěstí přežili, ale moc nechybělo a zahynuli díky zásahu záchranců. Tyhle věci každý poměrně podceňuje.....všichni zkoumaj váhu novejch karabin atd. a pak zhynou protože nemaj lékárnu a drbli si tepnu o skobu.
A přitom zájem o zlepšení ze strany lezců je. Po sérii kvalitních proškolení instruktorů a budoucích instruktorů ze strany naší Lékařské komise (resp. Společosti horské medicíny ČR - ono se nám to trochu personálně překrývá), přišla LK ČHS s kurzy první pomoci i pro členskou základnu. Oznámení o kurzu viselo na stránkách ČHS asi tak den, nyní tam visí oznámení, že kurz je naplněn (kapacitně se nedají tyto věcio dělat moc ve velkém) a že je nutné sledovat stránky ČHS kvůli vyhlášení dalšího termínu.
Příde mi o jako skvělá a podporováníhodná aktivita.
Jen tak dále....je to rozhodně super a servis který bych od ČHS očekával. Pokud by měl někdo z okolí ÚStí o něco podobného zájem náš oddíl pořádá 1x ročně teoretickou přípravu ( Mudr. Bejšovec ARO UL )a praktickou ve skalách s profi záchranáři. Vloni se ukázalo, jak jsou naši horolezci těmito věcmi nedotčeni a jen minimum z nich ví něco o lékárně, alufólii atd......Pokud má někdo zájem nechť pošle majla.
No jo, ale on ten kurz první pomoci byl vypsán pro pouze 12 lidí. :-(
Členská základna ČHS má cca 10 000 členů. Kdyby LK takto školila každý den(!), tak by školení, aby se dostalo na každého, trvalo cca 2 roky a 3 měsíce.
Samozřejmě školení každý den je nereálné, tak si představme, že LK napne všechny síly, a bude školit aspoň jeden den v týdnu. No tak to bude školení všech trvat 16 let.
Nu a pokud LK bude školit všechny tak nějak v rozumných termínech, aby to její členové vůbec nějak stíhali skloubit se svým soukromým životem, tak se obávám, že tímto způsobem se toho mnozí z nás nedožijí...
Takže snaha jistě chválihodná, ale dámy a pánové, systém, systém je na ho... .
Doufám!, že aspoň přednost dostali individuální členové, protože ti mají stížený přístup k instruktorovi ČHS.
Ach jo, zase remcám, co? Když já bych taky chtěl všecko chválit, ale nemůžu si pomoci, v nějakém zákoutí mozku my sídlí rarach, a ten mi vždycky našeptá "Přemýšlej. Nemaž jim med kolem huby!"
:-)))
Jojo, máš, Tome, bohužel pravdu. LK, to je pár jedinců, někteří celkem zapálení a aktivní. Udělají školení (které narvou mezi školení a doškolení instruktorů) které je maximálně pro 12 lidí. Prostě si ve třech asi víc dovolit nemůžou, pokud chtějí aby to bylo opravdu efektivní a ne jen efektní.
Takže nejlepší je jít cestou nás staříků. Udělat si kurz u Červenýho kříže, a pak se doučovat. Tedy na alespoň nějaké ty základy navázat samostudiem a sledováním textů LK, SHM atd., abychom si doplnili znalosti o problematiku lezení a hor. Nojo. A pak, jako já, zjistíte, že mé základy jsou zastaralé (a to nepočítám, co všechno jsem pozapomínal) a že už nedokážu efektivně vstřebávat novinky v oblasti horské medicíny. Takže mi asi nezbude, než sledovat stránky ČHS a poslat příště přihlášku mezi prvními. Anebo jít znovu do kurzu jinam.
Nu a vidíš, a proč by zrovna kontakt s Červeným křížem nemohla vykonat LK (Lékařská komise ČHS)??
Zkrátka řečeno - LK by měla mít v merku právě vytváření těchto "kontaktních kanálů", vždyť jsou to všici lékaři, snad se i nějak osobně znají, to dohodě pomůže, snad.
