Článek o výstupu na Matterhorn švýcarskou normálkou a hraní mariáše ve 4500 m.n.m.
Vylézt na Matterhorn mě napadlo asi tak před třemi lety, když jsem se dostal ke švýcarské čokoládě, na jejímž obalu jsem tento majestátní kopec poznal.
Letos v létě se sešly podmínky k uskutečnění mého plánu vylézt na tento z symbol Švýcarska.
Přípravy netrvaly příliš dlouho. Musel jsem získat materiál na mixové lezení, spravit auto a sehnat lidi, kteří byli ochotni se mnou jet.
Příprava
Asi týden jsem pobíhal po Brně a sháněl – vhodné oblečení, cepín, helmu a mačky. Poslední jmenované mi dalo nejvíc práce, páč jsem se špatně domluvil na typu maček. Které mi někdo nabídl za lahev dobrého moravského vína. V 10 večer den před odjezdem jsem držel správné mačky v ruce.
Auto – jsem majitelem automobilu Opel Kadet 1.4, který již něco pamatuje. Děravý výfuk mi šikovní mechanici v opravně s názvem „Kladivo“ zakytovali, brzdové destičky vyměnili a chybějící manžetu u kola vyměnili – tak a auto je taky připraveno k 2000 km dlouhé cestě do Švajcu.
Nakonec jsem musel sehnat lidi, kteří se mnou sednou do mé zakytované limuzíny a podniknou plánovanou výpravu. Díky inzerátu na lezci.cz :-) jsem sehnal spolulezce – sourozence z Karlových Varů (Lukáš a Tomáš), kteří na Matterhornu již jednou byli - bohužel příliš sněhu ve stěně jim nedovolilo vystoupit až na vrchol. Tak to chtěli zkusit hned další rok. Slovo dalo slovo a už jsme se řítili přes Německo do švýcarského městečka Täsch, kam až nejdál můžete dojet k Matterhornu vlastním autem. Cesta autem přinesla vtipné chvilky, třeba když jsme bez dálniční známky o vlásek proklouzli švýcarské policii, aby nás ve stojící koloně pokutovala.
Aklimatizace
Začátkem srpna 2009 jsme dorazili do zmiňovasného městečka Täsch. Na internetu jsem se dočetl, že by bylo dobré se před výstupem na Matterhorn aklimatizovat. Lukáš k těmto účelům naplánoval výstup na lehčí horu. Byl jím vrchol Alphubel. Naše první kroky tedy vedli kolem horské chaty Taschhütte.
Túra se dá pojmout jako dvoudenní po vlastních dolních končetinách. Dostali jsme se asi půlhodinu nad chatu Taschhűtte, kde lze u osamoceného asi 15 metrového balvanu s křížem na vrcholku bivakovat. Místo se nachází cca 2900 m.n.m.
Druhý den jsme v pět ráno vyrazili na vrchol. 4200 metrů vysoká hora je z větší části choďák. Ve 3300 jsme nasadili mačky a vytasili cepín. Choďák trvá až do závěrečné pasáže. Posledních 100 výškových metrů musíte překonat 45-60 stupňový svah pokrytý ledem a sněhem. V průvodci byly doporučeny dva ledovcové šrouby pro sasmotný finiš. Pro slabší povahy určitě potřebná pomůcka. Dali jsme to i bez nich. Cesta byla o to náročnější, že se zkazilo počasí – sněžilo a fičelo jak na větrné hůrce. Vrchol Alphubelu je rozsáhlá rovina asi 100 metrů dlouhá a 30 metrů široká. Lze z něho za dobrého počasí pravděpodobně vidět celý sektor Walliských Alp. Kdyby nesněžilo, tak bychom ho určitě viděli... :-)
Vzal jsem s sebou karty a na vrcholu jsme si s klukama zahráli partičku mariáše. Tomáš se ho den předtím naučil a tak ho to chytlo, že jsme museli hrát i na vrcholu za vánice :-).
Při sestupu se na mě projevila výška. Měl jsem bolehlav a myslel jsem, že hodím do svahu snídani.
Nicméně tyto stavy se projevily až po slezení nejhorší strmé pasáže. Rychlý sestup dolů mě již potíží jen zbavoval. A v při malé zastávce v horské chatě Taschhutee jsem dostal chuť k jídlu. Dole u auta na mě čekalo budějovické pivo jako vrcholovka.
Matterhorn
Další dny jsme se mohli soustředit na Matterhorn. Udělali jsem si rest dej procházkou do Zermattu. Z vesničky Täschalp lze po vrstevnici dojít až do Zermattu. Celou dobu koukáte na nejokoukanější horu světa. Horu, která je na každé čokoládě ze švajcu. V Zermattu jsme zjistili počasí a ceny.
Obojí bylo příznivé – počasí na příští 3 dny super a levné pivo do 1 franku.
