Lezec - Zpravodaj

Nejvyšší horou je Nairamdal vysoký 4 374 m. V plánu jsme měli vylézt všechno, co trochu jen půjde, neb oblast je pro svoji nedostupnost a chlad polem neoraným a my si chtěli připsat pár hezkých prvovýstupů.

Trasy
foto by © Marek Pazderský

Už cesta pod kopec je malým dobrodružstvím, kde je potřeba si na 250 km najmout ruský legendární stroj UAZ i s řidičem, neboť v Mongolsku cesty ani dobré mapy neexistují. To, že řidič během jízdy pije vodku a občas zvrací, je zde zřejmě zcela normální. Od místa výsadku to jsou dva dny cesty k ledovci a další den skrze ledovec, který jsme až do večera prošlapávali třiceti cm nového sněhu, jenž rafinovaně zakrýval všechny trhliny. Kvůli větru jsme postavili stan uprostřed trhlin a seráků, které poskytovali alespoň trochu závětří. V noci se teplota snížila na – 30 až – 40°C. Všude okolo nás byla spousta krásných kopců, jejichž jména zná jen pár místních a tak jsme si to tu pojmenovali sami podle námi známých kopců. Díky tomu mohl být Everest hned vedle Eigeru, za ním Gerlach a naproti Lissklam i s malým Matterhornem, v zadu pak dokonce Pumori.

4 - tisívové vrcholy Mongolska
foto by © Marek Pazderský

Hned druhý den ráno jsme se Standou vyrazili na první prvovýstup. Vybrali jsme si kopec s názvem Unsekh okhin (Polibek dívky) cestou již námi pojmenovanou jako Mongolský drn obtížnosti 5 UIAA, která vedla regulérně zleva kolem poševního vchodu (posuďte sami na fotce). Bylo to takové kombinované lezení, chvíli sníh, chvíli led, taky trocha ne moc pevné skály, celkem o 15 délkách, kde jsme se poctivě střídali, jištění jak to šlo (občas jo, pak zas ne) a tak jsme za poměrně zhoršeného počasí stanuli společně i s Panem Opičákem po 5 hod lezení na vrcholu. Nádhera, ten pocit je prostě nepopsatelný, každý dosažený vrchol je poezie sama o sobě. Dolů jsme nejdříve trochu popojeli malou lavinkou a pak sjížděli po botách (jen tři pády) zamrzlým vedlejším žlabem s postupným rádoby jištěním. Krásný výlet jsme večer oslavili slivovicí a Kapinka (místní pes) dostala poprvé nažrat (pár kousků kolínek a chleba).

Během výstupu
foto by © Marek Pazderský

Už v noci nás moc nenechal spát silný vítr a taky neskutečná kosa. Teploměr naměřil mých zatím rekordních – 46°C. Ráno se situace nezlepšila a tak místo dalšího výstupu přišlo jen vylezení ze stanu pro vykonání potřeby. Venku mě čekal šok. Tlapička. Usnula chudák večer za stanem na ledu a do rána v té strašné kose jí přimrzla k zemi zadní noha a ocas. Se slzami v očích jsem ji pomalu cepínem vysekal a nožem odřezal led namrzlý na zádech. Věrnost mongolského psa se od toho dne pro mě stala zásadní životní hodnotou (zdravím svoji bývalou přítelkyni). Další noci už spala místo batohů u nás ve stanu v závětří. Dalších 5 dní se počasí nelepšilo a navíc se přidalo i silné sněžení. Přes noc i během dne pod námi začala masa ledu čím dál více praskat, pomalu nám docházel benzín ve vařiči, který už nechci nikdy vidět (zlatej plyn) a taky i jídlo, takže jsme bohužel zvolili ústup. Doufám, že se sem jednou vrátíme, neb oblast pro horolezení je to fakt úžasná.

Zhruba půlka je za námi
foto by © Marek Pazderský

Cestu podpořila firma Warmpeace, Direct Alpine a ČHS.

Mongolsko 2008

Komentáře