Vzhledem k faktu, že do oblasti Dolomit míří stále více lezců z Čech, rozhodli jsme se napsat zprávu o nehodě, která se stala uplynulý víkend v oblasti Sextenských Dolomit, na věži Cima Grande di Lavaredo a které jsme “naštěstí” pouze asistovali.

S lezením v horách (Dolomity, Alpy, Himaláj) máme s parťákem dlouholeté zkušenosti. Určitě nechceme moralizovat a poučovat, na to bude čas v lezeckém důchodu :-). Nicméně máme pocit, že se lidé speciálně v Dolomitech poslední dobou jaksi “méně bojí” a považují je spíše za větší skalky, setkáváme se pravidelně s neznalostí a podceňováním rizik. Chyba lávky..

30.6.2011 jsme vyrazili s parťákem do naší téměř domovské oblasti Tre Cime di Lavaredo v italských Dolomitech. Jako cíl na další den jsme zvolili Diretissimu  Hasse/Brandler VIII+ (VI+ ,A2) 19 délek, vedoucí v severní stěně Cima Grande. Do cesty jsme nastoupili následující ráno v 7:00 a kolem půl šesté večer jsme už hledali začátek slanění /sestupový komín- jediná slabina jižní stěny, tvořené jinak příkrými policemi s větším množstvím uvolněných kamenů/.


Skupina Tre Cime při východu slunce, šipkou je označený nesprávný sestupový směr Irů

Cestu dolů jsme již znali z předešlých výstupů a tak asi po jeden a půl hodině stojíme dole u výstupového sněhového kuloáru mezi Cima Grande a Cima Piccola / Punta di Frida. Diretka je krásná těžší cesta, vřele doporučujeme.


Lehčí délky ve spodní části stěny V – VI+


Klíčové délky  VII - VIII+

Psychycky a fyzicky nastavení leda tak na večeři a láhev vína jsme uslyšeli volání o pomoc, nepříliš hlasité, ale trvalé. Vycházelo z místa, které tvoří sedlo mezi Cima Grande a Cima Piccola, tedy asi o 200 m výše, než jsme my. Pro znalé, je to místo, kde se končí slanění z Cima Piccola, nejhorší místo pro nehodu široko daleko.

Po vyškrábání se sněhovým kuloárem jsme spatřili 2 lezce. První byl na vrcholu sedla a volal nás. Jeho partner byl asi o deset metrú níže, napasovaný mezi sníh a skalní stěnu a stále ještě cvaknutý na štand /viz obrázek níže/. Po zajištění jejich stavu jsme okamžitě začali volat tel. č. 112, kde nás poslali na 118. Telefon používáme vlastní, borci měli pouze jeden, číslo na něm nešlo vytočit... Následuje vysvětlení situace a zdravotního stavu lezců operátorce a několikeré ujištění, že opravdu nejde o planý poplach. Jako odpověď se nám zjeví dole na cestě chlapík, zřejmě z chaty, pro kontrolu situace. Když si operátor takto ověří data, okamžitě nám posílá vrtulník. Vše se událo během cca 20 minut.

Po přiblížení vrtulníku na cca 20 m a ohledání místa pro eventuální přistání, nebo spíš vysazení záchranářů se pilot rozhoduje pro návrat z důvodu špatných povětrnostních podmínek. To je zhruba půl osmé večer, necelé 2 hodiny do tmy. Operátorka hlásí příchod záchranářů za několik hodin, což je vzhledem ke stavu lezců fatální problém. Snažíme se tedy zaopatřit zraněné a nenechat je upadnout do bezvědomí. Nic jiného než různé vypodložení, zabalení do aluminiových folií a péřové bundy nemůžeme dělat. Fólie jsou z našich zásob, borci je vzít opomněli. V tu dobu bylo v sedle sice teplo (cca nula), ale vítr šílený. Kdo zná tabulku teplota/vítr ví, že výsledek je taky šílený.

U obou máme podezření na poškození páteře, nohou, rukou a vážné poškození ramenního kloubu. Druhý lezec navíc upadá do 2. stupně šoku, pravděpodobně z kombinace zranění/silné prochladnutí. Detailní popis zdravotní stavu zde nebudu uvádět a soustředím se na objasnění nehody.

Po ohledáním terénu jsme se rychle dopátrali vysvětlení. Oba byli společně “cvaklí” na štand viz. foto níže. Když začal jeden z nich slaňovat, došlo k vytržení celého štandu. Následný asi 30 - 40 m dlouhý pád byl neodvratný.


Vytržení štand - slaňovací lano je  patrné ve středu snímku.
Celý štand byl ještě pojištěn 1 skobou ležící opodál na smyci- taktéž původní.

Náš pohled na věc:

Irští lezci vystoupili na Cimu Grande  Dülferovou cestou V+, 300 m, cestou která je přesně na opačné straně hory a vede velkým koutem. Po vylezení cesty zřejmě z neznalosti terénu naslaňovali do obrovské východní stěny a do již několikrát zmíněné průrvy k Cima Piccola – na úplně druhou stranu. Neznali sestupovou trasu.

Po proslaňování celé stěny si v posledním štandu nepojistili staré skoby a ty, uvolněny silnou povrchovou korozí, nevydržely a vytrhly se. Pro jistotu se cvakli do štandu oba.

Neměli dostatečné vybavení: telefon, fólie. (jestli je něco opravdu důležité v lékárničce, je to fólie).

A výsledek?

Lezci měli neuvěřitelné štěstí. Za cca 30 minut, se náhle utišuje vítr. Voláme znovu vrtulník. Ten nakonec opravdu přilétá a před setměním zvládá alespoň vysadit záchranáře kdesi na Cima Piccola. Záchranná akce trvala do 03:00. Dle posledních zpráv jsou oba živí, nicméně výsledek jejich nepřipravenosti je žalostný: souhrnem...zlomená páteř 2x, zlomená noha 2x, zlomená ruka 2x, těžké zranění pánve 1x, propíchnutá plíce atd atd. Cena za vrtulník a záchrannou akci bude asi astronomická.

Ještě dodávám, že druhý den se podobná nehoda opakovala (bez naší účasti) na jiné “skalce” v okolí, štěstí však bylo zřejmě vyčerpáno, lezec zemřel.