Skialpy Bernesse Oberland 10-16.4.2004
Upozornění: vechny korekce gramatiky a slohu posílejte výhradně na KSCM@KSCM.cz !
1.den
Po včerejím příjezdu do výcarského Grindelwaldu a setkání s tátou (ije v Londýně) máme v plánu pohodový aklimatizační den jen tak na rozhýbání. Počasí je hrozný. U od včerejka prí/sněí a na horní stanici lanovky je viditelnost asi 10 metrů.
.
.
.

1.den

1.den dočasně zvýená viditelnost
Je 20.00 a konečně jsme zpět v Hostelu. Úplně mrtví. Podařilo se nám bloudit i s GPS. Vůbec se nám nechce zítra brzo vstávat na vláček na Jungfraujoch (3454m). Aklimatizační den byl úplně nejhorí. Totální mlíko, jediný co bylo větinu dneního dne vidět byly pičky lyí, který občas dost nečekaně někam spadli a my hned za nimi
2.den
Brzo ráno vstáváme, balíme atd. Spolu s davem japonských turistů se prodíráme do vlaku. Ve stanici v stěně Eigeru koukáme kudy to přítě vemem. Nahoře je totální azuro. V předcházejících dnech napadlo asi 30cm praánku. (Pozn.:Po asi 4 dnech jsme zjistili e ná digitál je nastaven na černobílý mód ?!-s tátou pak asi půl dne nebyla řeč. Proto je to azuro z prvních dní edivý) Dnes je v plánu krátký výstup na Louwihorn (3676) a sjezd na suprovou křiovatku ledovců Aletschglestcher a Jungfraufirn, kde je Concordia hut.
Tak si to supim nahoru, kdy najednou hrozný hukot. Ve chvíli mám v krvi adrenalinu, e bych zvednul auto. Připraven na vechno se podívám na svah nad sebou- a tam nic! Hukot pokračuje tak se dívám vude okolo a nemůu najít, kde to padá. Vtom si vimnu dvou stíhaček ve formaci, které nám přeletěli nad hlavou. Neodpustím si několik hrubých slov na jejich adresu. Kdy se to za půl hodiny opakuje, tak si na to pomalu zvykám. Asi je lepí, kdy lítají tady ne někde nad městy.
Sjezd je fakt parádní. Dole musíme přejet onu křiovatku (2720), co jsou asi 2km po totální placce-je to obrovský, ale nuda. Concordia hut (2850) je usazená na skále nad ledovcem. Jak ledovec odtává, tak se stalo, e v současnosti je chata asi 120 metrů nad ledovcem. Je zde nainstalované elezné schoditě. Je to jako s báglem do třetiny Eifelovky. Nahoře jsem dost tuhej. Je pak docela zábava sedět s teplým čajem na horním konci schoditě a zdravit nově příchozí (větina z nich nemá kyslík na odpověd ? ). Večer mám pocit jako bych si opařil jazyk, ale nic horkého jsem nepil. Dospěl jsem k zjitění, e jsem si při dnením výstupu asi spálil jazyk od sluníčka (do kopce jedu s otevřenou pusou). Krém by asi nebyl to pravý, take ode dneka jezdim jen s přivřenými ústy!

