5. kolo Rock Point Boulderzávody Teplice nad Metují
Mezinárodní horolezecký filmový festival, 25.- 26. srpna 2017
Tradice a úroveň teplického festivalu je silná, 34 let vývoje. Filmy jsou stále hlavní náplní, ale akce je sloená z energií veho druhu. Dokáete si představit filmy bez stánků? Stánky bez filmů? Místní večery bez divokých párty či náhodných setkání? Fesák bez boulderingu?
Fesákové finále Boulderzávodů bez kotle lidí?
Pátek, 5. kolo Rock Point Boulderděti
V pátek proběhlo 5. kolo Boulderdětí. I přestoe na webu dalí závod nehlásíme, zprávy z backstage říkají, e se dupe do příprav 6. finálového kola. Info přibude brzy.
Děti si s rodiči uívaly festival a postupně přes den odskakovaly do své kategorie. Duo Zdenda Horáček a Jenda olc připravili závod velice dobře. Super bouldery měly za následek jak unavené ruce, tak rozřazené vechny děti.
Mía Panáčková připravila tradiční boulderzávodní workshop společně se dvěma psychology Oldřichem Ďurechem a Evou Čermákovou. Workshop byl rozdělen na teoretickou a pratickou část. Mluvilo se o motivaci, roli trenéra, podpoře svěřence, zkrátka oblast psychologie. V druhé části workshopu jsme si povídali o tom, jak dítěti nezhnusit sport, jak se motivovat, aby mě bavili nebaviči? Jak jsme to měli v dětství my? Co jsme si mysleli o trenérech a o rodičích my sami? Nezapomínejme na to, nebo si to opět připomeňte, kdy si nebudete vědět rady.
Sobota, 5. kolo Rock Point ČP dospělých
Noční bouřka znamenala mírné komplikace v podobě mokrého dopaditě a vlhkých chytů, start kvalifikačních kol byl tedy o hodinu posunut. V kvalifikaci čekalo na startující celkem 6 boulderů, ve kterých svítily vedle tradičních Makak i nové Virgin Grip chyty.
34 holek, včetně vech velkých favoritek (snad kromě Verči imkové) nastoupilo do enské kvalifikace, aby se popralo o 8 postupových míst do večerního finále, které slibovalo super diváckou kulisu. 3 topy, včetně lehčí dvojky a pětky, byly minimem k postupu. Zajímavý byl určitě obouruč dvojskok do struktury na začátku dvojky.
Juniorka Terka Jelečková komentuje kvalifikaci: Bylo vidět, e si kluci stavění boulderů uili. Závod mi docela seděl, jen nebyla síla, ale ta se dá vdycky natrénovat. Závody beru jako skvělý trénink, kde narazím na zajímavé kroky, které mi můou hodně dát a určitě se mi budou zkuenosti ze závodů do budoucna hodit.
Relativně těká chlapská kvalifikace se tradičně rozdělila na dvě skupiny a 57 závodníků se rvalo o vstupenku do finále. Hodně se topovalo ve dvojce a čtyřce, ve zbytku boulderů bylo potřeba řádně přiloit. Speciálně jednička a trojka měly těsně pod topem těké kroky. Super překvapením byl Jakub Lyčka na 3. místě, naopak do nejlepích 13 se neveli třeba Michal Běhounek, Honza Novák nebo Jenda olc.
Martin Dvorský o muské kvaldě: Za mě, jakoto tradičního závodníka, musím říct, e sem se parádně potrápil a přebouldřil poctivou půlku. Problémy byly zajímavý, ádnej se nedal jen tak zadarmo urvat. Plus nový chyty a super divácká podpora. Aloha.
Teplické finále tradičně připomíná gladiátorské koloseum. Půlkruh diváků, který se srotil před stage, mohl mít klidně i 3000 hlav. Navíc hlav lezeckých, které samozřejmě ví a cení nejvíc.
Finále holek začalo po Ocún High Jumpu v 18:00. Technická jednička po lutočervených pyramidách, dvě silovky v převisu (včetně trojky přes golf strukturu) a závěrečná čtyřka v kolmáči. Bouldery byly mega těké a i přes příznivé chladnějí počasí se moc netopovalo. Vlastně kadý, kdo dal top, stál nakonec na bedně. Elika se spíe skalní fazónou (letos přelezený projekt La Bomba v Labáku) nakonec urvala top ve trojce, a s ním i třetí místo v závodě. Eddie začala skvěle se 2 topy, Péa zase zabojovala s onsightem ve trojce. Nakonec rozhodovala zóna v těké čtyřce, která neměla ani jeden top.
