Natrefit na dosud panenský lom je dnes už poměrně vzácné.
Jeden takový na nás čekal jen kousek od Polínského vrchu. Jak to tam vypadalo, jak to tam vypadá teď a co se dělo mezi tím, to se vám pokusím přiblížit.
Ovčí vrch
je na Tachovsku, kousek za Konstantinovými lázněmi, naproti zřícenině hradu Krasíkov. Na vrchu (697 m n.m.) je památník z roku 1936, připomínající selské povstání z roku 1680. A těmto událostem nejspíš vděčí lom za svůj původ. Materiál na památník i na novorománskou rotundu zřejmě pochází odtud..
Když jsem na posledním slanění na Srbsku klukům povídal, že jsem našel lom, asi mi moc nevěřili. Vaňas s Lídou nelenili a jeli to hned vomrknout, nicméně zima byla na krku a akce se odložila na neurčito.
Zima skončila, březen jak vyšitej, spousta lezení, na nějaký vrtání ani pomyšlení. A pak jednou v pátek večír přijde vod Vaníků SMS, že Algénovi něco nevyšlo a že se tedy jede na ten Ovčák. Budiš. Byl jsem docela napjatej, jakej dojem to na kluky, který vrtaj většinu svý lezecký kariéry, udělá.
„Pánové ustupte stranou“, zařval Franta, „já se tu musim pořádně rozhlídnout!“. Tak nějak to začalo, kluci si vybrali nejlákavější přirozené směry a ladili cvakací chyty a místa pro osazení jištění a slaňáků. Skála byla kupodivu téměř čistá, jen tu a tam kousek listí nebo mechu. Asi patnáctimetrová stěna je totiž kolmá, hladká a stíněná v okolí lomu vysokými listnatými stromy, takže podrost zde nebují a příroda lezením neutrpí. Přesto opakované proslaňování cest a vymetání pavučin ze spár nebylo snadné.
Franta dal jen jeden řetěz a tři BH a došla mu baterka. Čekal, že se to jeeen taaak vokoukne, jestli to vůbec stojí zato, možná se vosadí pár slaňáků. Nakonec jel Vaník do Plzně pro svou vrtačku, aby se alespoň ta jedna lajna dodělala a vylezla.
Příští víkend byl prodlouženej, měli jsme jet na písek, další vrtání v nedohlednu. „Hale, hlavně to neříkej Luborovi, von je s tím Jindrou jedna ruka“, povídá mi Franta starostlivě ještě před vodjezdem. Měl strach, aby nám ty krásný spáry Zacharda nepřelez po friendech, jako to udělal naproti v Konstantinkách.
Hned v úterý mi Vaňas píše, že tam Příbramáci pojedou už v pátek, aby se toho pokud možno co nejvíc udělalo. „Navrtáme všechny hlavní směry a dáme tam smyčky“, povídá mi Algéna, když mu volám do práce, že sme domluvený do Ostrova. „Jedem vrtat“, volám Zdeňkovi Steiningerovi změnu plánu. Ten moc nadšenej není, maká celej tejden a v sobotu by si chtěl zalízt.
Příští sobotu jedem na Ovčák, písek musí počkat. A zas vrtačky vrčej, vzduchem poletuje prach a z lidí se kouří. Ale taky se kouří z vohniště, voněj buřty a začíná tu bejt docela útulno. Vzpomínám, jak jsme to tu s Janinou vobjevili...
Po téhle návštěvě se objevili další lezci a udělali několik dalších cest a projektů.
Zkrátím to. Nyní je osazeno 15 cest a zbývá jen jeden přísný projekt. Ale druhá Polínka z toho nikdy nebude. Tak velký to přeci jen není a cesty jsou, ve srovnání s Polínkem, docela těžký. Zase se to tak nedrolí a stěnky jsou velmi hladké. Posuďte sami.
Vzhledem k malé členitosti skály okolo spár to ale bude docela oříšek.
Na vymetání pavučin, jištění lezců, osazení a přelezení cest se podíleli (abecedně) Franta Algéna, Luboš Audes, Šimon Audes, Karel Babka, Berry, Slamák, Zdenda a Lída Vaníkovi a Zdeněk Steininger.
Přelezené směry
1 - Opatrná jízda 5
2 - Já víno Rath 7-
3 - Prohibice 7
4 - projekt ?
5 - var. projektu zprava ?
