Kdyby na přelomu 40. a 50. letech nebylo komunistů a politických čistek na vysokých kolách, moná by se Kluvo k lezení vůbec nedostal. Do skal "utíkal" přávě před nástrahami reimu a tehdejí společností spolu s kluky z rodné ulice. Začínali na cvičných skalách na Pajtúně a v Solonici. Kamarádi u lezení nevydreli, a tak začal Kluvo lézt s jinými, daleko za hranicemi bratislavského okresu.
Ivan "Kluvo" Kluvánek
Čím více času trávil v horách, tím více byl horolezcem, u nelo jen o únik před světem, ale o ryzí váeň a lásku k lezení, skále i horám. Pomalu si budoval reputaci a postavení mezi tehdejími významnými horolezci. Vycestovat do světových velehor bylo tehdy v podstatě nereálné, a tak se na expedice trénovalo v domácích podmínkách, tedy Vysokých Tatrách. Na jednu takovou akci přizval Kluvoe v roce 1955 Arno Puká. lo o velkolepou akci, kdy měli poprvé kolektivně zdolat hlavní hřeben Vysokých Tater v zimě a expedičním způsobem, tak jako se to dělá v nejvyích pohořích světa. 24 horolezců, 10 dní, 61 tatranských títů. Ve zvládli bez větích potíí a pootevřeli tak dveře nejen do velehor, do kterých kdy později vyjeli, byli dobře připraveni.
Jako pro Slováka pro něj byly Tatry domácí hřitě a jen málokdo se můe pochlubit tolika přelezy a prvovýstupy jako on. Například druhý zimní přelez Stanislawského cestou na Vysokou, třetí letní přelez Orlowskeho cestou na Galerii Ganku, první zimní výstup Cermanovou cestou na Javorový tít a nespočet dalích.
První zimní Tatranský přechod
Na konci padesátých let se Kluvoovi poprvé otevřely kavkazské obzory a od té doby se tam často vracel. Mezi horolezci byl povaován za znalce nejen tamních hor, ale i sovětských poměrů a byrokracie, ve které se naučil dobře chodit. Na Kavkaze vylezl řadu váených cest, jako Schmadererův pilíř na cheldu, Severní pilíř na charu, Severní stěna na Ulluauz a dalí.
"Vysoké Tatry sú jedinečné a k nijakým iným sa nedajú prirovna. Ale do Kaukazu som zamilovaný. Pre mňa kaukazským títom nemôe konkurova ani Hindukú, ani Pamír."
V letech 1958 a 1961 byl členem reprezentačního drustva, dalích mnoho let jej trénoval spolu s Rudou Antoníček (pozn. Ruda by včera 17. 3, oslavil 100 let, zemřel v roce 2016). Za své sportovní úspěchy byl oceněn titulem Mistr sportu, později zaslouilý Mistr sportu.
Ivan Kluvánek s Rudou Antoníčkem
Kluvo během expedice Hindúku 1974
Jako vedoucí expedice se podíval také na Pamír, lezl v Alpách, Rumunsku, panělsku, Norsku, zúčastnil se expedice do Hindúkue v roce 1974.
I kdy později skončil s "velkým" lezením, lásku k horám neztratil, jen u nelo ani tak o technicky obtíné lezení, jako spí o horské túry. Byl nadeným cestovatelem, jetě v 84 letech navtívil Kambodu a v 90 naposledy i svůj milovaný Kavkaz. Zemřel 16. 3. 2021 ve věku 93 let.
Více o ivotě a záitcích
Ivana Kluvánka si můete přečíst v knize Navdy první od Martina Krejsy.
foto: Archiv Ivana Kluvánka