1. místo: Petra Růičková
2. místo: Edita Vopatová
3. místo: Elika Vlčková
Finále kluků slibovalo velkou show. Bouldery byly opět nastaveny relativně těce, 3 finálové cesty měly pouze jeden top. Pískařské publikum bavila předevím převislá dvojka s nutnou spárařskou ábou, která naznačila mnohé :). Rozpor přes golfáče ve čtyřce byl pak třeničkou na dortu a kalhoty praskaly ve vech. Skvěle začal na jedničce Rishat a kdy ustál skok do zóny a následně i topoval, speaker Brák pohotově hlásil ...kdy mu to sedne, tak i Martin Stráník hlavu zvedne! koda neproměněných pokusů ve dvojce, které ho moná připravily o bednu. Na tu se ale se svým onsightem ve dvojce dostal ostravský Kuba Lyčka a potvrdil tak svoje umístění z kvalifikace. Pro Kubu Jedličku byla cenná zóna na jedničce v poslední vteřině a bral druhé místo. Maras Stráník pak potěil diváky i stavěče, kdy z první poslal nedobytnou trojku a pak tradičně zdravil z topu posledního boulderu finále rozprouděný teplický dav. Atmoka byla úasná. Kdo byl, ví.
1. místo: Martin Stráník
2. místo: Jakub Jedlička
3. místo: Jakub Lyčka
Ocún High Jump
Soutě bomberů a pumpařů jsme letos rozdělili na kvalifikační a finálové kolo. Neomezený počet pokusů na Ocún madlech a finále v sobotu na oficiálních skokových chytech. Holek bomberek je méně. Bylo super, e soutě nebyla jen pro Karču Bílkovou a Domču Dupalku. Karina se letos stala jumperkou fesáku, za ní Domča. Na paty oběma lapala Terka Kaletová.
Soutě skokanů je skvěle vyhecovaná. Kdo chce skočit nejdál řeí techniku, dynamiku, vzájemné hecování. Ría Pařil poslal skvělých 240 cm, stejně tak Martin ifra, ovem Ría měl čistí průchod soutěí a stal se pumpařem číslo jedna. Výborně skákal i třetí Ondra Hrudka.
Afterpárty
Byla. Jde vlastně napsat souvislý text o dunícím a bouřkou problikávajícím funky večeru?
Chvílemi fullhouse. Závodníci, stavěči a lidi z okolí i dalí. DJs Láo Pláo roztáčí svět a desky. Ulítlá fanynka a z Polska. Spousta pokeců a setkání. Policemany jsme letos natěstí nechali spát. Olivson roztáčí dance nejen pod detníkem. Bouřka a mačkanice...mačkanice kluků a holek kvůli bouřce???
Díky!
Teplice jsou jenom jedny. Lidi vodu na plicích rozhodně nemají, a je to vdy pořádně slyet. Závodníci se na tento závod těí stejně jako vichni dalí účastníci. Tvůrcům boulderů, rozhodčím, speakerům, organizátorům, partnerům i fesáku patří neskutečné díky. Stejně jako bouldering je součástí fesáku, tak je i závod utvořen kadou přihlíející či lezoucí bytostí. Bump vem.
Ahoj kadý má vlastní názor na to co se mu líbí a co ne, ale jako závodník můu říct, e Brák je nejlepí komentátor u nás a bez něj by ty závody neměli tu správnou atmosféru, protoe se v lezecké komunitě pohybuje a překvapuje mě co dokáe vymyslet pro povzbuzení a pobavení. Jednou jsem zail komentátora v Ostravě byl z místního rozhlasu a to co on ze sebe sypal se nedalo poslouchat, protoe o lezení nevěděl nic....
Na některých závodech by jistě bylo zajímavé udělat nějaký workshop i pro rodiče, který by se zabýval nalezením a udrením motivace během stárnutí nadějného potomka. Začátky jsou vdy super - děcko je talentované, náklady přijatelné, investice času a námahy do tréninku snesitelné. Po dvou třech letech je to stále super, i kdy se začínají objevovat první střípky pochybností. Máme radost, chlubíme se úspěchy (rodiče i děti), trénink zabírá poměrně hodně času, ale jetě to jde. Závody po ČR také, občas se vyjede ven, nadení jetě převauje, ale první otázky o uitečnosti a budoucnosti jsou tu.
