Hned na úvod chci zcela jednoznačně prohlásit, že tento text není veden proti nikomu! Neklade si za cíl ukazovat na někoho prstem! Doplnění
A navíc uplynula již nějaká doba a tak si myslím, že je dobré se na toto neštěstí podívat nezaujatými očima. Doporučuji všem se ale nejprve vrátit k textu, který publikoval Michal Jeníček v článku Lavinové neštěstí v Ötztalu - co se asi stalo na Schalfkogelu? Myslím si, že po přečtení tohoto popisu vám bude úzko.
Fotografie s nákresem situace, která vedla k velkému neštěstí dne 2.5.2009 na svazích Schalfkogelu (3 540 m) v Ötztálských Alpách, se dostala na obálku knížky: Lawine, Die 10 entscheidenden Gefahrenmuster erkennen (Rudi Mair a Patrick Nairz), loňské novinky mezi lavinovou literaturou (této knížce se budu věnovat příště). Tato nešťastná událost vyvolává neustále zájem medií a to především v Rakousku. Není to samozřejmě náhodou, jedná se o nejhorší lavinové neštěstí v Tyrolsku za posledních 12 let. A to je dostatečný důvod, aby se této události věnovalo více místa než ostatním smrtelným lavinovým neštěstím posledních zim. Nás se to bohužel týká proto, že v této lavině na úplném konci zimy roku 2009 zůstalo 5 kluků z Čech a 1 ze Slovenska.
Následující text popisuje velmi detailně všechny okolnosti, které k tomuto pádu laviny vedly z pohledu rakouských lavinových expertů. Byl z větší části přeložen ze zprávy o této tragédii, kterou zpracovali právě pánové Rudi Mair a Patrick Nairz z Lawinenwarndienstes Tirol. Od nich mám také k dispozici i další informace a fotografie, které jsou sem připojeny. Právě jejich systematický rozbor může vám všem ostatním ukázat, jakým způsobem se na lavinovou situaci můžete dívat, i když bohužel ve stínu obrovské tragédie,...
ZÁKLADNÍ INFO:
Kde: Schalfflanke – Gurgler Ferner / nadmořská výška odtrhů 3 180 m / nadmořská výška oblasti nánosu 2 800 m / VSV - svah / 40° a strmější (částečně prostoupené skalami) Kdo: 6 zúčastněných osob (5 Čechů, 1 Slovák) / 6 zabitých osob (1 zůstal před túrou na chatě) Kdy: 2.5.2009 cca v 16:00 Lavina: desková lavina (suchá) / délka cca 500 m / šířka maximálně 170 m / výška odtrhu 0,4 – 1 m / hloubka zasypání 1 - 2,2 m Vybavení: lavinové přístroje byly k dispozici Nasazení sil: 2 helikoptéry / 30 záchranářů / 5 lavinových psů / 2 alpští policisté Oblast: Jižní Ötztálské a Stubaiské Alpy Stupeň lavinového nebezpečí: 3 - značný Počasí: lehký vzestup lavinového nebezpečí - déšť a nový sníh
hi-res
CHRONOLOGIE
1.5.2009
7 členná skupina na túře sestávající z 6 českých a jednoho slovenského účastníka stoupá od Obergurglu k chatě Hochwildehaus. Ta byla v tuto dobu bez chataře a byl otevřen pouze winterraum. Počasí je velmi dobré. Tak to také popisuje ZAMG – Rakouská meteorologická služba v tehdejší předpovědi počasí pro hory:
„Dopoledne nabízí slunečno především ve směru Severotyrolského Oberlandu a jižní strany Alp ... Odpoledne všeobecně zesilující přeháňky nejdříve v severních vápencových Alpách, později dosahující až k hlavnímu Alpskému hřebenu, možná bouřka, hranice sněžení 2 000 m n.m. Teplota ve 2 000 m n.m.: 0 –5 °C, ve 3 000 m n.m.: -4 °C. Vítr na horách: lehký až mírný východního vítr.“
Tento popis souhlasí také i s daty blíže položených automatických meteostanic, o kterých bude později ještě jednou řeč. Ve winterraumu Hochwildehaus, v tzv. Fidelitashütte, stráví skupina společně noc ...
2.5.2009
V den neštěstí brzdí špatné počasí ze začátku start túry. Když se počasí k poledni trochu zlepší, rozhodne se 6 osob ze 7 členné skupiny k výstupu na protilehlý Schalfkogel. Poslední ze skupiny zůstává, protože se chce vzpamatovat z předchozího dne,...
před 14:00
vycházejí z chaty. Počasí je tento den celkově velmi střídavé a veskrze zataženo. Ve zprávě o počasí ZAMG - Rakouská meteorologická služba se můžeme 2.5.2009 dočíst:
„Celková povětrnostní situace: na jihovýchodním okraji výše se středem nad Baltickým mořem dnes leží krátká frontální porucha s nestabilním nahromaděním množství vzduchu, nejprve se v neděli tvoří hřeben vysokého tlaku vzduchu. Ale již v pondělí se zase rozšiřuje další porucha. Počasí v horách dnes: podél severní strany Alp se budou vyskytovat místy silné přeháňky, nad cca 2 000 m n.m. sněžení. V průběhu dne uklidnění počasí od Kitzbühlských Alp, v západních horských skupinách také odpoledně ještě déšť. V dostatečné vzdálenosti od hlavního hřebene směrem na jih slunečno. Teplota ve 2 000 m n.m.: 1 °C, teplota ve 3 000 m n.m.: -5 °C. Vítr na horách: lehký až mírný ze severního směru“. Od Hochwildhaus se jde dolů až k ledovci Gurgler Ferner. Ten skupina přechází a začíná na protější straně údolí svůj výstup ve směru Schalfkogel. Prvních 100 výškových metrů skialpinisté ještě postupují normálně vzhůru.