Já bych prostě radši viděl na www ČHS oznámení: LK dohodla s Červeným křížem, že členové ČHS budou školeni v první pomoci, dostanou slevu 5% (aspoň symbolicky :-) Červený kříž má kancelář v tom a tom kraji na tehle a tehle adrese, telefon, ... atd.
Tady Radim nabízí, že něco se dělá i u nich v Tisí, tak hned práce pro LK - zjisti co to je zač, jak moc jsou vytížení, zda by to samé neudělali pro další členy ČHS třeba i jinde, a za kolik?
LK by měla školit instrukotry (a ti pak členskou základnu), a pokud by to instruktoři nestíhali, tak pak by měla LK zajišťovat školení i jinde (ČK, profi-záchranáři, aj.)
Když bude LK sama školit členy, nic nestihne, jenom se zchvátí, sedřou a nakonec unavení rezignují... fujtajb, to je hrozný konec!
T.
Ale jinak si myslím, že to je jinak. Prostě naši felčaři, jakožto vzdělaní inteligentní lidé s jistým přehledem tak nějak předpokládají, že i ti okolo mají jistý přehled (i o tom, co neumí a nevědí), a že tedy do kurzu půjdou sami, kontakty si najdou a tak. Prostě že je to snahou normálního horolezce, se něco naučit, abychom nedělali zbytečné mrtvoly pod skalama.
Takové trochu zamlčené předpoklady.
A konec konců, naši felčaři se věnují horské medicíně, takže jsou spoecializovaní na naší problematiku. Těžko po nich chtít, aby když už předkládají naší členské základně odborné články (slušná skripta, vyjádření k jednotlivým dotazům atd.) aby se ještě starali o úroveň obecného povědomí o první pomoci. Ta je mizerná, to ví každý, tedy i oni. Jen předpokládají, že horolezci jsou příčetní a tuší, že by možná mohli první pomoc potřebovat víc než obecně populace, takže se připraví.
Kdyby členové LK pravidelně četli Lezce, pak by třeba tušili, že průměrný lezec spíš vášnivě podiskutuje o problému cest shora a klasicky, někteří, mimořádně osvícení o přednostech nějakého jistítka oproti jinému (tedy že se zajímají i o nudnou teorii, neb je místy docela užitečná), ale že vážnivou diskusi o resuscitaci (nových poznatcích), či nejaktuálnějších doporučeních ISMM pro děti v horách, tady, kupodivu, nenajdou.
Ale dělají dobře svojí základní práci, a předpokládají, že když už někdo leze, tak k tomu získává základní nutné vědomosti a předpoklady. A že MK, BK atd. a instruktoři v oddílech taky dělají dobře svojí práci a že tedy problém není. A hlavně, asi nestíhají číst Lezce.
Souhlas s tím, že skripta na netu jsou slušné. NA naší letošní přednášce jsem dosti čuměl, že se přednáší úplně něco jiného než se přednášelo před pár lety. Důležité jsou informace především o tom, jak zavolat pomoc, co si ujasnit, než tak učiním atd...atd....( + zajištění životních funkcí ). Sranda to není - jde o život. Co nový info kanál a novej web ČHS, který měl fungovat od srpna04 ( prvotně už v roce 03 ). Jak by se mi to líbilo, kdybych jako předseda či člen ČHS dostal info: Tam a tam jsou ke stažení aktuální skripta....tam a tam se můžete přihlásit k přednášce o horské medicíně, doškolení instruktorů atd.......Tenhle servis prostě chybí a pravdou je, že přednáška pro 12 lidí jednou za rok to nespasí.
Jo, Radime, asi si nemusíme povídat o tom, že informační kanály v rámci svazu nejsou zrovna příliš dokonalé :-) Taky proto své úžasné texty radši dávám sem, než na naše oficiální stránky.