Tři borci a Matterhorn Matterhorn od Hönliho chaty
Cesta na Matterhorn začíná v Zermattu, odkud se musíme vydat na legendární Hönliho chatu ve 3200 m.n.m. Lanovka Zermatt – Schwarz See za 30 franků by tuto cestu měla značně ulehčit. Potom už člověk musí po svých. Hezká turistická cesta vede odtud až na Hönliho chatu. Chvátáme, protože nemáme nocleh a chceme si brzkým příchodem na chatu nějaký zajistit.... Značně dehydrován přesvědčuji paní recepční, že nám ubytování musí za každou cenu dát, protože druhý den (stejně jako 120 dalších turistů) útočíme na vrchol. Paní je neoblomná a s vážným výrazem v obličeji mi zděluje, že chata praská ve švech dnes i zítra. Bez spacáků a karimatky rozdáváme karty a pilujeme hru v mariáši s domněním, že se nějaké to místo pro nás tři alpinisty najde.... s plynoucým odpolednem se u chaty objevují se další „ střelci “ s podobným příběhem jaký máme my. V zoufalosti nás napadají myšlenky vyrazit ještě dnes na Solvayovu chatu ve 4000 m.n.m., tam hodit bivak a druhý den již 500 výškových metrů s prstem v nose vylezema jako nic. Nevíme ovšem, jaká výbava je uvnitř Solvayky a kolik lidí na ni již bivakuje. Má omezebný počet osob (asi 6 oficiálně). Nakonec nás po 7-mi hodinách hraní mariáše, zírání na stěnu Matterhornu, projití si nástupu do stěny a vyzkoušení místního WC, ubytují. Probíhá příprava materiálu na zítřejší útok na vrchol a jdeme spát. Lukáš nastavuje budíček na 3:30.
Den výstupu
Budík zvoní a za značného hluku při oblékání se probouzí celá chata. Ve 4 hodiny vyrážíme.V batohu mám expresky vodu a tatranku. Lukáš táhne lano 60m půlku a Tomáš nese o lahev vody víc pro všechny. Ještě s sebou bereme Rumuna, se kterým jsme se seznámili při boji o volná lůžka na chatě. Po včerejším nezdařilém pokusu o vrchol nastupuje s námi. Včera šel s přítelkyní a její pomalý postup jim nedovolil stihnout vrchol.
Po několika metrech zjišťujeme, že možná on byl včera příliš pomalý. Naše ostré tempo ho po 10-ti minutách odkazuje na sólo výstup. Sám mi říká, ať na něho nečekáme a jdeme bez něho. S rozpaky ho opouštím. Když se otočím a podívám se pod sebe vidím ve tmě dlouhého hada 100 čelovek za námi. Je úplněk a když se otočím vidím krásné noční panorama Walliských Alp – neopakovatelný zážitek nočního lezení. Závod začíná. Ani ne závod o vrchol, ten byl již před 150 lety za dramatických událostí uskutečněn, ale o to kdo bude dřív u fixních lan, abychom nestáli obávané fronty.
Za dvě hodiny jsme na nouzové Solvayově chatě (4000 metrů n.m.). Zvědavost nám nedá a otvíráme ji, právě vstávají lezci, kteří se rozhodli zde přespat. Chatka dost zapáchá lidskými exkrementy – jsem nakonec rád, že jsem spal dole v čistém a měkkém.
Cesta postupuje rychle a s rozedněním nasazujeme asi ve 4200 m.n.m mačky. Dolézáme ke krku a hlavě Matterhornu – nejtěžší části nejlehčí cesty na této hoře. Asi 100 metrů fixních lan člověk ručkuje za stálého funění. Žene mě ale vidina krásného vrcholu. Jsem trochu pozadu. V 8 ráno stojíme a vrcholu a pózujeme jak manekýni do Lukášova aparátu.
Za chvíli traverzujeme po hřebeni na italský vrchol. U italského kříže hrajeme partičku mariáše. Svítí slunce a nefouká. Lukáš hraje hru proti mně a Tomášovi. Nepřišly mu karty, hru prohrává a proklíná se, že zase prohrál jako na Alphubelu. No příště snad vyhraješ, Lukáši. Pomalu se vracíme dolů. Sestupujeme a cestou potkáváme mraky turisů – i japonskou babičku, kterou táhne nahoru horský vůdce.
Tak si říkám, že ten Matterhorn nebude zase tak těžká hora, když sem vytáhnou skoro každého. Viděl jsem video na Youtubu, jak tam leze i jednonohý alpinista. To by bylo, abychom tam nedolezli taky.... :-)
Cestou dolů jsme příliš nespěchali. Ve vítězné euforii pózujeme fotografovi Lukášovi a pozorujeme, jak horští vůdci své klienty doslova ženou dolů jak divou zvěř. Naše nepozornost při pózování a ležérní styl při setupu zapříčinil menší zpomalení a bloudění při sestupu.
Spodní část hory vypadá za světla jako velký kamenolom, kde stačí mít montérky a pracovní rukavice. Drahé funkční si tady člověk tak akorát potrhá. Nicméně nelze brát výstup ležérně. Může se změnit počasí a Gore-tex může udělat dobrou službu, stejně jako lano a jistící pomůcky. Lano jsme měli, ale nezodpovědně jsme ho z ruksaku nevytáhli.
Důležitá je helma, co chvíli létají kameny odkudsi z vrcholu a padají východní stěnou až dolů na ledovec.