Normální trasa
výstupová trasa, která vede přes Kleinleitenferner k Schalfjoch a odtamtud na vrchol Schalfkogel. Skupina oproti tomu zahýbá, viděno ve směru výstupu, doprava a tím volí přímou a tím částečně i extrémně strmou cestu k vrcholu. Byla to pouze neznalost, nebo hrála roli střídavá nebo špatná viditelnost a nebo se jednalo o kombinaci obou možností? Otázka, která se již nedá zodpovědět... Jedno je ale jisté, počasí se během túry výrazně zhoršilo. Pravděpodobně je to také důvod pro to, proč byla túra v nadmořské výšce cca 3 250 m n.m. v oblasti malého narovnání přerušena. Zcela náhodou, díky střídající se oblačnosti, může chatař z chaty Langtalereck tuto oblast od chaty pozorovat a skupinu tam rozezná mezi 15:00 až 15:30 naposledy. Krátce po 16:00 hodině může spatřit bezprostředně pod tímto místem velký odtrh laviny.
V 16:10
hlásí tento chatař pomocí Alpského záchranného volání Tyrolskému řídícímu středisku sesuv laviny s pravděpodobným zasypáním osob. Ihned potom je odeslána SMSka všem příslušným záchranným silám s následujícím obsahem:
„Lavina <4 osoby zasypány /částečně zasypány /možná zasypány. Údaje o volajícím: chatař...; místo zásahu: 6450 Sölden, Gurgler Gruppe, Schalfkogel souřadnice: WGS84 N46°48.18 E010°57.53“. Do akce vyrážejí horské záchranné služby Obergurgl a Sölden. Navíc jsou k dispozici 2 vrtulníky ÖAMTC a také i alpští policisté. Špatné počasí však brání doletu na laviniště. Navíc jsou při plánovaném průletu údolím v cestě lana nákladní lanovky. Zároveň s tímto faktem, je vysoké riziko i pro pozemní nasazení k místu (domnělého) neštěstí. Co zůstává je nejistota, zda osoby touto lavinou byly vůbec zachyceny nebo ne, případně jaký je jejich stav. Chatař neviděl okamžik odtrhu. Ani skialpinista, který zůstal na chatě Fidelitas si v tento moment ještě nedělá žádné starosti o místě přebývání svých kamarádů. Vychází z toho, že jeho kamarádi kvůli špatnému počasí možná bivakují a příští den by se zase měli objevit. Riskovat životy záchranářů, když nebyla jistota, že vůbec došlo k neštěstí, bylo v tuto chvíli neúměrné.
3.5.2009
Od ranních hodin panuje nádherné počasí. Ihned po rozednění tak mohou první záchranáři, alpští policisté včetně lavinových psů se 2 helikoptérami (Alpin 2 a Heli Tirol) letět k laviništi. Na místě je ihned jasné, že skupina, která byla pozorována předešlého dne, uvolnila sněhovou desku a lavina musela strhnout všechny účastníky túry až k patě svahu u ledovce Gurgler Ferner. Po necelé hodině intenzivního hledání jak s lavinovými přístroji tak také s lavinovými psy se rýsuje bohužel smutná skutečnost, že žádný z úplně zasypaných skialpinistů toto lavinové neštěstí nepřežil. Oběti jsou ve věku mezi 20 a 33 lety. Ten, který jako jediný přežil, může ráno z chaty Fidelitas sledovat celou záchrannou akci. Nyní také již pochopil vážnost situace a hlásí na chatu Langtalereck, že patří k této skupině a že je na chatě Hochwildehaus. Lékař záchranné služby na místě neštěstí zjišťuje u všech zasypaných členů skupiny smrt a dává pokyn k odtransportování tělesných ostatků do údolí. Také, ten co zůstal na chatě, je vrtulníkem transportován do údolí, kde bude vyšetřován krizovým zásahovým týmem.
ROZBOR LAVINOVÉ NEHODY
Po každém lavinovém neštěstí vždy vyvstane oprávněná otázka, zda by se mu nedalo nějakým způsobem zabránit. Například při pečlivém plánování, pozorném sledování terénu, podle zkušeností a vzdělání a také například díky rozboru sněhového profilu. Přitom platí, že je nutné vždy postupovat systematicky.
Co se týká lavin, zajímáme se o 5 základních prvků:
průběh počasí, sněhový profil, čerstvé laviny v okolí, terén a také faktor člověk a to nejen v okamžiku neštěstí, ale také v rámci průběhu předchozích událostí.
1. průběh počasí - údaje z meteostanic
Tyrolská lavinová prevence se může pyšnit, že může využívat jednu z nejhustších sítí měřících stanic na světě. Údaje pomáhají nejen při zpracování lavinové předpovědi, ale mohou také sloužit k tomu, aby popsaly předchozí průběh počasí ve svém okolí. A přímo v okolí místa neštěstí stojí tři meteostanice, měřící sníh, vítr a teplotu. Podle nich ještě na začátku týdne dominuje bouřlivé jižní proudění. A ještě během této periody začíná sněžit, nejvydatněji 29.4. Celkově tehdy dohromady napadlo 50 cm. Proudění se otočí víckrát během týdne v průběhu krátké doby od jihu na sever. Nejhezčí dny jsou 26.4. a také 1.5.2009, při alespoň částečně jasných nocích. Teploty sledují v 2. polovině týdně výrazný denní průběh. V den neštěstí dosahuje díky oblačnosti globální záření své maximum, tzn. že provlhávání a destabilizace má možnost nastoupit s daleko větší intenzitou.
Shrňme si to nepříznivé
* špatná viditelnost
* sněžení a vítr (provázání sněhu)
* nový sníh reaguje na jaře obzvláště citlivě na intenzivní (difuzní) záření v souvislosti se zvýšenou vlhkostí vzduchu
* jasné noci (možná tvorba námrazy)
* v nižších polohách, tam kde je plocha sněhu vlhká, je možná tvorba hranatých forem sněhu během ochlazení a sněžení
* dne 29.4. - není vyloučen Nigg-efekt (tvorba povrchové jinovatky ve stinných strmých svazích poblíž hřebene)
Nyní si shrňme to příznivé
* postupný proces sedání a stabilizace
2. sněhový profil
Bez znalosti průběhu zimy a bez pilné práce s lopatou nelze rozumně posoudit stavbu sněhového profilu. „Otto Normalverbraucher“ – alias běžný spotřebitel, kterému tyto informace samozřejmě většinou chybí, nebo který se za normální situace neprojevuje jako „krtek“, se opírá většinou jen o pozorování sněhové pokrývky případně pouze popis v lavinové předpovědi,...
