Každý má své sny. Ty naše jsou o velkých nedotčených stěnách kdesi na světě a možných prvovýstupech na ně. Každý rok se snažíme vymyslet nějakou zajímavou destinaci kam jet na výlet.

Tento rok padl výběr právě na Čínu. Člověk si řekne proč zrovna do Číny? Vždyť jsou tam komouši a o tamním lezení Češi nevědí zhola nic. A to je přesně to, co my rádi. Dalším impulsem byly také články a fota v American Alpine Journalu, kde slibovali neslezené kilákové žulové stěny v horském prostředí.

Z různých zdrojů jsme se pomalu dopídili, kam přesně jet a kam si koupit letenky. Podobně jako při našem výletě na Madagaskar se k nám přidali kamarádi z Rakouska FLO a nově i JO. Co se týče letenek, tak jsme si koupili let s Brussels airlines přes (jak jinak než) Brussel a dále pak přímo do Pekingu za 18500,- a vnitrostátní let do Chengdu za 4500,-. Později jsme zjistili , že vnitrostátní lety je lepší si kupovat přímo v Číně, třeba na letišti za poloviční cenu a odletět se dá téměř hned.


Siguniang

Takže po 14 hodinách v letadlech jsme se ocitli v hlavním městě provincie Sechuan v Chengdu. Jedná se o páté největší město v Číně s 10 mil obyvatel. Ubytovali jsme se v Holy´s hostelu, který je zde velice znám a oblíben. Za čtyř lůžkový pokoj dáte 100 J ( 1 Juan = 2,7 Kč) a za dopravu busem z letiště sem, dáte 25 J. Co se týče našeho pobytu v Chengdu, tak ten jsme strávili nakupováním všech nezbytných věcí pro pobyt v přírodě. Jako jsou: stan (140 J), karimatka (20 J), jídla a všeho, co se dalo unést. Po té co nám v místních informacích dvakrát po optání, jak se máme dostat do hor, řekli: please dont´go there tak nám trochu hrklo, páč prý spadla silnice. Naštěstí se dalo jet jinou delší trasou, tak jsme (bohužel) tuto radu nerespektovali. Na autobusáku jsme si koupili za 111 J jízdenku do městečka Xijuan a mohli jsme se tak konečně vydat za lezením. Během 12 hodinové cesty jsme měli možnost na vlastní kůži poznat, zač jsou toho místní zvyky. Na začátku cesty byl autobus pěkně čistý. Po strastiplné cestě po špatných silnicích se za 12 hod autobus naplnil spoustou odpadků, ale hlavně také spoustou plivanců, které byly slyšitelně vytáhnuty, jak se říká až z paty. V cílové destinaci hned u autobusáku jsme objevili spaní za 60J za dvoulůžák. Odtud to bylo ráno asi dvě hodinky mini dodávkou, které zde fungovaly jako spojení s okolníma vesnicema. Krajina a lidé tohoto himalájského podhůří byli hodně ovlivněni a namícháni s Tibetským etnikem a kulturou. Takže naše první dojmy z čínské kultury byly dost pozitivní. Lidé zde jsou dost jiní než ti, které jsme měli možnost potkat později. Takže jsme teda jeli tím mini busem. Z našich zjištěných informací jsme věděli, že máme jet do údolí Dvou mostů. Údolí je součástí tří na sebe rovnoběžných údolí dlouhých cca 30km a nacházejících se v národním parku Siguniang.


base camp v Siguniangu


jaci v Siguniangu

Jedná se o himalájské předhůří z východní strany. Tato oblast je u horolezců známá tím, že se zde nachází ještě spousta neslezených 5-6 tisícových vrcholů, ale hlavně i spousta žulových big wallů. Při vstupu do údolí jsme museli zaplatit vstupní poplatek 150 J. Funguje zde autobusová linka, která vyveze turisty na konec údolí (teda tam, kam zvládli udělat silnici) a pak je sveze zase pěkně zpět. Našim plánem bylo jet nahoru, pořádně se koukat okolo sebe, najít tu naši vysněnou stěnu, vyjet až  nahoru a při cestě zpět u ní vystoupit a jít k ní. Vše šlo přesně dle plánu, dokonce nám svítilo i sluníčko, jen ty batohy. Plně naložený vážil asi 45 kg.