Ale ještě k tomu kurzu. Je jasné, že školení pro 12 lidí povědomí o zdrávovědě v ČHS opravdu nespasí. Ovšem to, že existuje řada slušných kurzů, je těžko oddiskutovatelný fakt. Nakolik by asi měla LK usnadněnou práci, kdyby naše ctěná členská základna prostě kurzy vyhledávala s cílem něco vědět, a od LK by se očekávalo, že jednou za čas udělají kurzík zaměřený pouze na specifika horské medicíny a horské záchrany. Třeba by potom nemuseli počítat s dvanácti lidma, mohli by za den zvládnout dvojnásobek a druhý víkendový den také tak :-)
Podle mne je jedinou schůdnou cestou profesionalizace týmu ČHS - né ve smyslu statisícových odměn, ale spíše ve smyslu podřízení se poptávce za nějakou úměrnou cenu, která pokryje náklady lidem co se na tom budou podílet a něco pro ně i zbyde. V rámci rozpočtu ČHS by to bylo skoro asi schůdné. Moje představa: Je mnoho úrazů v horách ovlivněných i neznalostí první pomoci atd....je poptávka po kurzu první pomoci atd...Členové lékařské komise udělají rozpočet na akci v Praze a v regionech ( ve spolupráci s místními největšímy oddíly, které zajistí prostor atd. ). Osloví možné sponzory - farmaceutické firmy a dovozce či výrobce horomateriálu, kteří za partnerství ( loga v pozvánkách, plachty s reklamou na místě at
d...) poskytnou jistý finanční obnos na pronájem sálu, odměnu školitelům atd....Náklady na jednu akci bych odhadl někde do 10 000. S frekvencí jednou ročně bezplatně pro členy ČHS pro cizí za např. 200Kč by to bylo jistě i ufinancovatelné včetně odměn pro lékařskou komisi - či manažera projektu. ( 14 krajů - 140 000 + nějaká odměna pro koordinátory atd...). Akce by se musela s předstihem prezentovat na webech i info kanálem. O účast bych se nebál. U nás v oddílu chodí ze 100 lidí na podobné věci, tak polovina. Obdobně by to mohlo fungovat i u jiných projektů. Na tyhle věci je možné žádat i o dotace - včetně teoreticky možné účasti zdravotních pojišťoven. Pokud by se zachránil byť jeden život zmařený z blbosti - nebylo by to od věci. Musel by se ale zásadně změnit koncept celého ČHS, který běží v dosti zkostnatělých kolejích.
Podle mne je jedinou schůdnou cestou profesionalizace týmu ČHS - né ve smyslu statisícových odměn, ale spíše ve smyslu podřízení se poptávce za nějakou úměrnou cenu, která pokryje náklady lidem co se na tom budou podílet a něco pro ně i zbyde. V rámci rozpočtu ČHS by to bylo skoro asi schůdné. Moje představa: Je mnoho úrazů v horách ovlivněných i neznalostí první pomoci atd....je poptávka po kurzu první pomoci atd...Členové lékařské komise udělají rozpočet na akci v Praze a v regionech ( ve spolupráci s místními největšímy oddíly, které zajistí prostor atd. ). Osloví možné sponzory - farmaceutické firmy a dovozce či výrobce horomateriálu, kteří za partnerství ( loga v pozvánkách, plachty s reklamou na místě at
d...) poskytnou jistý finanční obnos na pronájem sálu, odměnu školitelům atd....Náklady na jednu akci bych odhadl někde do 10 000. S frekvencí jednou ročně bezplatně pro členy ČHS pro cizí za např. 200Kč by to bylo jistě i ufinancovatelné včetně odměn pro lékařskou komisi - či manažera projektu. ( 14 krajů - 140 000 + nějaká odměna pro koordinátory atd...). Akce by se musela s předstihem prezentovat na webech i info kanálem. O účast bych se nebál. U nás v oddílu chodí ze 100 lidí na podobné věci, tak polovina. Obdobně by to mohlo fungovat i u jiných projektů. Na tyhle věci je možné žádat i o dotace - včetně teoreticky možné účasti zdravotních pojišťoven. Pokud by se zachránil byť jeden život zmařený z blbosti - nebylo by to od věci. Musel by se ale zásadně změnit koncept celého ČHS, který běží v dosti zkostnatělých kolejích.
