Je jedenáctý den našeho afrického výletu. Kvůli špatnému počasí máme druhý den po sobě restday a trávíme ho plnohodnotně – hodně spíme, jíme, smějeme se a naplno si to tu užíváme. Životní rytmus už se přizpůsobil lezeckému a naše potřeby se snížily na lezení a jídlo. Není co dalšího řešit, o čem jiném psát.

Třetí lezecký den se vracíme do Arch Valley, kde s Domčou vylezeme Arch babysitter 7b a It will do the job 7a (Domča na flash) a já přidám Minki 7b. Další den nám Tomaso vybírá sektor Roadside v nejvýše položené oblasti Rocklands The Pass. Tady potkáváme největší lezecké hvězdy současnosti Daniela Woodse námi přezdívaného „dřevák“ s Nallem Hukkataivalem alias „kšilťákem“ (byl přejmenován potom, co jsme zjistili, že přezdívka „ukažnaval“ je moc podobná jeho jménu a pravděpodobně na ní slyší). Po chvíli dorazí ještě Dave Graham s pracovním názvem „sympaťák“ a všichni si chrochtáme blahem nad tou krásou oblasti a koncentrace krásných mladých lidí. Po hodinovém zírání máme trochu problém se zase rozhýbat, ale nakonec se jdeme podívat do Sunset Traverzu 7a, který mě pouští na flash a Domču na druhý pokus. Jsme dost unavení zimou a včerejším lezením, ale rozhodneme se jít si sednout pod boulder Caroline 7c+, který nám doporučil David Kozel. Během hodinky ho úspěšně odkrokujeme a jdeme spokojeně domů.



Restday zahájíme opět běháním a vajíčky na snídani, tentokrát s banánem. Domča se nad tou kombinací trochu ošklíbá, takže si na příští restday slíbíme palačinky. Dopoledne probíhá poklidným nicneděláním a kolem druhé hodiny nás vyzvedávají Slováci k procházce po jeskynních malbách, kterou následuje posezení u vaflí a internetu. Den zakončujeme grilováním a popíjením vína z místní vinice.

Další dva dny s Domčou protrpíme. Počasí se zkazilo, strašně fouká a teplota klesla pod deset stupňů. Lezeme v péřovkách a ani tak nejsme schopné se pořádně zahřát a hecnout se do něčeho těžšího. Klukům ale zima nevadí, takže zasednou pod Tomasův projekt zájezdu The Vice 8b. Za chvíli se k nim přidávají dva silní angláni:

neznámý anglán: „How is it going?“
Tomaso: „Hmm, too weak.“
Humpi: „Maybe three week.“ :)

Po dvou dnech totální marnosti následují dva dny odpočinku. Doplňujeme nezbytné zásoby, tankujeme (13,6 R/l benzínu), platí me za ubytování (18.150,- R za pět týdnů za chatku pro šest lidí) a jedeme vyzkoušet termální lázně do 80km vzdáleného Citrusdalu (90 R/osobu). Cestou pozorujeme africkou umělou zaměstnanost v praxi, kdy jedeme kolem opravované silnice, kde je třikrát tolik Afrikánců než kolik jich je potřeba a vznikají funkce jako je „mávač“ (člověk s rudým praporem namísto semaforu). Mimoto ale zkonstatujeme, že Afričani nás na rozdíl třeba od Arabů baví svojí úsměvností a nenucením žádného jejich zboží.

Na zítra hlásí opět slunečno a rostoucí teplotu, čeká nás tedy další lezecký den. Teď ale pozorujeme nádherný západ slunce a debatujeme o tom, jaké máme štěstí, že žijeme teď a tady. A jak je důležité nezapomenout si plnit sny ačkoliv to
občas vypadá, že jsou nedosažitelné.








Karina v Minki 7b
foto © Martin Spilka


nástěnné malby
foto © Dominika Dupalová


sektor Fortress
foto © Martin Spilka


snídaně
foto © Martin Spilka


termální lázně
foto © Dominika Dupalová


západ slunce
foto © Dominika Dupalová