Lezec - Zpravodaj

Ja bych se tedy jen zminil o tech vicedelkovych vecech v teto oblasti, ktere byly hlavnim cilem zajezdu nekolika „lezcu z neplodneho kraje“ (Michigan), mezi ktere jsem se vmisil.

TRozcestnik
foto © archive Doudleba

Rozkvetla poust
foto © archive Doudleba

Po dlouhych ctyrech mesicich cekani se mi splnil sen a vystoupil jsem zacatkem kvetna letosniho roku z letadla na letisti ve Vegas. V usich mi znel hit od ZZ Top - Viva Las Vegas, Viva Las Vegas a po te, co jsem vylezl z trubky vedouci z letadla do letistni haly, jsem si byl jist, ze jsem ve spravnem meste. Vsude hraci automaty a jejich charakteristicky zvuk. Byla to pro mne, nemaje zkusenost s hazardem, nova vec videt ty bezduche obliceje civejici bez mrknuti oka do barevne bedny polykajici cent po centu z jejich kreditu a navic vydavajici podivny zvuk. Ta torza se temer nehnula az na ukazovacek prave ruky, kterym se u modernich automatu roztaci dabelska kola nestesti a kour stoupajici z cigarety visici z jejich leve ruky.

Black velvet canyon
foto © archive Doudleba

Po vsech tech procedurach jako pujceni auta, ubytovani( my bydleli v hotelu Arizona charlie‘s za 39 $ na noc dvouluzak v tydnu a 69 $ o vikendu), nakupu piv, atd jsme se druhy den rano rozjeli konecne za lezenim. Nevedel jsem, co mam ocekavat. Nikdy jsem nelezl v pousti ani piskovce vyssi nez 100 m. Byl jsem nedockavy jak panic ...
Nasim prvnim cilem byl Black velvet canyon, kde se vyskytuje udajne jeden z padesati bigwallovych skvostu v severni Americe – cesta Epinephrine, dale super plotnova sportovni cesta Prince of Darkness, pro zdatnejsi take Desert reality - uzasna rucni spara vedouci stropem a plno dalsich skvostu pro ty , kterym nevadi trochu vlaceni se matrosem.

Prince of Darkness topo
foto © archive Doudleba

Pro tento den jsme si s Alanem rekli, ze bychom mohli zkusit prave Prince of Darkness, 6 delkovy skvost pro cvakace pres, prosluly krasnym i kdyz trochu jednotvarnym lezenim.
Po snadnem nastupu rozkvetlou jarni pousti a korytem vyschleho potoka, kde jsem poprve v zivote videl na vlastni oci kolibrika, se dostanes na polici pod mirne polozenou stenu, ve ktere vede nekolik klasik i par speku pro opravdove horolezce.

Prince of Darkness posledni delka

foto © archive Doudleba

Ponevadz byl ctvrtek nikoho jsme tu nepotkali a cele udoli bylo nase. Nahodili jsme na sebe 17 press, nejake klinky a frendy pro pripad ,ze by se sikly ( kdo vi, kdo psal toho pruvodce), galon vody v camelbacku a hura na vec.
Az na prvni delku je to stale lezeni okolo 5.10. (5.10b,10a,9,9,10c).

Prince of Darkness dolezam treti delku

foto © archive Doudleba

Furt lezes za stejne male chyty a to dokud na tebe nezarve jistic, ze jako konec lana. Byl jsem vzdy velmi stastny, ze jsem si mohl sundat na standu ty sveraky z nohou. A to jsou o dve cisla vetsi nez lezecky, co v nich normalne lezu. Asi to vedro.Prece jen dole ve Vegas bylo 105F, tady diky tomu ,ze to je trochu na kopci to bylo jen prijemnych 95F (35C) Dalsim duvodem bylo i nekonecne stani na spickach a zadny odpocinkovy stup. Jinak co se jisteni tyce, opravdu neni treba nic nez 15-18 pres. Cesta je na muj vkus prejistena avsak az na jedno misto v delce z 5.9, ktere nepatri k tezkym, ale clovek tam muze pokud nezalozi nejakej ten kov nasbirat peknej 15ti metrovej padak.

