photo by Š archiv Jinřich Skopec
Já vlastně ani nevím, jak se to stalo, e jsme se rozhodli pro Eiger a jak jsem se dostal do úzkýho výběru.
Snad přes Honzu Hobláků, Ústečáka, horolezce, se kterým jsem byl v kontaktu. Ten toti byl zase v kontaktu s Mostečákama a znal se s Vikym.
Měla to být moje první zkuenost s velikou horou a ledem. Předtím písek a lezení v Tatrách, pětkrát za rok, to jo, ale tohle byla první alpská zkuenost.
O Eigeru jsem věděl jen to, co jsem si mohl někde přečíst a pár fotek, které jsem viděl.
Franta Chlumskej, můj kamarád, který se později zabil na Pik Leninu, nám před odjezdem řekl: Kluci, já vás budu podporovat. No a opravdu nám nějaký prachy dal, my jsem si za to nechali uít péřovky a spacáky. Já a Fery.
Byli jsme tam tři Severočei, já, Jirka légl a Fery a tři Praáci, doktor Jirko, Jirka Pechou a Viktor Jarolím. S Praákama jsem se neznal.
Věkově jsme byli poskládaný různě, já byl starí, ale ádný problém jsem s tím neměl.
Byl jsem tam se Smejkalem, který byl můj veliký kámo, ale měli jsme smůlu, e kdy on byl na vojně, já lezl a pak zase naopak. Take jsme byli čtyři roky od sebe lezecká díra, ale jinak jsme spolu lezli pořád. Mé první záitky, prvovýstupy, ve s ním.
Doktor Jirko měl krapet mindráky, e je starí a taky ten zápal plic, u si ho vlastně přivezl s sebou, neměl ho doléčený. Do stěny vlastně vůbec nenastoupil. Pomohl s vynákou pod První pilíř, ale ve zdi nebyl. Dost ho to tvalo. Jeho Deník Sklepní krysy je ale úasnej, vidím se tam z jinýho pohledu. Parádní sloh.
Kdy jsme tam přijeli a dojeli a na Scheidegg, Eiger byl furt v mlze. Ne a ne ho vidět. A pak to konečně nastalo... a u jsem viděl, Moucha, Pavouk, První ledový pole, Druhý ledový pole... to co jsem znal jen z tisku, najednou bylo přede mnou. Krásné, čisté.
My jsme byli u třetí pokus o výstup Ideální direttissimou pod vedením Sama. Předtím tam byl s Praákama (1976, Sam, Karel Procházka, Frantiek Půlpán a Venca Zajíc Bobr, 1977 Sam, Leopold Páleníček, Frantiek Půlpán a Karel Procházka).
Sam tam teda měl u známosti u ratraků a tak kdy jsme přijeli, měli jsme tam ubytování, normální cimru jak v hotelu, ale pak přiel nějakej éf a ven! museli jsme pryč, take jsme li do toho sklepa, jak píe Jirko v deníku http://www.lezec.cz/clanky.php?xtem=&key=11234 a to bylo zajímavý, byla tam umpa... no ale jo, byli jsme rádi, samozřejmě. A Jirko, kdy my jsme nastoupili do stěny, nás chvíli pozoroval a ne odjel, tak napsal ten Deník sklepní krysy.
Petr Jirko a Jirka Pechou, ti měli známosti v Zurichu v Meilenu, nějaký Němečkovi a ti nám zaplatili pojistku, ona pak propadla a tak jsme ji museli znova obnovovat. U nich jsme jednu noc spali, někdo nahoře s nimi, někdo ve sklepě na matraci. A manelka tohodle Němečka byla doktorka. Byli to významní lidé a tak se o nás dobře starali. Já spal u nich dole, v tom sklepě, bylo to tam přepaený a místo uhlí měli vyskládaný víno.... no my jsme se tam tak zrubali, pak jsme ty flaky schovávali, aby nic nepoznali.