A tak jsme začali s našim výstupem pod stěnu. Po nějakých 7 hodinách jsme došli pod náš cíl. Prvním problémem bylo najít rovné místo na stan. Nakonec jsme to vyřešili metodou kopej nohou do země a udělej rovinu. Díky tomu, že jsme se v tu chvíli nacházeli v 4500 m.n.m., tentokráte již v dešti, tak to byla práce dost náročná. Druhým problémem, jak jsme posléze zjistili, byly naše zapalovače. Nefungovaly. Dokážete si představit, jak je člověku po celodenní námaze v takové výšce. A ještě k tomu si nemůže uvařit ani čaj. Dost na h

Ranní probuzení do čerstvě napadaného sněhu všemu moc nepřidalo, tak jsme se i přesto, že jeden zapalovač začal venku mimo stan fungovat, rozhodli, že půjdeme raději aklimatizačně do údolí. Po dvou dnech vegetu v údolí jsme opět v base campu. Opět prší.


Yangshuo


Yangshuo - white mountain clif

Začínají nám docházet důležité souvislosti. Ta tráva všude, vegetace ve spárách, ve stěně, téměř v pěti tisících, ta tam není jen tak. Zdejší počasí je prostě dost vlhké a bohaté na srážky. Právě proto jsou zde udělány cesty pouze v alpském stylu, protože jinak nemáte šanci někde týdny viset ve stěně a něco tlouct. Změnili jsme tedy taky plán. Půjdeme nahoru na naši nevylezenou 800m vysokou žulovou věž pěkně alpsky, ale hlavně, co nejrychleji. V jednom z těch mnoha propršených dnů, co jsme zde strávili, se nám podařilo natáhnout  cca 200 m  fixů v nebezpečném kuloáru a obhlédnout možný směr výstupu trochu blíže. To bylo, ale to poslední, co jsme byli schopni udělat. Během jedné velice deštivé noci totiž začaly seshora padat obrovské spousty kamenů a tak jsme se rozhodli, že toto nemáme zapotřebí, jsme tu přece za lezením a ne za ustavičným ležením ve stanu. Rozhodli jsme se tedy, že se všichni vydáme do Mekky čínského lezení a to do vápencové oblasti Yangshuo.


babi v Yangshuo


landscape Yangshuo


Moon hill Yangshuo


Moon hill Yangshuo

Stejným způsobem jako jsme se dostali sem, tak jsme se také dostali zpět do Chengdu. Přímo v hostelu se nám na další den podařilo objednat letenku do města Gulin vzdáleného dvě hodiny letecky. Cena letu byla 830 J se společností Southwest airlines. Čína je jinak jedinečná svoji variabilitou. Můžete jet kam chcete, čím chcete, s kým chcete a za kolik chcete (zde to samozřejmě závisí na kvalitě a rychlosti spoje). Prostě problém se někam v Číně dostat téměř není. Během dvouhodinového letu jsme se ocitli v Gulinu v provincii Guangxi. Za nějakých 40 J se dostanete busama přímo do Yangshuo city. Zde nás rovnou na autobusáku odchytl majitel XI JIE hostelu a po dlouhém smlouvání nás zde ubytoval na 19 dní/500 J/os.


Tomáš Sobotka v cestě Czech line - China první délka


Tomáš Sobotka v cestě Czech line - China první délka

Yangshuo - velice známé turistické místo s tisícem vápencových věží v okolí. Věže byly většinou porostlé bujnou vegetací, takže okolí vypadalo jak nekonečný les věží. Naštěstí nám příroda vždycky kousek té věže jakoby ukrojila a nabídla nám tak spousty možností k lezení ve zdejší oblasti. Tuto oblast dali dohromady z většiny Američané, ale i Evropané a Australani a tak po asi desetiletém snažení vznikla krásná vápencová oblast s 30 sektory a cca 400 cestami do maxima okolo 8b+ fr. Našim cílem v Číně bylo, jak jinak než, udělat pořádný zářez do zdejšího lezení. Hrozně moc jsme chtěli udělat pořádnou pecku. Co nejhezčí, nejdelší a co nejtěžší. Pro co nejrychlejší průzkum oblasti jsme si půjčili jednu z místních specialit a to elektro-skútra. Takže jsme potichoučku proplouvali okolím, až jsme ji našli. Sice nebyla tak veliká, jak jsme původně chtěli, ale jak jsme později zjistili, tak větší zde bohužel prostě nejsou. Co se týče více délkových cest, tak nejtěžší do té doby zde byly nějaké 6b-c s délkou okolo sta metrů. Nebylo na co čekat a tak jsme se dali do práce.