6 - Natrhala hulení 7
7 - Namazánek Kolibřík 6-
8 - Sokolík 6,6+
9 - Levé ypsilon 7-,7
10 - Pravé ypsilon 6
11 - Sépiová kost 8+
12 - Možná se dívá 6+
13 - Západní Marka
14 - Levej alterweg 5
15 - Pravej alterweg 5
Budou-li se někomu zdát názvy cest na dnešní dobu poněkud nenápadité, vězte, že mne, odkojeného Kroutilem a Nepískovcovými skalními oblastmi v Čechách, nic lepšího nenapadlo. Nicméně mám za to, že tam brzy přibude pár cest (a postupně se tak děje), které se budou od těch dnešních výrazně lišit jak názvem, tak klasifikací.
Příjezd, přístup:
Příjezd přes obec Kokašice dále směrem na hned za Kokašicemi doprva do mírného kopce k samotě pod kaplí. Před samotou buď nechat auto a pokračovat těch 500 m pěšky nebo pravou cestou je t až téměř před zákaz vjezdu na malé rozšíření. zde necha tauto a do mírného kopce, prasečími stezkami, které vás dovedou až pod patrné lomy. Leze se v tom levém.
Kemp bivak:
V lomu lze přespat, avšak na poměrně nerovném povrchu.
Klima:
Dopoledne do stěn trochu přes listoví svítí, odpoledne je lom ve stínu. Po větším dešti jsou spáry dlouho mokré, ale pustí i tak.
Průvodce, mapy navigace:
GPS souřadnice:
Parkoviště u rozcestí: N 49°53.15572', E 12°55.93540'
Parkoviště u úlů: N 49°53.47063', E 12°56.14708'
Skály: N 49°53.50773', E 12°56.01038'
Potraviny a voda:
Voda ve skalách není, nákupy je dobré uskutečnit v nedalekých Konstantinových lázních. Dole u napojení příjezdové cesty na slinici je hospoda, kde vaří.
Doporučené cesty:
Rozhodně stojí za přelezení všechny cesty ve středu stěny. 8 Zleva od opravdu krásné sokolíko-žábovací cesty Sokolík, 6+, přes vyvažující Levé ypsilon, 7, chytovaté Pravé ypsilon, 6, pro silnoprsté Sépiová kost 8+ a pěkné technické Možná se dívá, 6+.
Asi jo. Na stupnici férovosti bude nejvejš sólo a nevrtat. Ne, ještě vejš je vůbec nelézt, to je bych řekl nejférovější přístup k přírodě.
Ten, kdo cestu navrtá odshora, ji většinou udělá pořádně a bezpečně. Při vrtání odspodu, často vznikne paskvil, i když vyjímky potvrzují pravidlo. Ale ve své podstatě je to velká práce, mnohem větší než uďelat cesty z lana. Takže děkuji autorům, že si dali tu práci a udělali pár cest pro nás lenochy.
Hele, Jirko, fakt nevím, kde bereš jistotu, že při vrtání odspoda,vetšinou vznikne paskvil.Pokud dobře vidím tak z fotek je patrné, že se jedná hlavně o spáry, sokolíky ....a ty, pokud vím, jdou děsně blbě odjistit. Takže pokud lezeš odspoda a sleduješ sokolíka, tak je jasné, že je to paskvil na třetí, včetně druhé odmocniny. V textu se píše i něco o tom, že mimo spáry to bude asi takové těžší. A na to si autoři už asi netroufnou. Ani shora.
Je prostě škoda, že vrtař, stavitel sedí v laně, aby ho to neodtlačovalo při tlačení na vrtačku tak má ve spáře vraženého stopera a tak je jasné, že se to odjistit nedá. Odspoda je to samozřejmě férové ale trvá to déle a i když nevznikne paskvil, tak autor musí prostě umět lézt, jistit, mít morál,a spoustu dalších drobností, které dělají horolezce horolezcem. Ale na to se dneska kašle, takže rychle přijet, navrtat, zapsat se a hurá zase někam jinam, kde je zapotřebí udělat nějakou novou umělou stěnu.
Prostě fér to není a na přírodní skále by tohle projít nemělo. Ale tohle je opuštěný lom, tudíž terén nepřírodní a tom se může všechno. Ale i tak to fér prostě není.
I když jsem měl (a zřejmě stále mám) s Frantou Mezerou názorový spor a vynadal mu zočivoči do kok.tu a jiné zvěře, myslím že zrovna on je z těch, kterým nečiní potíže lézt a dělat cesty od spodu. Jen tady to asi chtěli urychlit..?
