Vechno začalo tím,e se odloil plánovaný přechod N.Tater na sněnicích na neurčito. Protoe jsem ale měl dovolenou a bylo mě líto ji nějak nevyuít, vzpomněl jsem si na pozvání spoluáka z akády Krakonoe - Petr Holub. Mají ve Vítkovicích na Benecku krásnou horskou chatu. Hurá do Yetti sportu půjčit sněnice a hurá do hor( středa 16.2 pátek 18.2).Do Jilemnice se doplácám vlakem,odtud jedu s Krakem autem a na chatu. Cesta je zapadlá sněhem a tak Krakono předvádí jezdecké umění do vrchu (mitsubischi 4x4 s řetězama).
Mým cílem bylo potrénovat pohyb na sněnicích a ulovit co nejvíc tisícových vrcholů v okolí. Proto jětě ve středu odpoledne jsme s Krakem vyrazili na nejblií vrchol eřín (1027m).Cestou jsme se bořili v praanu a tak jsme se střídali v prolapování. Nahoře jsme byli asi za hodinu, zpocený a já u začínal mít představu ,jak velkej chleba jsem si na zítra uříznul. Po návratu na chatu jsem si jetě pečlivě naplánoval přechod na čtvrtek.Plánovaná trasa Černá skála (1039), Mechovinec (1081),Kozí hřbet (1034), Medvědín (1235),Zlaté návrí (1411),Vrbatovo návrí (1416), Harrachovy kameny (1421), Kotel (1435),Lysá hora (1344), Vlčí hřeben SV (1140), Vlčí hřeben (1124), Vlčí hřeben JV(1119), Preislerův kopec (1035). Vzhledem k blízkosti eřínu a doby potřebné na jeho zdolání jsem zavrhnul,e se dá přechod stihnout za světla.Počítal jsem tak 10 hodin sviného pochodu.Vyrazit před osmou a někdy za tmy dojít. Tím, e jsem eřín měl za sebou, jsem uetřil asi hodinu, dal se pohodlně obejít.Zvolil jsem taky čas ,kdy musím být na Mevědíně, abych měl vůbec anci dojít zpět aspoň do půlnoci.Bylo to 11,00.
Protoe popis cesty není předmětem tohodle článku,jde vlastně o takový úvod pod Zlaté návrí, proto bude co nejstručnějí.
Ráno vstávačka, pí Holubová mi připraví snídani, společně zkouknem počasí v tv, má trochu obavy, popřeje mi astný návrat. V 7.40 vyráím od chaty.Cesta mi rychle ubíhá, je to paráda, nevídaný sněhový podmínky. Výhoda sněnic je, e se můete vydat i necestou plnou praanu, co je na nich asi to nejlepí. Nikoho tam nepotkáte, moná pár zvířat. Vdy kdy jsem doel na tisícovku, zapsal jsem její čas. Kdy jdete sami, tak nemáte s kým pokecat a tak kecáte v duchu se sebou. Tak jsem se zamýlel co vlastně nesu v batohu a dolo mi,e nemám oheň. Říkám si neva, koupí na Medvědině, popřípadě na Vrbatce. Jene do Míseček jsem doel 10.45 a na Medvědín do 11.00 jetě kus do kopce. Vybíhám proto sjezdovku do protivky, začíná mlha a vítr. Na vrcholu v chatě jsem 11.10. Tedy 10 minut po stanoveným limitu, není to moc, tak se nezdruju kupováním sirek( velká chyba), a pokračuju zadem podél tyčí po hřebenu Krkono na Zlaák. Za chvíli se cesta napojila na hlavní magistrálu z Míseček na Vrbatovku, tam jsem dohnal párek němců na běkách. A tím začíná sranda:
Poznej průser na vlastní kůi aneb kdy si řekne pro sebe: To není kurva dobrý.
