Protože jsme tak naučeni všechno dosahovat tlakem, bojem, srovnáváním s druhými, těmi „zázračnými“ slovíčky MUSÍŠ!“ a „NESMÍŠ!“, že časem svou přirozenou motivaci úplně přestáváme cítit. V dospělosti pak kolikrát ani nevíme, co vlastně chceme. Odmala jsme doslova tlačeni k výkonům, ale málokdo se dokáže sám sebe zeptat, „co vlastně chceš?“ Když se podívám na dětské závody, tak kolik je tam napětí a kolik skutečné radosti z lezení? A Ten, kdo nejvíc tlačí, jsou právě rodiče.
TLAK ANEBO UVOLNĚNÍ?
Chápu to, taky jsem z doby, kdy se to jinak neumělo. Kdy jsme si mysleli, že výkony lze dosahovat jen velkým tlakem na sebe a prosazovat se lokty. Jen těmi slovy-myšlenkami: „Musíš“, „porazíš“, „zlomíš to“, „Nesmíš prohrát“, „dokážeš“, „musíš zabojovat“, „bojuj“ a já nevím, co všechno. Ale dnes už vím, že to jsou slabá slova, která mají sílu jen na chvíli, že jsou destruktivní, že ve skutečnosti psychiku oslabují. Proč? Protože vytvářejí mnoho zbytečného napětí v naší psychice a tělo 100% zobrazuje naši psychiku. V těle je pak napětí i v době, kdy to absolutně není potřeba!
Co přináší Adam svým přístupem k lezení a výkonům? Co nového? Co je jeho největším přínosem pro vrcholové lezení? Uvolněnost, pohoda, harmonie se sebou i okolím, víc přátelství a naprostá poctivost. Je přátelský k sobě, ke svému tělu, k „soupeřům“ (schválně dávám do uvozovek, neboť on jistě ví, že soupeř je jeho přítelem, který mu pomáhá zvyšovat jeho výkonnost, hlouběji využívat svůj potenciál!), svému okolí, atd. Ano, bylo to tady i před ním, ale on posouvá věci ještě dál a hlavně - je nejlepší a nejvíc vidět! Samozřejmě, má i velmi komplexní trénink, to by ovšem zdaleka nestačilo. Nakonec, 10boy, soutěž v tréninku s Adamem a bratry Stráníkovými, je toho skvělým příkladem: Pohoda, zábava, uvolněnost, fandění druhým, a přitom padají (světové) rekordy…?
Jasně, že potřebuješ na sebe někdy i zatlačit, ale zároveň se uvolňovat a hlavně vnímat své tělo, své pocity a své hranice! A boj? Nepotřebuješ bojovat, ego bojuje, potřebuješ se dostat na vlnu energie a plynout s ní! Příklad? Já jsem byl vždy bojovník a ve skutečnosti ten boj často limitoval můj potenciál, neboť právě boj tě odděluje od tvého přirozeného potenciálu.
10boy Brno 2018 - Rosťa Tomanec a Adam Ondra, při společném komentování (foto Petr Piechowicz, fotky k článku doplnila z archívů redakce Lezce)
Boj anebo plynutí?
Jednou v lyžování, bylo mi tuším 12 let. Odehrálo se to na krajském přeboru. Večer jsem si zacvičil jógu a ráno byl ve mně zvláštní klid. Až takový, že když jsem se odrazil ze startu, tak jsem najednou nemohl bojovat, házet sebou v brankách, jak jsem to obvykle dělal. Jel jsem úplně plynule, zdálo se mi pomalu, ale nemohl jsem nic dělat. V cíli jsem dal všem i ve vyšší kategorii minimálně vtěřinu. A to se i tady vyhrávalo o desetinky nebo i setinky. Druhé kolo jeli všichni na mě, už je nezajímal výsledek, jen mě porazit a zase dostali nejmíň vteřinu. Tohle jsem už ve slalomu nezopakoval, protože jsem moc chtěl, tlačil na sebe a znovu bojoval. Právě to chtění tě pak odděluje od tvého potenciálu! V lezení už jsem tento stav zažíval častěji a nyní ve skialpinismu ještě častěji. Je to nejlepší, co můžeš zažít.
