Tímto úvodem se omlouvám za to, že blokuji prostor pro jiné příspěvky, zejména popisy oblastí a terénů, které mají určitě větší význam jak následující řádky, ale stejně mi to nedá.
Probíráme-li se literaturou s horolezeckou tematikou, nacházíme v mnoha titulech velmi specifické obraty a fráze, které si zejména „nelezecká“ veřejnost s horami spojuje. Jsou to spojení jakoby vystřižená ze slovníku vojenské terminologie jako např. „Everest pokořen“,
„hora dobyta“, „vítězství nad Altajem“, „hranice padla“, „lidská vůle vyhrála“ apod.
O podobných sloganech z úst beznadějně akčních hrdinů Hollywoodu se není třeba vůbec zmiňovat. Kdyby tato slova přicházela jen od „laiků“, nebylo by to nic překvapivého, ale je zvláštní, že provázejí horolezectví od úsvitu jeho dějin, kdy člověk zatoužil vylézt na „kopec“ jen tak pro radost, tedy nikoliv z náboženských nebo strategických důvodů. Nejsou-li pro nás balvany, skalky, skály, horské masivy a velehory pouhou kulisou a tělocvičným nářadím, měla by se zřejmě dříve nebo později objevit obtížně získatelná vlastnost – pokora. Nebylo by spravedlivé a správné připisovat každému „dobyvateli hor“ nálepku ješitnosti a marnivé pýchy, protože to co se skrývá v motivech každého horolezce či skalkaře, je jen jeho osobní věc. Mám zde na mysli ty, kteří si skutečně myslí jako „mravenci na vrcholu krtiny“, ze které mohou být kdykoliv smeteni, že horu opravdu pokořili. Je to jen přelud, iluze, neskutečný sen, který se jednoho dne rozplyne jako ranní mlhy v údolí. Mnohým to hora dokázala při návratu z vrcholu, mnozí měli štěstí a po návratu mohou psát podobné slogany do knih a outdoorových časopisů. A je to jedno jestli se jedná o návrat z Prachovských skal nebo Rupalské stěny. Ona totiž gravitace spolu se špatným pohybem nebo fatální chybou lezce může ukončit ambice jak pokorného, tak i pyšného „narušitele vertikály“. Ten první, ale i přes změny způsobené vrásněním a erozí ví, že skála stále zůstává symbolem neměnnosti, pevnosti, trvanlivosti, v některých náboženstvích až věčnosti. Na rozdíl od chatrné tělesné schránky člověka, byť zocelené tvrdým tréninkem a přípravou. Žádné umělé pomůcky jako lezecké stěny, posilovny a jiné „potírny“ nemohou nahradit kontakt s živou skálou. I přes
chlad na severních stěnách, je dotyk ruky na epoxidovém chytu něco docela jiného. Možná to není jen materiál kamene samotného, ale i atmosféra kolem lezených cest, protože zde kromě lana našeho spolehlivého jističe obepíná skálu neviditelný „špagát“ těch, kteří zde lezli a padali před námi a prožívali ji svým jedinečným způsobem. Výstup je vždy jedinečný a neopakovatelný. Vždyť ani člověk sám nejde touž cestou dvakrát ve stejném duševním a tělesném rozpoložení. Ačkoliv se společnost snaží každého uniformovat do podoby šedého,spořádaného konzumujícího a hlavně daně platícího občana, skála ukáže originalitu každého člověka vlastním způsobem. Svým přátelům lze zhruba přiblížit atmosféru výstupu a sami se vyprávěním vracíme zpátky na ona místa činu, ale ten kdo se hory nikdy nedotkl, přikyvuje na popis našeho „elvise“ pouze ze společenské slušnosti. Ty zážitky nejsou to jediné, co nás spojuje se skálou. I přes pečlivě ostříhané nehty si občas odnášíme za nehty kromě maglajzu /někteří bez něho/ prach ze se skal, a také i my zde zanecháváme nějakou tu kapku potu nebo krve. Bože, dej ať je to jen kapka… Tím se stáváme součástí těchto nádherných oblastí.