Prince of Darkness posledni delka konec

foto © archive Doudleba

Prince of Darkenss Alan doleza 2 delku

foto © archive Doudleba

Po te co jsme slanili zpet na zem jsem si rekl, ze je docela brzy na navrat a zkusil jsem stesti na American ghostdance. Jedna se o zhruba 5ti delkovou cestu, kde je klicem k ceste prvni delka za 5.12-. Mel jsem si asi poradne precist popis nez jsem se do ni pustil. Jinak bych tam ten pytel nechavat nemusel. Popis situace: drzel jsem smycku visici z nejtu v leve ruce, stojice pravou nohou vysoko na druhem nejtu ( ponevadz nic jineho tam nebylo) a skakal jsem do melke misky vzdalene zhruba metr a pul. I pres vsechny tyto „nepovolene“ praktiky jsem byl misce nejblize asi na 20 cm. Zkratka jsem narazil na klasische sandbag (podklasifikovanou cestu) , o kterem i v pruvodci psali( jak jsem si pozdeji precetl),ze byla prelezena az po 7 nebo 8 letech dobyvani. Hmm, tolik casu nemam.

Kaktusove trny v riti nic moc

foto © archive Doudleba

Po tomto neuspechu jsme se vydali k autu, kde jsme cekali na druhou dvojku.
Nevim, co bylo duvodem, asi Alanova radost z konecne sundaneho pytle z P.O.D., kde uz v minulosti dvakrat neuspel a asi take hlasita rockova muzika z naseho auta, ale rozjeli jsme dole na parkaci neuveritelnou desert party sestavajici z pogovani na strese auta na, skakani kolem nej a nakonec i vyndavani kaktusovych trnu z vlastni rite, na ktery jsem se v zapalu party nabodl. Nastesi mnozstvi piva, whisky a rocku bolest utlumilo.

Epinephrine -topo

foto © archive Doudleba

Druhy den jsem opet skoncili v Black velvet canyonu, kam jsme temer bezeli na nastup Epinephrine. Chteli jsme tam byt co nejdrive, aby pred nami nikdo nebyl. Bohuzel se nepovedlo, jedna dvojka byla uz delku nad zemi.Rekli jsme si – „musime je predbehnout nez se dostanou do komina“ ( tam se dost blbe predbiha a navic jsou tyto kominove delky nejtezsi na cele ceste). Diky tomu, ze ti kluci tahli kazdy zhruba 20 kg batoh , nebyl to az takovy problem zvlaste kdyz jsme se lezli soucasne. Vicemene se z lezeni vysachovali sami, ponevadz s temi krysami se ty dve 60 ti metrove delky kominem vylezt nedaji a nakonec po cca dvou hodinach boje sklapli a slanili.
Komin to byl, jak se patri. Hladky piskovec na obou stranach se super moznostmi jisteni na dne komina ve spare. Mit najakej pajcr, tak by si clovek tady na tom pohrebisti frendu vystoural super sadu.

Desert party - whisky, beer and rock
foto © archive Doudleba

Nad kominem ( na fotce to je osoleny vrchol prilepku ke stene, kde konci prerusovana cara) je super stand jak na opalovani, tak i na maly piknik, Nasleduje delka za cca 5.8 a krasne dve stenove delky za 5.8+. a 60-ti metrovy sokolik za zhruba 5.7. Pak uz jen prekonani previsu ( odkud se cesta da slanit) a lehka delka(5.6) na uklonenou polici podel niz jsme se dostali az na hreben vedouci z vrcholu. Po teto polici jsme ulezli az usli zhruba 5 delek za 4 az 5.3 avsak s krasnou expozici.
Celkem ma tato cesta 12 delek bez tech delek po polici s nimi asi 18.

Epinephrine 5.9 - 6 delka
foto © archive Doudleba

Epinephrine 5.9 - 7 delka
foto © archive Doudleba

Z hrebene, kde cesta konci je to na vrchol zhruba 5 minut. Je odtud krasny rozhled na okolni kopce vcetne Mt. Charlestonu, ze ktereho v dobach minulych byly sledovany pokusne vybuchy atomovych bomb v pousti Nevada a kde je taky super sportovni lezecka oblast s velmi previslymi cestami ve vapenci. Rekl jsem si pro sebe, jak je asi zdravi prospesny pobyt ve zdejsi oblasti nyni. Na druhou stranu je na obzoru videt Las vegas.