Měl jsem v tý době u rodinu, dvě děti, věděl jsem, e je to průserová stěna, ale já si to nepřipoutěl. Pravda, nevěděl jsem, e u má tolik obětí.
Od začátku, kdy jsme nastoupili do zdi, u to bylo takový... První pilíř, tam je takový pahrbek, měli jsme tam stan, natáhli jsme to pod zeď a první blbý znamení. Byl tam nějakej paněl, nastoupenej u zdi, s lyema, a e to půjde sólo, no my si říkali tý brďo sledovali jsme ho, dokud to lo a najednou večer přilezl pod První práh a konec... večír se vrátil, úplně vycucanej, dali jsme mu napít čaje a el domů. Jak jsem mu dával napít, ufoukl mi vítr víčko, el jsem pro něj, byla tam jen taková malá sněhová boule, vůbec by mě nenapadlo, e tohle můe být lavinézní, urvalo se to pode mnou, no, to byl záitek...
Furt jsme čekali na počasí. Fery měl horí boty. Popradky. Jirko měl dole lepí tak si pro ně
k němu dolu jel. Jene dole troku popíjel, oni tam měli na Scheideggu takový ty svoje 0,7 půllitry. Take místo, aby se vrátil nahoru rovnou, tak tam nějakou dobu pobyl. A kdy se vracel, smetla ho lavina, sníh mu úplně zkroutil lopatku, vechny piva se mu rozbily, vyhrabal se z toho, dobrý. Ale poté se vrátil dolů a utekl a k Němečkům do Meilenu. My se zlobili, potřebovali jsme ho tam. Tak kluci sjeli dolů, li mu telefonovat. Přemlouvali ho, aby se vrátil, nakonec ho Sam ukecal a Fery se vrátil zpátky. Přelezl jsem pak s ním docela těký fleky, a pod Zentralband, já tam ulítl, ale měl jsem takovou dobrou skobu, zvonivku, ta mě chytla. Fery byl na patným tandu, jen shluk volnej kamenů, kde jsem měl stoppera, to by byl průser, oba by jsme slítli dolů a zabili se. (Jednou mě Pechou sprdnul, e dělám patný tandy, ale ono to někde líp nelo.)
Pak teda Fery lezl s lepíma botama, ale stejně omrznul, take jsme z Třetího ledovýho pole volali helikoptéru, odtud ho vzali do nemocnice do Interlakenu. Zůstali jsme čtyři. Mám z toho takovej záitek. Měl jsem trochu tuení něčeho... Valily se mraky přes vrchol, byl to hrůzostranej pohled a říkal jsem si: Ty vado, ten vrek bude průser. Ale přesto mě to neodrazovalo.Měl jsem pocity válečníka jdoucího do boje.
Pamatuji si, e kdy Fery odlétal, řekl jsem mu, aby vzkázal mé eně, e jí straně miluju. Kdybych se tam zabil, aby to věděla. No, tím jsem se vlastně loučil se ivotem, ale bylo to jen takový podvědomí. Dokud ije, tak smrt nevidí a necítí. Jen takový tuení. Nevím, jak to říci. Vyplynulo to prostě ze srdce. Nevyměnil bych svou enu za nic na světě.
Jo, Sam el reimu na ruku, aby z něj mohl těit. Vycestovat do zahraničí, dostat devizový příslib. Vnitřně byl proti němu, ale stavěl se ikovně. Abychom mohli na Eiger, tak jim podsunul, e tenhle výstup bude k výročí Únorový revoluce. Kdyby to takhle neudělal, tak bysme třeba tu výjezdní doloku nedostali. Uměl v tom chodit, zatlačit na to správný místo, aby dostal to, co potřeboval, ale neel přes mrtvoly.
Počítalo se s tím, e výstup bude více ne třicet dní a na to by mi dovolená nestačila, tak abych dostal neplacený volno, psal mi Sam ádost o proputění do práce, dělal jsem tenkrát u Technických slueb. Jo, tou lezl soudruhům a do prdele.