Hora nemůže nikdy padnout, hora nemůže být nikdy dobyta ani pokořena, protože i když my odejdeme, hora zde zůstane. I když na mnoha místech prošpikovaná železem, obalena feratou a borkami, ale i ty bez patřičné údržby časem vyreznou a odpadnou samy. „Trůny bohů“ jsou věčné. Je jasné, že pro každého, kdo leze jen proto, aby se nestal součástí rosolovité populace, pro ty, kdo sledují v prvé řadě svoje postavení v žebříčcích, kdo odškrtávají cesty dle klasifikace obtížnosti, se všechny mýty, pověry, legendy a tajemství utkaná v horách se stanou do malého nepodstatného přívěsku horolezecké aktivity. Copak je výkon důležitější než samotná radost z jakkoliv triviálního a bezvýznamného výstupu ? Jak je možné, že si někteří musí otravovat tělo analgetiky, kortikoidy a kdo ví čím ještě, aby mohli „prásknout tu svou devítku“? Vždyť jediné vítězství, které může člověk oslavovat není nad horou nebo soupeři, ale jen nad sebou samým – svou leností, pohodlím , z překonaných překážek a přirozených strachů a to nejen na dokončených cestách, ale i těch, které nikdy „nedáme“.
Protože právě ty nám ukazují naše meze. Limity jsou v lezení patrnější než mnoha jiných sportovních disciplínách, neboť jedu-li na kole pomalu – pořád ještě jedu, běžím-li pomalu – pořád ještě běžím, hodím-li míň oštěpem – pořád ještě hážu, ale pokud letím z téhož kroku na skále nebo bouldru, pak jsem to zkrátka nepřelezl. Je zde jen buď-a nebo – žádné kompromisy, které jsou v našem moderním světě tak populární. Vše nebo nic !
A o to je větší radost, pokud nás skála pustila. A pokud k tomu všemu připojí člověk respekt a pokoru, radost je o to větší. Možná by pak bylo méně titulků v černých kronikách ze všech koutů světa o tom , že „Hora zabíjela, člověk pokořen“
Nemáš se proč omluvat za zabírání místa. Myslím, že i zamyšlení by sem mohlo patřit. A možná škoda, že ho pohříchu není na těchto a dalších podobných stránkách víc :-)
ono to neni ani tak moc vysadou te povedene moderni doby jako spise pretrvavajicim trendem, zejmena ve stylu novinaru.. Zahrab do archivu z dob slavy sovetskeho alpinismu, tam maji taky vsichni plnou hubu pokorenych vrcholu. Ani prukopnici himalajskeho lezeni nezustali usetreni, krome vrcholu chteli pokorovat jeste ostatni lezce kteri tam vylezli pozdeji, lehci cestou, za lepsiho pocasi... jen velmi malo z nich z toho vychazi se cti. Doporucuju osobni pameti serpy Tenzinga.
Ono by neškodilo některé autory vůbec připomenout a hlavně znovu vydat.Mám na mysli třeba Kugyho, ale v doporučené literatuře pro akční hrdiny bych mohl pokračovat.
zdra
hli
Hm, velikého Julia jsem pravidelně potkával po antikvarátech když jsem ještě míval čas po nich chodit :-) Myslím, že kdo jej doma mít chce, už jej má.
Ale oni akční hrdinové nečtou. Ostatně to snadno poznáš i z toho, že se tady porůznu na Lezci koukneš, jak píšou :-)
Jo,velikého Julia má každý,kdo ho chce mít?Nebude to spíš tím,že o něm spousta lidí jen ještě neslyšela?Pokud můžu za sebe,myslím,že reedice by neškodila (a nejen jeho).Jinak k článku:Díky,pohladil po dušičce,jen houšť a větší kapky.
Za 30 miliónov rokov budú najvyššie hory na zemy v dnešnom východnom Tureckum, a ani cesta na skalách nemusí byť o týždeň v rovnakom stave. Takže vlastne máš pravdu.
Ano, opravdu z pohledu vesmíru je i ta největší skála "panna nedotčená zubem času", ale kromě lidské hlouposti není nic, co by se tvářilo trvanlivěji. Ačkoliv byl na Lezci nedávno příspěvek o nějakých "kamenících", kteří si s kladivy upravují cesty na živých skalách. Takže všechno je opravdo úhel pohledu.
