Něco málo o výletu minulý víkend, kterýho sem měl tu čest se zůčastnit s Pavlem"Bačou"Vrtíkem a Pavlem Nesvadbou. Dvěma zkušenými mistry tohoto oboru. Takže k pití...hm, i ke čtení přeju vše nejlepší. Aiguille du Dru, hora v masivu Mont Blanku ve francouzských alpách, co leží hned vedle Chamonix. Jehla v názvu asi bude o něčem napovídat. Snad to nemá pro frantíky spojitost s "dirty needle", jak řikaj jointu s tabákem amerikan gringos. Ti se zrovna o volný přelez direktu severního kuloáru loni pokoušeli, což hezky Griffith popisuje v článku na alpineexposures.com, kterej přišel v mailu i s předběžnym bojovým plánem od Bače před týdnem. "Tak co?" zeptal se, už podruhé Bača na stěně. "Tak co?" zeptal sem se sám sebe. Budeme si užívat, nebo usrkávat a jenom snít? Necháme odzátkovanou tu ročníkovou lahev téhle zimy? Přidáme k letošní sezóně ještě správný buket a barvu? Navíc je tady ještě něco, z poslední doby, co přidává křídla. Ale o tom jindy. "Nechtěj, aby mi to ještě vrtalo hlavou," řekl sem mu. "Dem do toho" Tady sme, věčný děti, rozhodní a neoblomní, ale nebude to boj. Bude to hra. Vyrážíme v pátek odpoledne. Důchodci rozvalení na lavečkách vyspávají. Auta líně přiváží svůj náklad pro hospody. Všechno potřebný je na palubě. Předpověď počasí dobrá. Pavel u kormidla, bravurně manévruje mezi rumunskýma tirákama. Jedem kolem Plzně as Plzní v ruce začínám mít pocit, že karty sou dobře rozdaný. "Co se děje?" "Dobré ráno." "Dobry, dobry" "Vstávej, jedem se zahřát a nasnídat na slunko." Ta proběhne na parkále u lanovky v Argentiere, kterou pak vyjedem do 3300, odkud máme potom "sejít??-haha", pod stěnu. Lyžaři na nás čumí, jak na lamy vyšňořený na fiestu. "parle?" "neparle" "parle angle" S heslem "alpinistas" a s nezlomitelně sebevědomým pohledem štěbetáme něco o holkách a opravdu dobře namíchaných kartách, hlavně co se týče slunka, bezvětří a (mírných) teplot. Cesta pod stěnu přes ledovec a dvě kratší slanění proběhnou v pohodě. "ať už sme pryč vocaď!" "jo, tady ten gajbl je pěkně vyhřátej" "héj, už se přivažte!" Pár menších lavinek prosviští kolem a konečně za poslední bariérou se objevuje v celé své kráse. Vysoká, elegantní, nevyzpytatelná, svůdná, magická, nebezpečná. Přitažlivá, až to rozčiluje. Žádná tamta od vedle, ale taková, jakou hned tak nepotkáte. Stan, večeře, ukládání se ke spánku, to všechno proběhne jako ve snách. Usnout trvá věky. Ve 2 začnou vrzat zipy. Je jasná klidná noc, bezvětří. Trumfy v ruce sou seřazený podle barev. Maková ovesná kaše pomáhá vyběhnout prvních pár stovek metrů pod sněhový odtrh jako nic. Tady se navazujem. Další úsek lezeme souběžně. Pavel první, Bača v závěsu a já na konci. Firn vrže pod motykama jedna báseň. Všecko do sebe zapadá. Bačovy zkušenosti a promyšlená strategie dou ruku v ruce s jeho neuvěřitelnou vytrvalostí. Je to eso. Za úsvitu stojíme pod tím nejtěžším, co se bude dneska servírovat, tak jak to bylo v plánu. Bude to pikantní, takže nadechnout a jedem. V Bačově tváři nenacházím sebemenší náznak pochybností. První část je na něm. Ladnost a elegance snoubící se s morálem, prostě nádhera. Na dalším štandu je snad ještě klidnější. Mám co dělat, abych to ustál. "Je řada na tobě." "Hm." M8 technickej komín v né zrovna kompaktu. Skoba, kterou je potřeba přiťuknout. Sice za zády, ale de to. Šupinky, lišty a sem tam dobrý hnízda na hroty. Štěstí plnej rukáv. Konečně se to začíná z negativního otáčet do kolma a do položena. Černej přemrzlej led, no paráda. Jak opilej v obchodě s křišťálem. Tam už je štand a poslední nejistej překrok po křehkym ledu. Cvak odsedky s obrovským úsměvem. Další eso. Zrůš. Supr, je to tam. Teť už to snad bezpečně doklepem až nahoru, ale je to ještě hoodně daleko. Přijíždí Pavel a po něm i Bača, kterej nás pak doslova vytáhne souběžným lezením až na vrchol. Lýtka hoří, energie ubývá, tady už to někde musí být. Konečně zvedáme pohledy k obzoru. Ta směs pocitů zvláštní radosti, úlevy a euforie, co jinde nezažijete. Ten smíchem a slzama štěstí namixovanej koktejl, to se těžko popisuje. Užíváme si to do sytosti. Něco sníme, uvaříme ionťák a pomalu vyrážíme na cestu dolů. Ta bude dlouhá. O hodně kratší díky Bačově šikovnosti. Někdy mu to vrtání abalakových hodin musim stopnout na čas. Kolem jedné hodiny ranní ještě Pavel vytahuje mnou někde nahoře upuštěný dva frendy ze zlověstné odtrhovky a pak už jen (pár) sladkých krůčků do spacáku. Ráno Bača ukuchtí báječnou snídani, po které to zpátky k lanovce šlape skoro samo. Máme kousek od ní schovaný cajky na sjezd dolů. Kluci lyže a já snowboard. Takovou prču, jakou sme zažili při plužení a smýkání zledovatělé sjezdovky v plasťákách a s obříma báglama do ůdolí, sem snad ještě nezažil. Rohlík pod nosem nachvilku zmizí, až hltáním plzně na parkovišti. Celej tendhle vejlet byla jedna velká prča a mají to na svědomí ti kluci (chcete li pánové), s kterýma sem to celý zažil. Díky Vám pánové. Díky za tendle báječnej vejlet a taky velký dík Vám, horám, že ste nás nechali nachvilku nakouknout. Článek z jiného pohledu - od Bači. Tipy na materiál: • Lezli jsme na jednoduchém 60m laně Singingrock Icon Dry 9.3, ale měli jsme na sobě navázanou i statiku STATIC R44 pro fotografa. V délkách lezených souběžně byl každý na jednom laně a lezli vedle sebe. Na slanění by se hodily 70m lana. • Obešli jsme se bez skob, jen sada friendů (Camalot od C3 vel. 00 po C4 vel. 3) a sada vklíněnců (13 ks WildCountry Rocks) doplněná pár vklíněnci Superlight WC (5 ks). Tři skoby byly v záloze. • Cepíny, mačky a 8 šroubů do ledu Raveltik (dva dlouhé, dva krátké a čtyři střední), 20 m 6mm prchačky a háček na abalakovy hodiny. • 10 krátkých presek Singingrock VISION, 8 dlouhých presek složených z 60 cm 8mm dyneema smyček a VISION karabin, 4x120 cm 8mm dyneema smyček. • Drytoolové rukavice Blackdiamond Pilot a Torque. Honza Straka
|