Jediné, co se nezměnilo, je stav mého účtu. Jetě v lednu byla situace taková, e ve, co jsme věděli, bylo, e chceme lézt na Trango Tower. Jinak zůstala spousta otazníků. Natěstí nám je velice ochotně pomohl vymazat Mára Holeček.
Trango Tower 6239m n.m.
foto Š Jindřich Bednář
Odlet je naplánován na 1. 7. z Mnichova. Samozřejmě balíme a zařizujeme ve na poslední chvíli. Lehké problémy s vízy a permity, ale prvního sedíme v letadle. Mnichov, Abu Dhabí a ráno vysedáme v Islámábádu. Zde u nás vyzvedává chlapík z agentury, přes kterou máme ve zajitěné a odjídíme do hotelu. Dopoledne se setkáváme s Lorenzem, Lukasem a Andreasem (výcartí hortí vůdci), kteří mají stejný cíl a vytváříme tak pětičlennou expedici. Odpoledne si jetě prohlííme Islámábád a odesíláme bágly autobusem do Skardu (do letadla můeme mít pouze jeden na osobu). Třetího dopoledne přistáváme mezi horami ve
Skardu. Zde jsme opět vyzvednuti a ubytováváme se v hotelu s nádherným výhledem na údolí a řeku Indus. Odpoledne dokupujeme některé maličkosti, kontrolujeme jídlo do základního tábora a seznamujeme se s Ibrahimem, co je ná kuchař.
Islamabád
foto Š Jindřich Bednář
Druhý den dopoledne vyřizujeme některé nezbytnosti jako třeba zálohu na armádní vrtulník v případě záchrany a čekáme na příjezd dípů a naich zavazadel, které cestovaly 24 hodin autobusem po
Karakoram Highway, zatímco my pouze 40 minut letadlem. Kolem 11. hodiny doráí tři naloené dípy i s naimi zavazadly a naím průvodcem Alim, který zail několik českých a zřejmě i československých výprav a jak sám tvrdí, tak je movie star, protoe hrál snad ve vech filmech o K2 (je mu toti 66!).
Ali
foto Š Jindřich Bednář
Cesta dípem cca 140 km do poslední vesničky
Askole je chvílema pěkný adrenalinový záitek. Kromě zdrení na oběd a vojenské stanice nás zastavuje sesypaná cesta ve svahu nad řekou. Natěstí z druhé strany čeká díp, a tak přenáíme věci místem, kde bývala cesta, ale teď se tudy bojíme jenom projít. Ze dvou naloených dípů dáváme věci do jednoho, a tak jetě čtyři sedíme na naloené korbě. Pro zbytek se prý obrátí jetě jednou. Do Askole dojídíme se setměním a jetě asi 2 hodiny čekáme na zbytek věcí. Bohuel i kuchaře a jídlo. Askole připomíná místo, kde se zastavil čas, ale asi ve středověku. Ráno přicházejí nosiči a začíná dohadování o zavazadla, které řeí a jakási místní policie. Je to smutný pohled, ale prý je to normální. Ani nevím, jestli je to k breku nebo k smíchu. Nakonec nae karavana čítá 15 nosičů plus 9 koní a nějaký ty koňáky. Samozřejmě jetě 5 kuřat, která jenom tři se podívala do základního tábora.
Počet nosíčů výrazně převyuje mnoství naich zavazadel
foto Š Jindřich Bednář
Z Askole do základního tábora je to tři dny chůze přes kempy Joula a Paju. 7. 7. odpoledne konečně doráíme do
základního tábora. Nádherné místo cca ve 4 100 m s jezírkem a výhledy na skalní katedrály.
Do základního tábora přesouváme 900 kg materiálu
foto Š Jindřich Bednář
Následujících 13 dní probíhá následovně.
Aklimatizace postupně směrem k nástupu, vdy přespat a vrátit se, den odpočinek, pak znova a vý, řeení počasí, balení věcí a pomalu vynáení materiálu k nástupu, který je zhruba v 5 400 m. Neustálé řeení taktiky, protoe počasí letos nic moc, vdy je maximálně 2 dny pěkně. Na stěnu potřebujeme alespoň čtyři, jeden den aby odtál sníh a částečně led a tři dny na vlastní lezení. Nakonec se ve zdařilo a nám se podařilo vynosit materiál k nástupu a zafixovat dokonce tři délky.