A nastává fáze třetí - potomek je super, lezení ho stále jetě baví, i kdy tréninku je ji potřeba obětovat skoro ve. Ale nevadí, dítě to baví, rodiče také. Ovem dítě i rodiče si postupně začínají vímat toho, e na ČR sice současná námaha stačí, ale na mezinárodní závody u ne. Je potřeba přípravu náleitě zintenzivnit. Rozumný rodič samozřejmě vidí, e to nestojí jen čas, ale u to začíná zasahovat i zdraví dětí, tréninkové porce jsou obrovské, viset někde za jeden prst není zdravé v ádném věku, spoustu času začnou zabírat fyzioterapeuti a doktoři. To samé pak rodiče vidí u konkurence, není vzácností, kdy na závodech jsou děti zatejpované (kinesiotape) a nebo po vynucených pauzách. Na druhé straně přínos... nula. I nadále se můeme chlubit tituly a medailemi, ale tak nějak vichni poznávají, e mimo úzkou lezeckou komunitu to vlastně nikoho nezajímá a je to na úrovni mistra v čůrání do dálky. A k tomu se začnou pojit náklady na repre. Pár chlubilů repre zkusí, na vesnici na pochlubení se Máně, e moje dítě bylo jako reprezentant v Rakousku, stačí jakýkoliv výsledek, ti chytřejí vidí, e i kdy si mysleli, e makají a trénují na max, bylo to vlastně jen zahřátí a rozcvička před tím, co by mělo přijít nyní. Pojící se negativa netřeba zdůrazňovat, zdraví na prvním místě opět. A co za to? Proč to ve podstupovat? Společenská presti nula, návratnost nákladů nula, celý ten kolotoč stojí spoustu peněz, zdraví i času. Nastává tedy situace, kdy by dítě mělo jít do repre a začít makat, ale místo toho se závodním lezením přestává.
Jak z toho ven? Co kdyby ČHS připravilo nějaký motivační workshop? Pokud pominu ne úplně normální děti (upřednostňování jakékoliv aktivity jako jediné na úkor vech jiných není normální), jak se mají se situací vyrovnat děti a rodiče z běné populace? Co by mohlo slouit jako motivace, aby rodiče měli zájem to s dětmi úspěně dotáhnout a do repre a následně dospělé repre? Pokud to má někdo v hlavě v pořádku, proč by se měl v ČR lezením na vrcholové úrovni vůbec zabývat???
"Co by mohlo slouit jako motivace, aby rodiče měli zájem to s dětmi úspěně dotáhnout a do repre a následně dospělé repre?" Je-li řeč o dětech minimálně 13+: Nic jiného, e dítě v tomto věku bude u SAMO OD SEBE CHTÍT, nefunguje. NEFUNGUJE. Pomoci dítěti probudit/posílit vnitřní/vlastní motivaci, se sice můe jako rodič/trenér pokusit, ale není to cesta. Buďto tím bude opravdu ÍT, nebo nemůe(=nechce) být ve pičce. Tu druhou variantu třeba já, po mnoha osobních zkuenostech, za ádnou tragédii nepovauji, spíe naopak. Je to celkem dost fajn sport i bez závodění.
jetě doplním, e to, jak rodiče "motivují" své děti přímo na závodech, vidám velmi často. Je mi těch dětí troku líto. Co pak teprve musí tihle punti/puntky s těmihle rodiči absolvovat v tréninku??
Nepochopil jsi podstatu. Má pravdu ve vem, ale píi o něčem jiném. I kdyby dítě sebevíc chtělo, potřebuje k tomu podporu rodičů. To samé platí o určitém ovlivňování právě z jejich strany. V určitém rozsahu lze s dítětem, stejně jako s kadým jiným, manipulovat. Pokud budou rodiče dítěti fandit, pomáhat mu, řeit rodinné věci tak, aby se to ve hezky zkoordinovalo, bude i postoj dítěte jiný, ne kdy si úmyslně naplánuje práci tak, abych na trénink nemohl, nebo kdy na termín, kdy jsou závody, naplánuji jinou akci, kterou bych klidně mohl dát na jindy.