Krátce před odjezdem na Eiger jsme byli někde se Samem chlastat a on se tam stralivě oral a začal kokrhat. Přitom spadl ze idle. Byl u toho i můj o pět let mladí brácha, který také lezl a snad měl také s námi jet. Kdy to viděl, tak řekl, e s tímhle on nikam nejede... No, moná si tím zachránil ivot.
Jetě k pocitům... Pod Prvním prahem jsme měli krásnou teplou jeskyni, ale furt blbý počasí, foukal nám tam sníh a el dovnitř dírou. Tak jsem říkal, ucpem tu díru, uděláme vchod vedle, vlevo a z toho a vstup do jeskyně. Ale nikdo to nechtěl jít rubat ten novej vchod. Tak jsem se nasral a el to dělat sám. Lítaly tam nade mnou pořád laviny a teď tohle vím z pohledu doktora Jirka, který to má napsaný v deníku, koukal na nás dalekohledem a říkal:"Von tam někdo je, lavina jako kráva a on tam pořád stojí". Nojo, rval jsem se tam s těma ivlama, ale bylo to dobrý. Pak po nás li nějací Skotové, co zeď přelezli a taky ten ná tábor pouili.
Kdy se kluci zabili, slanili jsme celu Severku dolů, ve sklepě pobalili věci, tam jsme nali i deník doktora a dopis od Feryho a táhli jsme domů.
Ve vlaku z Eigeru nás drapli z bernskýho Blicku, to je obdoba naeho Blesku , a e s námi chtějí udělat rozhovor. U v Grindelwaldu nás upozorňoval policajt, se kterým jsme sepisovali protokol o úmrtí kluků, e po nás půjdou novináři, tak a se nedáme příli lacino. No, tak jsme se řídili jeho radama a dostali jsme 170 franků. To bylo hodně. Taky nás ti novináři pozvali na parádní oběd a jeden z nich nám dal k dispozici svůj byt, kde jsme se dali dohromady. Za franky jsem si koupil jetě tam rádio.
Článek, který o nás napsali, můj německý kámo, který to četl, vyhodnotil jako ne moc dobře udělaný. Já nevím, německy mluvím bez problémů, ale úplně přesně jsem tomu nerozuměl.
Na ambasádě v Bernu jsme zařídili vechny formality a pak u domů. Kdy jsme přejíděli hranice v Chebu, tak jsem koukal z okna a najednou z mého nitra vytryskla nae hymna.
V Chebu jsme si za nai stovku koupili samé dobroty a cpali jsme se chlebíčkama a vím moným.
Pak konečně doma. Zdena mě objala a áhla mi na zadek, ten nikde. Dost jsme zhubli.
Potom jsem měl dost dlouhé období, kdy jsem na to vechno myslel a bylo mi hrozně. Návtěva u Jirkovi eny, rodičů, bráchy, známých horolezců, nic příjemného. Noční můra i ve dne. Třeba kdy jsem přecházel silnici cestou z práce, zleva jsem v dálce viděl auto a myslel si, e to v pohodě stihnu, ale neviděl jsem Němce na Simsonu, který jel před ním, nějak mi s tím autem splýval. Nabral mě, straná rána. Kámo mě sebral ze silnice a vzal mě to nemocnice. Byl jsem celej pomlácenej, nohy, ruce a klíční kost zlomená.
Ve se zahojilo a časem jsem se dostal do normálních kolejí.
Na kluky stále myslím. S Jirkou z Děčína a jeho rodinou se vídám hodně. Evičce byl právě v době Eigeru jeden rok, dnes je jí 36 a má svoji rodinu. Letí to, ivot jde dál. Na Jirku z Prahy také myslím, na jeho krásnou enu a jeho syna, co asi dělá, ale nemám ádný kontakt. Čest jejich památce!
