říká Leopold Sulovský v korespondenčním rozhovoru, který je poměrně stručný, leč Polda nic dodat nechtěl. Kromě jediné otázky na hranici, za kterou už asi horolezec nemůže jít, když je zároveň senátorem, zůstalo vše na svém místě.

Stát se horolezcem, když je člověku patnáct a žije na severu Moravy, je docela obtížné. Poldo, tohle je úvodní věta z Tvé knihy. Když jsi ji psal, měl už jsi za sebou několik pěkných prvovýstupů v horách.
Který původní pocit se nikdy neztratil, co i přes mnoho nasbíraných zkušeností zůstává při lezení stejné jako na začátku?
Respekt k přírodě.

Víš, jaké to je být na hoře, nahoře, ale i dole. Sesbíral jsi kromě ocenění spoustu vlastních i cizích příběhů. Stejně jako Everest, na jehož vrcholu jsi v roce 1991 jako první Čech stál. Věta: Kde chcete vzít ty hranice, kdo může nahoru a kdo už ne? Je z rozhovoru, kde jsi byl tázán, co říkáš na komerční everestové výstupy. Aktuálně se debatuje o nápadu dát pod Hillaryho výšvih žebřík.
V době, kdy Ty jsi úspěšně vylezl na Everest, ještě takové množství lidí v cestě nebylo zvykem, na kopcích, které jsi navštívil v posledních letech, už je to jiné.
Kde jsou Tvé hranice, které chrání lezeckou radost? Kam bys právě z důvodu přelidnění už nešel?
Hranice si vytváří každý sám a nerad bych někomu vnucoval svůj názor.

V devadesátých letech jsi patřil mezi naše nejlepší horolezce.
Jakým metrem se taková skutečnost měří, podle čeho bys vybíral Ty?
V týmu je nutné mít lidi, kteří mají zkušenosti, fyzické a technické schopnosti a zároveň se musí vzájemně snášet, aby se dalo vůbec někam vyjet.

(Horo)lezectví se mění, v poctivosti přístupu, definici samotné.
Sleduješ vývoj, vnímáš rozdíly? Co Ti přijde fajn a co mrzí?
Já si myslím, že se nemění. Přístup k získání úspěchu je po staletí stejný.

Čím byla/je generace – lezecká – Tvá jiná, dá-li se to takto paušalizovat?
Především nás bylo méně, nejvyšší pohoří byla ve stadiu objevování a výzbroj i výstroj byla o dost horší.

S kým jsi lezl/lezeš nejraději a proč?
Nemám to štěstí, abych měl stabilní partnery.

Která cesta je Ti nejcennější?
Severní stěna Mount Everestu.

Kde sis sáhl nejhlouběji ke dnu sil?
Rakouská cesta na Yalung Kang - jeden z vrcholů Kangchenjungy.

Zůstal Ti – lidsky – nějaký lezecký nesplacený dluh (k parťákovi na laně)?
Doufám, že ne.

Zkus, prosím, ke každému místu, připsat pocit, který zůstal, případně jméno, ...

Rabštejn: krásná příroda, pohodové lezení.

Matterhorn: úžasný vrchol, ale je to hromada kamení.

Mont Blanc: vzpomínka na krásný výstup přes andělský pilíř.

Piz Badile: nádherný prvovýstup s Mauglím.

Nandá Déví: první výjezd do nejvyšších hor.

Pik Lenina, Pik Komunizma: seznamování s nadmořskou výškou.

Mount Everest: nejvyšší hora světa.

Chan Tengri: krásná hora, mnoho lezeckých možností.

Annapurna: znám její západní stěnu, je velmi nebezpečná.

Dhaulágirí: moje první osmitisícovka.

Makalu: čtyřicet dva dní v západní stěně, a po neúspěchu za 3 dny francouzskou cestou na vrchol.

Šiša Pangma: první expedice pod mým vedením, nepříjemná vzpomínka.

Island Peak: treková hora, doporučuji.

Ama Dablam: jeden z nejkrásnějších vrcholů světa.

Pumori: čistý alpský styl se Zdenkem Michalcem.

Nanga Parbat: nekonečná rupálská stěna.

Čo Oju: Tyrkysová hora - krásný výhled na Everest.

K2: dva pokusy a stačilo.

Aconcagua: vítaná změna.

Lhotse: čtvrtá nejvyšší hora světa.


Která kniha s lezeckou tématikou, který film, byly těmi prvními, co Ti prošly rukama?
Kniha Trůny bohů a z filmů mě zaujal Zimní výstup na Cimu Ovest.


Přeji příjemné dny a děkuji za rozhovor.
Petra Michvocíková


BC pod Cho Oyu


v JZ stěně Cho Oyu

Leopold Sulovský
Humi.cz
Horolezci.cz
Leopoldsulovsky.cz