Kdy dítě bude samo o sobě chtít vyhrát třeba pohár právě v boulderingu a já u Teplic začnu vysvětlovat, e to bude akce na nic, spousta lidí, vedro, celý pohár stejně nemá moc význam, bude to úplně jiné, ne kdy Teplice vychválím, zmíním, e fesák bude super, vedro sice bude, ale pro vechny stejné, take to bude fér, a e body do poháru budou fajn a e vyhrát celou sérii je sluný výkon. O tom, jak se dá nenásilně dětmi manipulovat a vést je, kam chce, asi není potřeba moc psát. Nikdo tu teď nepíe o nucení do lezení a "podpoře", která je u rodičů občas vidět. Spíe jde o to, e pokud bude postoj rodičů k celému závodnímu lezení negativní, těko se dítě prosadí. A naopak, pokud bude postoj okolí pozitivní a motivační, můe super výsledky vydřít i průměr. Snad jsem to vysvětlil dobře. Třeba můj aktuální postoj je ten, e ne bych dítě pustil do repre, raději mu koupím i vlastního koně, aby ho repre mylenky pustily.
To je, bohuel, smutné shrnutí praxe. Pokud se v problematice trochu orientuje a pohybuje se mezi závodícími dětmi a mládeí, tak se podívej, jak se tomu kdo věnuje a jaké výsledky pak na EP/SP dlouhodobě podává. Ti chytřejí si to uvědomí (bohuel i s tím, zda ta námaha a lepí výsledky za to stojí), ti méně chytří pak pravidelně jezdí s repre a končí na úplném chvostu.
Mluvil jsem o motivaci. Zatím tu o budoucnosti lezení s rodiči a mladými lezci mluví předevím bývalí závodníci a rodiče bývalých závodníků, a není to obvykle vůbec lichotivé.
Moc nás tu zatím nemluví, a třeba já jsem rodič aktivního závodníka, přes 5 let "na okruhu", poslední cca rok si to můj "závodník" u téměř ve řeí sám (16 let) a mohu potvrdit, e na národní, a na evropské tím tuplem, přední umístění prostě jiná cesta (ne e lepí, ale ádná jiná) ne vnitřní motivace kadého toho děcka NEexistuje. Dalí podmínkou, ne ovem zcela nutnou, rozhodně ne tak nutnou jako ta první (řekl bych tak 30/70), je podpora rodiny. Pokud svému děcku rodiče - z jakkoli bohulibého důvodu, třeba jim úplně obyčejně a prostě jen záleí na zdraví dítěte, třeba nemají na tenhle kolotoč peníze, nebo jim to celý jen přijde "ulítlý" atd atd - strkají klacky pod nohy (tedy nejsou schopni se s ním pobavit férově a otevřeně) jak tu výe někdo výe uvedl - za mne je to spíe ku prospěchu věci. Bude si toti veho k čemu se přes nepřízeň okolí dostane a čeho dosáhne více váit.
Pokud podpora rodiny není na prvním místě, tak jak si tvůj závodník bude plait repre výlety? Přes řadu věcí se bez rodiny dostane, to je pravda. Ale doprava a finance budou buď neřeitelné, nebo zaberou tolik času, e nebude stíhat. kola + brigády + trénink k sobě nejde, zejména kdy v estnácti ani není mobilní (řidičák+auto). A pak je tu jetě jedna věc - píe, e si tvoje děcko ve oetří samo. Ok, jde to. Ale fakt si nedovedu představit, pokud nějaký člen rodiny má třeba několikrát týdně dvoufázový trénink a o víkendech závody, e to nezasáhne celou rodinu a nevyaduje značné pochopení od vech členů.
No a k té férovosti, Tady nejde o pobavení se a upřímnost. Jen pro zajímavost a ilustraci - tvůj závodník si vaří sám? On si za posledních pět let sám řeí stravu před a po tréninku nebo jídla s ohledem na aktuální fázi přípravy? Pochybuji. Spíe bych řekl, e jsi v tom kolotoči u tak dlouho, e si ani sám neuvědomuje, co ve to vlastně zahrnuje, protoe tak prostě u ijete. Co je správné a je to dobrá cesta. Jediná moná. Problém ale nastává právě v okamiku, kdy se lidé začínají ptát, zda to za to vlastně stojí a proč to vechno dělají.