Jirka légl
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Sam
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Deník Jindřicha Skopce z Eigeru 1978
24. 2. V pátek jsem si vzal dovolenou, abych jetě měl pohodu v rodinném kruhu. Kdy jsem odjíděl, děti brečely. Bylo mi velijak. Vlak jsem chytil jen tak tak. V Praze jsme spali u Vikyho.
25. 2. U Vikyho příprava materiálu, stavění stanů.
26. 2. Přesídlení k Samovi. Soustředění veho materiálu.
27. 2. Vyřizování víz na obou ambasádách výcarské i německé.
28. 2. Zakoupení jízdenek a shánění chybějícího materiálu. Návtěva českého horolezeckého skladu.
1. 3. Zakoupení jídla v Kotvě a pozdviení, které jsme tam vzbudili. Večer balení do loďáků a odvoz na nádraí. Odjezd v 11.30 hod. Velké loučení.
2. 3. Ve 22.00 jsme ve Stuttgartu s Ferym zkoueli zavolat ségře, bezúspěně. Odjezd do Zurichu 00.46 hod. V Zurichu jsme v 16.00. Odjezd do Meilenu.
3. 3. Vyřizování pojistky a prohlídka města. Koupil jsem si boty za 220, návtěva kina.
4. 3. V 9.30 odjezd do Zurichu a z něj přes Bern do Interlakenu. Přestupujeme do Grundelwaldu. Tam jsme v 17.00. Zajitění noclehu u pana Leskeho. Peníze stále ubývají.
5. 3. Ráno valíme na Scheidegg, zmatek při nakládce, ztráta lahve rumu. V Scheideggu jsme obydleli sklep, který nám zapůjčili kluci od ratraků. Eiger je v mlze, nic nevidíme.
6. 3. Ráno se na chvíli ukázal Eiger, jinač celý den sněí a je mlíko. Přebalujeme materiál. Barometr stoupá, snad bude hezky.
7. 3. Budíček v 6.00, počasí ideální plech. Vynáka materiálu na Eigerkletcher a dřeme ho pod stěnu, kousek od vleku a stavba stanu. Pro patný sníh se vracíme do sklepa.
8. 3. Vstáváme v 5.30 a vracíme se ke stanu. Nosíme věci do dalího tábora na vidrholci, kde stavíme stan. Bez Sama a Petra trávíme první noc za straného větru.
9. 3. Vítr nám překazil vynáku pod pilíř, kde ji jednou byla od předelého dne od Feryho a Vikyho. Opět útěk do sklepa.
10. 3. Ráno odjezd ze Scheideggu na Eigerkletcher a travers do stanového tábora a pokračování ve vynáce pod První pilíř 2x. Večer přípravy v táboře na poslední vynáku a pak konečně u budeme ve zdi.
NÁSTUP
11. 3. Likvidujeme tábor. S Ferym odcházíme do stěny dodělat fixy do jeskyně a připravit ji. Jirka s Vikym udělali fixy a k ní. Měli jsme co dělat, vynést věci do jeskyně. Je to výborné.
12. 3. Konečně na ná vyla řada s Ferym. Lezeme na Eiger. Los tradičně vyhrávám. Ledový práek a mé první ledovcové skoby a nýty. Krásná 100 metrová délka po sněhu. Odpoledně jetě transport. Večer jsem nemohl usnout, ostatní té. Byla to ichta.
13. 3. Ráno vstáváme a ná předpokládaný postup je zmařen patným počasím. Sněí a je mlha. Čekání ve stanu pod převisem a jsme dobře chráněni. Kolem nás frčí laviny jedna za druhou. Celý den čekáme.
14. 3. Jirka s Vikym lezou pod První práh a já a Sam vynáku k naí ledovcové skobě, je to dřina. Fery el do sklepa pro boty po Petrovi a u se nevrací. Den končí vařením. Noc je straná.
15. 3. Celý den trávíme spánkem a leením. Počasí je typicky eigerovské. Mlha, sníh, vítr, laviny. I kdy přes den spíme, v noci jsem se krásně vyspal.