V tomto konkrétním případě se před následným sněžením až do 26.4. tvoří během dvou jasných nocí tvrdý povrch starého sněhu. Na něj pak napadl nový sníh. Problémová vrstva přitom nepředstavuje tuto uvedenou tvrdou vrstvu, ale zcela zjevnou vrstvu krup, která se v noci z úterka 28.4. na středu 29.4. do sněhového profilu uložila. Tvorba krupek je typická právě pro konvektivní srážky během jara, ale také pro intenzivní sněžení těžkého sněhu. (Poznámka: Konvektivní srážky - výstup vzduchu v důsledku konvekce. Konvekce vzniká při nerovnoměrném zahřívání zemského povrchu. Bublina zahřátého vzduchu, který má menší hustotu, vystupuje nahoru, stoupá potud, pokud je teplejší než okolní vzduch. Při dosažení hladiny kondenzace vzniknou kupovité oblaky. Při intenzivní konvekci se oblaka vyvíjí vertikálně do podoby bouřkového oblaku, typické v létě.)
Velký nedostatek: kroupy nemohou být současnými měřícími meteostanicemi automaticky zachyceny. Rozšíření problémové vrstvy se nechalo tehdy ohraničit na jižní Ötztalské a Stubaiské Alpy (zcela místně také na Východotyrolské Taury). Přesně tak vše hlásí také náš pozorovatel z chaty Franz-Senn:
„Z úterý na středu byly u nás masivní srážky krup! Dnes (Poznámka: neděle 3.5.) nebylo možné tuto vrstvu již dobře zjistit! ...“
Z Kaunertalu a Zillertalu nedostáváme naproti tomu žádné podobné zprávy. Navíc informace, že podmínky jsou prý opravdu příznivé, že kroupy nejsou a celkové podmínky lze označit za výrazně vhodné.
Poznámka:
Pánové Rudi Mair a Patrick Nairz z Tyrolské Lavinové prevence sestavili v roce 2010 tzv. Typy lavinového nebezpečí. Pomocí nich se snaží popsat nejzákladnější lavinově nebezpečné situace v Alpách, které jsou charakteristické pro určité období zimy, terén, nadmořskou výšku, přeměnu sněhu,...
typ č. 9 - zasněžené krupky
Nestabilní vrstvy uvnitř sněhové pokrývky jsou při lavinových kurzech často srovnávány s kuličkovými ložisky. Skutečně se ale tento obraz hodí asi jen pro krupky. Krupky jsou formou pevných srážek kulovitého tvaru, vyskytující se při bouřkových přeháňkách především na jaře. Je snadné si představit, co se stane, když se na čerstvě napadanou vrstvu krupek začne ukládat převátý sníh. Pokud na ně ve sněhovém profilu narazíte, jsou pro vás jednoznačným vodítkem ve vašem dalším rozhodování. Jenže krupky se většinou v terénu nevyskytují ve větším množství. A vítr navíc přemisťuje krupky po svahu velmi nepravidelně a s tím souvisí další velký problém, nemusíte totiž na ně, i při podrobném zkoumání sněhového profilu, vůbec narazit. Je to naprosto zákeřná záležitost, která naštěstí jen krátkodobě vede k problémům.
3. čerstvé laviny v okolí
Čerstvě sesuté laviny patří k nejzjevnějším znamením nebezpečí pro zimní turisty či lyžaře. Lze si položit otázku, zda v oblasti této tragické túry mohly být pozorovány čerstvě spadlé laviny. Odpověď zní jednoznačně ano! To potvrzuje i průběh počasí a výborná viditelnost 1.5., tedy během úvodního výstupu této skupiny k Hochwildehausu. A rozhodně se také musí vycházet z toho, že zasažená skupina musela vidět alespoň nějaké spadlé laviny v zadním části údolí Talkessel.
Poznámka: samovolné laviny jsou zde jen několik dní staré. Některé z těchto lavin spadly i v jen mírně se svažujících terénech, což je zcela jednoznačná indicie pro existenci nestabilní vrstvy ve sněhovém profilu. A tuto klíčovou vrstvu, je nutné brát smrtelně vážně. Zajímavý sesuv laviny se udál pod 3 116 m n.m. vysokou Schermerspitze u Obergurglu, jenže tuto lavinu skialpinisté vidět nemohli. Tato lavina v noci z 28.4. na 29.4. dokonce poškodila budovu lanovky.
4. terén a člověk
Terén: vzhledem k dosavadním závěrům se dochází k závěru, že vybraný terén byl opravdu zcela jasně velmi strmý! Jednalo se o svah o sklonu 40° a strmější, který byl navíc prostoupen skalami. Kromě toho byl v místě odtrhu tvořen nepříznivými terénními zlomy, jednalo se o okraj muldy až žlábku.
Člověk: co se ale prostě neví, jsou důvody rozhodnutí celé skupiny tam jít. Nedostatečné nebo chybějící plánování túry (jasná odchylka od normální trasy), velmi malá znalost situace, případně příliš optimistické zhodnocení normálně na jaře rychle postupujícího sesedání a stabilizačního procesu. Možné jsou i nejrůznější dynamické procesy v rámci skupiny, ale také špatná viditelnost. Ta s největší pravděpodobností stojí za volbou bodu obratu a především za tím, že všichni členové skupiny najeli současně a bez dostatečných rozestupů do tohoto kritického svahu. Tento moment s vysokou pravděpodobností stojí především právě za tímto neštěstím. Počet 6 osob ve skupině by měl zcela jasně varovat před zvýšeným dodatečným zatížením a špatně zvolenou taktikou sjezdu případně výstupu bez dostatečných rozestupů.
