300 cest za 60 dnů
Tři sta cest za šedesát dní....aneb lezecká jízda po Evropě. Jak to všechno 
začalo?
Letos v létě jsme chtěli, stejně jako loni, na Kavkaz. Máme tam vyhlédnutou 
jednu cestu na Nakra -Tau, do které jsme se minulý rok nakonec nedostali. Začali 
jsme plánovat - jet se mělo opět vlakem, ale co s holkama? Přece je zas 
nenecháme doma. Tak jsme začali plánovat akci pro více lidí a nakonec nás bylo 
sedm, kteří se chtěli vydat v létě do Ruska. Jenže...., s lezením v horách kromě 
mne a Jiřího zkušenosti nikdo neměl, a tak nám bylo jasný, že když v tomhle 
složení vyjedeme, budeme mít na starosti pět lidí, kteří ani nevědí jak se 
navázat na ledovci. Z čehož plynulo, že si to užijou všichni kromě nás dvou.
Takže na konec, tak trochu sobecky jsme celou plánovanou akci zrušili a přišli 
za holkama s nápadem narvat Fiestu až po strop věcmi a vyrazit po skalkařských 
oblastech Evropy, a aby to zkously, malovali jsme jim všechno to koupání v moři, 
exotická místa a spoustu dalších nesmyslů, které by je mohly pro tento nápad 
nadchnout.
Byly pro. Dokonce je to zaujalo víc, než cesta vlakem na Kavkaz. Zbývala jedna 
nepříjemná povinnost, a to říct zbývajícím účastníkům, že se Rusko nekoná a 
proč. Dopadlo to dobře a snad jsme je ani moc nenasrali. Nic už nestálo v cestě, 
a tak jsme se mohli ponořit do snění a plánování o našem letním dobrodružství. 
Které státy navštívit, které už ne, kde lézt, kde ne, kde na to vezmeme prachy, 
atd. Ale hlavně - jaký tomu dát smysl - tak se zrodil nápad 300 cest vylezených 
během dvou měsíců.
Řeknete si možná, co na tom. Asi nic, ale ruku na srdce....kolik cest máte letos 
na skalách vy? Neklademe si za cíl žádné obtížnosti nebo vylezené metry, prostě 
jedeme poznávat oblasti Evropy a něco o tom napsat pro ostatní.
Už když jsme si s Jirkou prvně sedli u piva a začali si psát oblasti, kde se 
chceme stavit, zjistili jsme, že je ten plán naprosto šílený a že bychom na to 
potřebovali alespoň dva roky, ale bez problémů i víc. Vždyť kolik oblastí je jen 
u nás? Míst zapadlých v lesích a v údolích neznámých potoků, míst menšího než 
malého významu, kde pár opravdových nadšenců dělá cesty, které možná už nikdo 
jiný nepoleze... No, závěr byl ten, že by se dalo celé ty dva měsíce klidně lézt 
jenom ve Francii, ale taky jenom v Německu, Itálii (nebo jen u nás doma (a třeba 
jenom na písku)) a pořád bychom nezlezli ani prd z toho, co se dá.
Ale zkusit se to musí.
A teď oblasti, které jsme zahrnuli do našeho plánu.
Německo - Frankenjura,
Francie - Ardeche, Calanques, Verdon
Italie - Finale, Arco
Rakousko – Kampermauer, Berchtesgádenské Alpy
Slovensko - Sulov