Sedě na vrku a dobíraje v lenivých kvantech poskakující lano, mívám dosti času na rozhlíení se po okolí. A okolí bývá téměř vdy rozhleduhodné. Oči se těí plochami zelených lesů, zlatých a hnědých lánů, lutých řepkových polí, červenými střechami vzdálených vesniček, stříbrnou hladinou Labe i edivými siluetami skal. Záitek nad záitky.
Ale vdy se mi do mylenek vkrádá pocit, e to není ve, e to samo o sobě by nemohlo stačit. Jak neskromný a vůči krajině nabízející tak úchvatnou scenerii nevděčný lidský rozmar. Při hledání důvodu, proč vlastně blaí ta soukromá chvilka na vrcholu a co je tím nosným pilířem, o který se opírá due lezcova, musím přiostřit zrak a přiblíit kontury trochu blíe.
Náhle se vyjeví obrysy Bloszstocku, Falku, Pfaffensteinů a dalích známých míst a spojují se do pomyslné plastické mapy. Ale ani nyní jetě není zodpovězena otázka, kde jsou vechna ta místa tak potřebná pro uspokokojení nenasytných chtíčů. A jsou tu někde vůbec? Vdy jich skoro nevidno. Při dalím přiblíení u téměř celé zorné pole vyplňují stěny. Chtělo by se zvolat přihořívá, ale jetě chybí kousek, kousíček. A pak, pak u oči vyhledají první kruh, a o něco výe dalí, a ruce osahají skálu a v hlavě u se rojí způsoby jak se odlepit od země. Jetě se pokochat stránkami průvodce, ztotonit psaná slova se skutečností, a s radostí zjistit, e kousek vedle vede dalí cesta. A proboha, na sousední vě zase jiná. A věí jsou stovky a cest tisíce. V ten moment je člověk pohlcen. Z velkého výhledu na počátku, který lezci nenabízel zdánlivě nic, se náhle stává ráj nabízející více ne se dá unést. A takhle nějak je to přece zapsáno v povaze lidské, mít více ne se dá zvládnout, ne?
Příleitost vychutnat vechno krásno musí být prostě a jednodue propojena s chyty v rukou, stupy pod nohama a hlavou v oblacích. Pak je proitek úplný. Někdy jde vechno jako na drátkách a jindy se selanka změní na boj o ivot. A to u se pomalu dostávám k jádru dneního dílu. Občas se záměr přelézt nějakou cestu změní v dobývání, za které by se nemusel stydět ani Caesar. Z pohledu současně sportovního se z takového záitku málokdy vyklube hodnotný výkon, ale právě Sasko dovolí mít radost i po podobném přelezu. S Jehlou jsme si jeden uili při nedávném Máji v Sasku.
Vě Teufelspitze na Affensteinech a zejména její údolní stěna s cestou Talseite za IXc bez postavení mě lákala u odjakiva. Právě Máj se výborně hodil pro její přelezení, protoe se nali i ochotní fotografové, kteří mohli vyuít výjimečné polohy věe stojící v hlubokém úzkém údolí. Z protějí strany údolí ve výi vrcholu Teufelspitze se přímo z turistické cesty nabízí pohled na celou její údolní stěnu. Talseite vede trhlinou na úpatí stěny, stěnou, zahnutou irokou spárou, pak kus při pravé hraně, zpět do stěny do dalí iroké spáry ubíhající doprava opět na hranu, po ní a pod vrcholovou hlavu, vodorovný traverz doleva a na vrchol. Popis jedna báseň.
