V květnu 2017 jsme se v čele s Honzou a Pepčou Nestlerovými rozhodli podpořit atraktivitu zdejí turistiky a po dohodě s místními jsme se s vrtačkami, chemickými kotvami, hromadou nýtů, borháků a jiným materiálem, vydali do Eibenthalu, jedné z banátských českých vesnic. Na místě jsme vytipovali vhodné skály, dohodli se s ochránci přírody a se starostou (po Rumunsku vichni o tom musí vědět, ale oficiálně nikdo neví nic. A co je hotové, to u nikdo nezakáe). Během pěti dnů jsme společně vyčistili terén a udělali 24 zajitěných cest ve třech sektorech. Nae pracovní horolezeckou skupinu vytvořili bráchové Nestlerovi, Pepa Hátle, Radek Cápa Capulič a my holky, Markéta Bindicsová, Gabča Nestlerová. Druhá část naí výpravy, Luká Chalupecký s Tamarou Kučerovou za pomoci Gabči Nestlerové, vytipovala a označila tři místní MTB trasy.
Pepča testuje cestu, kterou vytvořil Pepa Hátle. Celou akci nám pomohl fotit a natáčet Pepův H. dron.
Pepča s Gábčou, dokonale vyladěni v ivotě i na skále
Zkuebně lezu cestu Jihovýchodní hrana
Společné foto na Vlajkové věi
Dalí průzkum okolí, tentokrát kudy povede Tamara s Lukáem cyklostezky?
Co se týká lezení, to je pojato tak, aby si zalezli vichni. Převáná větina cest je lehká, ohodnotili jsme je od 2 a 8- (skály tvoří hrubozrnný slepenec, podobný Meteoře). Vechny cesty jsou zajitěné střídavě předevím lepenýma borhákama nebo nýty s planetou, aby se linie cest vedených blízko sebe nepletla. Ukončené jsou vdy řetízkem. Vechny nástupy jsou vyčitěné, prořezané od stromů i křoví. Pod skálami se dá pěkně posedět na sluníčku i ve stínu. Uijete si krásné výhledy na Dunaj a okolní kopce. Pokud vím, z místních nikdo neleze, tak se letos v květnu chystáme cesty zkontrolovat, vyčistit nálet a hlavně pokračovat v práci a připravit dalí oblast. Samotný terén je vybudován za rumunskou vesnicí Svinica, kde ije naprostá srbská větina. Je tam místo na parkování, malý obchod a hospoda. Přístup ke skalám je pohodlný, pěinou po louce k nim dojdete za 10 minut. Skály se nachází v dojezdové blízkosti českých vesnic, kde doporučujeme bydlet, nejblíe je Eibenthal. Připravili jsme jednoduchého průvodce s popisem přístupu i jednotlivých cest a doufáme, e bude brzy rozířen. Snad si na ty skály párkrát za rok někdo sáhne.
Miniprůvodce lezením Banát Svinita -
pdf
V okolí Eibenthanlu, na skálách navtěvované jeskyně Ponicova (největí jeskyně v Dunajské soutěsce), jsou i dalí dva zajitěné terény, které udělali rumuntí lezci (cca 20 cest). Jeskyně je průchozí a k Dunaji, odkud se dá pokračovat lodí. Lezecký terén se nachází nad jejím horním (suchým) vstupem. Musíte trochu hledat.
Honza v akci
Cápa si ověřuje, e správně vybral místa pro navrtání dalích nýtů
Pepča Nestler testuje těké cesty, které udělal Pepa Hátle
Banát je první počin, ve kterém budeme letos pokračovat, potenciál v okolí je. Lákají nás vápencové skály nad Dunajem, ale na ty nám ochranáři zatím nedovolili sáhnout, celá oblast tvoří národní park.
Jsme si vědomi toho, e kvůli 24 cestám, se za lezením nejezdí. Na dva dny tyto tři nové sektory program zajistí a Banát je ideální dovolená třeba i pro rodinu s dětmi, nabízí spoustu jiných aktivit. Zajet sem můete na průzkum třeba z vyhláených rumunských oblastí, jako jsou např. Baile Herculane - Herkulovy lázně (350 cest), kde pobyt zpříjemní horké prameny, do Eibenthalu je to jen 63 km a o 10 km dál pak terén Balea Cernei, zde si vyberete z dalích 300 cest.
