Dodnes si živě pomatuji na moment, kdy jsem poprvé zaregistroval tento druh vertikálního pohybu.
 Stanage, jedna z nejznámějších anglických oblasti  
 foto by © Myssak
 Stanage, jedna z nejznámějších anglických oblasti  
 foto by © Myssak 
Téměř s nábožnou úctou jsem listoval knihou Rock Stars, která ještě voněla novotou, obracel stranu za stranou, až jsem narazil na fotku 
Jerryho Moffatta, jak se prochází hranou 
Ulysses, v ten okamžik jsem byl ztracen. Většina fotek v této knize byla za hranicí mého lezeckého chápaní, ale tato fotka odporovala fyzikálním zákonům. 
Druhým takovým setkáním byl článek v Montaně, to co 
Filek napsal pod titulkem 
Sheffield pro mne tehdy představovalo lezecké nebe.
V době, kdy jsem četl tyto řádky mě ani ve snu nenapadlo, že za pár let zavítám to Anglie a okusím Grit na vlastní kůži. Stalo se, a tak snad nikoho nepřekvapí, že když jsem konečně před pěti lety zavítal na britské ostrovy, byl film 
Hard Grit, tou první věci, kterou jsem si koupil. O pár týdnů později jsem se konečně dostal do skal a den zakončil svým prvním ostrovním pádem. Skutečnost naprosto splnila mé nejtajnější přání, a tak utěšeně narůstá jak počet navštívených oblasti, tak i pádů.
Tento článek však nemá byt o mně, ani o cestách které jsem vylez. Ale o lezení, které je svým způsobem ve světě jedinečné.
 Don E4 5c 
 foto by © Myssak
 Don E4 5c 
 foto by © Myssak 
Na začátek trocha faktů. 
Gritstone, zkráceně 
Grit, je materiál, kterým je tvořena velká část skal v okolí 
Sheffieldu. V podstatě se jedná o hrubozrnný a poměrně tvrdý pískovec. Když píšu v okolí Sheffieldu, myslím tím poměrně velký oblouk začínající zhruba u Leeku, přes Manchester a končící poblíž Leedsu. Do některých oblasti se dostanete z Shefffieldu městskou hromadnou, některé jsou vzdálené hodinu cesty autem.
 Flying Buttress Direct  
 foto by © Myssak
 Flying Buttress Direct  
 foto by © Myssak 
 
 Všechny oblasti však mají několik společných rysů. Téměř všechno lezení se odehrává na masívech, věže zde prakticky nenajdete. Průměrná výška stěn se pohybuje mezi 10 a 20 metry, maximum je cca 30 metrů. Tím hlavním společným bodem, který lezení na Gritu tvoří výjimečným, je absence jakéhokoliv fixního jištění. Jelikož lezení se zde vyvíjelo jiným směrem než na českém písku, můžou se k jištění používat vklíněnce a frendy. Používání skob zde není zakázané, ale pouze za absence kladiva. Občas je rukou založená skoba klíčovým  jistícím bodem. Rovněž používání magnézia je zde naprosto běžné. A ani lezeni na rybu není prohřeškem proti pravidlům. 
 Brimham Idol je jednou z mála “věží“.  
 foto by © Myssak
 Brimham Idol je jednou z mála “věží“.  
 foto by © Myssak 
Dalším charakteristickým rysem je množství mýtů a legend, kterými je zdejší lezeni opředeno. Tyto všechny prvky v kombinaci s dvoudílnou britskou klasifikační stupnici značně matou běžného kontinentálního lezce. Většina z nich se téměř u každé cesty ptá za kolik že to vlastně je, a následně se toto snaží vyluštit z převodních tabulek. Marně jim každý místní lezec opakuje, ze zde žádná převodní tabulka neplatí. Britská klasifikace zde zohledňuje mnohem více faktorů, než je tomu běžné u nás. Neříká, jak je cesta těžká, ale jak je těžké ji vylézt. Mezi dvěmi stejně klasifikovanými cestami tak může být dost výrazný obtížnostní rozdíl. Ale o tom až někdy příště. 
 Roaches
 foto by © Myssak
 Roaches
 foto by © Myssak 
Hodně lidí u nás poukazuje na to, jak se v Anglii dodržují pravidla. Málo kdo však chápe rozdíl mezi pravidly u nás, a třeba právě na Gritu. Platí zde v podstatě jen jedno pravidlo, neměnit povrch skály. Nebo také neměnit charakter cesty, co zaleží na tom, že ne všechny cesty jsou ještě vylezeny. Jsou tu, a jakékoli fixní jištění je změnou. Žádné pravidlo neříká lidem jak mají lézt, shora, zdola, zboku. Jak je komu libo. Zaleží na osobním přístupu. Není tu žádny nadřízeny orgán, žádná VK, jen sami lezci rozhodují jak kterou cestu lézt. Samozřejmě se více uznává přelez odspodu, či ještě lépe OS, ale nikdo nikomu nic nepřikazuje. Bohužel i zde se najde pár zoufalců, kteří v přemíře touhy vylézt nějaký problém používají kartáč tak usilovně, že cesta už nikdy nebude stejná. 
 Hen Cloud  
 foto by © Myssak
 Hen Cloud  
 foto by © Myssak 
Nechci tímto článkem kopírovat film 
Hard Grit, a tak se historických milníků dnes nedočkáte. Zrovna tak, vybírat nejhezčí cesty je úkol příliš obtížný, snad se mi to podaří v budoucnu, kdy se pokusím přiblížit pár nej oblastí. V brzy se snad dočkáte článků s názvy: Stanage, Roaches, Higgar Tor, Burbage.. A možná dojde i na Yorkshire – Caley, Ilkley ci Brimham.