Na vrcholu
foto © archive Doudleba

Na vrcholu nas nadchla jeste jedna vec. Byla to horska koza, ktera se vylozene chtela nechat fotografovat a tak davala pozor, aby vzdy mela tu spravnou foto pozici.

Sestup, ktery Alan uz znal a jiz me stacil varovat, je docela dlouhy, vedouci pres nekolik nizsich vrcholu a za tmy se muze stat i trochu dramaticky. Rezervuj si na nej minimalne hodku a pul a urcite se s sebou vem normalni boty ( ne sandale). Rovnez si nech v aute jedno chlazene. Jednak jim osetris rozpalena chodidla a druhe vyuziti snad ani Cechovi zduraznovat nemusim.

Ceske koprivy ala Red rock
foto © archive Doudleba

Cestou dolu jsme mijeli krasne poustni rostliny, ktere v tuto dobu prave kvetly. Pres veskerou jejich krasu tu rozhodne nedoporucuji ztratit rovnovahu a zahucet do zdejsich „kopriv“. Mohl by to byt zpusob, jak si zkazit prinejmensim cele odopoledne.

Treti den jsme si dali rest day. Precejen tolik pohybu pro zakrsle michigany je trochu prilis.

Only the good die young 5.11c - 3 delka

foto © archive Doudleba

Den tedy probehl ve znameni polehavani v hotelu, pak jsem kluky vyhodil u kina a ja jsem jel prochodit lezeckou oblast v okoli vyhlidkoveho okruhu vedouciho Red rock canyonem.

Red rock canyon - sportovni lezeni

foto © archive Doudleba

Je to oblast, o ktere uz psal Jirka S , tak uz se nebudu snazit vlicit, jak to tam vypada, ponevadz jeho verze je vyceravajici. Jenom snad dodam, ze kdyz se na ty kupy pisku clovek diva od parkoviste, ani by ho nenapadlo, ze by se tady dalo lezt. Vypada to strasne mekce, sypce, ale kdyz na to clovek sahne, je to ve vetsine pripadu prekvapive tvrdy material. Je uzasne jaka paleta barev piskovce se tu vyskytuje. Od bile pres cihlove cervenou az po uhlove cernou.
Co lezt nasledujici den jsme s Alanem probirali skoro cely rest day. Ja jsem mel puvodne v planu super cestu Levitation 29 na Eagle wall nebo jako nahradni program cestu Dogma na Mt. Wilson, o ktere mi Alan vypravel zrovna nedavno. Bohuzel ani jedna cesta vyberem neprosla. Zkratka se nam nejak psychicky nechtelo do mnohem tezsi cesty majici o 10 delek vic nez co jsme tu dosud lezli a hlavne asi o dve hodiny delsi nastup i sestup. Slibili jsme si ,ze si sem na jednu z nich zajedeme az bude chladneji a tudiz nebude nutne tahat tolik vody.

Trikaktusi
foto © archive Doudleba

Vyber padl zase na Black Velvet canyon, kde jsme si rekli, ze zkusime neumrit mladi na ceste Only the good die young 5.11c, 5 delek vedouci na Whiskey peak. Az na neprijemny nastup trnim byla cesta super. Hned od zeme tezky krok pres nytek a zbytek po vlastnim az na nizky stand. Nasledovala delka za 11b trochu lamavym matrosem pres previsek do sokoliku a jim na dalsi stand. Treti delku jsem Alanovi zavidel – jednalo se o plotnovity zlab za 10 b se skrytymi chyty a zajimavymi kroky na zaver delky. Ctvrta delka byla klicovym mistem. Jedna se vlastne o traverz pod previsem s dobryma nohama avsak lichyma rukama pres dva dodane nyty k puvodnimu nytu danemu prvovystupci ( ten byl vubec prvni od standu, tedy velmi odvazni ti kluci byli).. Pak uz se jen chytit madla nad previsem a dolezt lehkou plotnou na obrovskou polici. Doporucuji prvni nyt v traverzu vycvaknout po cvaknuti druheho pro snizeni treni lana nad previsem. Super cesta. Sestup je zase trnitym krovim s nekolika slanenimi.