Za svoj doterajší život som vyliezol na veľa kopcov ťažkými,ľahkými,extremnymi aj chodeckými cestami.Ked som sa vrátil,priatelia laici sa ma pýtali.Dobil si,pokoril si,zdolal si vrchol.Ja som im vždy odpovedal:Boh,počasie a hora boli ku mne privetivý a dovolili mi vystúpiť.
Mne se to moc nelibilo. Asi si ted privolam hromadu negativnich reakci, ze po spouste kladnych komentaru si dovoluji napsat svuj. Mne ale prijde, ze nektere pasaze jsem uz leckde cetla, ne primo takto frazovane, ale se stejnymi myslenkami. Take je tu pouzivano priliz mnoho "velkych slov", ktere ovsem tady nemaji hloubku, kterou maji obsahovat, jen jakoby se snazili zvyraznit velikost autorovy myslenky. Navic mi prijde, ze autor se v clanku hodne opakuje.
Jinak nechci autora uplne znechutit od psani, precetla jsme si to. Toto je ale muj dojem a nazor. Taky vim, ze sama jsem zadny clanek nenapsala, mozna proto, ze by byl napsany podobnym stylem jako tento, a me se to nelibi.
Myslím, že to co jsi napsal nelezeckou veřejnost moc nezaujme a půjdou se dál dívat na filmy, ve kterých se v sedmi tisících skáče ze stěny na stěnu (VL). U lezců by ale tento článek měl vzbudit zájem, protože je pravdivý a kdyby si každý uvědomil, že lezení není jen využití volného času nebo tuctový sport u kterého jde o to být nejlepší, nemuselo by být ani tolik nehod. Stejně tak s tebou souhlasím i s tím využíváním lezeckých pojmů. Fakt pěkný článek.
Dostali jsme ho bastarda! Toť první slova, která padla na vršku světa. No co taky čekat od výpravy, která sledovala jen politické cíle, jako je sláva koruny a velikost impéria? Ono to nebude jen v těch povrchních novinářích, kteří o výstupech podávají překroucené zprávy, ale často v lezcích samotných. Už samotná personifikace hory tomu dává živnou půdu.
Na druhou stranu, poddani Jeho Velicenstva tvrdi, ze splnili slib a nevstoupili primo na posvatny vrsek Kancenzungy.
To ovsemjsou, pravda, zavazky vuci lidem a fair play. :)
Ja se casto zastavil kousek pod vrskem (pokud jsem tam dolezl). Nevim proc, ale vrcholovy fotky mi prijdou trapny a sam jsem si pri foceni pripadal jako kokot. Kdyz tak na nich alespon lezim. :)
Co to je zase za romču? Výstup na Everest je produkt a ten je potřeba prodat, když už za to čék vysolí půl mega nebo kolik. Řeči o tom, že "nám hora pokorně dovolila vystoupit až na její vrchol" moc akční nejsou, zato "dobyli jsme Everest" jo.
Souhlasím na 100% s NAtalií, že je toho idealismu kotel a taky se mi po přečtení z toho samotnému protočily panenky. A na 200 % je jasné, že ty myšlenky nejsou ani trochu originální, a proto jsem zde měl napsat dodatek, aby každý kdo zná nějaké tituly z horo-literatury nebo i odjinud, které by to vystihly ústy povolanějšími, aby je zveřejnil. Je každému jasné, že jinak vše vyzní z úst Františka Koudelky STS Chvojkovice Vyšší Brod a jinak od 14.dalajlamy.
Můžu NAtalii ubezpečit, že poslední slohovku jsem psal před 15.lety na gymplu a že si dám zase 15. let pohov. Všechno v mnohem kratším provedení vylíčil E.T.Seton v následujícím příběhu:Stoupání na horu
(E. T. Seton)
Daleko na vyprahlém Jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí z pouště vysoká hora. Vyšplhat na tuto horu znamenalo velký čin, a tak všichni chlapci ze vsi toužili, aby se o to mohli pokusit. Jednoho dne jim náčelník řekl: „Nu tak, chlapci, dnes se můžete všichni pokusit na tu horu vylézt. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daleko, jak dokážete. Až budete unaveni, vraťte se, ale každý z vás mi přinese větvičku z toho místa, kam až došel.“
Vydali se na cestu plni naděje a každý cítil, že jistě dorazí až na vrchol.
