Po čase zase zdravím. Už jsem se trošku srovnal s běžným životem v nížinách a mohu snad již i objektivně, s odstupem,  zhodnotit své opětovné působení ve vysokých horách. Popis akce nechám na jiných. Ale, co jsem teď poslední dobou zkoumal, vás jistě pobaví.

Takže taková malá perlička. Docela hodně teď řešíme zda jsem vůbec byli na tom "pravém" nejvyšším vrcholu Manaslu. Co nás vede k pochybnostem?

Již v den výstupu jsme nahoře měli pocit, že ta skála s převěji cca 50 m od místa, kde se začali všichni radovat, je vyšší. Jenže v těch podmínkách, které tam panovaly, nebyla šance to objektivně zhodnotit. Až po pivku se Zdeňkem Hrubým, kdy jsme mu popisovali "vrchol" bylo na čase to skutečně dořešit. Náš popis se totiž lehce lišil od jeho informací. Chyběl tam skalní hřeben.

Ani srovnání zpětně po detailním zkoumání "vrcholových" fotek a po osobní konzultaci s Radkem Jarošů nepřineslo absolutní jistotu. Snad jen to, že jsme byli na jiném místě vrcholového hřebenu než Radek a s největší pravděpodobností o 50 m níže. Jeho fotky jsou krásné, plné slunce a modré oblohy. Naše jsou slušně řečeno plné bílých věcí padajících z nebe.



Tedˇ zní otázka, co s tím? Jaká je obecně uznávaná konvence pro Manaslu? Kde se tam uznává vrchol?

Kolik lidí před námi bylo na skutečném vrcholu? Kolik jen tam, kde jsme byli my. Kolik ...?
No samé otázky. Nicméně skutečnost je taková, že samozřejmě o našich pochybnostech budeme informovat nepálská oficiální místa. Také paní Hawley, která se v Nepálu již desítky let stará o statistiky výstupů. Také nás v Kathmandu navštívila a po našem vyprávění "o vrcholu" neměla pochybnosti. Zajímavé. Vzhledem k tomu, že jsme byli na vrcholu ve stejné chvíli a na stejném místě jako Iránci, asi budeme ve stejné situaci No, nechtěl bych křivdit jejich morálce, ale asi bych je pak třeba nechtěl někdy potkat v horách, pokud oficiální místa výstup zpochybní :-)



A zde se znovu zamýšlím. Že by nikdo z cca 8 šerpů, doprovázejících asi 10 Iránců a 1 Tajwance nevědělo, že ještě nejsme na vrcholu? (minimálně jeden z nich tam již prý v předchozích letech byl). Měli všichni kyslík, tak to nemůžeme svalovat na pomalejší myšlení :-) Tak, že by správně vyhodnotili situaci? :-)

Nikdo z jejich radujících se klientů neměl na to, aby tam hledali nějaký vyšší bod. Jednak bylo totálně hnusně, jednak se nám zdáli, že jsou všichni dost na doraz svých sil. Objektivně musím uznat, že ani já, ani Kuba, bychom v těchto podmínkách neměli šanci se posouvat někam výše. 

Byli jsme rádi, když jsme co nejdříve zahájili opatrný sestup v čerstvém sněhu a nechali za námi hurónsky se radující Iránce, kterým mezitím ve 4. výškovém táboře umíral kamarád na výškovou nemoc.

Už cestou nahoru jeden z nich ujel a zastavil se o cca 100 výškových metrů níže. Hádejte, kdo k němu sestupoval, aby mu pomohl? Jeden šerpa a 2 Češi. Jo jo, holt se s tím člověk musí smířit, když míří na osmitisícové vrcholy.



Zde je odkaz na internetové stránky holandské expedice, která to také řešila. V podstatě tu samou situaci. Akorát ti měli dobré počasí a mohli se nahoře zorientovat.
www.katjastaartjes.nl



Prostě co? Tak si tu svoji fajfku budu muset holt vytáhnout na skutečný vrchol jiného kopce a do životopisu si psát " 2011 - (před?)vrchol Manaslu :-) 
Asi by se prd stalo, kdyby to člověk vůbec neřešil, ale řekněte sami, mohli byste s tím pocitem v klidu spát. Že jste falešný "hrdina" :-)
Jen takové malé zamyšlení nad tím jak to funguje ve vysokých horách. Hodně osobní zpověď o tomto "cirkusu" jsem již sepsal po návratu z Gasherbrumu I v roce 2009 - zde můžete pročíst:
www.gasherbrum.cz

Toť asi vše a teď „babo raď“.
Tak snad nás nezatratíte a mediálně nerozcupujete na malé kousky :-)