Skoro měsíc ladíme odjezd do výcarska. Vlastně jsme tam chtěli odjet u o dost dřív, ale operovaný kotník jetě dost zlobil, tak jsem radi dávala přednost rekonvalescenci a rehabilitacím.
Proto jsem také jetě i v listopadu musela trénovat namísto maček jen v teniskách. Alespoň jedno pozitivum - nemusí se brousit hroty. :)
Situace, kdy se kadým dnem u tři týdny snaíme odjet, mi přijde docela komická. Nejdřív jsem nemocná já, pak je moc práce a pak zas nemoc.
Wolframu Liebichovi, správci místní oblasti, s kterým jsme se u dříve domluvili, e přijedeme, pro jistotu znovu píeme, e dorazíme, a kdy přejídíme hranice na Rozvadově.
Po noci probdělé v autě, nás v Eptingenu uvítá nejen zima a závěje sněhu, ale i místňáci se slovy, e je paráda, e jsme konečně dorazili. U třikrát předtím Wolfram avizoval, e přijdeme.
Eptingen
Wolfram Liebich
Obloha je sice celkem jasná, ale jediná vidina, která mě v té zimě hřeje je, e parkovitě se nachází kousek od skal, a tak se kdy je nejhůř, můu na chvíli ohřát v autě. Po letoních omrzlých prstech to snad tak zbabělý nápad není. Prsty jsou teď hodně citlivé i na mení chlad, tak na ně musím dávat pozor.
Krkolomně se protáhnu jetě v autě, a poklusem běím pod stěnu, abych se zahřála. Nadýchám si do bot, na kterých jsou namontované mačky, a vrhám se rovnou do cesty, která patří k nejtěím v této oblasti do Spidermana. Klasifikace M13 ji řadí do výstupů, které jen tak běně nelezou ani kluci. :) Charakter této linie mi vyhovuje. Je skoro celá v převisu, tak nemusím zatěovat kotník nalapováním v kolmém.
Chyty jsou téměř vechny povinné a není tedy mnoho moností, jak jinak tuhle cestu lézt. Bohuel pro mě jsou tu dost dlouhé přeahy a musím dělat psí kusy, abych se dostala od chytu k chytu. Dalím nepříjemným překvapením je, e stabilní expresky jsou zateklé ledem a tak se stává mým nejtěím úkolem je cvaknout. Nedaří se mi je otevřít, ani kdy sedím v jednom cepínu a druhým do nich bouchám, aby povolily. Ne se tímhle stylem pomalu doklopýtám nahoru, jsem na kost zmrzlá a volím jako nejlepí řeení útěk do auta na teplou polívku.
Za hodinku se vracím a z dálky vidím sputěné lano z části mojí cesty, vichni pod skálou se hlasitě smějou a máchají rukama nahoru a o něčem ivě diskutujou. Důvodem veselí je bohuel upadlý nýt v první třetině cesty. Ten se podařilo vyndat jednomu lezci, který cestu zkouel po mně. Nechce se mi vymýlet u jinou cestu a zítra zas znovu jak ledoborec proráet zateklé a zamrzlé expresky nanovo, tak seberu odvahu a jdu Spidermana zkusit i tak.
Lucie Hrozová, Spiderman M13
foto Š Libor Hroza
Lucie Hrozová, Spiderman M13
foto Š Libor Hroza
Lucie Hrozová, Spiderman M13
foto Š Libor Hroza
Lucie Hrozová, Spiderman M13
foto Š Libor Hroza
Lucie Hrozová, Spiderman M13
foto Š Libor Hroza
Lucie Hrozová, Spiderman M13
foto Š Libor Hroza
Lucie Hrozová, Spiderman M13
foto Š Libor Hroza
Lucie Hrozová, Spiderman M13
foto Š Libor Hroza
V duchu myslím, e to v tom místě nejspíe vzdám. Nalézám do stěny a kluci mě ohromně povzbuzují. Hecnu se a přelézám místo bez jitění. Strachem ani nedýchám, ale jak cvaknu dalí jitění, oddechnu si a říkám si, e u by to byla straná koda pustit. Po tomhle morálovém místě přichází vytrvalostní úsek, který mi tolik problémy nedělá. Ten je asi v polovině cesty vystřídán nejtěí pasáí, skládající se ze sakra dlouhých přeahů, na které mi sotva stačí rozpětí rukou. Jdu nadoraz a vím, e jestli to nedám teď, tak se mi to u dnes nepovede. Závěr cesty je opět vytrvalostnějího charakteru. Zapojím poslední síly, soustředím se a snaím se ovládnout přicházející nervozitu, abych to nepokazila, a úspěně se probojuju RP a na konec (celkově to bylo na 4. pokus). :)
Pripojuju se ke gratulaci! Vidim vsak dychani do bot jako dost nebezpecne tim, ze se tak do nich dostava vlhkost a tudiz se zvysuje riziko omrzlin. Lepsi by tady byly chemicke ohrivace. Tak se opatruj.