Jo a na koncich rotoru maji ruzovy kitickyu. Kde si tohle sebral? Anebo mylis, ze vyrobci ti budou seriove vyrabet vrtulnik specialne a jenom pro zahranu?
Ale jinak. Jako ucastnik nekolika zachranek. Je to hezky, ze tady melete o pristavacich plochach a jine teorie, ale jediny co tady bylo rozumnyho tak to, ze pristavaci plochu vybira PILOT,
nedotykej se kablu pred tim nez se kabl dotkne zeme a k vrtulniko pristupuj po povoleni pilotem?posadkou a to v zornem poli pilota ( bacha na hlavu). Pak bych pridal privaz/prifixuj vsechny volne lezecke hejblata a lana tak aby je vrtulnik nemohl nasat anebo ti nezpusobili zraneni.Ch ces li aby te bylo lip videt vezmi do rukou neco vyrazneho. Ja osobne posledne pouzil dve cervene prilby, protoze barvy co jsou posledni dobou v mode moc proti skale neuvidis. A nakonec si jen tak vzpominam na poucku mych instruktoru v Tatrach "Jestli uslisis dolinou letet vrtulnik rychle zatluc tu nejlepsi skobu co muzes a zastanduj".
Velmi poucni clanok. No mala som v lete skusenosť keď som čakala v stene zranená na vrtulník. Akcia prebehla super rýchlo, ja som cez mobil s nimi bezproblémovo komunikovala. Len jeden problem som mala, nakazali mi pri prilete vrtulniku dat im signal presneho urcenia zraneneho Y. Lenze ja som mala zranenie ktore to neumoznovala - vyklbene rameno takze zdvihnut pravu ruku neslo. Nastastie tam boli aj dalsi ludia ktori to za mna nakoniec urobili ale co keby som tam bola sama alebo druhy zraneny je v bezvedomí? mavat jednou rukou sa neodporuca. Tak to tam len tak necinne stat?
Tohle, tady že tohle znamení vyžaduje určitou kondici a použitelné obě ruce, už napadlo víc lidí. Ale zatím to holt takhle je. Byl nějaký návrh to změnit? Ví to někdo?
Snazit se vyrobit z nejakeho vyrazneho materialu pismeno Y. Ja vim nekdy je to tezky, ale kdyz to muze pomoci a je ti blbe tak stejne zkusis cokoliv co ti zvysi moznost pomoci. Nezapomen !!!NECEKEJ AZ SE VRTULNIK OBJEVI VYROB TO CO NEJDRIV TVUJ STAV SE MUZE RAPIDNE ZHORSIT BEZ JAKYCHKOLIV PREDCHOZICH PRIZNAKU A PA UZ MUZE BYT POZDE!!!
Vyrobit Y budiž,ale s rozmyslem a přemýšlet..případ z lonska,místo označeno reflexní plachtou(např. obdoba "Ždáráku" zn Ortowox s nápisem HELP),vše do poslední chvíle ok jen ve zmatku zapoměli plachtu připevnit a ta se při přistávacím manévru natáhla do rotoru!!!Naštěstí vše dobře dopadlo,jen vrtulník byl mimo provoz což někdy může znamenat HODNĚ velkej průser.
Jinak jak i z praxe vím,žádná posádka vrtule neopomene prověřit jakékoliv byť zmatené mávání jednou rukou a frčet dál.
Já myslím, že právě nastala chyba v té komunikaci. Pokud normálně postižený hovoří se záchranáři mobilem, měl by jim sdělit, že třeba jeho poloha nebo zranění signalizaci neumožňuje případně jakým způsobem může signalizovat (má červenou dýmovnici, signální svíci, červený šátek). To znamení Y je tu hlavně pro případ, kdy posádka vrtulníku nemá tušení, že právě tito lidé na zemi mají nějaký problém. Je to jasné a zdaleka viditelné a jsou k tomu potřeba jenom ty dvě ruce - těžko najít něco lepšího.