Dnes to bylo opravdu jenom na lahev s vodou a tatranku do kapsy. Tentokrát ano. V loni touhle dobou kluci bojovali ve sněhu a ledu a mačky nasazovali takřka při nástupu od Hönliho chaty.
Nakonec jsme se rozloučili s Hőrnliho chatou, Schwarz see a po svých jsme si to dali až do Zermattu jako staří klasici, to vše v den výstupu na Matterhorn. Plně dehydrovaný jsem si dole ve městě koupil dvě piva, která ve mě jen zasyčela.
Matterhorn je krásná hora, symbol Švýcarska. Cesta po Hörnliho hraně je přesycená turisty, při roztání sněhu plná hnědých lidských exkrementů, utíkacích smyček a bludiště – kamenolom.
Na příště jsme si vybrali jiné, opomíjené vrcholy Walliských Alp. Weisshorn je opravdovou perlou, nebo klasika Monte Rosa stojí určitě za to!
Statistika
Hönliho cesta (nejlehčí normálka vedoucí ze Švýcarska)
čas na vrchol: 4 hodiny (od Hörnliho chaty)
čas z dolů: 5 hodin
Výbava
co bych doporučil:
na osobu: 2-3 litry vody, mačky – stačí turistické, cepín, helma, nepromokavé stopwind oblečení, rukavice, čepice výhodou, sedák, odsedka, termofólie
do skupiny: lano (30 metrů), 3 friendy, 3 expresky, utíkací smyčky - pro jistotu
no je to pěkný kopec, taky ho mám v plánu, každý říká že tá cesta je nebezpečná s hlediska padajícího kamení, celé se to rozpadá a drolí. tu cestu není vůbec špatné si vylézt někdy v měsících Březen-Duben kdy je to s pevněné jarním firnem. ten sestup až do Zermatu je opravdu už sportovní výkon:-)
Ale když moralizuješ, tak jsi zapomenul vzpomenout, že jít tam v březnu nebo dubnu, nenarazizíš sice na lidi a padající kameny, ale narazíš na úplně jiný level turistiky.
Servus Lenka, wie geht es? No, popravdě mi dost dlouho trvalo poznat, jestli to je seriózní článek, neb další parodie zdejších literátů:-) Vlastně až podle komentářů mi to došlo. Tak ještě že tu je stále s námi ten Kuba Turek:-))) No jo, jsem holt ten "bistrij moloděc". Tak pozdravuj Jíru - Viele gruesse aus Mosau!
Proč dlouho? Nevzpomínám si, že bych kdy reagoval na Tvoje příspěvky. Nebo mám krátkou paměť? Když už jsme u toho, přátelsky, bez emocí - nediv se, když se tady profiluješ jako zdejší Mirek Dušín, že leckomu ležíš v žaludku. Být Tebou, občas bych se na nějkou reakci raději vysral, včetně téhle. Moje babička říkávala "mluviti stříbro, mlčeti zlato". Třeba si o tom budeme mít příležitost pokecat někdy u piva. Tak ať se Ti daří. Ondra Uher
Ach bože, bože. Komu není rady, tomu není ani pomoci. Jak ti vysvětlit, že jsi duševně nemocný grafoman? Je to tvá práce hustit do každého svůj názor, který mnoho lidí odmítá? Musíš se ke všemu vyjadřovat a na všechno reagovat?
Trochu sebereflexe nebo vyšetření na psychiatrii.
Hele Ty, který si myslíš, že je jedno, když se nepředstavíš a kydáš cizím na hlavu: Když mě někdo osloví, pokládám za slušnost mu odpovědět. V případě jeho sraní to sice bylo na pováženou, jestli se zahazovat s takovou pitomostí, ale nakonec jsem se k tomu odhodlal, jak jsi četl výše. Aspoň se ale na rozdíl od Tebe nestydím za své názory. Máš to ale blbý život, když si takovou základní věc, jakou je vlastní názor, nemůžeš dovolit.
zase příliš rychlý úsudek. Vymlouvat ti jej ale nebudu, snad jen napovím, že jsem dokonce za svůj osobní názor nadprůměrně ohodnocený (pracovně).
Ono ale tobě už tu mnohokrát nejen zde pod tímto článkem opakované "všeho s mírou" Ti prostě opět nestačí. Musíš mít zkrátka poslední slovo a hádat se, i když to kdokoliv jiný myslí a cítí jinak.
Člověče, vzpamatuj se. Někdo Tě sice může obdivovat (ty, starý ješita), ale když se podíváš na odpovědi jiných dikutujících i na HD, dokáže většinu spíše urazit až nasrat..
O podpis přece vůbec nejde, to máš ještě z minulé doby, když se muselo pořád něco dokola podepisovat..
Prave, ze o podpis jde.V tomto pripade ano, pokud urazis konkretniho cloveka, mel by jsi se umet podepsat. Jen pri chvale o to jiste tolik nejde. Navic Tve vychloubani o tom, jak Te v praci dobre za nazory plati je totalne zhovadile a zcestne a tim urcite i mylne.Takze tedy souhlas s Kubou.