První lanová délka
foto Š Jindřich Bednář
21. 7. kolem 6. hodiny ranní konečně vyráíme. K nástupu je to sluný výlap a poslední úseky překonáváme po fixních lanech po předchozích expedicích. K vlastnímu výstupu jsme si vybrali
Slovinskou cestu, která je na Sunny Ledge společná se známějí Eternal Flame a pak vede těsně napravo od ní. K dispozici máme jeden ruský a jeden korejský nákres. Bohuel nutno říci, e se lií nejenom v popisu jednotlivých délek, ale i jejím počtem. Hned první dýlka začíná zostra
7a+ s minimální moností jitění. Následuje devět dýlek v rozmezí 5+ - 7b a skýtají lezení jak v plotnách a převisech, tak i jednu mixovou dýlku. Poslední tři jsou v poloených plotnách, kde největí dřina je vytáhnout dvě pod sebou zavěený svině. Pozdě odpoledne vylézáme konečně na
Sunny Ledge.
Stavíme stan a snaíme se něco pojíst, i kdy nám to moc nejde. Přece jenom převýení ze základního tábora není malé - cca
1 600 m. Podle předpovědi má dalí den sněit a pak být tři dny hezky. Sněit začíná u v noci a následující den napadlo kolem 20 cm. Vítr způsobil, e stěna nad námi vypadá jako čerstvě napricovaná hrubá stavba. Je nám jasné, e následující den budeme muset čekat, a sníh roztaje.
V neděli je krásné počasí a my dolaďujeme dalí postup. Během dne mizí sníh a i stěna vypadá příjemněji. Odpoledne se rozhodujeme zafixovat alespoň 3 dýlky. Jednak chceme urychlit postup následujícího dne (čeká nás 13 dýlek na jedinou polici) a jednak nás láká nakouknout do stěny. Po lehké 1. délce následují spáry v plotnách se dvěma převisy. Zafixujeme tři dýlky a zbytek necháváme na dalí den.
Spodní část stěny zdoláváme po připravených fixních lanech
foto Š Jindřich Bednář
V pondělí u bereme pouze jednu svini a malý baůek, a kdy začne do stěny svítit, tak vyráíme. Rychle umarujeme zafixované délky a pokračujeme jetě tři délky mírně poloenou plotnou, kterou protíná různě iroká spára. Kdy končí, absolvuji kyvadlo do dalí, která nás přivádí na 15. tand. Odtud se stěna napřimuje a místy nás vyhazuje do převisů. Začínám toho mít dost. Obtínost neklesá, a pokud tak mírně a pro jistotu v trhlinách a spárách přibývá led a sníh. Dostáváme se do stínu, a tak začíná mrznout a mně přibývá i přes spárové rukavičky krev na rukách.
Lezeme hrozně pomalu a na kadý tand dolézám lehce psychicky zlomený a začínám mít zaječí úmysly. Natěstí ne vytáhnu svini a Béďas vyumaruje s vybraným matroem, tak se dám do cajku a pokračuju. Energii nám dodává Béďasovo suené maso (made in home) a energetické gely. Pomalu se stmívá a my koukáme, kde by se dala strávit noc. Je nám jasné, e na bivak v nákrese se nestačíme dostat. Nakonec bivakujeme na konci
20. dýlky. Neustále sjídíme ze ikmé poličky. Nakonec se mi podařilo zadkem zaklínit do spáry, take ani moc nevisím. Béďas visí v pololee natvrdo v lanech s hlavou opřenou o mě. Prostě jsme si uívali romantiky, u jen ta rozkvetlá třeeň nad hlavama chyběla.
V nekonečném labyrintu spár
foto Š Jindřich Bednář
Ráno je nádherné, zapomínáme na strasti noci a pokračujeme. Po třech dýlkách dolézáme na bivak, který je z půlky pokryt ledem a sněhem. Necháváme zde svini a pouze s malým baůkem pokračujeme. Přelézáme sněhové pole, take na řadu přichází oblíbené přezouvání a pouití cepínu a maček, aby se člověk mohl zase v půlce dýlky přezouvat zpět do lezeček. umaruju za Béďasem a zjiuji, e v té kolmici a v té nadmořské výce je to pěkná dřina (a nebo e by stáří?). Opět se mi honí hlavou, jestli se na to nevykalat, natěstí Beďas nic neříká a jeho suený zázrak mě vrací do hry. Výhledy na K2 a Gaebrumy slibují blízkost vrcholu (slibují ho i nae dva nákresy, i kdy kadý za jiný počet dýlek).