Mě by spíš zajímalo, jak signalizovat, že pomoc nepotřebuji. V jižní stěně Dachsteinu bivakovali dva naši kolegové a z chaty Dachsteinwarte na ně svítili reflektorem, odpověděli čelovkou, tak aby se to nedalo zaměnit se signalizací o pomoc. Existuje nějaká oficiální zvuková nebo světelná signalizace, že pomoc nepotřebuji?
Jojo, signál 6 x za minutu... a jak přesně? Minuta má 60 vteřin. Představme si - děláme "signál", a počítáme do deseti, pak zase uděláme "signál", a tak dál, dopčítáme do 60 a... a uděláme 7 "signál". Blně. Má jich být šest.
Takže poslední 6 "signál" musíme udělat, když máme dopočítáno do 50 vteřin. No no, ale to je 6 signálů za 50 vteřin, a ne za minutu. Hergot, to se nám to šmodrchá...
Pokud chceme pravidelně vysílat minutu, tedy aby mezi prvním a posledním signálem uběhlo 60 vteřin, musí interval mezi signály být 11,666666666(s periodou) vteřiny. Ach jo.
A to se dají najít rady, že stačí 6 signálů pravidelně, a pak minuta klidu. Takže mezi námi žijí i tací jinověrci, co 6x zavysílají signál třeba s tří vteřinovým intervalem (tedy mezi prvním a posledním 15 vteřin), a pak minutu klid.
Vypadá to na velké babylónské zmatení.
Řešením je "Integrované zoufalé volání - IZV". Nejprve je třeba vůbec dát vědět, že chcete zachránit. Použijte všechno. Rozsviťte čelovku, přivažte na smyčku a točte zběsile nad hlavou, v druhé ruce ešus, buště jím do skály. Ruce mějte nad hlavou do Y. Aktivujte dýmovnici. Osádce vrtulníku sice zmizíte v kouřové cloně, ale nezoufejte. Kryti dýmovnicí vystřelíte na ně z nelegálně držené do zahraničí propašované signální pistole. Pokud minete, vyndejte červené prostěradlo s bílou kružnicí o poloměru 60 cm a šířce pruhu 15 cm. Snad se vsaje do rotoru a
vrtulník spadne.
Od této chvíle se započne záchranná akce, protože vrtulník zmizí z radaru dispečera letového provozu, a bude vyslán další záchranný vrtulník, který už určitě bude vědět, že letí zachraňovat (to je princip integrovaného záchranného systému). Dál točte svítící čelovkou a řinčete ešusem, zvyšujte své úsilí, musíte na sebe upoutat víc pozornosti, než hořící a vybuchující trosky zříceného vrtulníku! Zapalte svíčku, na ploše 20x20 m počůrejte sníh - zbarví se výrazně do žluta! (a nečůrejte proti větru), a taky se nebude tak výřit sníh, až bude vrtulník přistávat. K vrtulníku se nepřibližujte zezadu, protože tam nejsou dveře!
Pokud jde o to NEbýt zachráněn, je to opravdu velmi zapeklité, zhůvěřiví vrtulnící lapající nebohé horolezce jsou velkým protivenstvím v našem životě. Zatím nejlepší metodiku pro úkryt v horách má lezecký oddíl Al-Kulajdá, který ji praktikuje v horách Pákistánu. Bohužel nejsou členy UIAA ani IKARu, takže mezinárodní výměna zkušeností vázne. Rovněž jejich výcvikové tábory nyní procházejí výraznou reorganizací.
Víte, co znamená SOS?
Save Our Souls.
Spaste naše duše!
Dobrý Tome. Pěkně ses rozjl. Zasmál jsem se skoro stejně dobře jako při čtení článku Petra Jandíka (je to o kousek výš a je to báječný).