Je to zvykem třeba taky u Máry Holečka, u kterého se nad tím nikdo nepozastavoval. Ostatně není nijak divné, kdy zprávu o stejné události uveřejní různé noviny a televizní stanice, proč by to mělo býát divné u události horolezecké?.
Alespoň můe porovnat kdo jak přistoupil ke zpracování textu a fotek a případné přidané hodnoty. :-)
Lucce gratulace, je to poprvé co nějaké nae lezkyně udělala první enský přelez, jak ostatně tvůrčím způsobem naznačil Maran v titulku..
... teda doplňuju se - poprvé v dicsiplíně zvané drytooling. Jinak zásek Aleny Čepelkové a Zuzany Hofmannové z roku 1982 - první enský a zároveň první zimní přelez Anglické cesty na Badile tím jetě překonán není.
Super, klobouk dolů, na tu namrzlou klenbu by mě vůbec nenapadlo lézt.
Je to jak z holywood pohádky od zmrzlém království, a Lucka je jako ledová princezna s pohledem, který natěstí nemrazí a nádherným úsměvem.
Srovnávání klasifikace u rozdílných disciplín je hloupost. Dost dobře se to nedá. Lucka přelezla cestu, která patří k setsakra těkým cestám. Cenějí o to, e udělala první enský přelez této cesty. A samozřejmě, e kadá lezecká cesta je specifická jinak. V lezení se klidně můe stát, e nějaká cesta pro někoho s meního můe být zcela nelezitelná. Prostě nedosáhne z chytu na chyt. A přitom má nizké ohodnocení. Stejně tak byla osudná finálová cesta na SP v Kirově Parku Lee, ten i kdy se roztáhnul, tak e u to ani teoreticky nelo víc, nedosáhnul. A přitom Maxim Tomilov vyího vzrůstu měl jetě cca pátnáct cm rezervu. Byl to těký krok pro jednoho? A lehký pro druhého? Lezení je prostě lezení :-)
Jeff Lowe si zajisté zaslouí obdiv. Ale tak jako dřív byla klasifikace uzavřená hodnotou č.6 a definovaná, e to je " hranice lidských moností, obtíností, kterou lezou jen vyjmeční lezci". Tak se ukázalo, e je to hloupost takhle klasifikovat obtínost cest. A stupnice se prostě otevřela a jde dál do vyích čísel. A klasifikaci drytoolu srovnávat se sportovním lezením je také dost obtíné. Je to asi jako převádět výkon ve skoku dalekém ke skoku do výky. :-) Kolik odpovídá 6.50m do dálky ke skoku do výky? :-)
V desetiboji není ani jedna disciplína, která by nebyla měřitelná buď časem nebo metrem. A v to je ten rozdíl. Protoe potom je moná bodová kalkulace navzájem. Představ si, e by tam třeba přibyla jedenáctá disciplína a to skoky do vody. Jak by se potom přidělovaly body?
tzn. e Lucka tuhle cestu přelezla jako (zatím) jediná enská. Doteď se jí nic takovýho nepovedlo. Tzn, e u jinejch cest který přelezla, byla, třeba druhou, třetí atd. enskou. Capire?
Ano. Lucka u téhle linie je první ena na světě, která tuhle cestu přelezla. A třeba u Iluminati byla druhou enou, ale první i mezi mui, kdo u Iluminati dokázal přelézt vechny délky na OS.
tzn. e Lucka tuhle cestu přelezla jako (zatím) jediná enská. Doteď se jí nic takovýho nepovedlo. Tzn, e u jinejch cest který přelezla, byla, třeba druhou, třetí atd. enskou. Capire?
gratulace, zajimavy kejkle s piklama. Preju dalsi takovy uspechy a teda doufam ze Lucka nikdy nenapise clanek "Muj prvni muzsky prvoprelez na ledech", byla by to docela skoda :)
stejnou (hloupou) "logikou" bys mohl říci, e např. v Tatrách, pokud na skále neleí 10 cm sněhu a ledu NEJDE O ZIMNÍ VÝSTUP, by je výstup lezený například 30.12. nebo 10.1., etc. Jak vidí, tvoje logika pokulhává.
Jsou prostě místa, kde sníh a led NIKDY v zimě leet nebude. Zeptej se pičkových lezců v Rakousku, Francii, Německu, USA... e i oni pouívají zbraně na holé zimní skále, a horách.
Podívejte se na ten samý článek na ho**info mají to tam v závěru hezky popsané i s rozdělením označení cest M a D. A nemusíte se dohadovat o nesmyslech.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.