Taky se mi to stalo u přelezu Kobry, mého nejtěžšího projektu, zcela na mé hranici výkonnosti. Abych opustil chtění, tak jsem na týden onemocněl nějakou virózou. Tím jsem se jakoby vzdal, že už na podzim nebude šance, ale ne úplně vzdal. Přesně jako Adam u Silence. Taky jsem zařadil víc mentální trénink, relaxaci a trochu popolézání. Myslím si, že právě inteligence těla a hlubokého vědomí, vyvolá tento proces, který ti pomůže eliminovat své ego, které jinak potřebujeme, a taky se víc vnitřně uvolnit. Ty potom nastoupíš na svůj výkon, nic nečekáš, zapne se tvá vnitřní inteligence, otevře naplno tvůj potenciál a ty lezeš jakoby ve snu, pozoruješ, jak ruce dosahují další a další chyt, myslíš si, že už, už, spadneš, a nakonec jsi nahoře a nemůžeš tomu uvěřit. Ani křičet, protože je v tobě jenom klid.
V čem je to změna? Jak se cítíte, když jste uvnitř uvolněni? A Jak se cítí vaše tělo? Adam pracuje na tom, aby uvnitř byl uvolněn a navenek byl v maximálním soustředění. Aby zabíraly potřebné svaly, ale zbytek těla byl maximálně uvolněn. Nějak intuitivně dospěl k pochopení, že jedině, když bude uvnitř uvolněný, tak vydrží být víc a déle soustředěný a VYUŽIJE EFEKTIVNĚJI I MAXIMÁLNĚJI SVŮJ POTENCIÁL!
Vraťme se opět na začátek. Příliš napětí ve tvém těle, díky starému destruktivnímu myšlení, které vytváří tlak, ve skutečnosti OMEZUJE TVŮJ POTENCIÁL a zvyšuje NÁCHYLNOST KE ZRANĚNÍM. Tím, že se vyděluješ z CELKU, opouštíš rovnováhu, HARMONII, tak začneš jít proti PROUDU ENERGIE a opravdu potřebuješ bojovat, abys vůbec nějakou měl! Příklad: Na závodech jsem slýchával podobnou větu: „Mimo závody jsi můj kamarád, ale na závodech jsi můj nepřítel a chci tě porazit.“ Dokonce i na patnáctém místě jsem slýchával větu, „hlavně abych přelez toho a toho…“ Bez komentáře… To je snad jasné. Ta energie, atmosféra, které jsi součástí, jde potom proti tobě. Tvoje myšlenky a myšlenky lidí, s kterými závodíš, lezeš, žiješ, vytváří silné energetické pole, ve kterém se pohybuješ. Posiluje tě anebo oslabuje?
Adam Ondra v Silence 9c, Flatanger, Norsko (foto © Pavel Blažek)
ADAM, YUJI, CHRIS…
U Adama je vidět, že má hluboký respekt ke spolulezcům a spoluzávodníkům, že dokáže i přát tzv. soupeřům. Nebude jim asi fandit ve finále Světového poháru, ať ho přelezou, to je jasné, ale oni ví a cítí z něj, že jim prostě přeje úspěch! A to je ten rozdíl! Oni si dnes dokonce radí ve finále, jak cestu lézt! Protože Adam se nepotřebuje soustředit na druhé, on se maximálně soustředí na sebe, CESTU a svůj VÝKON! A když tohle ze svého „soupeře“ cítíte, tak mu to prostě vracíte a přejete mu! Takže okolí přeje jemu a on přeje okolí a to je další energie navíc.
Adam není první ani u nás, ani ve světě. Před ním už se takhle choval Japonec, námi velmi oblíbený, Yuji Hirayama, který kolem sebe vyzařoval velkou pohodu a v letech 1998 a 99 nebo tak nějak, byl neporazitelný! A též se k tomu nedopracoval snadno a hned. Zprvu na sebe neustále tlačil, a tím byl stresovaný a jeho výsledky daleko zaostávaly za schopnostmi. Později začal s jógou a relaxací a v závěru kariéry vyletěl nahoru, byl nejlepší. Po něm toto uvolnění i pohodu začal do vrcholového lezení přinášet Chris Sharma, s kterým jsem také na Světových pohárech hodně hovořil. Ale myslím, že tehdy na to na závodech ještě neuzrála doba, takže ze závodů asi hlavně proto, že tam ta atmosféra byla ještě hodně „egocentrická“, tak vycouval. Později se dokonce na pár měsíců uchýlil do buddhistického chrámu a meditoval. A své nové zkušenosti začal přenášet do lezení a psát o nich. Dnes na Světové poháry nejezdím, ale i z povzdálí mám dojem, že situace se dost - alespoň ve světě - zlepšila. To mi ostatně potvrdil i Adam, když jsme se konečně znovu potkali a sdíleli svoje postřehy.