16. 3. Počasí ujde, nastává pracovní den. Jirka a Viky jdou dodělat jeskyni. Já a Sam čekáme na Feryho. Objevuje se, ale dostal se do laviny. A je rád, e se vrací. Děláme jednu vynáku do jeskyně a dokončujeme. ízeň. Noc je straná.
17. 3. Ráno vítr a opět čekání. Ráno sjídím dolu pro zbytek věcí, co měl přinést Fery. S potíema jsem to vyhrabal. Cepín a lopata tam nebyly. Budeme muset pro Feryho. Poprvé mně byla v noci zima.
18. 3. Ráno se vracíme pro Feryho. Je moc sněhu. Čekáme a nám Skot s Norem prolápnou stopu. Scházíme opět do sklepa. Fery tam není. Po telefonátu slibuje, e se druhý den vrátí. První noc opět ve sklepě.
19. 3. Čekání na Feryho. Nepřijel. Večer opět telefonát. Jsme pěkně nasraný. Dalí noc ve sklepě.
20. 3. Počasí je patný. Vítr a sněení. K večeru se vrací Fery. Jsme opět kompletní.
21. 3. Čekání na počasí!
22. 3. Počasí je stále patné!!!
23. 3. Čekání!
24. 3. Jeden den je hezky, ale do stěny nemůeme. Čekání si krátíme odklízením sněhu při sněhové kalamitě. Pěkně jsme se najedli.
25. 3. Čekání!!
26. 3. Čekání!!
27. 3. Čekání!!
28. 3. Čekání mi zpříjemnil dopis od Zdenky. Byl moc pěkný a přinesl pěkné počasí konečně.
29. 3. Vracíme se zpět do stěny. Nástup je lavinézní. Měli jsme potíe rozhodnout se. Nakonec trávíme noc v jeskyni. Byla zasypaná. Jirka s Vikym spí ve stanu.
30. 3. Počasí je ucházející. Sam s Ferym pokračují v lezení. Já upravuji jeskyni a vařím. Jirka s Vikym nosí. Podařila se mi výborná kae. Dalí teplá noc v jeskyni.
31. 3. Počasí je stále dobré, s Vikym a Jirkou děláme vynáku poslední, zezdola a nad První práh. Fery se Samem pokračují v lezení. Sam spadnul. V 16.30 se vichni vracíme do jeskyně. Večer v jeskyni.
1. 4. Počasí není nejlepí, ale Viky s Jirkou jdou lézt. Jirka padá. Já kultivuji jeskyni. Jsem celý mokrý a celou noc mrznu při suení ve spacáku.
2. 4. Počasí je zase na hovno, ráno vařím, odpoledne se počasí zlepilo. Jirka a Viky jdou lézt. My jsme měli stěhovat, ale selo z toho kvůli času. Asi poslední noc budeme v jeskyni. Přes den bylo krásně. Fery a já jsme fotili.
3. 4. Počasí je ucházející. Jirka a Viky jdou lézt. Vzniká konfliktní situace s časem a jídlem. Sam a Fery scházejí do Scheideggu pro jídlo a zajistit prodlouení doloky. Jirka a Viky dolézají První práh. Já vařím.
4. 4. Jirka ráno vaří a říká, e je pěkně. Budeme celý den stěhovat z jeskyně na První ledové pole. Vylezl jsem ho a kluci vytáhli věci a po Druhý práh. Byla to makačka. Večer Jirka zase vaří.
5. 4. Ráno se dohadujeme, co budeme dělat. Já a Jirka jdeme lézt a Viky měl dělat jeskyni. Dolezl jsem zbytek Prvního ledového pole. A začal dělat jeskyni. Vikymi spadl baoh a Jirka se nasral a sjel. Trávím noc sám na Eigeru. Večeřím sníh a rybí pastu. Ucházející.
6. 4. Ráno stěhuji věci a vařím jenom na petroleji a prázdné plechovce od rybí pasty. Dokončuji jeskyni. Počasí je nádherné.Dělám pár snímků. Trávím druhou noc sám na Eigeru. Je lepí. Mám víc lan pod sebe. Není mi zima.
