O připravované knize Perly východu jsme vás informovali ji v minulém článku. Co vás vak v publikaci čeká konkrétně? Pro lepí představu vám uděláme mení exkurz a nabídneme několik různých střípků:
V knize reflektujeme přelomové cesty a pozadí jejich vzniku - třeba to, e se začalo prostě trénovat: Později sedmnáctiletý Svi (Tomá Pilka) cestu vylezl RP a oklasifikoval ji stupněm 9-. Devizový příslib byl nejen jeden z dalích přelomů obtínosti, ale také změnou charakteru lezení. Doposud se těké cesty lezly v ukloněné, maximálně kolmé skále. Lezci té doby byli skvělí technici, uměli výborně lézt, ale neměli tolik síly. Lezecký trénink byl tehdy jetě v plenkách. Pavel Weisser se kdysi vyjádřil: Ano, Svi byl a je vynikající lezec, ale jeho přínos byl předevím v tom, e jako jeden z prvních pochopil, e je třeba nejen lézt, ale i trénovat. No, minimálně byl první, kdo se o tréninku nestyděl mluvit. Devizový příslib byla cesta, která tuhle tezi beze zbytku potvrdila. Na jedné straně otevřením stupně 9- i na pískovcích a na straně druhé, profilem cesty. Bylo to na tehdejí dobu u pořádně do kopce.
Vímáme si přirozených proměn terénu, jen ovlivňují i samotný charakter lezení, ale i fligen, které mohou pomoci k přelezu: Specifikem Starých skal je ústup výky zeminy, ke kterému dochází spojením antropogenního zásahu v rámci protipovodňových opatření a síly vodního ivlu. Boulderům tak vznikají nové, nií nástupy, které leckdy vypadají bizarně, ale v podstatě se jedná o přirozený vývoj. V této jeskyni také Nunyč (Martin Stránik) poprvé pochopil krasovou podmínku na zdejím vápenci nepotřebuje ty nejnií teploty, ale hlavně tu správnou humiditu. Nízká (někdy i trochu vyí) vlhkost ti můe kupodivu přijít vhod. Proto si Nunyč před přelezem některé chyty občas vlhčí rozpraovačem.
Neopomeneme také dodnes kultovní cesty, budící pro svou odvánost respekt vech lezců: Zná to, zlý sen stojí a drí se čehosi v rozbité skále, přírodní kamenolom a shnilé dřevo v jednom. Poslední jitění je tand. Na co sáhne, to upadne a s hororovým rachotem se roztřítí dole v údolí Jsem durch propocený, co minutu cítím, jak mi stékají pramínky horkého potu po spáncích přes krk hluboko na záda. Pocit, jako kdy teče teplá krev. Vlastně u chápu, proč se říká potit krev Ve má ve své moci strach a hazard, dva nerozluční kumpáni. Krásné na těchto snech je jen probuzení, kdy pomalu přichází úleva a v jejích stopách opojné těstí, e to byl jen sen. Jene dnes to sen není
Jsou zde pak i linie, které se podařilo výlézt zatím pouze Adamovi - tedy trochu inspirace i mladím generacím. Ostatně parkour je vyuíván v lezení pouze pár let: Rozklíčovat obtíe Zrcadla se podařilo a v září 2021 Adamovi. Případní zájemci to mají vlastně jednoduché úvodní dvojskok v hladké plotně toti ihned rozhodne, zda má smysl pokračovat, či nikoliv. V dalím boulderu stačí mít dostatečné rozpětí a silný palec, závěrečná část je ji pouze o prachsprosté síle. A co na to Adam? Stěny tohoto typu vnímám jako extrémně estetické. ádné výrazné výčnělky neruí pohled na dokonalost samu. Hladká, pruhovaná stěna s bombastickou kvalitou skály. Jako kdyby se člověk na těch osm metrů teleportoval někam do Verdonu. I ta expozice u tam nějaká je, i kdy o něco větí expozici brání strom za zády a police pod tebou. Kvality skály této linie jsem se dříve dost bál a práve i z toho důvodu jsem ji nikdy dříve neproslaňoval. Velmi jsem se mýlil. Zajímavá mi přijde na kombinace oldschoolového lezení po mrdkách se začátečním dynamem. Moderno-oldschoolová fúze, která snad někoho namotivuje k vyzkouení.
Prubířské kameny (rozuměj cesty) v naí knize opomenout také nelze. Předevím pro něné pohlaví to je Kapárkův hrobeček s doposud třemi přelezy: Do cesty Kiku (Kristýna Eichmeirová) ji několik let posílal Kala, její manel, a nemálo lidí ji neustále hecovalo dotazy, zda u v Krase vylezla i něco opravdu váného. Hrobeček tou dobou navíc neměl ani regulérní enské opakování, co také působilo motivačně. Člověk si tam nakonec docela dobře zaleze, i kdy ho zrovna nevyleze. Jsem ráda, e jsem se do něj pustila, i přesto, e jsem v něm strávila několik let. Hrob mě toho o lezení v převisech hodně naučil a v dalích cestách jsem z toho čerpala a dál čerpám, shrnuje Kiku. Nutno dodat, e na tuto echt chlapskou cestu brutálně trénovala...
Konečně trocha skalní poetiky není také od věci, přeci jen jsou směry, které budí nemálo emocí: Jsou cesty, které předznamenává ji jejich název. Kdy jsem linii Učně zahlédl poprvé, bylo to jako čiré zjevení. Jarní slunce přes holé větvoví nasvěcovalo doslova dechberoucí dílo přírody, času a řádu. Po prvních krocích si uvědomí a zaráející skladbu lit a rytmus cesty, ve je na svém místě s odzbrojující přesností hodinového strojku. Uchopitelné a průstupné jen po trokách. Učeň je jistým způsobem zhmotněný sen o dokonalé cestě. Směry jako tento toti v sobě mají nespornou uhrančivost. Cesta k úspěnému přelezu ovem vede po velmi tenké linii umění koncentrace lemované dokonalou přesností kadého pohybu.
Těíte se? Pokud ano, budeme rádi nejen za zpětnou vazbu, ale i podporu v rámci sbírky na Donio, která nám pomůe celý projekt dotáhnout do konce! Díky vám za to.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.