A co jsou ta silná slova, silné myšlenky, které vám naopak otevírají dveře a rozvíjejí víc váš potenciál? To jsou myšlenky, které udržují a posilují tvé soustředění a zároveň udržují v tvé psychice ROVNOVÁHU, uvolnění a klid. Zase příklad u Adama: U přelezu Dawn Wall popisoval, že se potřeboval dostat do stavu, kdy nepřemýšlí ve větách a pojmech, v mysli má klid a jeho tělo řídí nějaká zvláštní INTUICE! Zároveň svoje tělo jakoby pozoroval! Jakoby to byla loutka, kterou něco hýbe. K tomu dodávám ze svých zkušeností: Ty to pozoruješ, jak tělo leze, a přitom v tvé mysli i ve tvém těle je klid, cítíš klid, dokonce TICHO. Ono SILENCE, kterýžto stav mysli nebo lépe VĚDOMÍ, pomohl Adamovi ještě hlouběji a účinněji využít jeho ohromný potenciál a rezervy!!! Odtud název jeho nejtěžší cesty světa.
Ty lezeš, máš pocit, že už ti dochází síla, že už padáš, a přesto doslova ani nemůžeš zabojovat, lezeš klidně a pozoruješ, jak tvá ruka dosáhne další chyt, proti tvým předpokladům ho udrží a tělo plynule pokračuje dál!
Adam Ondra - finále MČR (foto standa@lezec.cz)
SILNÉ MYŠLENKY pramení z tvého SRDCE
A ta silná slova - myšlenky? „Chci!“, „věřím“, „jsem v souladu“ „důvěřuji (svému potenciálu)“, „je to pro mě důležité“, „jsem vědomý“, „SOUSTŘEĎUJI SE“ a „děkuji“, „respektuji“ a nakonec – „ABADŽIKRA“…:-). Napadnou vás jistě další slova, která motivují, ale nevytváří zbytečné napětí, nýbrž podporují tvou rovnováhu! Tu největší sílu nepřinášejí ani tak slova, jako obrazy, které nosíš ve své mysli, obrazy tvého cíle, obrazy – představy tvého lezení. OBRAZ mého cíle, který nosím v myšlenkách a KLID, který udržuji ve svém nitru, dovolí a umožní mému tělu, aby se na něj připravilo nejlepším možným způsobem, který ani nemohu znát. Každá buňka tvého těla pak ví, co má udělat!
Ovšem, největší sílu vytváří LÁSKA! Když děláš to, co miluješ a jak to miluješ!
Díky takovému přístupu s ohledem na vyživující vztahy a vnitřní spokojenost, dokážeš mnohem víc, než sis kdy dovolil myslet. A hlavně, dlouhodobě!
Vše není jen ve tvé hlavě, JE VE TVÉM SRDCI! A je nejdůležitější, aby se to hlava naučila vnímat a respektovat! A aby ses svému SRDCI naučil naslouchat, protože ONO VÍ!
