tůsek doporučených dopisů. Hádám oblíbené úřady: nedovolený parkování, penále za sociální, moná zdravotní, doplatek za plyn. Kdo jiný by si taky měl vzpomenout
Na Chodově nikdo neotočil kouzelným prstenem, take do bourací party neádoucích zdí zapadnu, ani nevím jak. U kanga se výborně vzpomíná.
Z Prahy odjídíme za poctivý kalamity. Dálnice zavátá, ostřikovače zamrzají, rádio se přehřívá, prostě jen drobné komplikace, který nezabrání, e jsme za den v Cornudelle, vesničce pod Siuranou. Přivítání není zrovna nejvřelejí : ve 3 poctivý -3st.C. Teploměr a vítr vyvolá troku zmatek, teplomilné hlasy volají po Chorru. e předpověď nelhala, mě trochu překvapí, nicméně dalí den v autě i s neoddělitelným placením nafty a dálnic je argument, který rozhoduje, a to dokonce správně. Lezení se dá bez problémů domluvit se sluncem, skoro vechny sektory jsou otočené na jih. Hádám, e se tu leze celý rok. Dvanáct pod nulou zaskočí asi i domorodce, tváří se přemrzle a smolařům zatuhne i voda v potrubí. Nám jenom v kanystrech, ale led na parkoviti po několika dnech začíná být trochu depresivní.
Montsant
Situ plánek sektorů
Cesty tu zadarmo rozhodně nejsou, i kdy jsme si fantasticky zalezli, seznam vylezených 8a a více prostě neexistuje a poděkování sponzorům taky ne, protoe nás asi nikdo sponzorovat nechce. To jenom pro upřesnění důleitých faktů.
Siurana mi je hned po prvním dni sympatická. Oblast taková, jaká má být se vím vudy. Příroda úchvatná, samotná vesnička s kostelem a několika klasickými kamennými staveními na skalním ostrohu láká o víkendech autobusy turistů. První cesty se dají nastoupit rovnou z auta, k těm lepím se musí vystoupit. V úrovni parkovitě je sektor pro vechny od pětek po 8b, převaujou lehčí. Obecně je v Siuraně dost lehkých cest a překvapivě jsou i hezký. K hlavním sektorům se sestupuje, nejvýznamnějí Campi di Puggi vás prověří kolmými a mírně převislými cestami, najdete tu věhlasné cesty Anabolika 8a, Mr Cheki 8b+, L´ omni sociale 8c+. Mírně převislá 7b+ po litách a direčkách v edém pásu potěí kadého skálomila svojí jednoduchou dokonalostí.
Asi tři dny brouzdáme v okolí věhlasné La Rambly, sektor La olla je na první pohled sympaák, pro změnu krátké převislé cesty po dĄourách v pěkném lutohnědém vápenci.
Lehčí cesty nekladou odpor, plný optimismu zaútočím na 8a+, bohuel v souboru asi esti kroků se mi polovina vymyká, take trochu zaraeně vycouvávám. Jarou ve vedlejím rampouchovém problému stejné klasifikace ukáe svůj maximální stisk a skoro to vyleze. Na dalí návtěvu u není čas a RP se nekoná. Pro milovníky dlouhých přesahů v celkem sluném převisu je o patro vedle MIGRANIA 8b, s delím rozdvojením MIGRANIA PROFUNDA 8b+. Jeliko takovýhle cesty zásadně na druhý pokus nelezu, mam jí tam bezpečně uloenou na přítě. Ze silnice nelze přehlédnout červenohnědý pruh s flekama od mága. Na závěr dne při západu slunce je
..prostě idylka.
Smolovi učaruje pískovcová hrana, jediná v oblasti. Bojuje udatně o OS, ale rajbasový dolez ho celkem spolehlivě sundá. Siurana, zdá se, celá leí na pískovcovém podloí a červený erodovaný pískovec udělá dojem na kadého. O patro vý, v sektoru Siuranella, kluci objeví 25m dlouhou nevynechatelnou linii ( oblíbený červenohnědý mírně převislý pás s neoddělitelným opticky výborně působivým magneziem ) La Crema 8a. Název cesty prý demonstruje přání autora cesty podpořeného Jarouem o legalizaci nutely. Tentokrát opravdu málo chybí k vylezení, plánujem návrat, ale skal je tu hodně a najednou je Siurana pojmem minulosti. Popisu oblasti nemůe uniknout kemp a fajn hospoda autora mnoha siuranských cest Toniho Arbonese. U piva jsme tu zahřívali zmrzlý kosti, krátili večery ( mj. okukováním Frankenjurských desítek na videu ) a dobíjeli kameru.
Asi kadý, kdo tudy projídí, by si bez problémů mohl udělat pár vlastních cest ve slepencových stěnách Mont Santu přes údolí od Siurany. Natěstí u to někdo udělal a nýty neetřil, lano měl asi dlouhý a vytrvalost
jen se domýlím. Jak ve snu bloumam v amfiteátru končícím v nebi. 2* 8b+ a 8a jsou nejfrekventovanějími cestami. Hydrofobii 8b+ si prý Katy Brown dala flash a Sáře to trvalo 4 dny. L man 8b+ mě láká a zároveň děsí. V tomhle převisu si nedovedeme představit vylézt nahoru ani po ebříku. Zůstanu u osvědčené klasifikace 8a. ebřík se ale nekoná, nejmazanějí krok je skok z nicmoc chytu do dobrý dvojdíry po 30 m lezení v libovym převisu. A k řetízku hurá přes jednoprsák . Takhle jsem si představoval panělské lezení. 80m lano je někdy krátké, 70m větinou akorát. Dále je tu dost lehčích cest ( 6b 7c ) fantasticky čistého lezení po dirkách v aproximovaných kolmicích. Kadá cesta, co Jarou leze, je nejhezčí v jeho ivotě. Asi vem se do paměti vrylo 40m dlouhé 7b+, s bouldříkama v dolní půlce, po dobrých dírách ve zbytku. Mnohokrát jsem si chtěl sednout, ale Smola proklínaje ( protoe mi to nedovolil ), jsem to dolez. Jestli mě pamě neklame, připadal jsem si jak laktátová cisterna.
Pomalu se začínáme těit domu, nad lezením se stahujou černý mraky, i kdy je dva týdny jasno a lezem skoro nahatý. Na znamení věčného přátelství mezi národy dostáváme průvodce na Les Bruixes, prý se nám tam bude líbit. Nikdy nevěř panělovi- slibovali, e hadi tam jsou na 40% cest, ale zamoření hadama a jinou havětí je více ne stoprocentní. I kdy je to stěna, kde by zoofil nahrabal spoustu 8a ( asi 30% cest je více nebo méně ). Druhý den u maeme přes Andorru domu. Tam je asi 3m sněhu, vichni mají lye a paní v budce nás kvůli sněhu tunelem do Francie nechce pustit (ani přes kopec, kde je sněhu mnohem více, ale zimáky jsou betonový, tak bych se toho nebál ) .
Take přes Andorru neprojídíme, ale vracíme se a jedem domu trochu jinudy. Cestou se stavujeme v ve starém dobrém Buoux,
Nic u ale není tak dobré, aby nás to dokázalo zadret více ne na den. V Aptu nakupujeme bagety, nutely, a kanystřík vína. Ten teďka pomalu dopíjím a promítám si celý výlet. Moná jetě brnknu Jarouovi, jestli nemá fotky a nechce se stavit na kalíek.