Mýlí se v několika, pro mne podstatných, věcech. Ano, 15-16-ti leté "dítě" si umí (jak píi výe, cca rok) samo pohlídat nejen vaření, ale i spolupráci s trenérem, plány, stravu atd. Fakt je to JEN o tom, zda samo CHCE. Já mu "jen" nebráním. Pouze snad semtam mrknu do plánu, zda tam nemá něco, co bych povaoval za zdraví nebezpečné, případně dohlédnu na fyzicky kompenzační stránku věci. Doprava na závody, na tréninky? Autobusy, vlaky, případně se domluví s partou, jezdí veřejnou dopravou nebo si semtam domluví některého z rodičů. Finance? Dítě dělá co ho baví a mě to stojí se vím vudy cca 15-20k/rok, co mi přijde celkem fajn. Rodinu (ani tréninky ani závody) to časově nijak meomezuje, je to u téměř dospělý člověk a spíe sám vyhledává nezávislost na nás. No a také/típádem s ním u dávno nejezdíme na 20 závodních dnů ročně. Ano, i to jsme dělávali, zavření po tělocvičnách, hledali kadou monost "aby se ukázal" - přesně jak je tu někde psáno, na pochlubení Máně z Horní Dolní...jojo...no, halt kadému to docvakne jindy;) My u jsme z toho natěstí venku.
Píe dobře, ale nechápu jednu věc. A to jsou ty finance. Vstupné na stěny, lezečky, oblečení a dalí věci lze řeit sponzorsky. Ale ten zbytek nechápu. Na pičkové úrovni ti těch 15 - 20 ročně nebude stačit ani na potravní doplňky. A i kdy ČHS sem tam zaplatí nějakou tu korunu, tak pokud bude chtít objet SP, počítej s náklady v řádově stovkách tisíc. Stačí se podívat na letoek, kde byly závody ve velmi krátkém časovém rozpětí několikrát Čína/Japonsko. Chongqing, Nanjing, Tokyo. 23.4., 30.4. a 7.5. Bude tam pokadé lítat? Nebo tam ty tři týdny zůstanete? A to jsou jen tři závody ze seriálu. Opravdu ti bude stačit 15-20 tisíc? I s tím, e ti svaz trochu zaplatí? Pokud bude chtít na SP, opravdu bude stačit tam i třeba dvacetiletého potomka poslat samotného? Asi by to zvládl, ale neměl by okolo sebe mít lidi, co mu pohlídají ubytko, start, dopravu... Měl by se soustředit na závody, ne nesmysly a problémy okolo. Kdo a za co tam s ním pojede?
Pokud se budeme bavit o závodech tady v ČR a bude chtít mít doma mistra republiky, pak to bude fungovat tak, jak píe. Ale pokud bys chtěl mít jako cíl objet SP/MS (nebo objídět pravidelně, některý jména se objevují ji dlouho a v B i L) a pravidelně se třeba dostávat do finále, jsme někde úplně jinde. V poadavcích na trénink, na týmové zabezpečení (běný je fyzioterapeut, psycholog), na peníze. To je to, o čem píu. Bude makat, bude nejlepí u nás, čeká tě přechod do dospělácké repre. Co dál? Jaká bude budoucnost? Mládí věnuje tréninku a přípavě, abys jako dospělý mohl... a teď mne doplň. Co dlouhodobě čeká nae nadějné dětské lezce, pokud u toho vydrí?
To je fakt, uvauji (a realizujeme) jen CZ národní úroveň. Je to prostě koníček mého dítěte. Osobně si myslím, e pořádat MS (a vlastně i "evropáky") pro "děti" mladí 18 let je hloupost. Peníze, náročnost cestování, trénování, psychická zátě atd. To u jsou - i kdyby se měla objet "jen Evropa" - náklady časové i finanční na desetinásobku domácího okruhu. Starí, dejme tomu těch 18+ u by to cestování atd zvládli zcela sami, s B i A opravdu musí někdo jezdit, trenér, repre "dozor", který jim pomůe na závodech řeit administrativní záleitosti atd, to má pravdu. Pokud by se stalo, e by mladej vystřelil nahoru a měl by opravdu (hlavně ve své hlavě, CHTĚL by, to opět zdůrazním) na repre, resp. nejen na repre, ale i na to, aby na evropském závodě fakt neco vylezl, financoval bych to stejně.