7. 4. Ráno sjídím dolů pod První práh pomoc klukům se stěhováním. Nikdo nikde. Potom jsem zahlédl jak jdou tři postavy Viky, Fery a Jirka. S Ferym zůstávám v jeskyni a čekáme na Sama a doktora.
8. 4. éfové jetě nepřili. Čekáme zase jako blbci. Sjídíme dolů a potkáme Sama a Petra. (Vrací se.) Vynáím Samův batoh klukům pod Druhý práh. Bylo krásně. Jirka krásně a v pohodě vylezl druhý práh. Spím jak jezevec.
9. 4. Jirka vaří a jde dolů pod První práh pomoc klukům zruit fixy. Já s Vikym jdeme přelézt druhé ledové pole. Po poledni se kurví počasí. Nemáme fixy, tak sjídíme do druhé jeskyně.Jirka heká s batohem, tak mu ho pomáhám vytáhnout. Viky má 28. narozeniny, tak svátečně hodujeme a hrajem karty. Jirka si udělal intimní jeskyni.
10. 4. Dobře jsem se vyspal, bylo mi teplo asi proto, e jsem byl přikryt jetě sněhem. Spal jsem na zápraí mezi jeskyní a intimní Jirkovou jeskyní. Počasí je zase bůh ví na kolik dní v prdeli, jsme uvězněni v jeskyni a opět čekání. (nuda)
11. 4. Dalí den čekání přes nás létají laviny. Je to nádherný pohled. Jsme celí zasypaní sněhem. K Jirkovi s jídlem se musíme prohrabat. Je sám v sousední jeskyni. Máme 1+ 1 komfort.
12. 4. Počasí se trochu umoudřilo. Viky jede pod První práh pomoc klukům s likvidací jeskyně. Já jdu s Jirkou lézt. Traverzujeme skorem celé Druhé ledové pole. tandy stojí za hovno, ale udělalo se hezky, svítí slunce. Sjídíme dolů pod Práh a jsme opět v tom. Samovi spadl můj batoh s Feryho a Jirkovo věcma. A jsme s jedním vařičem. Bude to asi sranda.
13. 4. Počasí stále ucházející. Sam a Viky jdou lézt. Já s Jirkou a Ferym jdeme dotahovat věci nad Druhý práh. Tahám jak ocas, no ale ve máme v jeskyni a něco jetě u nýtu nad Prahem. Počasí se zase posralo. Sam i Viky sjídějí dolů. Makám, i kdy na nás padají laviny. Je to drsný, ale zatím to jde.
14. 4. Viky a Jirka jdou lézt. Jsem nejvíc udřený. Já a Fery jdem tahat na Druhý ledový pole. Samovi není dobře, tak chrní. Opět nepředstavitelná dřina. Počasí se úplně posralo. Ale stále makáme. Kdy sjídí Viky s Jirkou, jeskyni nevyhrabali, tak na to sereme taky. Sjídíme dolů, kde máme vaření tak na 2 a 3 dny. (uvidíme)
15. 4. Počasí zkurvený. Zase leíme a čekáme, kdo uvaří a kdy bude pěkně. Jsme v jeskyni, příprava na stěhování a nemáme kam. Asi nás bude čekat nouzový bivak. Snad se nám podaří vykopat pořádnou jeskyni.
16. 4. Ráno velká hádka, nakonec já a Fery jdeme lézt. Jirka vaří. Traverzujeme. Fery začal lézt, posralo se počasí, je mi zima, tak jdem kopat jeskyni. Nacházíme loňské jídlo. Sam a Viky ho snáí pod Práh. Večer hodujeme.
