Dnes vyšel druhý díl průvodce Moravské skály, tentokrát Severní Morava. Průvodce má 216 stran oproti původně 185 avizovaným, na kterých je 239 nákresů a 44 mapek.
Oproti minulému průvodci došlo v oblasti Jeseníků a Rychlebských hor k nárůstu cest o celých 55 %. Z 1330 cest z roku 2010 na 2070 dnes.
Přibyly především nové lokality v okolí Vrbna, kde je na velmi malém prostoru (i s Ludvíkovem) koncentrováno skoro 700 cest všech obtížností, ale především těch středních a nižších.
Obálka průvodce
Všechno ostatní je aktualizováno, doplněno nebo dopracováno. Za zmínku stojí velká aktualizace Vyhlídky u Vrbna, lépe je zpracovaná oblíbená Liščí skála u Javorníku, Josefovské skály u Branné nebo minule zcela opomenutý Křížek - Rolandův kámen u Karlovy Studánky. Jsou popsány i dvě drytoolové lokality v Branné (LOM a Podzámčí) a tři nově popsané skály na Jesenicku.
Graficky je to dvojče prvního dílu. Jde o striktně technickou publikaci vyznačující se nejvyšší možnou mírou v tištěné podobě zpracovaných informací (množství cest na počet stran) na trhu.
Cena je 350 Kč.
Průvodce bude dostupný od úterka v HUDY sportech v Ostravě, od středy v HUDY sportech v Brně nebo na e-shopu moravskeskaly.cz.
Dobre a užitečné zboží tolika reklamy nepotřebuje. Spousta reklamy působí i negativně. Doma dětem vysvětluji, ze v reklamách jsou věci co nikdo nepotřebuje, proto nám musí říkat, ze si je musíme koupit. Trochu zjednodušující, ale když vidím agresivní reklamy a stačí jen počet, jež jsou zaměřeny na děti, tak se mi chce blejt. Trochu jsem odbočil a vykecal se po ránu.
Kritika je dobrá, ale aby k něčemu byla, měla by být konkrétní. Nevím, jestli je zde kritizováno to, že Východní Morava nemá zásadní rozšíření a pro majitele starého průvodce (z Chřibů) nemá moc smysl si průvodce pořizovat, tak je to akceptovatelné. Je ale už hodně lezců, kteří starého průvodce nemají a už si ho nemají jak pořídit, pro které to smysl má.
Pokud je ale kritizováno něco jiného, ocenil bych vyjádření, co je konkrétně špatně.
Vůbec nic si z rejpalů nedělej. Jsou to klasičtí počítačoví vysedávači. Vaše práce je samozřejmě úctyhodná a myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu, že jsme za ni, jako komunita lezců, opravdu rádi.
Pokusím se to vysvětlit. Obecně v Jeseníkách je o něco tvrdší klasa. Konzultoval jsem to s osobnostmi tamní komunity a všichni to víceméně přiznávají, ale nedá se dobrat nějaké definice, o kolik by to tak mohlo být. Výrazněji se to projevuje v cestách střední a nižší obtížnosti, kde se při posuzování hledala kontinuita se staršími cestami. U těžších cest se to víceméně srovnává, i když stále tam nějaký rozdíl je. Jak v čem, jako vždycky. Rabštejn je ještě navíc specifický tím, že je to historická oblast, kde si to celé prošlo dlouhým vývojem od původních klasifikací, přes jejich podivnou devalvaci v 80. letech (ze starých VI byly najednou IV+, aby se uvolnil prostor pro těžší cesty) až po určité narovnání, které dotvořili Ota Srovnal s Pepkem Strakou v roce 2010. Klasa z roku 2010 je ale zase kompromis. Nikomu se nechtělo kompletně překlasifikovávat staré tradiční cesty, vedlo by to ještě k větším zmatkům. Kluci udělali jen několik úprav, na které si nikdo nestěžoval. Takže shrnuto: těžší cesty na Rabštejně víceméně sedí (jsou asi malinko tvrdší). Starší cesty mají rámcově původní klasu, na kterou byli historicky všichni zvyklí. Navíc překlasifikovávat staré cesty od legend jako byli Červinka, Kývala, Šmída nebo Orolin by byl výraz neúcty. To že některé pětky nebo šestky jsou dost těžké a k tomu ještě mnohdy trochu morálové, je třeba brát, jak to je. Tohle je normální součást lezení, nejsou to skoky do výšky.
Můj pohled na věc: ve starších klasických oblastech (Rabštejn, Vysočina, Kras...) je na zalezení si v 5+ nebo 6- potřeba lézt v oblastech moderních tak 7 a navíc být schopný řešit problémy nad jištěním.