Ale zpět k tématu: Pokud by někdo měl takto nalápnuto, a bylo by to bez zdravotních komplikací, bavilo by hoo to, il by tím, věřím, e by větina rodičů v téhle situaci reagovala podobně. Podporou. Ale upřímně a za mně: Situace, kdy dítě oprqavdu "MUSÍ" objet celý evropský kolotoč a třeba i MS, jsou výjimečné. To je dáno buďto přáním rodičů (tedy dítě i podporují) ale mj. přáním jiných podporovatelů (sponzorů, chceme-li to takto říci) - tedy nějaké finanční zajitění u se předpokládá.
Myslím e u se v tom troku moc hrabem. Já u viděl spoustu dětí od U10 do cca U16 (a hooodně dobrých na CZ úrovni), na kterých je vidět, e tam kde jsou je doteď v podstatě mentálně do/tlačili rodiče (obdobně jako někdo "motivuje" své dítko cvičit na klavír). Proto prostě zastávám pohled "nebraň, hlídej zdraví, a pokud podporuje, pomáhá dítěti s motivací, čiň tak s rozumem".
Píe, e EP/SP/MS závody pro mladí 18 let je hloupost. Ok, teď nechci rozebírat, zda je, nebo není, ale rád bych v této souvislosti zmínil jednu důleitou věc. Kdy se podívám na poslední výsledky dospělých třeba z Arca, tak ve finále byly holky 19 let, 20 let, Ashima Shirashi má 16 let, Janja Garnbret má 18 let. Pokud nebudou děcka u od mala (nebo nejpozději od juniorů) jezdit na velké mezinárodní závody, kde mají sbírat zkuenosti? To, e někdo bude trénovat a vítězit do osmnácti doma a pak vyjede ven a bude úspěný, je extrémně nepravděpodobné. To samé jiné závody - Briancon, holky 18, 19 let... Koukám namátkou na dalí holky, třeba Anak Verhoeven, 21 let, ale od 2010 evropáky i svěáky, Jesica Pilz to samé, Markovič sice 29 let, tak trochu u za výkonnostním zenitem, skončila osmá, ale evropáky od 2001, to jí bylo kolik? 14 let? Z pár závodů jsem proel výsledky vech finalistů a nenael nikoho, kdy by v tom kolotoči závodů nebyl od minimálního moného věku. Nejezdili ve, to je pravda, ale jezdili. Nevím, nakolik v tomto prostředí bude efektivní ČHS systém, kdy se závodníci do poslední chvíle etří a v době, kdy by měli závodit, začínají teprve, dle častých zdůvodnění ČHS, sbírat zkuenosti. Bohuel, ne je nasbírají, budou u mimo hru. Myslím, e v lezení je potřeba se inspirovat gymnastikou, ostatně je to skoro stejné a dále se to sbliuje (úpravy pravidel, zkracování času, trojboj...).
No, ona ta děcka na závody jezdí, a, ano, opravdu téměř vechna, protoe ty závody prostě jsou. Kdyby nebyly, měly by spooousty dětí (i rodičů) o několik let delí jeden z pohodovějích kusů ivota.
No ta děcka na některé závody jezdí, to je pravda, ale dovolil bych si oponovat tomu, e tam jezdí závodit. A na jednu nebo dvě výjimky (a zatím bohuel krátkodobé) to nemá se závody ani sbíráním zkueností nic společného. A také neříkám, e e tu nemáme pár nadějí. To, co jsme zmiňoval, byla koncepce svazu a celkový systém. Začalo to zmínkou workshopu pro rodiče. A ty zajímá oficiální organizace a systém, ne pár jednotlivců, kteří si ve řeí individuálně. Chápe rozdíl?
Mě to jako odpověď přilo. Pokud jsi chtěl čísla a jména, tak to bohuel, bylo by to k vyjmenovaným nefér. Ale kdo se v prostředí pohybuje, ví, o co se jedná, kdo ne a teprve začíná, ten si na to postupně přijde a vystřízliví.
Ale ok, nechme planých řečí. Princp byl jednoduchý - proč ČHS jednou za rok nepořádá setkání, právě třeba podobný "workshop", kde by rodičům vysvětlil plány, zabezpečení mládenického lezení, aktivity, které pro mladé závodníky dělá... Nevím, zda se v lezení nějak pohybuje, ale za poslední roky je komunikace ze strany ČHS směrem k rodičům a trenérům nulová, péče o závody také nulová, vize ádné, prostě nic.