17. 4. Konečně likvidace druhé jeskyně. Viky a Jirka jdou lézt. Já s Ferym jdeme dodělat třetí jeskyni. Sam jde likvidovat drobnosti a stavět stan, ve kterém tráví sám jednu noc. My trávíme noc v pracně vykopané jeskyni číslo tři a tábora číslo čtyři. Byla to nad očekávání dobrá noc. Počasí je spí horí ne lepí. Sněí. Odpoledne se udělalo trochu hezky. Viky absolvuje svůj nejdelí horský pád 10 metrů. Je celkem dost zdrbnutý.
18. 4. Jirka s Vikym jdou lézt, já a Fery doděláváme jeskyni. Je to pro něj fuka, ale udělal jí perfektně. Já sjíděl na Druhé ledové pole pomoci Samovi s vynákou. Je hladový, tak to tahám a k třetí jeskyni. Počasí je ucházející. Kluci na nás schazují kameny, není to ádná sranda. Zase na sebe se Samem řveme, zachytává lano. Večer řádně jíme dva chody. Získal jsem dost zásob z loňska. Okusili jsme i salám.
19. 4. Jirka a Sam jdou lézt, já a Fery likvidujeme zbytky z Druhého ledového pole. A upravujeme jeskyni. Viky bude upravovat fixy. Jene pan Eiger rozhodl jinak. Počasí se opět zkazilo, take jsme celý den proleeli. Večer jsme udělali ovesné vločky s hrozinkama. Moc jsme si pochutnali. Jídlo jsme si rozdělili na deset dní. (uvidíme)
20. 4. Ráno je hezky, tak Viky a Jirka jdou lézt. Já a Sam jdeme na Druhé ledové pole likvidovat zbytek věcí a upravit fixy. Táhnu nahoru baoh se stanem a petrákem. A hekám jak bravčové meso. Fery dokončuje jeskyni, aby nám nevisely nohy ve vzduchu. Já mu pomáhám a vařím.
21. 4. Já a Sam jdeme dolézt zářez, co u kluci nechtěli. Lezení za vyloeně patného počasí. Ulezli jsme jednu délku a dostali se na začátek traverzu. Jsme celí promočení. V noci je mi zima.
22. 4. Já a Fery jdeme lézt. Traverzujeme pod Zentralband, je to celé v ledu. Pěkně jsem si zalezl. Při výlezu na sněhové pole pod Zentralbandem jsem ho dvakrát opral. Jednou dokonce 10 metrů. Kluci tahali matro. Jirka se pokouí vedle nás kopat ploinu pro stan.
23. 4. Neděle je zkaená. Počasí hrozné, kluci čekají a přestane sněit, ale pak jdou i za sněení. Při tom spadla jeskyně. Já a Fery nejdeme. Má omrzlé nohy. Večer se vracejí promrzlí a nasraný. Nic neudělali. Vařím koprovku.
24. 4. Já a Sam ruíme jeskyni a taháme vechno nahoru na Zentralband. Feryho odváí helikoptéra. Jirka a Viky jdou dorazit lezbu na Zentralband. Dolézají, ale my jsme tam nestačili vynést věci, tak zkouíme bivak na ploině ve stanu ve čtyřech, ale nejde to, tak s Jirkou v noci slaníme do jeskyně a uléháme a v jednu hodinu. Noc celkem ula.
25. 4. Ráno je hezky, tak vaříme na benzinu a hurá nahoru stavět jeskyni, abychom to u měli za sebou. Ovem nahoře průser. Kluci leeli ve stanu a srali na to. Zbytek dne jsem hledal místo pro jeskyni, ale nic. Upravili jsme ploinu pro stan a spíme ve stanu. Já spím před stanem v předsíni. Sněí tu na mě, stojí to za hovno. Musím to vydret.
26. 4. Počasí opět na hovno, ale Jirka a Viky jdou lézt. Ulezli čtyři délky, dvě z Zentralbandu. Já a Sam se válíme ve stanu. Dělám evidenci jídla, pouze na čtyři dny. Noc stojí za prd, sněí na mě.
