EL CASTELET, MASCARAT, OLTA, PEŇÓN DE IFACH
EL CASTELET
V okolí Calpe téměř jediný převislý, jediný stinný, jediný obtínějí sektor. Jitění sportovní s nýty. Parkovat je nejlepí v městské části Maryvilla na souřadnicích 38.6379197N, 0.0122847E. Leze se v severní stěně kopce s jakýmsi zbytkem stavby s pěkným výhledem na masiv Serra de Toix (338 m.n.m.) a na město Calpe ideálně ve večerním slunci. Ke skalám se odbočí doprava z cesty na kopec. Od auta je to do různých částí 5-10 minut pěky. Terén pod skalou je vhodný i pro děti, ale nezalezou si tu. První sektor je tvořen jeskyňkami, my jsme zde nelezli. Cesty jsou jednodélkové mezi 6b+ a 7c, jedno 6c má délky tři a zavede vás přímo k torzu stavby na vrcholu kopce. Prostřední sektor je patnáctimetrové převislé břicho s lezením po sintrových strukturách, obvykle velké chyty na sílu a vytrvalost. Cesty větinou mezi 7a a 7c, přičem i 7c je tu příjemně panělsky jednoduché. Nejnií sektor nabízí táhlé kolmé a mírně převislé cesty za 6a a 7c. Tady jsem si vybral věc, která se mi na pohled nejvíc líbila, ani jsem tuil, co to je. Do výky dvou metrů vedl nepřetritý vláček mravenců. Tam mizeli v nitru skály. Take jsem se jim opatrně vyhnul a lezl. Po pěti metrech se bohuel objevil vláček znovu a vedl přes klíčové (jediné) chyty více jak do poloviny cesty. Občas je zapotřebí si přečíst název cesty: Ant invasion (7a). A na ty Ferdy pěkná cesta, bohuel neumím panělsky a tak nedbali mých přemlouvání a varování.
Ant Invasion 7a v El Castellet
foto by Š Petr Resch
7c v El Castellet
foto by Š Petr Resch
7a v El Castellet
foto by Š Petr Resch
7c v El Castellet
foto by Š Petr Resch
MASCARAT
Mascarat bych nazval skálou, která překáí. Vlastně vem cestám, které tudy prochází. A tak je masiv provrtán tunely silničními, elezničními i dálničními. S parkováním je to tu trochu sloitějí, hlavní silnice ji neumoňují odbočit na staré mosty, a tak nejlepí je asi v zátočině na souřadnicích 38.6342844N, 0.0063678E, odkud se podél potoka dostanete ke skalám (5-10 minut). Vzhledem k oputěnosti auta bych toho ale v něm moc nenechával. Pro lepí bezpečí je moné zaparkovat a v Mascaratu a dojít pěky. Na svém úpatí vytváří masiv malý kaňon, ve kterém vedou jednodélkové sportovky. Je zde zhruba desítka estek a v pěkné převislé části desítka sedmiček (bohuel občas po sekaných chytech). Podle mého názoru jsou ale hlavním lákadlem alpinistické vícedélky, mezi nimi pak čtyřdélkové 6a Aía Aurora a pětidélkové 6a+ G.E.D.E. Helmu a vklíněnce rozhodně s sebou!
oblast Mascarat na levém pilíři vedou a pětidélkové cesty (hi res)
foto by Š Petr Resch
OLTA
Olta je (moná kvůli delímu přístupu) nejklidnějí a nejmladí se zde popisovaných oblastí. Zásadní strategickým bodem je parkovitě a odpočinkové místo s moností stanování (zona acampada) na 38.790833N, 0.179167E. My jsme Altu bohuel nestihli navtívit. Průvodci i kamarádi popisují krásná oputěná místa a výhledy na Calpe a moře. Vesměs jednodélkové cesty v edém surovém převáně kolmém a poloeném vápenci mají obtínost víceméně pravidelně rozmístěnou mezi 5b a 7c+. V současnosti jsou tu asi tři desítky cest, ale pravděpodobně budou přibývat. Jitění nýty, skály orientované převáně na východ.
skalní oblast Olta (hi res)
foto by Š Petr Resch
PEŇÓN DE IFACH
To z mého pohledu nejlepí jsem si nechal na konec. Tahle skála je prostě magnet. Budete jí mít snad na vech fotkách s vycházejícím sluncem, zapadajícím sluncem, s koupajícími se dětmi, s palmou, s terasou, za visícím lezcem
. S nadsázkou taková malá evropská vápencová homole cukru.