Ale brzy se loudavě vrátil tlouštík a vztáhl k náčelníkovi ruku, v níž držel kaktusový list. Náčelník se usmál a řekl: „Milý hochu, ty ses vůbec nedostal k úpatí hory; ani jsi nepřešel poušť.“ Později se vrátil druhý chlapec. Přinesl šalvějovou snítku. „Došel jsi na úpatí hory,“ řekl náčelník, „ale vzhůru jsi nešplhal.“
Další hoch měl větvičku lindy. „Dobře,“ řekl náčelník, „ty ses dostal až k pramenům.“
Později přišel další chlapec s trnitou větvičkou. Když ji náčelník uviděl, usmál se a řekl: „Ty jsi šplhal vzhůru; dostal ses až k prvnímu kamenitému splazu.“
Odpoledne dorazil hoch s cedrovou snítkou a stařec řekl: „Podal jsi dobrý výkon, dostal ses až do poloviny hory.“
O hodinu později přišel hoch s borovou větvičkou. Tomu náčelník řekl: „Výborně! Ty jsi vyšplhal až ke třetímu pásmu, měl jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu.“
Slunce už stálo nízko, když se vrátil poslední. Byl to vytáhlý krásný chlapec vznešené povahy. Přicházel k náčelníkovi s prázdnýma rukama, ale oči mu zářily: „Můj otče,“ řekl, „dostal jsem se tam, kde nebyly žádné stromy – neviděl jsem žádné větvičky, ale spatřil jsem Zářící Moře.“
Také starcova tvář se rozzářila, když slavnostním hlasem říkal: „Poznal jsem to! Když jsem ti pohlédl do tváře, poznal jsem to. Ty ses dostal až na vrchol. Nepotřebuješ žádnou větvičku. Je to napsáno v tvých očích, zvoní to v tvém hlase. Pocítil jsi nadšení, můj hochu, viděl jsi nádheru
hory.
Slova ako pokora, ucta, nenavist, zloba, ziarlivost,...to su vlastnosti, ktore sme si vymysleli my ludia, len v nas a pre nas maju vyznam a namyslat si, alebo prenasat ich na zemske javy, zivly, zivu i nezivu prirodu atd svedci o dalsej vlastnosti, ktora je len ciro ludska: hlupost a nevedomost! Ak niekto presvedcene vyhlasil ze, ''pokoril horu'',je postihnuty touto prazdnou dobou, kde skutocny clovek je uplne na pokraji vyhynutia. Zalepili sme si oci vlastnou fotkou, zahatali usi vlastnym jazykom: vyplnili hnoj hnojom. Nemozeme sa tym neustale vyplnovat, raz totiz nebude co a nastane prazdno. Ostaneme ako meduza na slnku. Vyplnime sa vlastnym tienom. A vsetko okolo nas sa len bude nemenne prizerat a usmievat tak ako pred tisickami rokov, ked sme sa snazili zapalit ohen.
poslete nekdo ten clanek Jarosovi. Everest sice nepokoril, jak rika, ale na Altaji se na pokoreni chysta. Zda se, ze mu Expedice Altaj Cimrman rozsirila obzory (jak rekl) o ten sexy vojenskej slovnik pro nelezce. Dik za povidani Dane, ktere sice mozna neni originalni, jak tu padlo, ale je v dobach stenolezeni vic nez potrebne.
Ano, "pokoření" (vlastní slovník cimrmanů!) hory 3600m, dostupné chodecky, s nasazením dieselagregátu, vrtulníku a Jaroše, to je věc! Ale abychom pánům z DJC nekřivdili - ona to není horolezecká výprava, ale reklamní akce pořádaná reklamní megaagenturou (jen to řadě lidí nedochází). Takže od nich nemůžeme očekávat nic z výše napsaného o pokoře.. Bohužel však pořádají akci v horách, kam my jezdíme a chceme jezdit dál. Tak by nám to přece jen nemělo být jedno - viz altajcimrman.ic.cz.