Vytvořil tak nový rekordní čas a zároveň zkompletoval  tři  alpské severní „velestěny“- Eiger, Matterhorn a Grandes Jorasses.  Samořejmě všechny v rekordních časech. 
Pod nástup cesty z roku 1976 Steck dorazil den před výstupem, aby si mohl cestu, kterou nikdy předtím nelezl, dobře nastudovat. Po noci strávené ve stanu, se probudil do ideálních zimních podmínek (-16°C) a jako vždy vyrazil s minimem výstroje ( 50m 5mm repšnůry, dva ledovcové šrouby, 4 karabiny, jistítko a 2 skoby).
Podle Stecka byly v cestě ideální podmínky. Cestu  "McIntyre" vylezl do poloviny stěny, poté pokračoval dvěma ledovými délkami cesty  "Alexis"  (Patrick Gabarrou & Robert Benoit, 1993), aby se po nich vrátil do mixové pasáže původního výstupu na  vrchol "Walkerova pilíře" 4208m. Celkem 1100 metrů za méně než 2 hodiny a 21 minut.
Přelezení tří velkých severních stěn Alp, bylo a stále zůstává snem každého horolezce. V 80.letech bylo jejich zdolání jen pro hrstku těch nejlepších. Později se tyto stěny, v kterých se psala historie alpinismu, stávají domovem pro vertikální sprintery. Přesněji  pro  Ueliho Stecka, no posudte sami:
- únor 2008 - Eiger, cestou "Heckmair" za 2:47:33 (vylepšil tak svůj dřívější rekord 3 hodiny a 41 ), 
 
- březen 2008 - Matterhorn,  "Bonattiho cestou" za 25 hodin.
 
Colton-McIntyre, Grandes Jorasses
Prvovýstup udělali britští horolezci Nick Colton a Alex McIntyr za 24  hodin v roce 1976 a ohodnotili ED2, A1,VI/6, 90°, dnes je tato 1100 metrová cesta za moderních ED2, WI6, M6.
Rychlostní rekord na Grandes Jorasses
V roce 1977 Jean Marc Bovin přelezl cestu Linceule (Flematti & Desmaison-750m ), vede v levé části Grandes Jorasses, za 2 hodiny 45 minut.
 Zdroje: 
 www.planetmountain.com
 Zdroje: 
 www.planetmountain.com