Poznámka:
Záchranář na místě nehody vyjádřil domněnku (kterou ale nelze nijak doložit) - myslí si, že tři kluci (ti, co byli vykopáni v nižší části laviny) byly v době pádu laviny již dole "na podlaze". Soudí tak podle polohy těl. Zatímco "horní" kluci určitě jeli, tak "spodní" kluci vypadali, že byli sraženi, tam kde zrovna stáli. Pak by to napovídalo tomu, že nejeli ve skupině všichni, ale nějakým způsobem 3+3. Je to ale jen domněnka, která nic nezmění,...
SHRNUTÍ
Rozhodnout se v lavinové situaci správně, představuje vždy velmi složitý postup a na 100% není vlastně nikdy možný. A vzhledem ke smrti všech členů této skupiny se nedá možný konkrétní postup a důvody, které k němu vedly v tomto případě, vůbec vysledovat. Vše se zde točí okolo předchozího sněžení a zasněžené vrstvy krup, která se ale v normálním případě, bez podrobného zkoumání sněhového profilu, většinou dá bez dalšího testování jen obtížně zjistit.
Spíše se ale u této nehody jako klíčové momenty ukazují jiné 4 základní prvky: * alarmující znamení - čerstvé samovolné laviny v okolí. Ty pak jasně potvrzují existenci zřetelné nestabilní vrstvy. Toto měl být rozhodující důvod k intenzivnímu zkoumání stavby sněhového profilu a hledání příčiny. * volba trasy byla za daných podmínek velmi riziková. Vzhledem ke 3. lavinovému stupni (zapomeň na svahy nad 35°), přítomností prostupujících skal, terénních zlomů, pokročilou denní dobu a oblačnost v tomto jarním období a také vzhledem k opravdu četným sesuvům samovolných lavin v blízkém okolí, volit buď normální trasu případně zvolit mnohem jiný a rozumnější cíl túry. * počet osob ve skupině, taktika sjezdu a pravděpodobně i výstupu byla poslední tečkou za touto tragédii. Ano, špatná viditelnost a na jedné straně stojí obava, že se jednotliví členové skupiny navzájem ztratí. Na straně druhé by všichni měli mít na mysli právě v takovémto terénu jiné nebezpečí a tím je možné zvýšené dodatečné zatížení a riziko stržení všech členů týmu. V kritický moment nefoukalo moc a stopy od lyží byly patrné i další den, takže pokud najet do tohoto svahu, tak pouze po jednom a po svých stopách (s velmi velkými rozestupy), hodila by se i malá vysílačka. * obrovská smůla, že i přes výše uvedené body nezůstal na tak malém prostoru nikdo ze skupiny na povrchu a neměl tak možnost, zachránit alespoň někomu dalšímu život,...
Tady je ještě závěrečný vzkaz do Michala Jeníčka, příbuzného obětí:
“S bratranci jsem byl v údolí Langtal a Gurgltal na skialpech rok před neštěstím, 3 týdny před neštěstím jsme společně byli na Martin-Busch Hütte. Od té doby se na Hochwilde Haus vracíme s rodinou a kamarády několikrát do roka. Velmi dobře se známe s rodinou, která spravuje obě zdejší chaty Langtalereck Hütte i Hochwide Haus. Právě chatař Sigi volal horskou službu, hodně je to všechny poznamenalo. Neštěstí poznamenalo i záchranáře, kteří kluky vykopávali - toto byl i pro ně příliš silný zážitek, který do té doby nikdo z nich nezažil (6 lidí najednou).
Na kamenné chatě vedle Hochwilde Haus jsme loni v létě instalovali pamětní tabulku se jmény - jestli půjdete někdy kolem, vzpomeňte."
Díky za rozbor. Dříve než se tu objeví komenty jaký to byli lempli - ať si každej sáhne do svědomí, jak by se ve skutečnosti zachoval on sám. Schalfkogel se (odhlédneme-li od lavinové situace) jeví jako ideální a fakt lákavá tůra na krátkej den nebo odpoledne. Vyhodnotit situaci jako rizikovou je jedna věc, ale největší problém je tomu riziku adekvátně přizpůsobit svoje jednání, když je (tak hezky, tak málo jinejch příležitostí, tak blízko k vršku, tak pěknej sjezd, takovej prašan, tak krátkej nebezpečnej úsek..). Za sebe sebekriticky přiznávám, že bejt tam, asi bych si řekl že to sice smrdí ale přesto jdu taky. Byla to smůla. Obětem přeju věčný azuro a nekonečný prašanový hangy.
chudata.. neviem nestretol som zatial nikoho na horach, kto nemal nejaky pribeh "ked to uz bol risk". obcas proste vbehnes kam netreba potom chvilu klepes a ked to dobre dopadne povies si ze taku chybu uz nikdy preto preto preto... a potom pride iny den ina hora ina chyba. vycitat neco chlapcom?? v ziadnom pripade
Přesně tak, tady nejde o žádné výčitky! Po bitvě je vždycky každý generál. Jen jsem se tímto rozborem snažil poukázat na některé detaily, které mouhou bohužel vést až k takovéhle tragédii. A když se k tomu přičte navíc i smůla, nikdo s tím už nic neudělá ...
A jsem pevně přesvědčen, že je tady nebude nikdo hanit ... má to být především poučení pro všechny ostatní
Myslím že chlapcům nikdo nic nevyčítá, ale bylo by dobré vzít si z jejich smutného příběhu poučení. Ostatně na horských hřbitovech nemá pamětní desku nikdo, kdo by taky neměl příběh "kdy už to byl risk"...
Chlape, a taky bys sjížděl v houfu v šesti???
Ale ať si udělá závěr každej sám. A chybu můžeme udělat kdokoliv.
Pokud se týká těch, co tam zůstali - R.I.P.