Protoe jsme ale nechtěli jen tak obyčejně vylézt na vrchol, zvolili jsme si variantu Sympathie mit dem Teufel za Xa, o které jsme nevěděli nic. Výstup trval pět hodin, nijak mi ke cti neslouí, ale pamatovat si ho budu nadosmrti. A ke čtvrtému kruhu nebyl větí problém. Nástup v pravidelném kruhovém labu při pravé hraně údolky byl sice zajímavý a trochu i nejitěný, ale zdařil se. Dolez ke třetímu z police přes převis také nebyl tak hrozný jak se tvářil. U čtvrtého kruhu vechno skončilo. Přitom tři metry nad ním byl balkon jako hrom s pátým kruhem a vypadal takřka na dosah. Nebudu prozrazovat klíč tohoto "dosahu", ale věřte, e po dvou hodinách pádů a skutečně nejrůznějího zkoumání jsem to nevzdal jen proto, e na mne Jehla zezdola volal: "Přece to nevzdáme!" A to tam celou dobu stál v ikmé zameené stráňce, skoro nic neviděl a jistil. Řeení se nakonec nalo, ale balkonek padl za cenu naprostého vyčerpání. Ale spravedlivě musím přiznat, e kdybych na ten správný fígl přiel dříve, mohl jsem si tu kalvárii uetřit. Co není v hlavě ... se tam prostě musí objevit. Na balkonku je asi třiceticentimetrová vrstva hlíny s vřesem, zpoloviny uříznutá a odstraněná, aby byl kraj čistý a dolezuzpůsobilý. Pokud si nějaký dobrák očistí i zbytek, pravděpodobně nedosáhne na pátý kruh a u vůbec ne do díry vlevo nad ním, stěí dosaitelné i teď.
Dalí pou u byla totoná s originálem Talseite. Dolezli jsme do ní u jejího třetího kruhu. Od něj docela lehkým terénem se spoustou děr lehounce vpravo. Dalí problém o obtínosti maximálně VIIc nastal při dolezu ke čtvrtému kruhu. Dríc dolní konec ikmo doleva vzhůru ubíhající police, asi deset metrů nad kruhem bez jitění, se musí udělat takové ty nejisté kroky bez chytů a postavit se. Jeden nikdy neví jestli má dát nahoru levou nohu pak hýbnout zády a ruku vzepřít anebo pořadí pohybů zpřeházet jinak. K dispozici má jen jeden pokus. "Paneboe, proč ten blbec Arnold nedal ten kruh u tady, to bych se ani nezastavil.", říká si. Take po půlhodinovém sbírání morálu hup a hop a, jak je to snadné, cvak čtvrtý kruh. "Jetě, e ho ten dobrák Arnold dal a sem, protoe tahleta stěnka je tedy pěkně vypečená.", říká si o chvilku později při dolézání do ikmé spáry. Zbytek cesty se dá vylézt, i kdy traverz v římse pod vrcholovou hranou z pravé hrany na levou má pěknou expozici.
Vrchol má přichystáno jedno příjemné překvapení. Je jím vrcholová kníka z roku 1953, tedy od úplně prvních lidí (2.8.1953, Harry Schöne, H. Friedemann, W. Schlenkrich), kteří sem vylezli. Jsou zde zaznamenány vechny výstupy, co jich tato úctyhodná vě pamatuje, a jde o skutečnou přehlídku pánů lezců. Sám Arnold musel mít vě ve velké oblibě, protoe sem opakovaně jezdil opakovat své cesty Talseite a Südwand. Kromě kompletní saské pičky se zde do roku 1989 objevila také téměř kompletní sbírka známých českých jmen. Jako posledního jsem v kníce nael asi deset dnů před námi tuím Davida Šastného po přelezu právě Talseite. Jestli se mezi čtenáři najde někdo, kdo Talseite lezl, napite do komentáře svůj dojem z dolezu ke čtvrtému kruhu, a se ukáe, jestli jsem se tam bál jenom já a zbytečně nezveličuji. Jinak musím říct, e obzvlá miluji kníky, kde najdu zápis od Wolfganga Güllicha. A vrcholovku na Teufelspitze miluji obzvlát. Mezi nejčastěji lezené cesty patří Alter Weg za VIIIa (bez post. VIIIc) a Westkante VIIc (bez post. VIIIb) přímo po náhorní hraně. Obě nastupují ze sedýlka přístupného komínem z masívu za věí. Ladem neleí ani Südwand za IXc.
No a nai Sympathii mit dem Teufel (30.7.1988, Jürgen Höfer a spol.) lezl naposledy v roce 1993 Uwe Richter, autor mnoha krásných moderních desítek, a byl tehdy třetí, kdo ji přelezl. Vzhledem k té dlouhé odmlce o ní před kamarády asi moc hezky nemluvil.