Tomáš Sobotka v cestě Czech line - China první délka


Ondra Beneš v 2. délce za 7c+ Czech line - Yangshuo - China



topo Czech line

Po čtyřech pracovních dnech se nám podařilo prostoupit 150m věží nazvanou Australany Bird man. Na tuto věž již sice něco vedlo, ale ne až na vršek a něco dokonce i svrchu. Do cesty jsme osadili 27 nýtů včetně nýtů na štandech. Cestu jsme nazvali Czech line proto, že jsme měli tušení, že jsme zde prvními českými lezci, co vytyčili  krásnou jasnou linii na vršek Bird mana. Klasifikaci jsme odhadli na 7b 1.délka, 7c+  2.délka, 7a+ 3.délka, 6a  4.délka. Tím se nám podařilo si splnit cíl-prvovýstup, udělat zde první českou cestu a udělat nejtěžší a nevyšší multi pitchku v oblasti v jednom. Zbytek pobytu jsme strávili lezením v místních sektorech. Charakter lezení je zde něco trochu jako v Thajsku. Exotické vápno plné krápníků, oklouzaných ploten, lištiček , ale i dírek. Jediným velikým problémem pro těžší lezení zde bylo počasí. Teploty dosahovaly 33 stupňů a při 70% vlhkosti připomínalo zdejší lezení spíše koupel ve vlastním potu. Hlavním zdejším lákadlem je známý vápencový most Moon hill. Cesty dlouhé okolo 30 m, kde bandasky natýkají věru dost. Čas v Yangshuo uplynul až nečekaně rychle, proto jsme se museli rozloučit a vypálit pomalounku směrem domů. Za nějakých 1300 J přelétáme do hlavního města té celé veliké Číny.


vrchol Bird mana

Peking má 16 mil. obyvatel a rozlohu celé Belgie. Na letišti jsme nastoupili do busu č. 2 (16 J). Naštěstí jsme měli malé informace, jak se zde pohybovat, tak to pro nás nebyl takový šok. Ve stanici Dongzhimen jsme přesedlali do metra. Do nynějška zde měli 4 linky za 3 J, ale s blížícími se OH jich pár přibude. Vystoupili jsme ve stanici Hepingmen a během 15min chůze jsme došli do Far east youth hostelu nedaleko centra města. Ceny šly trochu nahoru, takže za noc zde dáte 45 J/os v dormitory pokoji. Hned následující den jsme vyrazili za kulturou. Naší první zastávkou byla Čínská zeď. Za 240 J nám zařídili půldenní trípek se snídaní. Velká zeď, jak se jí zde říká, byla v těchto dnech plná lidí, takže pocity byly podobné, jako když jdete u nás na nějaký starý hrad. Ne, ale je to doopravdy monumentální stavba s velikou historií. Začátek října je v Číně ve znamení státního svátku. V těchto dnech se všichni Číňané přesouvají a navštěvují svoje příbuzné, ale i hlavní město. Takže ulice města byly v těchto dnech plné statisíců lidí. Během pobytu jsme měli také možnost zhlédnou spousty památek, ale i nových staveb týkajících se OH v Pekingu 08.


Národní stadion na OH 08


Tianamen square - Peking


vstup do zakázaného města - Peking

Čína nás ohromila jak svojí velikostí, tak mentalitou místních lidí, kdy Číňané jsou maximálně hrdí na to, co jsou a proč tu jsou. Za to na druhou stranu se nám moc nelíbila forma jejich jednání s cizincema. Byli jsme pro ně většinou pouze chodící peněženky a o nějaký usměvavý kontakt nebo prohozené slovo byla často nouze. Naštěstí se samozřejmě našla spousta velice příjemných lidí a okamžiků, díky kterým Čína zůstane na dlouho v naší paměti.


2.délka


hory a balón

V našich prvovýstupech nás podporují:
ČHS, HUDYsport, Rock empire, Tendon, Direct Alpine a za nýty děkujeme Raveltiku.

DZC D.Žleb company