Prave, ze o podpis jde.V tomto pripade ano, pokud urazis konkretniho cloveka, mel by jsi se umet podepsat. Jen pri chvale o to jiste tolik nejde. Navic Tve vychloubani o tom, jak Te v praci dobre za nazory plati je totalne zhovadile a zcestne a tim urcite i mylne.Takze tedy souhlas s Kubou.
Asi to blbě vysvětluješ... Nemohl by sis to ještě jednou rozmyslet, vydýchat se, napsat, přečíst po sobě a ještě jednou promyslet logiku argumentů? Potom teprve zmáčknout tlačítko ODESLAT? Pak bych snad mohl pochopit, co jsi mi chtěl sdělit.
...podla tohto opisu by sa tam vybrala asi polka Ciech... a potom sa divite ze furt niekto od vas niekde zarve. Cas za ktory ste to dali je dost slusny aj ak ste mali aklimatizaciu, urcite nie ste netrenovani, to by si tam mal spomenut a nie prezentovat to ako prechadzku ruzovym sadom. Vratil som sa odtial nedavno, je to dost tazke (a to sa radim medzi tych zdatnejsich), miestami 4kove lezenie (a teraz aj dost rozsypane), idealne ked sa ludia istia navzajom (ja som tiez isiel bez, ale je to nebezpecne). A dolu je dobre zlanovat aj ked ide clovek sam, lano aspon 30ka, idealne 50ka.
je to trochu lehkovazne napsane ale tohle je lezec.cz a ne Prekvapeni... ikdyz... me se na jedne force taky zda ze tam kluci drzi opacne cepin, ale jo, dobre, peace
Myslím, že jsem tam napsal, že toto není třeba podcenit. Však jsem do výbavy napsal, že je třeba vzít s sebou lano a nějaké kovové materiály...
I jsem zmínil, že jsme měli extrémně dobré počasí na výstup... když tam kluci měli loni ve stejnou dobu jiné počasí a museli obracet....
trénovaní trochu jsme - já jezdím na kole, lezu, běhám - nedrtím to, jen rekreačně, ale opravdu tam leze spostu turistů, kteří nikdy předtím neměli cepín v ruce.... vlastně do té doby a ni já ne... :-)
"Cesta dolu byla v nasem podani jako pohodova prechazka po Sumave" - tak preco vam to trvalo dlhsie ako hore? ;) Spomienkovy optimizmus je fajn - ale fakt je ze zostup je este neprijemnejsi ako vystup. Skratka myslim ze si to dost vyrazne odlahcil, realita je ina ako to co si tam napisal. A napisal si ze ked ide niekto solo nepotrebuje lano - vobec nesuhlasim, aj solo sa da predsa zlanovat na fixoch a pomoze to vyrazne.
Je jedna vec ked to opisujes doma rodicom, ktori to nikdy liezt nepojdu, a ked to zavesis sem, kde sa podla toho mozno niekto rozhodne tam ist, hoci na to ani zdaleka nema. Nenapisal si to uplne zle, len si tam velmi zjednodusil niektore veci - ked som tam bol pred tyzdnom, jedna skupina sa za 6 hodin dostala len po Solvayku (4000m) a tam to otocili, lebo nevladali. Je to jeden z tych tazsich kopcov pre ludi co sa tomu nevenuju naozaj seriozne.
Když se to tu tak rozebírá, co byste pak řekli na tohle: http://www.hkvysehrad.cz/eiger01.html. Podle popisu naprostá brnkačka, hned bych do toho šel :-)))
Nehadej se. Proste jim to sedlo. Meli idealni podminky, predni misto v celem pruvodu, umej lizt po skale, tak jim to odsejpalo. A cestou dolu treba hrali marias, fotili, svacili, vyhejbali se tem, co sli teprve nahoru... Proste kdyz jses v osm na vrcholu a mas dobrou predpoved pocasi, tak dolu zase tolik spechat nemusis.
Myslim, ze ostatni, co se tam teprve chystaji, si toho na netu najdou vic a udelaji si dobry obrazek o tom, jak to vypada, kdyz to odsejpa i jak to vypada, kdyz to neodsejpa. A sami pak nejpozdeji na Solvayce poznaji, jak to jde jim...
A co se lana tyka, tak to je kazdyho vec. Ja tam zase videl Slovaky, co standovali po 50 metrech a dolu slanovali snad i po pesine. Tem to proste nesedlo... To jen abych si rejpnul, jinak to vubec nema cenu resit.
Hele, přečti si to ještě jednou a důkladně, než do mě začneš znova šít.
Protože cesta z vrcholu trvala déle protože jsme jsme cestou dolů pózovali fotoaprátu a dávali pauzy. Když jsi v 8 ráno na vrcholu, tak prostě dolů už nespěcháš. Pak jsme ještě lehce zabloudili. To je všechno. Bylo super počasí, mačky jsme potřebovali až nad 4000 metrů. vyrazili jsme ve 4 ráno jako jedni z prvních - tím pádem jsme nemuseli čekat u štandů.