A teď jsme psali víc o přístupu a uvolnění, než o motivaci, ačkoli ta s předešlým nesmírně souvisí. Jak se pak chová tvoje motivace? No právě. Jestliže jsi zvyklý jenom tlačit, bojovat, používat své lokty, přemáhat se apod., pak časem zcela VYHOŘÍŠ a vyhoří i tvoje motivace. Mráza byl vlajkou naší staré doby, vyletěl nahoru a nějakou dobu tam vlál, ale právě to zranění i ztráta motivace jej zastavily. Tehdy jsme si mysleli, že to je jediná cesta, že to jinak „nahoře“ nejde. Jenomže neustálý tlak nakonec tvou vnitřní motivaci zabije. Ty se od ní oddělíš, zavřeš si k ní dveře. Často spíš vidím u lidí, že už je mají zavřené, neboť na ně v dětství tlačili rodiče a škola a jejich okolí a nebyli dost silné a zralé osobnosti, aby se včas vzepřeli a začali dělat věci po svém. Viz Mára a jeho „škola“. On už v dětství nejen cítil, co je a není pro něho důležité, ale taky tím směrem dokázal jít. Dnes je v tom horolezectví fakt dobrý a stále motivovaný. Protože dělá, co a jak opravdu chce dělat, bez ohledu na mínění i tlaky okolí. Má rozhodnost jít dopředu se všemi chybami, které jsou nezbytné na cestě dopředu…
Mára Holeček - Mount Pižďuch, Antarktida (foto archiv Marka Holečka)
VNITŘNÍ MOTIVACE
Jak funguje VNITŘNÍ MOTIVACE? Vnitřní motivace je přirozenost v nás, nepotřebuješ ji hledat, pokud jsi zůstal v kontaktu se svou přirozeností. A to je skrz uvolnění a vnímání, naslouchání a respektování sebe samého. Viz Tufiho výrok: „Nepotřebuji se motivovat k tomu, abych žil, nepotřebuji se motivovat k tomu, abych lezl!“ Jednou mě v Arcu, Massone, oslovil Filip Šilhán a ptal se, „kde bereš pořád motivaci?“ Měl jsem už ke čtyřicítce a stále jsem pokusoval slavnou Pietru Muratu, 8b+. Musel jsem chvíli přemýšlet, co odpovědět, protože jsem spíš potřeboval svoji motivaci brzdit, než ji hledat. Proč? Protože jsem si vždy dovolil i rodiče mi dovolili, jít svou vlastní cestou a zůstat v kontaktu se svoji přirozeností. To nejdůležitější mí rodiče udělali. Dali mi SVOBODU, LÁSKU a PODPORU v podobě respektu k mé osobě. Jinak neměli čas, ani energii mě někam vodit na tréninky a dohlížet na můj postup a podobně. Maximálně se občas přišli podívat na závody – v lyžování anebo gymnastice. Nechali mě, ať si svoji pozici obhájím ve všech sportech sám, což nebylo vůbec lehké, děti funkcionářů byly zvláště v lyžování protěžované, vládla tam šikana. Tento přístup rodičů mi pomohl jít víc do sebe a najít svou vlastní sílu i vlastní cestu. Odhalit svůj potenciál, cítit svou vnitřní sílu, a tím si začít VĚŘIT! A právě, když jsem si začal věřit, tak se všechno začalo otáčet pro mě. V lyžování přišel trenér zvenku, z jiného města a ten mě začal prosazovat na závody! A tak je to v životě vždy! Teprve to, co nalezneš v sobě, začneš nacházet venku! Až ty si začneš VĚŘIT, OCEŇOVAT, a podporovat sám sebe, tak i ŽIVOT TĚ ZAČNE PODPOROVAT! Znamená to zároveň být spokojený, ne kritický,sám se sebou a svými výkony! Vidíte, jak nás učili úplný opak?
Takže všechny ty tlaky od rodičů, trenérů i vlastní, všechny ty postoje, „jsem starší, a proto vím, co je pro tebe dobré“, dokonce i odměňování za výkony, výsledky a další nenápadná MANIPULACE, všechno to „MUSÍŠ“ a „NESMÍŠ“, které dítě slyší od rodičů. Anebo ta smrtící kladiva, když se rodiče rozvedou a zlobí jeden na druhého typu: „Nikdy nesmíš být jako tvůj otec!“, „jsi stejná jako tvoje matka“ a jiné tvrdé direkty, které duše malého človíčka slyší, způsobují, že se mysl oddělí od své přirozenosti, od své INTUICE a přestane JÍ, což znamená vzápětí sobě, VĚŘIT! A v dospělosti takový člověk ZTRÁCÍ SMYSL toho, co dělá, neví, co ho vlastně baví a necítí MOTIVACI!