Důležité je však nezapomenout, že součástí tebou publikované metody Integrovaného zoufalého volání (dále jen IZV) musí nutně být tři sloupce dýmu, písmena SOS vyšlapaná do sněhu o velikosti minimálně 3m na každé písmeno a zvýrazněné libovolným dostupným barvivem, kečup, hořčice (tatarku ne, kontrast je malý) červená paprika a oblečení. Písmena lze rovněž stavět ze sněhových bloků a polít, aby zde vydržela minimálně do jara! Proti zapadajícímu slunci jsou pak hezky kontrastní i když je nezvýrazníme (viz výše). Z dalších bloků sněhu sestavíme směrovku (šipku) navigující zachránce k místu, kde vyvěsíme prapor a provádíme ostatní úkony IZV! To aby naše další počiny nebyly přehlédnuty a aby bylo zřejmé, že v dýmu dýmovnic radši více než jedné, pokud možno odlišných barev) je skryta osoba žádající o pomoc. Trosky prvního vrtulníku (zejména je li v pěkně kontrastních barvách) lze s výhodou použít pro zvýraznění dalších nápisů (pomóc, help) atd. Dobré je, lze li podle okolností strhnout několik sněhových lavin, způsobit výbuch (např. za použití vařiče). Písmeno Y lze rovněž skládat z osob, které tragicky zahynuly při pokusech o poskytnut vám pomoc. Ideální v těchto případech bývají horolezečtí instruktoři, horští vůdci a profesionální záchranáři, kteří chodí v kontrastních oblečcích. Zároveň je zapotřebí z mobilního telefonu v intervalu 6x za minutu vytáčet všechny čísla na záchranáře, které známe (nic nevysvětlovat, po zvednutí telefonu operátorem zavěsit a vytáčet další číslo), pro inspiraci, kromě v článku uvedených: Horská služba v Rakousku 140; v Bavorsku 19 222; ve Švýcarsku 14 14; v Itálii a Jižních Tyrolech 118; na Slovensku 18 300 (a navrch radši také LZS ATE 18 155) a nic nezkazíte stodvanáctkou atd.. Záěrem: využijte všech myslitelných i nemyslitelných prostředků a pak se nezapomeňte zdekovat, neb z toho bude průser. Použitý mobilní telefon likvidujte odděleně od simky, choďte oblečeni do nenápadných barev a opusťte území státu ve kterém jste IZV použili co nejrychleji!
Ještě je tu možnost využít moudrosti předků. Víme třeba, že "kam nechodí slunce, tam chodí lékář!" Tedy zalézt někam do tmy a počkat, až tam lékař dojde. Každopádně volejte SOS nikoliv námořnické My Day, protože to by pro Vás nepřiletěla helikopréra, ale přijel křižník. A co pak s křižníkem v horách!??
Mayday se píše dohromady Honzo a je to signál letecký. Námořní je právě ono S.O.S Takže pozor na ty parníky. Jenom nevím co dělat pokud se dostanete do úzkých se vznášedlem. Asi May O Day, nebo tak něco. To se ale horolezců beztak netýká.
Aha!!! To mi vysvětluje, proč pro mne vždycky přijel ten parník!!! :)))) Ale "majdej" se mi zdá nepraktickým. Čundráci zapějí. "hej nandej na sebe modrý džíny" majdej-nendej a přiletí helikopterosaurus! A další... Budu stát jako tvrdý Y. Ale čím se budu držet??? Ideální by bylo dělat Baťužky s takovejma tyčema na straně na péro. Zatáhl bych-a ono by to vztyčilo ty parůžky! (smajlík!!!:)) Jo parůžky! nepřilítli už někdy omylem pro jelena? Ten signalizuje imrvére....
Myday je jak letecký tak i námořní radistický signál označující nesnáze, potíže, volání o pomoc.
Další potom jsou např. Pan Pan, Pan Pan medico, Securite. Jsou to uvozující slova, za kterými následují jméno lodi/letadla..,poloha, uvedení problému (oheň na palubě,...), počet lidí na palubě.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Pro přivolání pomoci se používá celá řada způsobů, jejichž použití je závislé na situaci. Těžko budeme při nehodě v horách
GPS a mapové aplikace