Kdy u začínáme být v pohodě a v duchu si aspoň já plánuju panoramata a vrcholové foto, tak
Trango nás opět přivede do reality předposlední dýlkou, kterou tvoří hladký komín zakončený efektním dvoumetrovým převisem. U při prvním pohledu mě napadlo, e by se v Ádru neztratila. Tato a následující dýlka, kde Béďas v půlce mění vybavení a vylézá
80° led, způsobí, e na
vrchol dolézáme za tmy a místo panoramat děláme romantické selfie, ale jsme tam. Zatím nám to moc nedochází, protoe nás čeká slanění na bivak. Po pěti slaněních jsme na bivaku a o poznání pohodlněni usínáme (nebo je to jen vyčerpáním?).
Poslední délky jsou tvořeny hladkými komíny
foto Š Michal Plunder
estý den ve stěně nás čeká pouze nekonečné
slaňování. Hned po prvním slanění zjiuji, e mít svini na zádech není zrovna nejlepí nápad. Po dvanácti slaněních se dostáváme na Sunny Ledge. Balíme stan a tavíme sníh na pití. Snaíme se dostat do sebe nějaké energetické tyčinky a co nejvíce tekutin. Čeká nás jetě asi 9 slanění s dvěma sviněma. Se zvyující se únavou a dehydratací se přistihuju, e začínám být tak trochu letargický, co by se nemuselo vyplatit. No a tak začínám na sebe sám mluvit, pouívám výrazy, za které by se nemusel styďet kdejaký dladič. Nakonec jsem zjistil, e Béďas byl na tom podobně.
Konečně jsme u
nástupu a na konci fixů. Balíme vechny věci do dvou sviní. Cesta do základního tábora s naloenýma sviněma a únavou připomíná pozdní návrat z vydařeného mejdanu. Nohy se motají, klouou a my předvádíme neuvěřitelné pohybové kreace. Při kadém pádu mám pocit, e u nevstanu. No ale nakonec jsme do základního tábora přece jen dorazili. Na místě jsou u i výcaři, kteří úspěně vylezli Eternal Flame.
Slanění se sviní je nevídanou zábavou
foto Š Jindřich Bednář
Odchod ze základního tábora je naplánován na 3. 8., a tak máme týden času, který kadý vyplňujeme individuálně. Cesta zpět probíhá bez větích komplikací, akorát co jsme li tři dny, tak zpět jdeme dva. Zjiujeme, e pochoďáky nejsou naí silnou stránkou. Ve Skardu trávíme dva dny, v
Islámábádu necelé tři. Jedinou komplikací je zruení naeho letu z Islámábádu, díky čemu jsme mohli strávit den v jednom z nejluxusnějích hotelů v Pákistánu. Za zmínku by určitě stálo nae shánění
piva v Islámábádu, ale to je na jiné vyprávění.
ídlák (plunder@post.cz)
Poděkování: vem přátelům, kteří nás podpořili
Márovi za cenné informace
Marianu Vlkovi za energetické gely nutrition by Berry.En
Ocúnu za materiální podporu a jejich bigwallové sedáky
Michal ídlák Plunder, JindřichBéďas Bednář, HOJ Javořice
Nameless Trango Tower, Slovinská cesta
Způsob přelezení: 7a+, A1, 80°
30 délek, 900m
21. 7. 26. 7. 2016
Centrální plotna skýtá pěkné spárové lezení
foto Š Jindřich Bednář
Sunny Ledge
foto Š Jindřich Bednář
Centrální plotna
foto Š Michal Plunder
Pro urychlení postupu pouíváme fixní lana z předchozího dne
foto Š Michal Plunder
Bivak na tandu
foto Š Jindřich Bednář
Lukas v cestě Eternal Flame
foto Š Jindřich Bednář
S přibývající výkou bylo ve spárách stále více ledu
foto Š Michal Plunder
Základní tábor
foto Š Jindřich Bednář