Když už se preventivně rozebírají ty příčiny, tak dovolte sdělit odlišný názor než uvedl a přeložil lav. odborník Viktor. Lidský faktor bych zde zařadil jednoznačně na první místo, oproti Viktorovému zmiňovanému čtvrtému. Ty jevy sněhového profilu situaci určitě výrazně umocnily, ale ne tak, že by byla situace zoufalá a nedalo by se to sjet jinak. Když už ani vrtulník ten den nemohl přistát muselo být to, čeho se bojí každý freeskier - difůze jako prase v kombinaci se špatným počasím. Člověk jde pudově do stáda jako ovce,vždyť nic není vidět a tam někde pod sebou tuší ten padák.40 st. hangu. Běžný lyžař strachem začíná brzdit svoji plynulou jízdu,traverzovat,zasekávat oblouky a přibližovat se k ostatním a tak ZATĚŽOVAT svah. Jarní DIFŮZE i prádelna je ta konkrétní přičinou ,že náhle a nečekaně padají i ti nejlepší lyžaři. V těch podmínkách zřejmě stačilo k vyvolání laviny 1 pád nebo silněji zaseknutý oblouk s malým traverzem. A ozve se někomu -kdo přežije to známé rupnutí svahu všude okolo. Na vyvolání laviny v takových podmínkách květnového sněhu postačí dle mě i pohodová dvojka lavinovky.
Faktor „člověk“ je zde uveden na čtvrtém místě právě proto, že pohyb člověka a celé skupiny je závislý až na předchozích faktorech. Neměl bys to přehazovat, protože pak bys nemohl jezdit nikde. Ty bys měl vždy reagovat až na nastalou situaci: počasí a sněhové podmínky v kombinaci s terénem. Jsou přeci momenty, kdy například i pohyb ve dvou je velmi rizikový a nebo naopak podobnými místy projede celý autobusový zájezd bez rozestupů ...
Tento rozbor je zcela systematický, tak jak by se měl každý v terénu rozhodovat: tedy průběh počasí, sněhový profil, alarmující znaky, terén a pak faktor člověk a to nejen v okamžiku neštěstí, ale také v rámci průběhu předchozích událostí.. Tento systém je dobrý k tomu, aby se člověk neutopil v obrovském množství informací, které by měl sledovat a následně vyhodnocovat.
V textu navíc zcela jasně uvádím v rozboru Faktoru „člověk“:
„Tento moment s vysokou pravděpodobností stojí PŘEDEVŠÍM právě za tímto neštěstím. Počet 6 osob ve skupině by měl zcela jasně varovat před zvýšeným dodatečným zatížením a špatně zvolenou taktikou sjezdu případně výstupu bez dostatečných rozestupů.“
Jinými slovy, i já vidím za tímto neštěstím právě chybu především v tomto momentu. Tento článek je úvod k takovýmu miniseriálku o lavinách, který mám pro Lezce v tuto chvíli připravený. Pohyb, taktika sjezdu a výstupu a samotný styl jízdy či výstupu budou jedním ze základních prvků těchto informací ...
Faktor „člověk“ je zde uveden na čtvrtém místě právě proto, že pohyb člověka a celé skupiny je závislý až na předchozích faktorech. Neměl bys to přehazovat, protože pak bys nemohl jezdit nikde. Ty bys měl vždy reagovat až na nastalou situaci: počasí a sněhové podmínky v kombinaci s terénem. Jsou přeci momenty, kdy například i pohyb ve dvou je velmi rizikový a nebo naopak podobnými místy projede celý autobusový zájezd bez rozestupů ...
Tento rozbor je zcela systematický, tak jak by se měl každý v terénu rozhodovat: tedy průběh počasí, sněhový profil, alarmující znaky, terén a pak faktor člověk a to nejen v okamžiku neštěstí, ale také v rámci průběhu předchozích událostí.. Tento systém je dobrý k tomu, aby se člověk neutopil v obrovském množství informací, které by měl sledovat a následně vyhodnocovat.
V textu navíc zcela jasně uvádím v rozboru Faktoru „člověk“:
„Tento moment s vysokou pravděpodobností stojí PŘEDEVŠÍM právě za tímto neštěstím. Počet 6 osob ve skupině by měl zcela jasně varovat před zvýšeným dodatečným zatížením a špatně zvolenou taktikou sjezdu případně výstupu bez dostatečných rozestupů.“
Jinými slovy, i já vidím za tímto neštěstím právě chybu především v tomto momentu. Tento článek je úvod k takovýmu miniseriálku o lavinách, který mám pro Lezce v tuto chvíli připravený. Pohyb, taktika sjezdu a výstupu a samotný styl jízdy či výstupu budou jedním ze základních prvků těchto informací ...
Nevím jestli jsem Tvému výkladu porozuměl správně - tedy záleží nebo nezáleží na pořadí těch faktorů?
Kdyby nezáleželo, chápal bych to jako že je třeba zvažovat všechno dohromady.
Kdyby záleželo, chápal bych to že když je lavinově špatnej průběh počasí, tak se nezabývám dalšími kritérii a na tůru prostě nejdu. Ale tak to přece není, musím zvažovat v souvislosti s počasím i sněhovej profil. Např: déšť je lavinově nepříznivý počasí, neměl bych tedy nikam vyrazit. Ale zapršelo na jaře na tvrdej firn a déšť stekl dolu, čili to nevadí - tedy po zvážení sněhovýho profilu můžu vyrazit. Nebo to chápu blbě?
Samozřejmě, že musíme přemýšlet v souvislostech, to nás tady už učili naši rudí bratři :-). Jenže jednotlivých informací o lavinovém nebezpečí je obrovské množství a lidé v nich často ztrácejí přehled. Všechny tyto informace se ale dají postupně přiřadit do několika základních skupin: průběh počasí, sněhové podmínky (sněhový profil), alarmující znaky, terén a pak faktor člověk. Toto zjednodušení je tu především proto, aby Tě vedlo ve Tvém rozhodování (viz. například metoda 3x3)
Mezi těmito skupinami neexistuje jednoznačné pořadí podle nebezpečnosti. Toto rozdělení je především systémové. Nutí mne postupně projíždět a kontrolovat jednotlivé informace v tomto pořadí a přemýšlet, co to pro mne vše znamená. A budu mít alespoň jednu jistotu, a to že snad nezapomenu na nějaký důležitý faktor. Proto má smysl držet se systému. Jinou jistotu v tomhle případě prostě nemáme.
Pokud například zjistím, že vše je postupně ok, ale při poslední kontrole faktoru člověk budu vědět, že sice jedu se skupinou 15 lidí, ale dozvím se, že někteří neumějí lavinovou záchranu a neumějí pořádně lyžovat, musím se vrátit na začátek a přehodnocovat všechny ostatní vlivy s těmito souvislostmi.