Our father 5.10d - 3 delka

foto © archive Doudleba
A protoze den byl jeste mlady, presvedcil jsem Alana jeste na jednu 3 delkovou cestu vedouci jen nekolik metru nalevo od nas. Jednalo se o cestu, ktera pritahla muj pohled z Prince of darkness prekrasnou koutovou sparou vedouci na vrchol prilepku. Cesta se jmenuje Our father 5.10d a pokud si chces zalezt paradni sokolik spolu s na ameriku moralovou plotnou, tak to je presne to, co bys nemel minout. V pruvoci pisi, ze je tato cesta jen ridka vyvadena pro mozny dlouhy pad na plotne v druhe delce za 5.9. Je pravdou , ze na americke pomery je vzdalenost k jedinemu nytu na teto delce dost velka ( cca 10 metru), ale czeko tu nemohou mit problem. Treti delka je skvost. Koutovou sparou se vali furt a furt, nohy na treni na protejsi stene az zhruba do dvou tretin, kdy se hrana spary otevre a tedy moc nebere a prichazi na lamani chleba. Nikdy bych nerekl, jak muze byt piskovec kluzky. Ten americkej ma asi vice pojiva a jemnejsi zrni nez ten ceskej. Aspon tolik ma teorie, kazdopadne nohy na treni tady jsou dost podezrele a musel jsem tedy poctive strkat hnaty do spary, abych si nenabil tlamu o protejsi stenu.
Na fotce je videt poledni frend zalozeny Alanem pri jeho pokusu a take tam je klicove misto- vyklonit se ze sokolika, prebrat listicku v protejsi stene pravou rukou a prehmatnout levou vysoko do spary na docela dobrou zabu. Pak uz jen nezazmatkovat a je to doma.
Na vrcholu prilepku byli teho casu kluci, kteri lezli cestu vedouci z jeho druhe strany a tak mi udelali taky jednu fotku. Z jednoho z nich vypadlo, ze byl minuly rok v Evrope a stavil se mimo jine i ve Frankenjure. Svet je malej...

Our father 5.10d - 3 delka top
foto © archive Doudleba

A tim byl den zavrsen V sousedni stene vede jeste jedna krasna sparova dvoudelkova cesta s nazvem Wholesome fullback, ale uz jsme si rekli, ze nam to pro ted staci.
V okolnich stenach zustalo jeste plno dalsich krasnych smeru, na ktere si sem budu muset prijet jeste minimalne jednou. Za zminku stoji cesta Triassic sands,5.10c 5-ti hvezdickova 3 delkova cesta vedouci podel super zabovice, Ixtlan, 5.11c super cesta, kde si muzes vyzkouset sve dovednosti v sirocine, kterou provovystupce pri delani standu zajistil autoheverem a konecne Desert Gold,5,12c –super tezka prstovice a na ni druhou delkou navazujici Desert reality,5.10d – zabovka v uplnem strope s jistenim, jak si ho zalozis.
Pro tentokrat jsme se Black velvet canyonem rozloucili a padili jsme k autu, kde na nas uz cekal chlazeny Budweiser.
Posledni den jsme uz jen diky brzkemu odletu stravili par hodin ve sportovni oblasti, kde jsem se byl jiz podivat behem naseho rest day. Cilem byla Panty wall, kde jsme se jednak schovali pred sluncem a rovnez si i vylezli nekolik peknych cest. Tim nas vylet za hranice vsednich dni skoncil a uz jen trapne vraceni auta, cekani na zpozdene letadlo a navrat do kraju pana Forda, Buicka a Generala motora , zkratka do sedeho neplodneho kraje.
Co se tyce meho dojmu z lezeni v RRC musim rict, ze je to docela zvlastni pocit , lezt pisek a jistit jej pomoci veci, na ktere je clovek zvykly z Alp. Rovnez i zpusob lezeni, je odlisny od velkych sten v Alpach ci Dolomitech. Je to zkratka neco jineho. Lezeni tu neni ani tolik previsle, jako u nas v horach, protoze to ten pisek proste nevytvoril. Pro provovystupce je tady jeste zdanlive mrakot nevylezenych smeru v tech dlouhych stenach. Plno smeru je sice treba vylezeno a nikdo je nikde neuvedl v pruvodci ( takovy mistni zvyk) Ale i presto si myslim, ze tu je pro nasince jeste plno mista

Tak a to je vse. Snad jsem te nenudil a pokud by jsi chtel vedet neco vic, tak napis.

Lezeni, kaktusy, poust a hracske doupe stale nic?

no prece Red rock ve Vegas

Komentáře