Nechtel jsem zadna jmena a cisla, musel sis splest prispevek na ktery reagujes. Nebo opet reagujes uplne mimo. Podivej se na tu citaci, v klidu si to precti a v klidu, vecne zareaguj. Diky.
Opět mohu odpovědět jen tak, e jsem odpověděl. Můeme tu debatovat o tom, zda nechápu tvoji otázku, nebo zda ty nechápe moji odpověď, ale nic to nemění na tom, e ti k tomu nemám co více napsat. Stačí se podívat, jak se umisují nai nejlepí ve světové konkurenci, a fakt nevím, proč by měla být nějaká dalí slova třeba.
"ti chytřejí vidí, e i kdy si mysleli, e makají a trénují na max, bylo to vlastně jen zahřátí a rozcvička před tím, co by mělo přijít nyní."
Dobře, tak zeptám se jinak: proč vydává za fakt, e trénují málo a dosavadní trénink na max. bylo jen zahřátí a rozcvička na zahřátí?
Teď u jsi snad pochopil, e jsi celou dobu odpovídal úplně mimo mísu. Na co se člověk ptá, odpověď nedostane, k tomu spousta textu úplně mimo. Těká diskuze s tebou, odpovídá na otázky ve svojí hlavě. Jak jsi kakraholte přiel na to, e jsem chtěl jména a čísla? Rozum zůstává stát.
Ne, nepochopil, naopak za jetě více mimo mísu povauji tebe. To, jak se tréninku u nás věnuje lezoucí dětská a mládenická pička, je nedostačující. A podle mých zkueností je maximum, které se tady tomu věnuje, pro úroveň SP/MS základem. Jak bys to chtěl doloit, abys to nepovaoval za domněnku, ale fakt, ani bych tu uvedl osobní zkuenosti s lezci, trenéry a rodiči? Ty se toti doaduje něčeho, co není moné. Mohl bych ti doloit řadu příkladů, kdy to trenéři i těch nejlepích vedou tak, e je to plýtvání časem (tedy časem lezeckým, z hlediska běného ivota je to v pohodě, protoe to není ani dobré, ani zdravé. Pouze nezbytné pro pičkové výkony.), ale to bez konkrétních jmen není moné. Take jak u jsem uvedl dříve - své jsem napsal, ty si napi také své, klidně můe napsat, e nae pička trénuje více, ne světová, nemám s tím problém. Stačí, kdy se čtenáři podívají na výsledky, najdou si videa třeba ze soustředění německé repre a české repre, podívají se na rozhovory... Napi, co chce, lidi si u nějaký názor udělají.
No a dalí věcí je, e příprava není jenom o kolečkách na boulderovce. Kdy si nae repre udělala s trenérem a fyzioterapeutem tréninkovou cestu po evropských stěnách? Jak je zabezpečená zdravotní péče o závodníky? Jak ČHS závodníkům zabezpečuje pravidelné fyzioterapie a rehabilitace? To ve patří do tréninku a přípravy. A samozřejmě je také časově velmi náročné. Prostě u nás je vrcholové lezení jen taková zábava a hra na důleitost, s vrcholovým sportem to nemá nic společného. A naprostá větina závodníků by to nezvládla, dalí část nebyla ochotná zvládnout, protoe to za to prostě v lezení nestojí.
To, jak se tréninku u nás věnuje lezoucí dětská a mládenická pička, je nedostačující.Je to tvůj názor.
Úplně stačilo odpovědět tohle. Děkuji za výstinou odpověď.
Prvotně jsi napsal, e tréninkové porce jsou obrovské - to nevyznívá zrovna tak, e by sis myslel, e trénují nedostatečně. Tedy aspoň já bych neřekl o někom, o kom si myslím, e trénuje málo a nedostatečně, e má obrovské tréninkové porce. To je podle mě protimluv. No, napsal jsi to původně trochu nejasně, stane se. A já jsem taky svou otázku formuloval patně, sorry. Spí měla znít - co tím vůbec chce říct? Já jsem si říkal, jestli třeba nemá na mysli, e nejde ani tak o kvantitu tréninku, jako kvalitu, kdy jsi psal, e tréninkové porce jsou obrovské (a stejně to nefunguje).