Idylka a po odbočku na zlaté Návrí. Po rozhovoru s dvěma němcema (řekl jsem jim, e to maj tak 500 metrů,a e se sejdem na Vrbatce a dáme čaj tak za 5 minut,e si odskočím tady do mlhy pro jeden vrchol. Namířil jsem to diretisimou přímo na vrchol (1411), to jsem jetě nevěděl, e se troku zdrím. Na zlatém návrí nebo na místě, který jsem za něj povaoval jsem napsal čas 12,10. Vtom zesílila vichřice,mlha dohlednost 5 metrů,na plochým vrcholu jsem ztratil orientaci. Říkám si,stačí se vrátit tou samou cestou zpět,hlavně nejít po lavinovým severním svahu. Ale ejhle,jdu asi 5 minut z kopce. Vítr mě bičoval, a napovídal, e jsem asi na druhý straně svahu neboli lavinové svahy Labské jámy. A to jsem sakra nechtěl. Říkám si e tu něco nehraje, kurva proč jsem si nevzal kompas, ten by mě zachránil. Dalí: to není kurva dobrý. U jsem začínal mít skoro paniku, furt jsem ale věřil, e jsem na zdravý straně hory. Kdy tu se dohlednost zlepila asi na 10 metrů a mně se zjeí srst na těle. Pode mnou padák jako sviňa, kdybych uklouzl
,plochý vrchol toti pokrýval vyfoukaný led (v tuto chvíli jsem padal snad kadou minutu sněnice na tyto podmínky prostě nebyly dělaný,a tak jsem pouíval hůlky jako cepín, abych zachytil pád po skluzavce). Dalí moností jak spadnout na zem bylo se pořádně narovnat, foukal tu opravdu silný vítr. Dohlednost se zase zhorila a tak jdu traverzem doleva.( V tuto chvíli u jsem tuil,e jsem na patný straně,doleva byl směr na Vrbatovu boudu). Po chvíli 2 metry přede mnou Jáma, připomínající díru do pekla, nic mě snad tak v ivotě nevystrailo. Otočil jsem se do kopce,vítr v zádech a skoro jsem běel jak o ivot. Připomínám, e jsem u víc jak 10 minut nevěděl, kde jsem. Kdy jsem doběhl na hřeben (je tak plochý,e při nulové dohlednosti jsem jen tuil, e to je u hřeben), zastavil jsem se. Začal jsem přemýlet, jak z toho,o klidu se mluvit nedalo. Nebyla dobrá dohlednost taky z toho důvodu, e mě přimrzly víčka pravého oka, musel jsem je rukou roztrhnout,ale za chvilku zase přimrzly. První, co jsem chtěl řeit bylo chránit obličej proti větru, pro tyto případy jsem měl s sebou lyařský brýle. Vyndal je z batohu a nasadil. Musel jsem se smát, protoe jsem neviděl vůbec nic, byly totálně namrzlý. Tak jsem sundal rukavici a klekl na ni, aby mi ji vítr nevzal.Začal jsem námrazu kapesníkem sundávat. Tohle mělo jediný efekt: namrzla mě fest ruka. Brýle jsem zase schoval a přemýlel jak určit správný směr. Naivně jsem zapíchnul hůlku do sněhu a hledal stín, jako e určím směr podle slunce a času,marně v mlze je světlo rozptýlený dokonale, take věci nevrhaj stín. Napadlo mě taky se nějak schovat před větrem, kopat záhrab do ledu sněnicemi opravdu nelo a tak jsem pokračoval ve směru ,který mně přiel nejlepí. Abych nebloudil v kruhu, tak při zastávce jsem si poloil hůlky do směru, kterým jsem předtím el. Jestli někoho správně napadlo, e jsem se měl vrátit po stopách zpět na cestu, tak věřte,e to nelo. Dokonce to bylo to první, co mě tehdy napadlo. Ale led a vítr byly proti, dokonce stopy 5 metrů zamnou u vlastně nebyly. Pokračuji tedy v nějakém směru, hlavně nesejít do Labských jam. Jdu asi 5 minut a nevěřím svým očím. Místo toho abych se vrátil zpět na magistrálu, kde jsem se loučil s němcema, jsem skoro hlavou v předklonu narazil do nějakého černého stínu,jdu blí a u vím e je to v suchu,je to nějaká chata. Jdu jetě blí a říkám kurva, co to je za chatu. Vrbatka přeci vypadá jinak, kde to kurva jsem? Ale u jsem byl v klidu, to by byl luxus bivak, sice bych si nenavařil, protoe jsem mel vechno, jen ne sirky, ale spacák by byl luxus. Chata byla na první pohled oputěná a zasypaná a ke střee. V čele střechy byl zamrzlý nápis. Začnu jej jak řepa hůlkou obouchávat, v domnění, e tam bude napsáno Vrbatka. Nápis by byl normálně ve 3 metrech, já k němu doel po závěji, zaklekl a vybouchal. Musel jsem se opět smát, byl to velký reklamní nápis Budvar. Tak to néé, začnu chatu obcházet. Dohlednost se mezitím zlepila tak na 30 m, v dálce vidím stín dalí chaty Vrbatky. U konečně. Ta 1. chata byla nějaká zastávka. Teď v klidu dojídám zelnou polívku na Vrbatce,dopíjím čaj a rozmrzám.Zbytek přechodu vzdávám, to by byla sebevrada, teď se jetě stavím na pomníku Hanče a Vrbaty, jaká náhoda, docela jsem na ně při bloudění vzpomněl. Pak tak 3,5 hodiny zpět do Vítkovic.