V každé této základní skupině existují zase určité základní limity, které by měly mé rozhodování ovlivnit mnohem více než ostatní.
Příklad:
skupina průběh počasí – déšť , prudké oteplení, silný vítr a sněžení ...
a takhle bychom samozřejmě mohli pokračovat dál a dál.
Pro Tvůj uvedený příklad by mohl rozbor vypadat asi takto:
1. Průběh počasí – déšť, tato informace je alarmující. Pro běžného uživatele by měla znamenat stopku. Pro zkušenější je to pobídka k dalšímu podrobnějšímu zhodnocování s obrovským vykřičníkem.
2. Sněhové podmínky – tvrdej firn, celkem pozitivní informace, ale s vykřičníkem z bodu jedna se musím například ptát: je firn tvdej u vrcholků ale také v údolí, nemění se výrazně teplota, nezatekla voda do určitých míst, jaké je spojení tvrdého firnu s podkladem, neexistuje tam náhodu díky předchozímu mrznutí nestabilní vrstva sypkého sněhu,...
3. Alarmující znaky – nezačalo v mém okolí docházet k čerstvým sesuvům, nevidím sesuvy z předchozích dní
4. terén: v jakých sklonech se pohybuji, co terénní tvary, zlomy, co prostupující skály, stromy, ...
5. faktor člověk: kolik nás je, stihneme sjet na chatu než se déšť ještě víc rozdivočí, jakou plochu mají naše lyže, jak umíme jezdit, umíme záchranu, jsme na signálu, není někdo nad námi, ...
Chci Viktorovi podekovat za snahu o osvetu a komentovany preklad rozboru.
Vsem ostatni doporuciji zakoupit, precist a hlavne se zamyslet nad knihou Lawine a uvedenymi vzory a mnozstvim prikladu jejich vyskytu.
Lze si jen prat, aby citatel podle vzoru posuzoval situaci a nenechaval vse na osudu.
P.S.
Hory a svahy neutecou a na presrok zase napadne snih a do znamych mist je radost se vracet.
Ahoj, diky za bezva clanek. Jeste prosim o vyjasneni věty, kde píšeš : V den neštěstí dosahuje díky oblačnosti globální záření své maximum, tzn. že provlhávání a destabilizace má možnost nastoupit s daleko větší intenzitou.
Co znamená globální záření?
Sluneční záření je zeslabováno při průchodu atmosférou, částečně rozptylováno, částečně odráženo a částečně pohlcováno. Na zemský povrch pak dopadá jednak zeslabené přímé sluneční záření, to je to, které se pohybuje v původním směru a vrhá stíny a podobně, a rozptýlené sluneční záření, díky kterému vidíme i při zatažené obloze. Bez rozptýleného záření by ve stínu byla tma.
A součet přímého a rozptýleného slunečního záření, dopadajícího na vodorovnou plochu v úrovni zemského povrchu, se nazývá globální záření. Toto záření je hlavním zdrojem ohřívání zemského povrchu.
Problém, který se týká uvedené situace by se dal přirovnat ke zkušenostem, které jste zažili určitě na horách mnozí. Můžete se setkat zjednodušeně více méně se třemi základními situacemi ohledně slunečního záření:
1. je jasno - slunce svítí jedním směrem a od sněhu se odráží zpět do volného prostoru, vy se můžete spálit především ze strany, odkud svítí slunce, sníh je nahříván především tam, kam dosáhnou sluneční paprsky
2. částečně zataženo, pod mrakem, opar – cítíte teplo od slunce, ale přímo ho ani nemusíte vidět nebo jen slabě, oproti předchozí situaci je slunečné záření rozptylováno kolem vás do prostoru všemi směry, od sněhu se odráží opět zpět do prostoru, ale část se vrací opět zpět díky odrazuem od oblačnosti, v tento moment se můžete pekelně spálit a to kompletně ze všech stran, můžete mít problémy se zrakem, pokud to podceníte, apod. Pod takovýmto „deklem“ oblačnosti zůstane více tepelné energie, která pak působí mnohem více na sněhový profil než v předchozím případě
3. je totálně zataženo silnými dešťovými mraky – skrz tuto vrstvu moc slunečního záření neprojde, můžete chodit i bez slunečních brýlí
Je sice zajimave, rozebirat zde detaily atmosferickych jevu (zareni, vlhkost vzduchu, zasnezene krupky apod.) a jejich vliv na pravdepodobnost padu lavin, ale to laikovi, ktery vyrazi na skialpy jednou za uhersky rok, prilis nepomuze.
Mnohem jednodussi (ale s ohledem na vyber tur vice omezujici) je ridit se zjednodusenou metodou 3x3 Wernera Muntera, kterou zde Viktor letmo zminil. A ta rika, ze za lavinoveho stupne 3 jsou za zachovani rozumne miry rizika sjizne pouze svahy mirnejsi nez 35 stupnu. To vsak nebyl ten pripad ani u zvolene vystupove trasy (>40, navic skalnaty svah), ani u jizneji vedouci "normalky" na Schalfkogel.
Zjistit si stupen lavinoveho nebezpeci neni v dobe mobilu zadny problem. Se sklony je to samozrejme obtiznejsi, merit na desetiny milimetru rozestupy mezi vrstevnicemi na AV mape 1:25k neni prilis presne, ale rada modernich skialpovych pruvodcu se pri udavani obtiznosti tur ridi kritickou hranici 35 stupnu (napr. pro Rakousko modre pruvodce nakladatelstvi Rother).
Pro Tyroly a Vorarlberg jsou na internetu navic k dispozici presne mapy sklonu "Geländeneigung", kde si lze pred planovanou turou udelat celkovy obrazek o tom, co lze v terenu ocekavat (Tyroly: http://fwd4.me/0iM7; Vorarlberg: http://fwd4.me/0iMK) a mapy si i vytisknout.
V ramci lavinove problematiky samozrejme neexistuje "nulove" riziko, ale pokud se clovek drzi Munterovych pravidel, je pravdepodobnost, ze si nabehne do laviny, vyrazne nizsi.