A to že jsme nepoužili lano, bylo ze těchto důvodů:
1. věříš si
2. těžký místa jsou zajištěný fixníma lanama
3. nejsou tam těžší úseky než III+
4. lano máš stále s sebou - až navrchol :-)
Proč cesta vyšla tak dobře?
1. super počasí
2. aklimatizace provedena poctivě
3. nejsme padafky
Par citaci: Macky a cepiny jsme si pujcili, na internetu jsem si precetl, ze se je treba aklimatizovat, po ceste z Alphubelu jsi se male poblil, chteli jste jit az na Solvayku, ...
No myslim, ze je velmi dobre, ze jste uz zpatky a ze se vam nic nestalo.
Pospojoval jsi několik vět dohromady. AHN (akutní výšková nemoc) jsem prodělal na kopci Alphubel. Kdy mě při sestupu bylo zle. Sestupem cca do 3000 m.n.m se to začlo srovnávat, a bylo mě už fajn. Tedy několik dní strávených ve výšce 2500-3000 metrů mě připravilo na výstup na Matterhorn. Bez aklimatizace bych na něj nešel.
Takže na Solvayku jsem si věřil, stejně jako zbytek cesty na Matterhorn.
To, že článek vypadá lehkomyslně, může být subjektivním pocitem na který má každý právo- tedy i já.
Nepíšu články jako návod k výstupu na Matterhorn. Napsal jsem svůj subjektivní pocit z toho výstupu. Je to reportáž z jedné výpravy, která není obecným postupem.
Vše prostě klaplo. Nezažil jsem hororové scény, o kterých zde někteří píšou.
Nechci rozhodně horu podceňovat, je určitě zrádná a nebezpečná. To jsme respektovali: aklimatizaci jsme provedli, potřebný materiál jsme měli s sebou až na vrchol - lano a jistidla jsme nevytáhli - protože jsme si věřili. Ale nikoho nanebádám ať to dělá...
Matterhorn je krásná hora, takovou jsem ji zažil a užil jsem ji dosytosti.
Prostě každý máme jiný morál, jiné zkušenosti a prožitky.
jednoznačně jste měli ukrutnou kliku na úplně fšecko, od zdraví přes místo na chalupě po perfektní počasí. a to vám samozřejmě přeju. až vás párkrát něco v kopcích poleká, tak na to třeba kouknete s odstupem a budete kroutit hlavou, a na desátej kopec budete mít připraveno líp.
Matterhorn je rozhodne ferova hora, ktera neni urcena pro zacatecniky a je dobre na ni vyrazit s jistymi zkusenostmi. Urcite lepsi nez hrat ruskou ruletu...
Kdo ma zkusenosti, ma i macky a cepin, protoze je nekolikrat do roka potrebuje. Vliv vysky na sebe ma vyzkouseny, nepotrebuje si o tom cist na netu a i vi, jak vypada lehka AHN (jako v tvem pripade). Diky castemu pobytu nad 3.000mnm ji ale moc "u nas" netrpi a bez problemu s AHN zvladne kopec typu Alphubel. A v neposledni rade vi, ze Solvay je urcena pro NOUZOVE prespani a podobna pravidla v horach respektuje.
A kdo zkusenosti nema, muze vymastit klidne bez problemu nejen Matterhorn i Everest. A nebo taky ne. Rozdil je jen v pravdepodobnosti happy endu - proto je dobre zacinat postupne.
Ale jak uz jsem rikal, dobre to dopadlo, dali jste to a pokud mas hory rad, budes do nich rad jezdit a treba za 10 let si na tuhle akci vzpomenes a pochopis, co tu nekteri pisi.
Proč nezodpovědný? Když se cejtím dobře, tak se nevážu, když se necejtím, tak se vážu. Za dobrejch podmínek vejlet, za špatnejch boj. Tak to prostě je. Jestli jsou kluci dobrý, nebo nezodpovědný by se poznalo až kdyby se dostali do problémů.
Gratuluju k pěknýmu výkonu a přeju hodně štěstí i příště
Nevím Kubo, s čím vším tady souhlasíš, ale pokud se člověk nalifruje do něčeho, na co nemá, tak je to jen a pouze jeho chyba. Pravda, stát se může i připraveným, ale proto se do těch kopců cpeme, ne? Dát si trochu do těla, zablbnout si, případně lehce podráždit Fortunu, aby si pak člověk vážil i věcí obyčejných. Zdar a šťastný návraty.
Ale prd nezodpovědné. Byl jsem tam kdysi jako cucák, předtím jsem byl akorát 3 dny v Tatrách, půjčené pohorky o 2 čísla větší, mačky na nich nedržely tak jsem byl na vrcholu bez nich, jeden dřevěný cepín pro 2 lidi, "svářečské" brýle, flanelku a větrovku ... jediné "lezecké" místa jsou pár metrů pod a nad Solvaykou, tam jsme tuším vytáhli i špagát. Jinak mimo počasí bych hlavní problém viděl v davech turistů a h. vůdců, lidi se strkají, šlapou si po rukách .. peklo. Lepší je to vzít kus od fixních lan, tam nepadají šutry (helma nebyla:) a nemusíte se mačkat. No pak sestup, v dolní části bloudí snad každej, nikomu nevěřte že jde správně a nesnažte se jít za ním :) A lanovkama jezdí jen masňáci ...
