Po Anně Kuchařové, se do snad nejznámějí highline na světě Lost Arrow Spire line pustila dalí Středoevropanka, Barbara Sobańska, která se svým přechodem stala první Polkou na této lajně.
Highline v tomto místě se natahuje stovky metrů nad údolím na jedné straně se kotví do stěny Upper Yosemite Falls, zatímco na druhé straně za vrchol neuvěřitelně přitalivé solitérní věe Lost Arrow Spire, která sama o sobě tvoří hodnotný cíl.
Lost Arrow Spire Highline - first polish woman
Barbara Sobańska PRESENTS
Zpráva o polském přechodu na Wspinanie.pl
repro: Lezec.cz
Anna Kuchařová nad Yosemite Valley
foto Š archiv Anny Kuchařové - snímky poskytnuté pro server Lezec.cz
The Lost Arrow Spire je samostatně stojící vě v Yosemite Valley v Kalifornii. Vě jakoby vyrůstá ze stěny Upper Yosemite Falls .
Vě byla původně vylezena pomocí nahození lana na vrcholek ze stěny a pak pomocí tohoto lana ( Ax Nelson) vyprusíkoval na samotnývrchol The Lost Arrow Spire. I kdy tento eskamotérský kousek vzbudil mezi nelezci velkou pozornost, lezci samotní jej nepovaují jako oficiální výstup na vrchol. Ten se podařil později a jako první výstupce je povaován legendárních Yosemite lezec John Salathé a Ax Nelson přes komínovou cestu Lost Arrow Spire chimney. Tato cesta je uvedena ve výběru nejlepích cest Sev. Ameriky. Fifty Classic Climbs in North America.
V této disciplíně jsem úplný amatér, sotva přejdu třímetrovku, problematice tedy absolutně nerozumím. Mohl by mi někdo napsat, v čem je rozdíl u stejně dlouhých slackline, jen nataených v různých výkách? Jsem si vdy myslel, e lina se chová stejně. A také se chci zeptat, jak je to s jitěním. Řada přechodů je s jitěním za pas, ale často jsou vidět i přechody úplně bez jitění. Jak to s tím je? Je přechod s jitěním stejný, jako bez? Z laického hlediska mi připadá, e přechody ve jednom nebo ve dvou metrech jsou nebezpečnějí, ne přechody ve velké výce, kde má chodec sedák a lano. Jak to s tím je? V čem spočívá obtínost přechodů, jako je třeba právě tento? Třeba ve filmu I believe I can fly (Flight of the frenchies) chodí podobnou linu jen tak.
Ano, lajna se chová víceméně stejně. Co se chová diametrálně jinak je psychika. Často je rozhodujícím parametrem ani ne tak výka jako expozice. U této konkrétní lajny jde přímo na pičku věe s výhledem do celého údolí. Lajnu navíc ztěuje velký vítr. Je proto naprosto radikální rozdíl přejít lajnu o stejné délce, která je uzavřená v nějaké soutěsce či lomu a vedle toho, třeba jako zde, lajnu, která jde přímo na vrchol pičaté věe s rozhledem do údolí. Rozhodujícím faktorem je tedy slacklinerova psychika, jak se s expozicí a výkou dokáe vypořádat. Jak zde bylo řečeno analogicky k lezení, co skočí na zemi, mezi věemi - by jitěn - určitě nepřeskočí... Pocity a chování z highline těko abstraktně popisovat. Kdo nezkusil, těko pochopí... srovnání s lezení není zcela na místě.
Co se jitění týče, existuje mnoho stylů - nejbezpečnějí je sedák a odsedka. To pro případ, e při pádu nechytí v letu lajnu. Pád do sedáku je nejméně nepříjemný. Dalí monosti jitění u vyadují zkuenosti a jistou mentální a psychickou přípravu - dá se jít jen za smyčku kolem pasu - tzv. swami belt, chodí se uvázaný za kotník a poslední fáze je free solo. Do jiných jitění ne sedáku se větinou nepadá...
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.