Zase nádhermej článek, Jardo a pěkný fotky. jen by mohly bejt o tych tmaví.
Jo, Arnold to prostě v rajbasech umí, a nejenom v nich. Jednou jsem ho viděl dělat cestu ve Schrammsteinech, tuím Sonnennwendkante IXc. Po přelezení těké stěnky od (posledního) kruhu se cca 4m nad kruhem na začátku rajbasu zastavil, otočil se na jističe a chvíli s ním rozprávěl jak se to leze, a to skoro čelem do údolí. Pak udělal pár kroků přes dalí stupeň, to vechno bez smyčky, a v polici u takových 8 a 10m nad kruhem začal něco montovat. koda, e mi pak doel film.
Absolutní klid a přehled mistra.
Tak na ádost Jardy jsem přechodníky opravil. Prý kvůli tomu byl v minulých dvou dnech absolvovujíc extra rychlokurs českého jazyka za účelem stajíc se mistrem přechodujíc přechodníků.
jetě k následující větičce - perličce:
"Dríc dolní konec ikmo doleva vzhůru ubíhající police, asi deset metrů nad kruhem bez jitění, se musí udělat takové ty nejisté kroky bez chytů a postavit se."
tady to zasluhuje mení větný rozborek. jednak je v té větě nějaká ta čárka navíc, a druhak je potřeba si uvědomit, co je tady vlastně podmětem, ke kterému nám ten přechodníček patří - a to jsou kroky (a tedy mnoné číslo - a tedy dríce), ale pak tady máme troičku logický problém, jak se nám ty chudinky kroky mohou dret. take závěrem bych navrhoval překopat celou větu tak, aby nebyla zvířecí.
a nakonec - tenhle článek mě zase totálně dostal, dokonce jsem v tom okouzlení udělal tři shyby - to by v tom byl čert, abych tu svoji výkonnost z těch estek nepozvedl k nadoblačným výinám.
Já bych to nechal. Samozřejmě jde hlavně o úasný, vestraně náročný výkon. Nu, vzhledem k tomu, e se nejedná pouze o záitek sportovní, je moná i pochopitelná potřeba stylisticky čistého podání. Ale právě ty odchylky od normy tomu dávají ivost. To je ale můj pohled...take samozřejmě mimózní...:)))))
Já bych tu větu:
Dríc dolní konec ikmo doleva vzhůru ubíhající police, asi deset metrů nad kruhem bez jitění, se musí udělat takové ty nejisté kroky bez chytů a postavit se...
pozměnil takto:
Dríte dolní konec ikmo doleva vzhůru ubíhající police asi deset metrů nad kruhem bez jitění a musíte udělat takové ty nejisté kroky bez chytů a postavit se...
A ji drí dolní konec
doleva, po vzhůru ubíhající polici musí jít
Je bez jitění, vak nevadí to, jsi-li borec;
kroky bez chytů udělat, a pak se postavit!
:)))
To je pozitivní zpráva, díky, ale raději na Jardovu ádost, protoe jinak by se mohlo stát, e půjdeme po nábřeí Engelse kolem Divadla Národa a bude to vítezství Pyrrhy, (dříve Pyrrhovo vítěství :-)), abych trochu citoval Cimrmany.
Se z toho deseti-, pěti- a trojbojaře vyklubal docela obstojnej monolezec. Kam si teďka lepí PowerBary? Předtim to moná vozil na tangli vod silničky (to sem viděl na jedný fotce z Ajronmena), teď si s těma tyčkama moná depiluje lejtka.
Ono to bylo malinko jinak. Jarda je toti sluňák V jeho podání: Přece to nevzdáme ve skutečnosti znělo spí nějak Kurva, koukej ten boldr udělat, protoe já na tu vě chci a ty mě tam dostane !!! Tak dej jetě pokus a můeme zakodit v gipfelbúchu. Jarda na to: Tak jo, ale poslední. No a zrovinka to smahnul. Já toti neměl moc co vzdávat. Jitění zas tak namáhavý není a jeliko bych se bez Jardy na takovou vě dostal bůhví kdy, tak bych jistil klidně dalí 2-3 hoďky :-). Ten den jsme si tradičně naplánovali minimálně 6-7 cest, ale tahle megawega nás vysála tak, e jsme dali sváču a upalovali do bivaku Jardo díky.