Velká gratulace k vrcholu. Dovolím si jen pár poznámek. Podle německého průvodce od R.Goedeke: 4000er, Die Normalrouten auf alle Viertausender in den Alpen, se můžeme dočíst, že "normálka" na Matterhorn patří mezi ty nejtěžší. Samotný Matterhorn má na svém kontě také nejvíce smrťáků. Matterhorn je znám rychlými zvraty počasí a to nejen co se týče týdnů nebo dnů, ale jsou typické i odpolední bouřky a silné sněžení. Myslím, že je to důležité opravdu zdůraznit, to není procházka!, může se stát, pokud jsou kandidáti dobře připraveni, informováni a samozřejmě vyjde i to počasí. To píši z vlastní zkušenosti: http://horochriby.blog.cz/0812/21-hodin-na-matterhornu
Dalším přeji hodně štěstí, zážitek je to nádherný.
ČETL JSEM TVŮJ ČLÁNEK, HEZKY SE ČTE. MÁŠ MŮJ OBDIV.
Je vidět, že ma Matterhornu můžeš stejně jako i na jiných kopcích zažít různé zážitky. My jsme tam byli uprostřed horkého léta, vy až na konci října, to je velký rozdíl, že?
Ale nevím kudy jste šli. Lezecká místa st. V. Hornliho normálce nejsou, pokud jste nezbloudili kousek do stěny...?
Díky, máš pravdu, i jeden místní borec, už zemřel byl víc jak třistakrát na vrcholu Matterhornu, vyprávěl, že v životě neopustil Wallis, vodil klienty i sám si často na vrchol vyšel cvičně, na otázku jestli to nebylo nudný odpověděl, že každý výstup byl úplně jiný. Jak obdobím, cestou tak počasím, tak také kondičně atd. K těm pětkovým místům: už jsem se o tom jednou přel, viděl jsi na hřebeni přímo u severní stěny ty věže, nebo ve východní stěně žebra (je jich tam několik), výškou mají na dvě lanové délky ca 8Om, někde víc někde míň. My jsme nahoru poctivě přelézali ty věže, podle průvodce se samozřejmě obcházejí, v tomto smyslu jsem to myslel, byl to náš smysl, prostě jsme se drželi hřebene těsne u severní stěny a dolů jsme na čelovky nějakou tu délku proslanili do východní stěny a pak těžce traverzovali na hřeben. A ze slanění můžu říct, že jsou tam samozřejmě i místa převislá, tedy i těžší obtížnosti než za V.st. uiaa. Ale obecně platí, že pro znalé a hlavně pro horské vůdce vede na vrchol více méně cestička, ať už dvojková nebo trojková. V článku píši, že jediný kdo byl ten den s námi, byl švýcarský mladý vůdce s holkou a neměli sebou nic, ani baťůžek, pro ně to byla procházka, pro nás to bylo hodnotné lezení a také jsme si ho tak udělali.
Díky, máš pravdu, i jeden místní borec, už zemřel byl víc jak třistakrát na vrcholu Matterhornu, vyprávěl, že v životě neopustil Wallis, vodil klienty i sám si často na vrchol vyšel cvičně, na otázku jestli to nebylo nudný odpověděl, že každý výstup byl úplně jiný. Jak obdobím, cestou tak počasím, tak také kondičně atd. K těm pětkovým místům: už jsem se o tom jednou přel, viděl jsi na hřebeni přímo u severní stěny ty věže, nebo ve východní stěně žebra (je jich tam několik), výškou mají na dvě lanové délky ca 8Om, někde víc někde míň. My jsme nahoru poctivě přelézali ty věže, podle průvodce se samozřejmě obcházejí, v tomto smyslu jsem to myslel, byl to náš smysl, prostě jsme se drželi hřebene těsne u severní stěny a dolů jsme na čelovky nějakou tu délku proslanili do východní stěny a pak těžce traverzovali na hřeben. A ze slanění můžu říct, že jsou tam samozřejmě i místa převislá, tedy i těžší obtížnosti než za V.st. uiaa. Ale obecně platí, že pro znalé a hlavně pro horské vůdce vede na vrchol více méně cestička, ať už dvojková nebo trojková. V článku píši, že jediný kdo byl ten den s námi, byl švýcarský mladý vůdce s holkou a neměli sebou nic, ani baťůžek, pro ně to byla procházka, pro nás to bylo hodnotné lezení a také jsme si ho tak udělali.