Je to taky důvod, proč většina dětí v dospívání s lezením skončí, neboť si to nevybraly a neprosadily samy, a když jo, tak jim nebylo umožněno dělat to po svém. Rodič si myslí, že když jeho dítě dokáže v lezení to, co on nedokázal anebo nestihl dokázat, tak že bude šťastné. Ale to rodič by byl šťastný a dítě bude šťastné třeba úplně z něčeho jiného anebo hlavně JINAK! Prostě, ve svém okolí vidím, že rodiče svým přístupem a zejména tlakem své děti spíš brzdí v rozvoji, než jim pomáhají!
Rosťa Tomanec na lyžích (foto archiv Rosti Tomance)
INTUICE VAŠI CESTU ZNÁ
Když jsem viděl, že mladší dcera chce sice závodit, ale na těch závodech si chce spíš hrát, tak jsem ji právě v tom podpořil, protože toto je pro její rozvoj a vnitřní spokojenost mnohem důležitější, než výsledek. Což dospělí často nechápou. Jedině tak si může dítě ponechat přirozenou motivaci až do dospělosti a je na něm, k čemu ji využije. V čem bude motivované, protože ono bude šťastné pouze na své cestě a tu neznají jeho rodiče. Ovšem INTUICE toho dítěte tu CESTU ZNÁ! Pokud dítě dostane v dětství SVOBODU A PODPORU v tom, co ono chce dělat a naprosté PŘIJETÍ, takové jaké je, LÁSKU bez manipulace a podmínek typu, „až uděláš to a to…“ anebo ono smrtící, „až budeš hodná/ý…“(!!!), tak mnohem snadněji nalezne svoji cestu, zůstane PŘIROZENĚ MOTIVOVANÉ a bude vždy nacházet smysluplnost v životě. A V LEZENÍ to bude znamenat, že je to bude bavit a budou se zlepšovat tak dlouho, jak budou chtít. Odtud pramení lezecká dlouhověkost, kterou někteří zkušení lezci mají…
SHRNUTÍ: Relaxace, uvolnění, spokojené vztahy a z toho pramenící spokojenost, kterou do svého lezení a života vnášíte, jasnost ve svých cílech, ve své mysli, způsobí, že budete víc cítit svůj POTENCIÁL, INTUICI, víc budete důvěřovat svým hlubším instinktům a kvalitám a přirozeně budete vnímat MOTIVACI k tomu, co děláte anebo chcete dělat. Pokud si dovolíte následovat svoji INTUICI a získáte v tom větší zkušenosti, zjistíte, že je nevyhnutné, abyste dosahovali své CÍLE a že ÚSPĚCH JE ZARUČENÝ a neúspěch ve skutečnosti vyloučený! Budete přirozeně víc přátelští k sobě i druhým, a tím zase poroste váš vnitřní klid a spokojenost. Vaše tělo bude silnější a odolnější vůči zraněním.
A pak se občas stane to, co si přejete, totiž že POLEZETE SVOU VYSNĚNOU CESTU a tělo jakoby poleze samo, téměř bez tíže a vy si to budete jen užívat! Totéž občas zažijete na tréninku a dokonce i na závodech. Občas budete cítit vnitřní vedení, dokonce i při závodech. Něco vám jakoby řekne, kam vyložit nohu, aby následný krok byl lehčí anebo, kam dosáhnout, abyste postoupili do finále! A takové zážitky se navždy vryjí do vaší paměti, bez ohledu na dosažená čísla, ačkoli i ta čísla snadněji dosáhnete!
Tak to je takový ÚVOD DO TŘETÍ DIMENZE TRÉNINKU, jak jsem tento přístup k lezení nazval, a který teprve připravuji.
Závěrem ještě připojím doporučený malý TRÉNINK:
Denně se chvíli zastavte a buďte chvíli sami se sebou, doma nebo v přírodě. Chvíli pozorujte svůj nádech a výdech uprostřed hrudi, a pak jen seďte nebo se procházejte v klidu jen sami se sebou a jen POZORUJTE, CO JE UVNITŘ. To důležité, co právě vy potřebujete, a na co se sebe ptáte, se pak ve vás objeví svou vlastní cestou! Naučíte se víc cítit, vnímat sebe sama, důvěřovat sobě, a pak jasně poznáte, co je právě pro vás dobré a co opravdu chcete! Pak si jen DOVOLTE za tím jít!
Díky za pozornost!