Jeste par slov ke knize "Lawine" od autoru R. Mair a P. Nairz. Je to velmi zajimava a poucna publikace, ale dle meho nazoru vhodna spise pro zkusenejsi skialpinisty, kteri se konstantne pohybuji v jedne oblasti a v ramci teto oblasti pravidelne sleduji lavinovy buletin a data mericich stanic, takze maji prehled o prubehu cele zimy. Navic jsou v knize uvedeny i "exotictejsi" laviny (Schalfkogel bohuzel neni tento pripad), u nichz zatrne i ostrilenym horskym vlcicim.
Pro prehled lavinove problematiky bych spise doporucovala jiz zmineneho Muntera (Werner Munter, 3x3 Lawinen), ktery je sice vyrazne odbornejsi, ale pro laika staci nastudovat kapitolu o zjednodusene 3x3 metode a tu pak DUSLEDNE APLIKOVAT.
Ahoj, problematika doporučovaných maximálních sklonů ve vztahu k lavinovému stupni by měla být pouze orientační. A ne za všech okolností se dá použít, na což upozorňují i odborníci ze SLF. Navíc tyto doporučované maximální sklony se týkají suchého sněhu a například při 2. stupně lavinového nebezpečí je rozdíl, jestli se to celé odehrává v rámci suchého nebo mokrého sněhu. Pak by měl člověk raději počítat i s menšími sklony, tedy můžete být ohroženi právě i na nich. A právě proto, že jsou tyto doporučované sklony závislé na podmínkách byla z původních Munterových doporučení vyvinuta tzv. Snowcard, kde se zohledňují tzv. příhodné a nebo naopak nepříhodné podmínky. Navíc se kritický sklon svahu odčítá podle lavinového stupně. Tato karta mi přijde celkem praktická nejen kvůli zmiňovaným sklonů, ale především proto, že nutí člověka posuzovat podmínky (příhodné, nepříhodné).
Ale pořád se jedná pouze o orientační hodnoty. Buďte opatrní pokud se sklony, kde se pohybujete začínají pomalu blížit ke kritickým hodnotám (cca 5 - 10° by měla být taková ochranná bariéra, která je závislá podle situace). Na druhou stranu, je ale jasné, že pokud tyto hodnoty překročíte, budete se prostě pohybovat v červených číslech a pak se může odehrát cokoliv. Vše je pak závislé na vašem dalším posouzení rizika i následků, technice lyžování, velikosti plochy lyží, sněhovém profilu a ... a na horském pánbíčku.
Ovsemze existuji specificke situace, ale v zasade si myslim, ze zjednoduseny Munter (stupen 2=> <40, stupen 3=> <35, stupen 4=> <30) je pro neprilis zkusene skialpinisty, kteri vyjedou do hor nekolikrat za sezonu, dobrym voditkem a urcite nic nezkazi, kdyz se jeho doporuceni budou drzet. SnowCard nepouzivam, ale mam pocit, ze je to zgrafizovany Munter s prihlednutim k redukcnim faktorum, ne? Takze samozrejme take doporucenihodna.
Na problematiku mokreho snehu vetsinou byva upozorneno v lavinovem buletinu (napr. rano 2, odpoledne 3 nebo dokonce rano 3 odpoledne 4).
Hodnoceni "priznivych" a "nepriznivych" podminek bych u vyse zminenych "laiku" videla velmi problematicky, ale v tom se myslim, vhledem k tvemu doporuceni drzet se 5-10 stupnu pod maximem "povolenym" SnowCard/Munterem shodneme. :)
V kazdem pripade vyrazit do svahu prudkeho 40-45 stupnu za lavinove trojky a spatne viditelnosti nevede jenom do cervenych cisel, ale s nemalou pravdepodobnosti bohuzel i do cerne kroniky.
To že je Snowcard zgrafizovany Munter s prihlednutim k redukcnim faktorum jsem psal v komentáři výše :-) Kromě toho, je tam právě navíc žlutou či oranžovou barvou naznačená právě ta tzv. bezpečnostní bariéra. A navíc jsou tam zcela jasně popsané právě ty příhodné a nepříhodné podmínky. Pro laika je v tuto chvíli snadné tyto podmínky rozlišit a udělat si tak ještě lepší představu o situaci.
Já prostě nejsem zastánce, že když do hor vyrážím, tak se budu řídit jen a jen podle jedné primitivní tabulky, která má navíc jen velmi ohraničenou působnost. Protože za zásadní například považuji i to, že kritické sklony svahů musím sledovat v závislosti na lavinovém stupni, což v Munterově tabulce chybí. Například při 3. stupni mne zajímá kritický sklon ne na mé stopě, ale na přilehlém svahu nade mnou. A právě pro laiky je toto zásadní. Není to prostě tak jednoduchý, jak to vypadá.
Za mnohem lepší považuji dívat se kolem sebe a podle jednoduchého systému hodnotit. Máš ale naprostou pravdu, že pokud člověk překoná Mustrem uváděné kritické hodnoty, může mít prostě velmi velký problém :-) a jen doplňuji, že tento problém prostě může nastat i dřív, než se k těmto hodnotám přiblížím ... a že je dobré zvednout oči od papíru s tabulkou a spíš se dívat okolo sebe :-)
Jestli tomu dobře rozumím, tak přítomnost skalek je braná za rizikový faktor. Já to doposud naopak bral tak, že skalky sníh drží a vystupoval jsem ve spádnici takových výchozů. Laicky jsem si říkal, že když někde něco pojede, tak nejvyšší bod v terénu by mi měl zaručit v danou chvíli asi největší ochranu. Nebo jinak též, když čouhá skalka, tak se nemůže urvat sníh, když tam není.
Jinak při výstupu žlabem se držím taky při okraji (velmi často skalnatém), v případě zatáčejícího žlabu na vnitřní straně zatáčky. A to už se mi osvědčilo, když lavina projela kolem a vymetla vnější svah.
Samozřejmě dlouhodobé slunečno odtává sníh od skály, takže se musí v její bezprostřední blízkosti dávat bacha na hluboké jámy.