Tahle jeskyně končí v Dunaji, zpět se jde buď stejnou cestou nebo pro vás přijede lodička
Místní ochránci přírody, poádali kluky, aby vyřezali stromy ze skalního okna v "Jeskyni veteránů". Do jeskyně se můete dostat pouze lodí.
Nejzajímavějí pro návtěvníky Banátu zůstane asi i nadále turistika, případně cykloturistika, ale jako zpestření levné dovolené v prostředí s atmosférou tradičních českých vesnic, a to bych ráda zdůraznila, jistě i tento malý terén přispěje.
Základní mylenkou, proč jsme se do toho dali, je podpora místních obyvatel, aby se udrely tyto ivé skanzeny naich krajanů. To povaujeme za přidanou hodnotu této skromné nabídky lezení. Pomoc jim na těstí přichází i z jiných směrů, a u je to organizace Člověk v tísni, ale zejména několik skupin a jednotlivců, tady vyzdvihnu zejména Jirku Řeháka, který pro udrení českých vesnic aktivně pracuje ji mnoho let.
V Eibentale cestou z večeře.
V této části Rumunska je bezpečno, nemusíte se bát vykradení auta či jiných problémů. Pokud se chováte sluně, jsou místní lidé velmi milí a přáteltí. Jste pro ně příjemným zpestřením jejich kadodenního, trochu izolovaného ivota. Kdy u nich utratíte nějaký ten peníz za ubytování, skvělou stravu, kořalku anebo za nákup medu, domácích propolisových mastí či tinktur, nasuené mateřídouky do čaje nebo domácího sýra, budou spokojeny obě strany. Bydlet můete u krajánků, doporučujeme domluvit si polopenzi. Platit se dá českými korunami. Seznam chalup najdete zde http://www.banat.cz/ubytovani.htm
Vesnice jsou zasazeny v čisté přírodě, mezi nimi vedou stezky přes kopce a údolí po vozových cestách a pěinách, po horských pastvinách i hlubokých lesích. Cestou narazíte na místní salae, kde se dá domluvit nocleh. Nádherné jsou zdejí krasové jeskyně či projíďky po Dunaji sevřeném skálami
Návtěvu doporučujeme od května do konce října.
Něco z historie:
Banát byl rakouskou hraniční provincií patřící Uhersku. Nejjinějí hornatá část mezi řekami Dunajem a Nerou byla liduprázdnou divočinou. Protoe se zalidnění tohoto kraje jevilo strategickou i hospodářskou nutností, bylo do Čech vysláno několik agentů, aby zajistili kolonisty. Nabízené podmínky pro lidi, kteří ili ve své vlasti v bídě, byly dost lákavé, slibovaly dříví na vystavění domů zdarma, vlastní pole a sluné výdělky. Do zaslíbené země se tedy zač. 19. století začaly pěky nebo povozy stěhovat celé rodiny. Mnoho jich cestou zahynulo, ale ve trpělivě snáeli, protoe byli plní naděje na lepí ivot. Skutečnost byla vak jiná. Vystěhovalci byli přivedeni do zalesněných kopců, kde napřed museli vykácet stromy a teprve potom obdělat půdu. Hořce oplakávali své chaloupky, které zanechali ve vlasti. Cesta zpět nepřipadala v úvahu, začali tedy pilně pracovat. Přes těké začátky vzniklo v rumunském Banátu několik vesnic a tím se začaly psát dějiny zdejích českých osad.
Bohuel ivot zde poslední roky opět skomírá. Mladí lidé nemají v odříznutých oblastech pracovní uplatnění a vesnice se vylidňují. Některé jsou dokonce z 50% prázdné. Jedinou ancí, jak vesnice udret ivé, je turistický ruch. Návtěva a vyuití slueb českých krajanů v rumunské části Banátu je pro ně jednou z nejlepích forem pomoci, bez které se tyto vesnice ji dlouho neudrí. Vyuijte domácí stravu místních, jsou to vlídní a zajímaví lidé. A věřte, e banáttí Čei si dobrých hostů opravdu umí váit, umí s nimi i přátelsky posedět a poveselit se jako málokdo jiný.
Informace částečně čerpány z webů:
http://www.dovolena-banat.cz/o-nas.html a
http://www.banat.cz/index.htm
Horám zdar a skalám obzvlá, Markéta Bindicsová