Papoui, deseti- jsem nedělal. Dalí kouli bych u neunes´, nato abych s ní někam házel.. Místo PowerBaru pouívám něco jinčího , ale ne v Sasku.
Asi tuim, vo co de, ale váhám, jestli to mám vyslovit. Chceme dalí kilo komentářů? Klíčová slova debat o více ne sto komentářích: m.......m - b....k - o......ř
Kluci dobrý, cesta je fakt nádherná. A skvěle dlouhá. Kdy se k tomu přidá, e místy to nebylo vůbec zadarmo, tak se nedivím, e vás pěkně vysosla.
Jehlo, zajímalo by mě, jak jsi přelezl to místo, kde Jarda padal, jako druholezec. Jestli kdy jsi věděl, jak na to a měl lano shora, to bylo skutečně mnohem lehčí. Taky bys tu fintu mohl prozradit, kdy Jarda dělá Fučíka.
Jestli nakonec Jarda se neuchýlil k trikům nás, lezců "pochoďáků" a "rozlejzeček"! Tedy například" Drení chytu zaháklou bradou nebo i zuby, lezení na tření celým tělem, nebo alespoň vím tělem které dostaneme nad převis...? :))
... na skále dobíraje a na pohlaví mu v průkaze vyznačené hledě, přec babou se cítě, s obdívem k skutečným Muům skal pískových zůstávaje...jsem! Hore zdar! j.
Ackoliv nevidivse do Hopich skatuli se mi zda ze spagat vod lanexu nakonec dostane klasik. [Hele Jardo ses klasik?:):)] Tohle lezecko-literarni dilko je proste kvalit nejvyssich.
No, jestli jsem poslouchal Hopa nad pivem v ústecké Medůze dobře, tak do Teplic u jedna ropa od Lanexa zamířila. Navíc si jich tu neváijou (jukněte na poslední díl ČAO njůz a skřeky anarchisty L.Ch.)
Drahý JirkoS
A u lezu s Koasem nebo s Jardou, dopadne to větinou asi takhle: tam kde oni lezou, já lezu jak tak. Kde přemýlej, já funím. Kde oni funí, já padám. Kde oni padají já krutě boldruju a pěkně si posedím. A kde oni sedí nějakou tu chvilku, tak tam to mám větinou na dýl Take si asi dovede představit, jak jsem dopad v místě, kde Jarda pobyl přes 2 hoďky, funěl, hekal, padal, lítal a dokonce i nadával. No uznej: ničil by sis bříka na jednoprstovkách na čtvrt článku ? To je přece holý nerozum. Jarda hold musel trochu líp dobírat. Já bych to samozřejmě přelez...,ale přece nebudu zdrovat jako on :-).
Přiznávám, s přechodníkem mi to prostě nevylo. U mě prosím uetřete, ui jsem sklopil.
Ta finta u čtvrtého kruhu spočívá v tom, e se pravá ruka nezvedá vzhůru tak jako na třetí fotce, ale z chytku za hranou si jen poskočí o něco hlouběji za hranu. Pak se jde vzhůru levou rukou. Před tímto místem jsou ale jetě asi tři kroky za droboučké chytečky, jeden z nich hodně natahovací, zvedání nohou do neviditelných stupů někde pod břichem a taky lýtko na tření za hranou. Po tomto místě jetě několik rajbáskových krůčků na balkónek. Tak teď u je ve jasné ne?
Smyčky jdou vude , kde je třeba, jen ten dolez ke čtvrtému kruhu samotné Talseite je opravdu naostro.
Lano při přelezu je skutečně červený Lanex od Lezce. Jsem s ním velmi spokojen. Pravda ale je, e letoním intenzivním válčením na písku u nevypadá jako nové a nevím jestli přeije sezonu. A to se střídáme s Jehlovou novou Edelridkou (myslím) a její osud bude asi totoný.
A díky za komentáře. Písku čest!