výhled z Concordiahut vlevo Jungfrau vpravo Monch
3.den
Dnes je v plánu výstup na Trugberg (3880) a sjezd zpět. Větina výstupu vede totálně jednotvárným svahem, ale nahoře je super výhled. Eiger, Mnich i Jungfrau a desítky dalích vrcholů. Táta trochu nestíhá a dneek je památný den, kdy jsem byl poprvé pod kopcem první. Při návratu opět zdoláváme schody smrti. Jinak dneek ničím nevynikl tak musím vzpomenou věc, bez které se na tůru nevydám-kobercovka. Příklad vyuití: táta měl půjčený skialpový boty, ale ty byly trochu vyí ne jeho ponoky a po prvním dnu měl dost rudý (ooupaný) lýtka. Tak jsme vzali kobercovku a několika pruhy pokryli kritické oblasti. Fungovalo to perfektně. Po návratu při sundávání byl táta velice statečný
4.den
Dneska se přesouváme o údolí vedle do Finsteraarhornhutten (3048) (vyslovování se nedoporučuje). V cestě nám stojí jen nízké sedýlko (3280) take nikam nespěcháme. Dnes se u blíí první mraky. Při stoupání do sedla nás předbíhá nějaký němec. Prý jezdí na lye kadý víkend. Útrek rozhovoru:
Táta: "And have you been skiing to USA?"
Němec: "Yes in Alaska. Me, my friend and hundred sixty kilos. Six weeks on glaciers. Super!"
Asi nekecal
V sedýlku necháváme věci a berem lano, mačky a pikly a jdeme si zablbnout na dost nakloněnou ledovou plotnu vpravo od sedla. Na chatě jsme stejně dost brzo. Je to poměrně hnusná chata. Je nově zrekostruovaná. Na podlahách koberce. Jako hotel. Mám osobně radi starí chaty s atmosférou. Nicméně obsluha je skvělá a chatařka mluví větinou západoevropských jazyků. Zkouel jsem četinu, ale nechytla se.
5.den
Vstáváme asi v půl esté a míříme na Fisteraarhorn (4274). Je to dost do kopce. Dnes je jetě úplně krásně, tak si plně vychutnáváme dlouhý výstup do sedla Hugisattel (4088), odkud je to u jen 200m po hřebeni nahoru. Ovem u bez lyí, ale s mačkama. Táta je dost hotovej tak zůstavá v sedle. Výstup je dosti exponovaný. Na levé straně je několikasetmetrová díra do údolí. Občas stačí stoupnout o 10 čísel vedle a otevřít padák. A doprava bych taky spadnout nechtěl. Větina skupinek, které potkám, jde s vůdcem. Jeho role spočívá dle mého názoru hlavně v duevní podpoře klientů. Lano s klientem v ruce a tak. Připadal jsem si dost nebezpečně, kdy jsem je míjel. Nahoře je nádherně. Jsem na nejvyí hoře v irokém okolí. Kromě ji výe zmíněných hor se v dálce dá rozpoznat zub Matterhornu a prý i Mt.Blanc - tím si vak nejsem moc jist. Údolím se vak ji valí mraky tak spěchám dolů do sedla a při sjezdu zpět nás to chytlo jen kus nad chatou.

5.den hřeben Finsteraahornu

5.den výhled z Finsteraahornu_vzadu matterhorn
6.den
Po dlouhém zírání do mapy měníme trochu plány a rozhodujeme se pro dlouhou tůru zpět ke Concordiahutte a pak dál po Grosser Aletschfirn do chaty Hollandiahutte (3240). Zase je vidět jen asi 20 metrů. Do prvního sedla trefujeme poměrně rychle (dost pomohlo, e jsme tu jeli předevčírem). Pak nás ale čeká 7km irokým údolím. Není nic vidět a jedem jen dle GPS a buzoly a jen čekám, kdy se někam propadnu. Oba máme z toho zírání do mlhy bez jediného orientačního bodu dost unavené oči. Při příjezdu k chatě jsme docela rádi, e to máme za sebou. Pomáhá tady i dcera chataře (a chatařky). Byla docela hezká
.
U stolu poznáváme rodinu německých hudebníků. Táta, dcera a syn. Jsou to dost svérázové. Je to snad první člověk, kterého jsem viděl na skialpech v dínách.

6.den Táta + mlha
7.den
Do posledního dne nás vítá sluníčko a včera napadený praánek. Původní cíl byla hora Abeni Flue (3962). Kdy jsme ale viděli davy mířící stejným směrem a poté i vrtulník, který nahoře vysadil dalí lidi, tak jsme si to rychle rozmysleli a uhnuli doleva na Mittaghorn (3892). Před námi je jen jedna dvojice, za co jsme vděční ,nebo sjezd vede po dost rozsekaným ledovci a oni vypadali, e to tam znají. Hřeben na vrchol je na mačky a je dost nepříjemný. Sjezd vede kolem několika séraků a trhlin a jsme rádi, e nemusíme vybírat cestu sami. Pak pokračujeme dolů do vesnice Blatten (1540). Sníh je natěstí a dolu. Pak u jen autobusem a vlakem do Grindelwaldu, kde máme uloen zbytek naich věcí, do Genevy a na bus do Prahy.
Dotazy na podrobnějí informace směřujte na TomasHovorka@seznam.cz