Přátelé,
normálka na Matterhorn – v klasických průvodcích označená jako Hörnligrat (hřeben Hörnli) je označená obtížností do III stupně obtížnosti a nejobtížnějším místem jsou právě ta místa, kde jsou dnes nahoře fixní lana. Není to žádná procházka a uvádět to v internetu jako „pohodovou procházku po Šumavě“ je přinejmenším nezodpovědné – vůči těm, kteří se pod dojmem tohoto textu do Zermattu pak vypraví. Je jasné, že už výška vrcholu kolem 4500 metrů nad mořem požaduje jistou aklimatizaci a že těžko vylezu bez problému až na vrchol, když přijedu třeba z Holandska, tedy nulové výšky nad mořem a „ z voleje“ se vydám o pár tisíc metrů výše. Také je snad každému zodpovědnému horolezci jasné, že se na kopec kolem 4500 metrů nad mořem nevypravím v plavkách a vietnamkách. Mělo by být zcela normální, že zájemci o tento vrchol mají normální výzbroj a výstroj, počínaje lanem, smyčkami, mačkamí, cepínem a Žďárákem konče. Ono se totiž může změnit počasí a pak se tato v textu uvedená „procházka“ může změnit v boj o život. Zájemce o výstup na Matterhorn otestuje svou kondici a aklimatizaci nejlépe pěším výstupem z Zermattu, 1610 m/m, až na Hörnlihütte – 3260 m/m (není to žádný hotel!). Ušetří při tom peníze za lanovku a zjistí velice rychle, jak na tom vůbec je. Když není na Hörnlihütte místo na spaní (a tato situace je v sezóně skoro vždycky, protože všichni horští vůdcové prostě pro sebe a klienta místo objednají dopředu) dá se bivakovat na různých místech asi 50 - 150 metrů od chaty, nebo prakticky pod nástupem. Má to tu výhodu, že mohu ráno odstartovat celkem v prvních řadách zájemců. Normálně bivakovat na chatě Solvay, 4003 m /m, není dovoleno, ta byla postavena jenom pro případy krajní nouze – když jde o život. Je zde deset míst a kdo zde přespí měl by korektně zaplatit 20 franků chatařovi dole v Hörnlihütte. Většina ukázněných toto pravidlo dodržuje.
Matterhorn je jeden z nejfrekventovanějších vrcholů švýcarských Alp, jeho světové popularity využívají nejen místní horští vůdcové a „vyvádějí“ sem v sezóně denně desítky zájemců, více nebo méně schopných. Ale i tací mají právo „se pokusit o vrchol“. Na štěstí horský vůdce dohlédne na vybavení každého jednotlice (na Matterhorn smí vůdce vzít na lano pouze jednoho klienta) a hlavně - když se počasí pokazí, nekompromisně se s klientem otočí a uhání dolů do bezpečí.
Výstup po hraně je mnohdy dost nejasný, takže se „zaseknout“ při výstupu či sestupu je celkem jednoduchá a velice častá věc. Protože touto sférou lezou ve stejnou dobu desítky lidí, je absolutním imperativem mít ochrannou přilbu, každou chvíli sem tam nějaký uvolněný kámen profrčí podél stoupajících jedinců. Jít na tuto hranu ve trojce není príliš výhodné, v oblasti fixních lan (po kterých ovšem lézt nemusím!) to vede vždy ke komplikacím. Výstup za normálních podmínek trvá kolem 5 hodin, sestup také, člověk je ale někdy donucen kličkovat mezi stoupajícmi a sestupujícícmi a tím se může čas dost prodloužit.
Na hraně jsou asi dvě, tři místa zvaná Flaschenhals, česky úzká místa kudy musí projít všichni jak nahoru tak dolu. Zde dochází většinou k jistým „frontám“ jak nahoře, tak dole – nenechte se zatlačit do defenzívy, jde to podle hesla „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“ a klienti s horským vůdcem nemají přednost ! – tomu říkám rovnoprávnost a demokracie.
Z vesničky Täsch do Prahy je to necelých 900 kilometrů- ve Švýcarsku, jedete-li po dálnici tak musíte mít dálniční známku – pokuta jinak činí kolem 100 franků. Z deseti „chytrých a spořivých“ schopná švýcarská policie chytí asi 2/3 – dá se ale jet mimo dálnici – o to více uvidíte z této krásné země.
Z daleké ciziny zdraví všechny zájemce o Matterhorn
Michael Beranek
bivak je zakazan i na hrebeni tesne nad chatou Hornli, povoleno je pouze na šotolinisti pod chatou, udajne i tam se plati poplatek chatari, s tim ze mas k dyspozici WC a vodu chaty ale neoskusali sme to
Jistě vtipná poznámka, ale to srovnání trochu pokulhává. Za prvé je Messner absolutně vyjimečná osoba, která zlezla všechny osmitisícovky, některé dokokonce bez kyslíku, takže bude mít asi i ve svém celkem pokročilém věku nějakou tu zbytkovou aklimatizaci, za druhé nežije na břehu moře nýbrž na svém zámku Juval ve Vinschgau, ležícím skoro na 1000 metrové výšce nad mořem, takže by to nebyl start od nuly a hlavně se nadále toulá jako filmař a dobrodruh po světě, z části v nadmořských výškách, do kterých se 75 % z nás nikdy za život nedostane. Zůstává ale nadále faktem, že normálka na Matterhorn se může za jistých okolností stát pastí i pro dobře trénovaného horolezce.
Zdar Michael
Ne některé, ale fšechny! Procházet se po kopečkách v Messnerovo stylu je fakt nářez. Jsem do toho jen lehce nakouknul a dělalo se mi špatně :) Fakt borec... V.