Máš pravdu jistotu nemám. Vždyť jsem taky nepsal, že paskvil vznikne vždy. Osadit cestu zdola je samozřejmě výkon, ale lezu pár let a pamatuji, jak "heroicky" občas vznikaly cesty odspodu a jak pak často nevhodně dané jištění takové cesty znehodnotilo. Nebylo to vždy chybou tvůrce, ale třeba i tím, že ten chyt, z kterého se cvalako, už tam po očištění nezůstal. Což by se při dělání shora nestalo.
S děláním cesty shora je často spojeno s jejím vyčištění od volných bloků. Což je asi jeden z nejsilnějších argumentů, ale určitě ne jediný, proč jsem rád, že se na skalkách tohoto typu vrtá shora.
To jsou mi věci. Vrtat od spoda sportovky?
Vrtá-li se odspoda, prvovýstupce vrtá pokud možno co nejmíň, protože každé vrtání ze skyhooku je o držku a čekání na lepidlo taky moc nebaví.
Takže ve finále to prvovýstupce vyfrčí raději sólo nebo po vlastním a nejty pak dodá stejně od shora, pokud se mu do toho chce.
A ten paskvil vzniká tak, že si borec odsedne do navrtáváku (na písku) nebo skyhooku a kruh napere kam dosáhne, aby získal metry. Co na tom, že kdo to leze po něm je v řiti. Tomu se říká čistota stylu.
každé vrtání ze skyhooku je o držku
A kazde lezeni (ne telocvicna a preklizka) bylo, je a bude o drzku...mas s tim problem? Hraj sachy.
Co na tom, že kdo to leze po něm je v řiti.
Ano, jinej zas v riti neni, protoze dozral jako vino, ...a cesta alespon dele vydrzi. Prudici, podle tveho a vasich pristupu, je 80% vsech cest hlavne na pisku vlastne nelezitelnej paskvil, co?:-)
Souhlasím s Prudičem.
I když bych paralelu mezi pískem a tímto nehledal, tohle je skutečne jen hezký, ale bezvýznamný lom s pár cestama, pěkný místo kam si lidi pojedou na den zalézt a užijou si pěkný den. Tvůrcům vivat.
Ahoj, trochu z jiného soudku...nevíte někdo,co se stalo s Babím lomem u Babylonu, neboť je celej pod vodou a vypadá to na nevratný stav a spousty práce vniveč...a nikde o tom nebyla žádná zmínka a po příjezdu jsem byl pěkně zděšenej, a když pomyslím, co to stálo práce...zdraví Jéňa
Já bych se chtěl zeptat na jednu věc. Jaká jištění a jakou technologií zde byla osazena? Kdo je dodal? Kdo je platil?
Už se těším, až se tam pojedu podívat.
Když už to vyšlo na světlo světa, tak je také vhodné upozornit lezuchtivé, že v lomu a okolním podrostu se hlásí o domovské právo divočák. Pokud ho někdo neodlovil, tak mu můžete stanout tváří v tvář, jako my v dubnu. Díky členitějšímu a zarosteljšímu okolí se tam opravdu neprchá dobře.
Byl to slalom mezi lískami. Čas sem přestal měřit, když sem zakopnul o jednu z z těch lísek.
To mi připomíná, že na vrcholu Hříměždických skal jsme 2 týdny poté zaznamenali cca 6 pelíšků těchto miláčků. Takže doporučuji k návštěvě :-)
Příště do lomu jen za asistence strážníků z několika pražských obvodů.
www.novinky.cz/krimi/307818-neskutecna -policejni-honicka-pres-pul-prahy-divocak -preplaval-vltavu-a-rozbil-vylohu-hotelu.html
V neděli jsme se tady byli podívat. Včelín jsme u parkálu nenašli ale loučka na spaní je krásná. Cesta k lomu kousek do kopce. Lezení je tady takové horské. Ne jištěním, to je skvělé, ale celkově stylem lezení. Hodně často je potřeba dát nohu hodně vysoko a udělat silový krok kolem spáry nebo pukliny. Na tření drží materiál až překvapivě dobře. Klasa je poměrně tvrdá a ani pětka tu není lehká. Skály jsou dost zaprášené hlínou a jehličím a tak se musí dost ometat - v cestách co jsme lezli jsem se snažil skálu co nejvíc očistit - tak snad to někomu pomůže. Výhoda je, že je to pod stromy a tak tam ráno a a odpoledne nesvítí a u skal je hodně příjemně. Pěkná minioblast. Díky za ni!