27. 4. Počasí zase patné, hádáme se, kdo půjde lézt. Jde Sam a Jirka. Viky se válí a já jdu měnit fixy. Straný nečas. Buduju si kumbál a vařím tam. Byl dvacet metrů pod Mouchou. Stojí to za hovno, u aby byl konec.
28. 4. Ráno vstáváme a je hezky. Zavalil se mi kumbál sněhem, u ani nemám vztek. Vařím a dohaduji se s Vikym. Nikomu se nechce lézt. Jdu já a Viky. Udělal jsem pořádný tand. A Viky ulezl deset metrů ve patné skále, (skládanka z kamenných krychliček a sněhu), zatloukl pofidérní skobu a přes ní se vrátil na tand. Navrhl jsem, e uděláme těký traverz doleva a jsme v Moue a pak hurá. Viky nechtěl. koda hezkého dne. Uléháme v 17.00 hodin, abychom druhý den mohli udělat útok do Mouchy a postavit poslední tábor. Jídlo pouze na dva a půl dne. Začínalo jít o hubu. O půlnoci nám lavina zavalila stan. Sam to uklízel. Můj kumbál byl na dranc.
29. 4. Ráno ujde, vstáváme v 5.00 hodin, ovem zimou. Vařím a pomalu se chystáme na výpad. Jde Jirka a Sam. Já a Viky budeme stěhovat do Mouchy. Je to pěkná makačka. Kdy jsme věci k večeru dotáhli na předelý tand a měli obavy, kde budeme spát, tak se stal ten největí průser. Nad tandem byl přervaný fix a kluci nikde. Rychle jsme se vrátili a na Třetí pole do jeskyně. Počasí bylo zase hrozný, snědli jsme předposlední jídlo.
30. 4. Ráno vaříme poslední jídlo, hrách. Počasí ujde, tak čekáme na helikoptéru, aby nás sundala a voláme o pomoc. A odpoledne se ukázala helikoptéra. Dali jsme znamení, odletěla a u se do večera nic neukázalo. Byli jsme z toho úplně zničení. Co zítra?
1. 5. Ráno vstáváme a počasí patné, co je velký průser. Slaňovat se nám zatím nechce, moná zítra bude líp a přiletí helikoptéra. Kdy né, tak zkusíme slanit do toly. Pokud nám to počasí dovolí. U druhý den nic nejíme, ohřál jsem sníh a pijeme sníh. Aspoň něco. Čeká nás dalí noc v jeskyni. Co zítra?
2. 5. Sestupujeme. Je to straný, ale zachránili jsme se. Podruhé jsem se narodil.
3. 5. Počasí je krásné. Čekáme na Skiliftu s klukama na policajty z Grindelwaldu. Nikdo nepřiel. Mezi tím nali Jirku a Sama.
4. 5. Odjezd. Je to velmi nepříjemný pocit velkého zklamání. Vyřizujeme nepříjemné formality, ale jsou tu příjemní lidé, take nám ve usnadnili. Jsme v Bernu.
5. 5. Jsme stále v Bernu. Vyřizování nejnutnějích formalit na vyslanectví. Odpoledne definitivní odjezd. Jeden vlak nám nevyel a spíme ve Stuttgartu na nádraí.
6. 5. Nepříjemné probuzení. Prí, ale jedeme domů v 8.00 hodin. Táta večer Praha a v noci maminka, u aby to bylo!!!!! Děti moje!!!!!
Jindra
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Jirka légl
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Sam lezoucí k jeskyni
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Viky, Sam, Jindra
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Jirka légl
photo by Š archiv Jinřich Skopec
transport věcí nahoru - Viky, Sam
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Sam krmí ptáky
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Jindra - jumarování na Prvním prahu
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Sam pozorující stěnu
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Sam ve stanu na Prvním pilíři
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Jindra - První ledové pole
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Viky telefonující z jeskyně
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Jirka légl
photo by Š archiv Jinřich Skopec
Za pomoc při zpracování fotek převeliké díky Maranovi.