Tak u vim jak! Teď to jetě umět a jdu na to...:))) Kdy u je to tak dokopce, měl by tam být chytík na ruku po loket! Také se obávám, e pod pojmem neviditelných stupů, si představuje něco jiného, neli já, tj. stup, na kterém nejde stát celou tlapou...:)))
Ech! Učitelé rigidního ducha! Nepřesnost? Skvost z hlouby due podaný na bystření fantazie!!! Přesnost gramatická není důvodem naeho bití a není třeba jí mýt!!!
Jak jen elím toho, e jsem nebyl důslednějí a nechal se donutit k, by jen občasnému, navtěvování kolních kamen a do 15 let věku!!! Pedagogové! Znám! Oba rodičové moji, i ena má! Vak nedosti tomu! Okolí je prostoupeno učiteli, převlečenými za pracovníky v lékařství, pohostinství, masových médií a občes se najdou i na skalinách! Ti nejsou schopni se smířit s tím, e pouívajíce sám sobě, na sobě, přechodníku takového, naznačuji jen povojnost svoji! Stejně, jako e mé časté "vyděl jsem", je jen vijádřením hlubokých souvislostí verbální a vizuální sloky percepce. Tak prosté!!!
Hraje si Jeníku sice na literáta, očividně se snaí jazykem svým účinu Vančurova Rozmarného léta dosáhnouti, leč snaení tvoje pouhým odvarem jest a originálu nedostiného ani zdaleka nedosahuje, neb spisovatelů dobrých jesti lakovitě málo, avak jsou.
Dílo sice ze srdce a due podané, leč chyb gramatických obsahující, jest jako patika slavičí na papírovém tácku podaná.
Naprostej vomyl, učitelskej anonyme! Na nic si nehraju-jsem. Nikoliv vak literát vančuroidního, vianoidního či jiného typu, nýbr, právě jen já:))) (PH? II? TF? MM?..)
Chtěl jsem jen podotknout, kdy u tu byla zmínka, o Lanech a soutěi, e stále je jetě otevřená ( do konce tohoto měsíce a dalí budou následovat) a zatím, je laka poněkud nízko. Hodnotí se teda i kvantita. A Jarda aby nedemoralizoval nádhernými články případné dalí přispěvatele je v jiné kategorii. Abychom si mohli přečíst a shlédnout fotografie z bájných dobývání pískovcových vertikál, je přímo naí povinností nedopustit, aby Jarda neměl na čem lézt. Jardo, jdi do toho a neetři ho.
Dík za článek s dokumentací (trpělivý(á) fotograf(ka)) , hned se vzpomínky oiví
Talseite jsem lezl s Davidem letos v dubnu (v plánu byla ovem u hooodně dlouho ), to je ten výstup o kterém se zmiňuje, ale své prvolezecké ambice jsem bohatě naplnil dolezem ke 2. kruhu (děsně jsem se bál pod prvním a dost i pod druhým kruhem, to jsou ovem jen pouhé subjektivní dojmy). Co se Davida týče, nevím jak se bál nahoře on, ale nelíbil se mu dolez spárou na polici vlevo od 3.ho kruhu. (co jsem po chvíli rychle pochopil, nebo hlína a vlhkost ze stromu uprostřed údolky činí ji tak milý spárokomín ve výi okolo 10m nad kruhem a sporým mezijitěním jetě líbeznějím). Čtvrtý kruh přelezl celkem rychle a nic neříkal (já si ovem na ten dolez dobře pamatuji a vůbec jsem nelitoval svého postavení druholezce), ale nad ním volal dávej pozor (ta stěnka je opravdu vypečená, boulder nad policí u 5.ho kruhu také, ale tam se to jaksi očekává). Nakonec to byl 46. výstup od r. 71, co u tak známé cesty není příli mnoho, poznámka v průvodci Extrem Klassik, anspruchsvoll (vestranně náročné) je odpovídající.
Cesty tohoto typu jsou dobrodruství se zárukou.
Vrcholová kníka bude nejspí jedna z nejstarích na saských i českých vrcholech (například na Friensteinkegelu, asi nejnepřístupnějí věi v Sasku, prvovýstup W.Lenk z r. 52, jistě nemnoho výstupů, je kníka z r. 95, co mě - někdy v roce 99 - zklamalo, nebo jsem si chtěl alespoň pár stránek kníky původní ofotit).
