„Ahoj Lucassi,” pozdraví Achilles veselým úsměvem Luccase. „Kdes byl o Velikonocích? Prej hotové saturnálie se konaly v lesích v Horní Suché. Bakhantky to slušně rozjely.”
„Nits,” šeptne si pro sebe Luccas. „O Velikonocích jsem byl v horách, které patří bohům.
Ve Vysokých Tatrách.
A ty saturnálie v Horní Suché se konaj v létě.
Kolikrát ti to mám Achille opakovat? Sice to nemám zapsané v deníku, ale byl jsem tam,” povídá ledabyle Luccas.
Achilles: „A jak bylo v těch Tatrách?“
„Perfektně, jen tak pro radost jsme vylezli s kámošem na tři vrcholy během tří dnů a rozhlédli se po krajině.“
„Na jaké vrcholy?”
„Na Tupou, Rysy a na Sněhuliačka.
No a poté, co jsem se vrátil z Tater, jsem se jen tak volně toulal krajinou.
A vzpomínal na staré časy. Toulal jsem se A na chvíli jsem se zastavil.
Hledal jsem vlaštovky.
Tak jako před léty, když mi bylo 17 let. I Horní Suchá se mění, ale domů jsem po návštěvě těch slavností trefil.”
„A co sloni přijeli do Havířova?”
„Jo, přijeli, málem zašlápli Plackoše,” povídá Luccas s úsměvem.
Achilles: „Mám ti říci nějaký svůj sen o opičusech?”
Lucass: „Své sny o opičusech mi prosím nevyprávěj. Co ten tvůj kočkoň? Neutekl ti?”
„Ne.“ Luccase při tom smutně zamrazí.
Oba dva se rozesmějí.
„Dobrá zanechme žertu,“ praví Luccas. „Slyšel jsi, co se stalo Martinu Stocclasáásovi?
„Jo.
Bojuje o svůj život v nemocnici.”
„O svoji nohu, bojuje.“
Achilles: „Jak dlouho byl ve stěně?“
„Sedm. Sedm hodin. Než ho ti dva záchranáři sundali.“
„To chodí na záchranku jen ve dvou?“
„Ostatní lidé, co byli s ním ve stěně. Mu nedokázali pomoct.“
„Kolik jich bylo?“
„Asi dva. A minimálně dva další v údolí.“
„Pičusové. Nemají v Tatrách co dělat, když neumí jít na záchranku.“
„Pro příště Bych jim doporučil, ať si to rozmyslí.“
„Proč si myslíš, že Stocclásovi nedokázali pomoct?“
„Báli se.“
„Už se mě na nic neptej. Rmoutí mě to.“
„Co ty a Jolliana?“
„Rozcházíme se. Máme nějaké neshody.“
„Zkus to urovnat, je to dobrá baba. Lepší nenajdeš. Ať si ještě jednou prosím tě spočítá děti.“
„A co Adamiccus Ondriccus?“
„Tentokrát druhý.“
Luccas: Chápej jako komentář k dění v Tatrách a okolí k 23.9.2016
Dotkni se protěže,
Navštiv komnatu,
Hledej cestu vepsanou v brokátu,
Když vidíš kapky padajíc z hora
Tam stojí Batízák
Na Slovensku, nejstrašnější hora
Vlevo stěna vampýrů, uprostřed samé plotny.
Uhni mi z cesty, byl bys tak ochotný?
Nits je lezec bez ambicí neschopný spolupráce, který se nechová k tobě vstřícně.
(Lezci na obrázcích nemají s nehodou v Tatrách nic společného. Foto je jen ilustrativní.)
Věnováno Alpenverein skupině EDELWEIS
Lukáš Kobierský – individuál ČHS Alpenverein member
Musím přiznat, že tento příspěvek neháže úplně dobré světlo na lezce z Havířova, Karviné a okolí. Minimálně ne z pohledu "literární" tvorby. Je až úděsné, co jsou schopni někteří jedinci "vyzvracet" na webové stránky!