Masiv se vypíná do výky 332 metrů nad moře, stěny mají obvykle 150 250 metrů. Výchozím bodem je parkovitě na úpatí kopce (38.6392708N, 0.0728222E), odkud vede na vrchol turistická cesta, která slouí obvykle i pro sestup z vrcholu, ale cesty je určitě moné i proslaňovat). Lezení je zde rozhodně více horského charakteru. Najdou se sportovně odjitěné linie i váné hákovačky. V těch sportovnějích vystačíte v naprosté větině cest bez vklíněnců a s jednoduchým lanem (pro koho je to maximum, bude jistějí s dvěma lany na slanění). Skála je pevná. Leze se v severní stěně (méně významná) a ve dvou částech jiní (jihozápadní) stěny. Levá je nií a přístup k ní je z turistické cesty na vrchol. Pod pravou, vánějí, lákavějí část sestoupíte zpět k moři a podél něj jdete a na konec cesty a poté pěinou pod stěnou k jednotlivým cestám. Dá se parkovat i pod touto částí stěny, ale stejně pak sestoupíte na ono vyí parkovitě.
horní převislé části cesty Costa Blanca 6c+ (Peňón de Ifach) (hi res)
foto by Š Petr Resch
Los Valencianos 5c, Peňón de Ifach (hi res)
foto by Š Petr Resch
Los Valnecianos 5c, Peňón de Ifach (hi res)
foto by Š Petr Resch
Peňón de Ifach - ráno(hi res)
foto by Š Petr Resch
Peňón de Ifach - večer (hi res)
foto by Š Petr Resch
plotny v cestě Costa Blanca 6c+ (Peňón de Ifach) (hi res)
foto by Š Petr Resch
Racci na Peňón de Ifach (hi res)
foto by Š Petr Resch
Stěna Peňón de Ifach cesty (hi res)
foto by Š Petr Resch
výlez z cesty Costa Blanca, Peňón de Ifach
foto by Š Petr Resch
Celá hora je ptačí rezervací. Kromě toho, e se budete občas na tandech překřikovat s racky, je v severní stěně zakázané lezení v období od začátku dubna do konce června. Vysloveně zakázané je provozovat v rezervaci cokoli, co připomíná stanování.
Nejjednoduími cestami jsou 180metrová Polvos Mágicos a 150 metrů vysoká Los Valencianos. Obě mají jednu délku za 5c, zbytek je čtyřkový. Výstupy vedou převáně plotnami a kouty, vzhledem k oblíbenosti jsou u malinko olezené, rozhodně vak ne tolik, abyste si je neuili. O víkendech pravděpodobně nebudete v cestách sami. Jitění je sportovní, pár vklíněnců neukodí.
My jsme lezli sportovně odjitěnou klasiku Costa Blanca za 6c+. 250 nádherných lezeckých metrů, v dolní části převáně plotnami, nahoře čekají převisy. Na jitění stačí 15 expresek. Průvodce uvádí 5 hodin lezení, my jsme sedm délek zvládli vlaným tempem za tři hoďky. Nastoupit je určitě dobré hned po ránu, nebo do dvanácti hodin (některé části a do jedné odpoledne) je stěna v říjnu ve stínu. Máte-li rádi slunce, určitě s sebou hodně vody.
Panorama (hi res)
foto by Š Petr Resch
Průvodce a tak dále
Stejně jako v minulém díle, i zde jsme pro orientaci ve skalách pouívali průvodce Costa Blanca, který si nejsem jistý, zda je moné koupit u nás (lze objednat ze zahraničí). Vysloveně zklamáním je pro mě osobně průvodce Roca Espaňa (Band Süd) v němčině a angličtině. Snaí se toho popsat moc a vlastně nepopisuje nic. Stejně, jako jsem psal minule, si a doteď rád pochutnám na bílém vínu Viňa Sol a stejně jako tentokrát, i přítě tam poletím v říjnu, uít si klid po sezóně, teplé moře i krásné skály.
Průvodce