Jen takove male upresneni. Podle chatare z Taschhutte se na miste, ktere uvadis, bivakovat nesmi, i kdyz to moc lidi nerespektuje. Hrozi jim celkem slusna pokuta - mozna nas chatar jen strasil, kdo vi. Je lepsi bivakovat na zacatku ledovce (cca 3100 m).
hmm 14 dni zpatky a na horním výlezu led a 6 cm namrzlyho snehu, nepodcenil bych fýzu, a hlavne první dny mesice tam byla tak 1/4 lidí, sice horsí podmínky po snehankach a tak
kámen na hlavu NE 09:50:19 14.08.2009
no je to pěkný kopec, taky ho mám v plánu, každý říká že tá cesta je nebezpečná s hlediska padajícího kamení, celé se to rozpadá a drolí. tu cestu není vůbec špatné si vylézt někdy v měsících Březen-Duben kdy je to s pevněné jarním firnem. ten sestup až do Zermatu je opravdu už sportovní výkon:-)
s přílbou na Matterhorn JO
Dobry clanok, chvalim. Inak otazka: Je to zrovnatelne napriklad so Studlgratom na Glockneri? Myslim tym obtiaznost, nie dlzku, alebo namahavost samozrejme.
Padají mi z toho článku brejle :-)... Seš machr a máš můj obdiv, bo si myslím, že podle toho, co píšeš, tak to asi zcela jistě i tak nebyla procházka růžovým sadem.
Právě jsme se včera večer vrátili z Matterhornu, dnes ráno otevřu lezec.cz a jako na zavolanou je tu článek o výstupu. Tak jsem si vzpoměl na své výpravyna tuto horu (pokaždé od chaty Hörnli). Na Matterhornu jsem byl poprvé v roce 1980 (šlo nás asi 5, vše sólo nahoru i dolů a večer ještě sestup do kempu v Zermattu). Podruhé jsem tam byl v roce 1991, to jsme šli dva, zase sólo nahoru i dolů a večer ještě sestup do kempu v Täschi (ráno s námi nastoupili ještě 3 kolegové, ale asi během 10 až 30 minut odpadli). Letos mě přemluvil kolega, kterému Matterhorn učaroval, jestli bych tam s ním nešel potřetí. Vyjeli jsme
ráno ve čtvrtek 13.8., v 0.30 v pátek 14.8. jsme postavili stan v kempu v Täschi, ráno lanovkou na Schwarze See a výstup na Hörnlihütte. Spíme ve stanu vlevo pod chatou. Budíček v sobotu 15.8. v 3.30, nástup do fronty u nástupového lana asi v 4.30 a začíná úprk za světýlky, abychom neztratili cestu. Kolega asi po 15 minutách prohlásil, že to asi nezvládne, tak pokračuji sám. Nejde to sice tak jako před 18 a 29 lety, ale v 7.45 jsem na Solvayce a před 11.00 na vršku. Při sestupu jsem se držel v blízkosti dvou francouzských vůdců s klienty kvůli hledání cesty, přesto se i oni asi 2x zapráskli. Na Hörnlihütte jsem byl v 18.10., setup dolů až ráno. Výbava - mačky, hůlky, 2 litry vody, 2 tatranky a pytlík ovocných čoček.
No jak tam v tom článku stojí, je to kamenolom. Hlavní je při výstupu nezabloudit a nedostat se do severní stěny- nic moc... Jste fak dobrý, že jste si to vyběhli jen tak na pohodičku.
Kamelom, davy lidi, a spousty krasnych 4ek kolem:)
22:54:17 27.08.2009
hehe, celkem ftipny clanek:)
..ale uprimne, nechtel bych vas tam potkat po ceste nahoru a uz vubec ne dolu!:P
Jinak souhlasim, Matterhorn je desnej kamenolom, kopec je behem sezony precpany zastupy turistu a vystup neni nikterak zajimavy! Urcite bych doporucil jine varianty vystupu, at uz Liongrat nebo Zmuttgrat. (I kdyz letos na Lvim hrebeni bylo cca 40 lidi v 1 vsedni den a vsichni chteli na vrchol, taky se to tam dobre strudlovalo:)
K tomu Weisshornu bych doplnil par tipu, treba vystupy na Dent Blanche, Obergabel nebo Zinalrot horny, krasny je pak kompletni traverz Lyskammu, Dufourspitze a Nordend od Capanna Margherita a rozhodne mohu vrele doporucit Trifjigrat na Breithorn! Cesta se rok od roku meni, clovek je odkazan zcela na sve schopnosti!
btw:
jinak mensi agitka, jak to vypada, kdyz se Matterhorn traverzuje z Italie.
http://fogliczech.rajce.idnes.cz/
Re: Kamelom, davy lidi, a spousty krasnych 4ek kolem:)
23:09:07 27.08.2009
Bivak Solvay je urceny hlavne na necakane udalosti v severnej stene a nie ako levne ubytovanie pre turistov. Mohli by ste dostat cez picu od miestnych lezcov.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Článek o výstupu na Matterhorn švýcarskou normálkou a hraní mariáše ve 4500 m.n.m.
GPS a mapové aplikace