Byli jsme tam o víkendu a už je mi jasné, proč ten panenský lom zůstal tak dlouho neobjevený. Jestli to spíš nebude tím, že nikoho nenapadlo, že by se na tom dalo lézt. Cesty rozhodně nejsou pevné. Polínka jsou 10x pevnější. Sype se to děsně a navíc velké kusy, takže hlavně jistič neustále trne, co mu přistane na hlavě. V některých cestách jsou opravdu velké nezajištěné bloky, které čekají na to, až se za ně někdo přitáhne, a pak se to celé rozsype. Například projekt, ten co je z těch 2 více vpravo... oblast určitě nedoporučuji! Maximálně na procházku. Okolí je pěkné :-)
...přes vklíněný balvan (stojí se na něm) vede cesta Natrhala Hulení. Variantu s dolezem stěnou vlevo zatím nikdo nepřelezl. Ale každý si může vybrat a lézt i jiné cesty ;)
Polínka jsou hlavně 100x navštěvovanější, tak že to, ce je po zimně volné, se velmi rychle očistí. A sportovně se tam leze už víc jak deset let, zatímco cesty na Ovčáku mají přelezy spočitatelné na prstech. A'propos, lezl jsi na Polínce kupř. Dvojspáru, nebo Hurá na draka? Dej je! A ještě se ti bude o pevných, jakoby v měkkém krému vykrojených spárách Ovčího vrchu zdát.
Zrovna dvojspáru na Polínku znám. Můžu potvrdit, že se dost sype. Rozhodně to tam není žádný extra pevný materiál. Samozřejmě je to každého věc, po čem leze. I oblíbenost oblastí je subjektivní. Jen mi přijde trochu zavádějící, jak článek srovnává Ovčák s Polínkem a tvrdí, jak je to oproti Polínku pevné. My jsme se tam vydali o víkendu s tím, že to je bomba objev a zas tak super se nám to nezdálo.
Na Polínku jsem kdysi dávno osadil první borháky(ptáky v trní) a po udělání této cesty jsem si myslel, že to byla zbytečná energie, protože do toho šrotu nikdo nebude chodit lézt. Lom jsem považoval kvalitou skály za ztracený. No ale pak nastoupila parta úderníků v čele s Algenou a Vaňasem, scházeli několiko tun kamení osadili borháky vymetli pavučiny a vyrobili téměř nejnavštěvovanější oblast na Plzeňsku. Takže asi tolik o té pevnosti skály. A budiž to odpovědí i hnidopichům hovořícím o dělání cest zdola. V oblasti jako je Polínko nebo teď nově Ovčí vrch je to opravdu bezpředmětné a absurdní. Kdyby tu oblast nevykutali z hlíny, žádné cesty zdola by tam pravděpodobně nikdy nevznikly.A pokud ano jejich lezenost by se limitně blížila nule.
Souhlas 99%, teda krom toho, že Ovčák se dík vzrostlým stromům okolo nemusel kutat z hlíny a měl kolmé stěny čisté (v tomto byly první fotografie i akce unikátní, prostě jedinečně "čisté" skály). Trochu žabinec se drží jen v liniích lehce položených vystavených dešti a nějaké listí občas spadne na vrcholové hrany. Jestli tam někdy vykácejí les, zaroste to roštím. Pěkná menší oblast pro lezení za sucha na 1-2 dny.
jasné, to kutání z hlíny je příměr;-) Polínko na první pohled také vypadalo skvěle - kolmé stěny, super linie, ale byl to šrot. Je to prostě lom a tak to chce nadšence, kteří tu první slupku oloupu a pak když jsou tam dobře zajištěné cesty, se o zbytek postarají pravidelní návštěvníci. I stane se pak pro mě neuvěřitelná věc, že někdo označí Polínko za pevnou skálu. Tím chci říct, že i když dělaní cest zdola, je určitě čistší, tak v tomto případě by to mohlo být skoro kontraproduktivní. Když se tam zkrátka nasekají cesty odjištěné jako na stěně, návštěvnost je zaručena a bude to dobrá oblast.Četl jsem teď nedávno hezký příměr, který se sem hodí. Zkrátka, řešit u tohoto lomu jestli jsou cesty dělány shora nebo zdola, je podobné jako rovnat kravatu někomu, kdo právě vylezl z žumpy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Natrefit na dosud panenský lom je dnes už poměrně vzácné.
Příjezd, přístup: 
Kemp bivak:
Klima:
Průvodce, mapy navigace:
GPS souřadnice:
Potraviny a voda:
Doporučené cesty:
Okolní oblasti:
Tip:
GPS a mapové aplikace