"Prostě u nás je vrcholové lezení jen taková zábava a hra na důleitost" - pokuds někdy mohl nahlédnout do tréninkových plánů a třeba i na to jak v reálu takový trénik vypadá, nemůe tohle myslet váně. Ovem na druhou stranu tohle: "...s vrcholovým sportem to nemá nic společného" bych ti podepsal vema deseti. Názor, e silový (případně objemový, vytrvalostní) trénik tvoří 90% výsledku je u lezců (BOHUEL!) docela běný. Ano, fyzio, psychopříprava, fyz./psych. regenerace atd, to je investice nad rámec v CZ podmínkách obvyklých časů i peněz, a málokdo ze závodníků, trenérů, rodičů důleitost pochopí. Snad jen ti, kterým se nevyhnulo vánějí zranění by mohli vyprávět, mohou se vydat jinou cestou... koda.
Já váně myslel a to z velmi prostého důvodu. Netvrdím, e závodníci nedřou. Dřou. Ale dřou v rámci svých moností, ne potřeb. A důvod je jednoduchý - čas a finance. Nevím o nikom, kdo by u nás byl schopen a ochoten věnovat ve dlouhodobému vícefázovému tréninku se vím, co to s sebou nese. Chybí zázemí i trenéři. Na naí ligu to asi stačí, ale i AO, kdy chtěl uspět na SP, měl trenéra ze zahraničí, kdy potřeboval pořeit tělo, má fyzioterapeuta ze zahraničí... I kdy by ze strany závodníků chu byla, chybí tu pro ně zázemí. Ostatně nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na naprostý základ. Kde je u nás postavená standardní cesta na rychlost, na kterou mohou závodníci kdykoliv přijít a potrénovat?? U se i na MS leze trojboj, na OH bude trojboj. Kde má ČHS postavenou tréninkovou standardní cestu na rychlost?
Ale jo, ale ta doba u dávno minula. Kdyby to bývalo dostačovalo, proč by jinak měnil osvědčený tým? Doba se mění, e před X lety něco stačilo jetě neznamená, e to bude stačit dnes.
Nelogické a nesmyslné. Jediný důvod můe být ten, e současný tým je nedostačující. Na této úrovni se u neexperimentuje, nemění se jen proto, aby sis něco vyzkouel. K výměnám musí být závané důvody.
Ano, to vechno změna přinést můe a je to hlavním cílem, ale předpokládá to, e u současného týmu musela nastat stagnace a e zmizela pespektiva posunu, případně e stávající odpovědná osoba není schopná a nemá dostatek zkueností s novými cíli, v tomto případě přípravou na SP/MS. Nikdo by neriskoval a neměnil tým, pokud by nemusel a pokud by měl pocit, e se se současným dostane stejně daleko.
Ale nechme slovíčkaření a dohadů, podívejme se na výsledky. Porovnej výsledky svěřenců předchozího týmu a následně nového týmu a bude celkem jasno :-)
Ano, ale stagnace nemusí přijít jen proto, e dosavadní tréninkový systém by nemohl přinést dalí posun/je nedostačující, nebo e stávající odpovědná osoba nemá zkuenosti atd. Někdy jde prostě o nový impulz, ne o to, e to dosavadní bylo patně. To si asi uvědomuje.
Z vlastní mnohanásobné zkuenosti mohu potvrdit, e chu ze strany závodníků, rodičů, trenérů k výe zmíněným terapiím spíe není ne je. Ale jak říkám, ti, kteří měli smůlu na zranění, a tedy mohli/museli ochutnat i jinou přípravu ne striktně tradiční lezeckou, by mohli vyprávět, jak se jim po návratu leze jinak. Jene to je pro motivaci těch "zatím zdravých" asi málo. Mmchdm, tohle platí ve vech tzv. silových sportech, kde je k síle (pro některé asi dost skrytě) potřebná navíc jetě koordinace, gymnastické, atletické dovednosti atd. Např. s tou standardkou pro rychlost má pravdu, to je bez debaty, je to ale jen jeden z mnoha puzzle dílků.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Tradice a úroveň teplického festivalu je silná, 34 let vývoje. Filmy jsou stále hlavní náplní, ale akce je sloená z energií veho druhu. Dokáete si představit filmy bez stánků? Stánky bez filmů? Místní večery bez divokých párty či náhodných setkání? Fesák bez boulderingu? 
1000 Miles Adventure 2024