Může mi k tomu odborník něco napsat? K té rizikovosti skalek především.
Nejsem odborník. Ale když tmavé skalky koukají ze sněhu ven, ohřívají se více než bílý sníh. Nejenom že jsou okolo nich neviditelné prohlubně, ale pod nimi také vznikají odtrhy, které rozjedou v horším případě celý svah. Zároveň se může rozehřát sníh nad nimi, přepadne přes ně a zatíží svah pod nimi tak, že se zase rozjede celý svah. Tohle všechno se týká především jara.
doplním:
za šutrama jsou závětříčka a tam se nafoukávají všeliké různě stabilní vankuše. sám šutr je většinou i v tuhé zimě okolo obtátej (obsublimovanej) a představuje diskontinuitu v mase svahu. jak se ten sněhovej svah furt plazí pomaličku dolu, tak okolo šutrů vznikají podivné stavy napjatosti svahu.
tak nějak přirozeně samozřejmě k šutrům tíhneme, páč máme pocit, že je to něco pevného a neujede to. to by však bylo zajímavé pokud by byl šutr dost vysokej nad sněhem, jinak při lavině beztak sníh stoupne a šutr přejede. to spíš kosovka (či níže les) indikuje, že tudy zpravidla moc často nechodí základové laviny.
Vsechno jasny, ale: kazdy svah je nestabilni na prechodu svah-vrchol, ne? Takze pri nepriznivych podminkach jdu od skalky ke skalce a riskuju utrzeni jen toho kusu od skalky dolu? Na hladkem svahu zatizeni utrhne klidne celou louku. Si rikam. Takze na sirokem svahu si vyberu vystup podel skalek spis nez po svitive bilem letisti? Ale mam to jen odpozorovane na mensich lavinach. Teorie-nula.
šedá je teorie a nabízí nám asi deset všelijak si protiřečících vysvětlení. ale v zásadě: jestli skalky tvoří něco jako souvislé žebro ve spádnici svahu, tak asi bezpečí představují. ojedinělé šutry nebo skupiny šutrů v ploše jsou spíš riziko.
S tou kosovkou opatrně. Kamarádka zkoumala vliv porostu a jeho brzdneho ucinku na lavinu. Lepsi nez kosovka vysly jerabiny. Kosovka slehne a je zasypana snehem a lavina po ni preje/sjede. Jerabiny jsou vyssi a lepe brzdi.
kosovka (či níže les) indikuje, že tudy zpravidla moc často nechodí základové laviny. nic víc a nic míň.
stejně tak vzrostlý různověký les vypovídá o tom, že tu přes padesát let nejela jarní základovka.
Velmi smutná událost. Zdařilý rozbor, hlavně si z něj lze vzít ponaučení pro další túry. Možná jsem to minul,nebo to autor článku považoval za zbytečné, ale chybí mi tu pokus zavolat svým kamarádům, kteří se nevrací. Ale dřív (a neberte to jako že po bitvě je každý generálem - je i není) než bych uvažoval o tom,že mí kamarádi někde zabivakovali, tak bych jim zkusil zavolat nebo poslat SMS, mobil má dnes každý.Nemusel být také signál to je pravda. Cesta z chaty Hochwildehaus na Schalfkogel je psaná 3,5 hodiny. Jako člen,který zůstal na chatě bych tedy s tímto trochu počítal.Samozřejmě těžko soudit,jak moc bylo počasí špatné,možná by i bivak v dané situaci připadal v úvahu?
Pouze fakt, že zbylý člen na chatě nezkusil zavolat kamarády, mě zaráží.
Ahoj,
na Hochwildehaus se signál moc chytnout nedá - jen těsně v okolí musíš chodit tak, až ho chytneš (záleží taky na mobilu a počasí). Poslední člen skupiny (znám ho osobně) byl přesvědčen, že kluci bivakovali. Kluci na to byli připravení a před tůrou se o tom bavili.
Tak jak tak, pomoc byla přivolána téměř okamžitě chatařem z Langtalereckhütte, ale záchranáři se na místo nemohli včas dostat. Ani on sám by klukům nepomohl - na místo neštěstí to měl asi 30 minut a kluci byli mrtví většinou už během pádu nebo pár minut po něm.
Jeste bych se tady blbe zeptal. Tirolaci http://lawine.tirol.gv.at/ prestali letos davat cislicka, a pouzivaji jen Gefahr Muster, nebo je jen nemohu najit.
Takže ještě jednou a do třetice :-))) Musíš prostě krapet počkat!
Mapa se stupni a dalšími základními údaji byla vždy na začátku této stránky:
http://lawine.tirol.gv.at/
A sněhové profily s dalším velmi podrobným rozborem a množstvím dalších fotografií a textů se vloni nacházela v Schnee- & Lawineninfo > Wochenrückblick, toto tam letos není a místo toho to vypadá, že to budou mít v Schnee- & Lawineninfo > Blog
http://lawine.tirol.gv.at/ schnee-und-lawineninfo/ wochenrueckblick/ saison1011/kw02-03-2011/
Registrace
Metodika
lezec.cz
Hned na úvod chci zcela jednoznačně prohlásit, že tento text není veden proti nikomu! Neklade si za cíl ukazovat na někoho prstem! Doplnění
Fotografie s nákresem situace, která vedla k velkému neštěstí dne 2.5.2009 na svazích Schalfkogelu (3 540 m) v Ötztálských Alpách, se dostala na obálku knížky: Lawine, Die 10 entscheidenden Gefahrenmuster erkennen (Rudi Mair a Patrick Nairz), loňské novinky mezi lavinovou literaturou (této knížce se budu věnovat příště). Tato nešťastná událost vyvolává neustále zájem medií a to především v Rakousku. Není to samozřejmě náhodou, jedná se o nejhorší lavinové neštěstí v Tyrolsku za posledních 12 let. A to je dostatečný důvod, aby se této události věnovalo více místa než ostatním smrtelným lavinovým neštěstím posledních zim. Nás se to bohužel týká proto, že v této lavině na úplném konci zimy roku 2009 zůstalo 5 kluků z Čech a 1 ze Slovenska.
GPS a mapové aplikace