Proč? Mě se to náhodou líbí. Umění má vzbuzovat emoce a tohle rozhodně ano. Sice z toho čiší depka, ale o to asi šlo? Chápu že pokud si to otevře někdo naladěný na zpravodajství tak mu to nesedne. Ale je tam vpravo nahoře jasny označeni. (Neřešme jestli je to beletrie nebo poezie, tenhle útvar tak jednoduše zaškatulkovat nepude...). Na nějakou literární cenu to asi nedosáhne ale proč to tak shazovat?
Joliana, pěkný čertík bych chtěla mít své dítě,
Achilles je příliš nervózní ale rvavě motivovaný, oheň v očích, snaží se co může, obléct si helmu na hlavu, a trénuje vozatajstvo po Ostravě.
Luccas sedí a ledově klidně přemýšlí, koho mám chránit? když chci žít? a proč vlastně když mi chybí peníze na život a musím si hledat práci?
Jo kámo tak žiju aji já, jsem od včerejška na ulici. Povídá Thifos jeden z nejlstivějších Spartských bojovníků. Jo kámo jsem na tom hůř? zeptá se Luccas:-) ale víš ty co? Jsou dvě možnosti buď jsi opravdu na ulici a bydlíš tam nebo běháš po ulici 10 kilometrů za den. Tch chu zasměje se Tífos. dej mi něco na jídlo :-) na ulici se nejí to se nesmí chytnš bacily a umřeš nebo někoho nakazí.
I někteří zloději se k jiným chovají slušně, třeba jen když si to zaslouží. Pro nějaký dobrý skutek.
Mám pocit že mi nějak vychází moc nějak úplných náhod. Povídá si sám pro sebe Luccas.
Zdar Achille, usměje se vesele Luccas. Už raději už nepij Achille.! Povídá Luccas Achillovi. Nebude se to líbit Jollianě ani tvému dítěti. Pojmenoval bych ho Mrazgul. A usměje se. Mlč! Vykřikne Jolliana. Řekni raději co je s Martinusem Stocclasicusem. Žije. Daří se mu celkem dobře, a je v rekonvalescenci. Bude rehabilitovat. Myslím že se uzdraví. Ale už s ním nebudu most lézt.
Kde jsi byl o Vánocích? Ptá se Achill.
Sám.
A lidé co mi něco slíbili zapomínají nebo se vykrucují ze svých slibů.
Všechno není za peníze. Respektive peníze nejsou všechno.
A tyhle tkaničky se samy neupletly.
To pletla Jolliana ještě před porodem.
Aha, a proč jsou modré?-)
Došli orandžoví hadi?
Nevybírej mezi mnoha tkaničkama Luccasi.:Jolliana
Prosím tě Jolliano zase chceš jít na lov?
Ne, jenom trénuji.
Tak trénuj třeba zpěv.
Please try to sing, my kletter partner, try to sing to jour bayby to your husbend and to me.
In this frozen disaster its one of the fine heards I can see.
Jolianna: Nedělej Ostravě ostudu Lucassi. Dnes ti nikdo nic nedá zadarmo.
Achilles: Co sis pomyslel?:-)
Luccas: Že nemá pravdu. A víš co se stalo pak?
Achilles: povídej
Lucass: Pak přišla Sašiaatta a argumentovala tím že nemám právo a stála nade mnou trochu povýšeně a v nejisté ale přátelské důvěře.
Dluží mi. Jsem s ní spíše smutný.
Achill: Kolik ti dluží?
Lucass: Má to napsané v její účetní knize. Ale co mě trochu více mrzí je že špatně stará o své svěřence. Takhle z nich dobří sportovci nebudou. Spíše tanečníci.
A že neplní svoje sliby. Stejně jako Jolliata
Achilles: Moc mluvíš o ženách.
Luccas: Máš pradu, jdu se prospat.