Dopisuji tenhle text na cár papíru v teple Vrbatovy Boudy jetě trochu třesoucí se rukou. Je 13,06 - 54 minut po začátku agónie.
Toto jsem opravdu psal ihned po příchodu na Vrbatku a jen minimálně cenzuroval, sluných slov kurva bylo toti pouito a nadmíru.
Ne odejdu, kupuju jetě sirky, kdo ví co se jetě můe stát, hlavně u nechci opakovat takový blbý chyby. Vyjdu ven před chatu, neriskuji ani dojít na pomník Hanče a Vrbaty (dalí tisícový vrchol), který je opravdu kousek od chaty. Nechám si od namrzlého běkaře vysvětlit, kde začíná správná cesta zpět a lapu zpět do H.Míseček,cestou dolů se dohlednost zvyuje a na 200m a pak po plynovodní na Rozcestí, zněj pak kousek do Vítkovic. Přicházím na chatu v 16.20 jetě za světla.
Výbava:
Na sobě: kanady vz.2000 letní, gelanots kalhoty, fleeska, milo membránovka, milo návleky, pod tím vojenský jitex jegry,gore-tex rukavice, no-wind kulich
Sněnice: z jetti sportu za 50 na den, dural rám, plátno, malý nesmeky, doporučuji jen na prachový sních, troku jsem natrhnul plátno
Sjezdové hole
Batoh:Mapa 1:50 000 rok vydání 1986,poznámky,kniha tisícovky,vařič,bomba 450g, líce bagr, eus, jídlo na 2 dny, spacák (1 kg extrém +2C), čelovka, lyařské brýle
Počasí:
Den 17.2.2005 předpověď na den- lavinová 3,polojasno,vítr severní do 60 km/h, teploty na horách -5
V noci na 17.2. napadlo 15 praanu,den předtím 30-40 praanu. ideální podmínky pro sněnice řekl bych
Závěry:
Do hor minimálně ve dvou
Pořiďte si kompas,bude se hodit!!! (aktuální mapa je samozřejmost)
Kdy není dobrý počasí vysr
se nato HORA NEUTEČE (ale to si můe říkat tisíckrát,stejně do toho jde)
Kdy někde doporučují jít po cestě, tak tomu věřte
Ne odejdete na takový podobný podnik, 2x si zkontrolujte obsah důleitých věcí v batohu, a se vám nestane, e se taháte celý den s vařičem
. a nemáte ho čím zapálit,protoe zapík a sirky jsou vtom druhým batohu,který zůstal v chatě.
Chybějící věci jako sirky apod., se dají samo koupit i v horách. Udělejte to hned při první příleitosti a né jako já. Na Medvědíně v kiosku jsem straně spěchal a sirky chtěl koupit a na Vrbatce, v domnění, e do tuhého půjde a z Vrbatky přes Kotel na Lysou horu
V mlze,i kdy někde nad sebou tuíte slunce,předměty nevrhají stín
Ve stresu k sobě mluvíte sprostými slovy, alespoň u mě, kurva padalo a příli často
Pro lepí orientaci problémového úseku jsem upravil fotku okolí Vrbatovy boudy, takové má být počasí kdy se jde na hřebenovku!! Foceno 20.2.2004 ve 12 hodin Krakonoem, přesně rok před mým výletem.
Horám Zdar!!! (Berg Heil)