O Arnoldovi lze bez rozpaků prohlásit, e je - alespoň od konce 19.století a dodnes - zřetelně největí postavou lezení na písku vůbec (opakované posouvání hranic obtínosti, výběr linií, osazování jitění, mnoství prvovýstupů, vestrannost).
Dalí reakce na výzvu Jardy Maríka, týkající se Talseite.
Lezli jsme Talseite loni v létě s Karlem Nováčkem a Babuchem. Shoduju se s autorem předchozího komentáře (Ivo) na hrůzostraném dolezu k 1.K - tam jsem se vybál dost, ačkoli prsty v trhlinkách drí lépe, ne to při pohledu zdola vypadá. Ale vracelo by se dost patně... Nepříjemné.
Dalí celkem těké místo je odlez od 2.K, dostat se nohama do ikmého labu. Pak kus lehkého lezení na římsu. Následující iroká spára pod 3.K (viz Ivův komentář) byla v létě suchá a nebyl to problém, obtínostně asi tak za V. nebo za VI. - ??? Úsek mezi 2. a 3.K ale táhl Karel Nováček, take k tomu by se měl vyjadřovat spí on. Pokud vím, váhal spí, kdy měl vyrazit do traverzu ke hraně, kde je 3.K, protoe kruh není dlouho vidět. Ale ani traverz není těký a dalo by se bez potíí vrátit. Jsou tam myslím nějaké hodiny.
Dolez ke 4.K u jsem el zase já a větí problém, ani psychický, jsem na tomhle místě myslím neměl. Aspoň si nevzpomínám. Horí byla ta zmiňovaná stěnka od 4.K - a smíené pocity, kdy jsem dolezl rukama do ikmého lábku nad stěnkou: nohama u přece jenom kus nad kruhem a na první pohled ten lab vypadá taky docela zapeklitě. Pak se ale člověk zhluboka nadechne, rozhlédne se, najde nějakou tu skrytou dírku, přebere si, jak to přebrat, a jde to překvapivě dobře.
Od 5.K jsme potupně postavili. I ná výstup byla expedice asi na 4 hodiny a u jsem v téhle fázi neměl moc chu zatínat se a oplácávat nejistě hranku, která usoluje - dal jsem jen pár spí symbolických pokusů. Nechtělo se ani Karlovi a Babuchovi. Ten to pak přelezl čistě na druhém. Moná, e kdyby člověk nevěděl, e se tu stavělo, přistupoval by k tomu jinak - ? Kdyby.
No a nahoře se nám pak moná povedla varianta, protoe jsem si nezapamatoval popis dolezu. Místo abych traverzoval v římse doleva, cvakl jsem kruh vpravo od hrany a cpal se pořád po hraně, mírně zprava. Bylo to docela blbý a těký, asi dvakrát jsem tu spadnul, ale pak se tam nějak dosápal.
Kadopádně je to i pro mě výstup, kterého si váím, v rámci loňského lezení utkvěl docela výrazně - i kdy jsme ho poskvrnili tím stavěním (aspoň je důvod zkusit to někdy znova, a dojmy trochu ochladnou) - a listování kníkou mě potěilo asi stejně jako Jardu Maríka.
Zdravím autory "Lezení v Sasku" a chci se zeptat, jestli by neměli zájem o otitění konkrétně tohoto materiálu v časopisu Everest... Respektive mají monost ti, kteří kdesi "hopkají" a jsou schopni to hodit na papír (počítače), se prezentovat prostřednictvím článků v tomto časáku.
Nazdárek a dík za odpověď. Lída Masa Bob
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Sedě na vrku a dobíraje v lenivých kvantech poskakující lano, mívám dosti času na rozhlíení se po okolí. A okolí bývá téměř vdy rozhleduhodné. Oči se těí plochami zelených lesů, zlatých a hnědých lánů, lutých řepkových polí, červenými střechami vzdálených vesniček, stříbrnou hladinou Labe i edivými siluetami skal. Záitek nad záitky.
1000 Miles Adventure 2024